Odvrácená strana zelené technologie: Při čištění odpadních vod z textilního průmyslu mohou vznikat alarmující koncentrace toxických látek

Věda Stanislav Mihulka 05.06.2026

Technologie určená k odstraňování textilních barviv z odpadních vod může podle nového výzkumu sama vytvářet toxické látky v koncentracích, které výrazně překračují limity pro pitnou vodu.




Podle Světové banky a dalších mezinárodních institucí je barvení a úprava textilií zodpovědná přibližně za 20 % průmyslového znečištění vod na světě. Dřívější výzkum také ukázal, že odpadní vody textilního průmyslu mohou negativně ovlivňovat životní prostředí, zemědělskou produkci i lidské zdraví. Výrobci textilu začali využívat elektrochemické metody, při nichž vystavují vodu elektrickému proudu, který rozkládá barviva.

Součástí tohoto procesu je přidávání chloridu sodného, tedy obyčejné kuchyňské soli. Ta zvyšuje elektrickou vodivost vody, takže k rozkladu barviv je potřeba méně energie, a zároveň urychluje samotný proces degradace odpadních látek. Jak ale se svými kolegy upozorňuje Sean McBeath z Massachusettské univerzity v Amherstu, tento postup je velmi problematický.

Toxické čištění odpadních vod

Badatelé zjistili, že postupy používané k čištění odpadních vod z textilního průmyslu kvůli přítomnosti soli a dalším faktorům nechtěně vytvářejí toxické vedlejší produkty, včetně chloroformu a bromoformu, v alarmujících koncentracích. Je to značné riziko pro zdraví zaměstnanců i pro lidské zdraví a životní prostředí v místech, kam je „vyčištěná“ voda následně vypouštěna.

Pokud jsou při elektrochemických reakcí během čištění odpadních vod s textilními barvivy přítomny chloridy, vznikají reaktivní formy chloru nebo případně i bromu, při použití barviv s touto látkou. Výsledkem jsou vysoké koncentrace toxických látek jako je právě chloroform nebo bromoform. 

McBeathův tým určil, že toxické produkty založené na chloru mohou tímto způsobem vznikat v koncentracích stovek částic na miliardu (ppb) a zmíněný bromoform v koncentraci až 526 ppb. Americká Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) přitom omezuje souhrnnou koncentraci těchto látek, označovaných jako trihalometany, v pitné vodě na 80 ppb.

Situace podle autorů to vyžaduje urychlené řešení, například nahrazení kuchyňské soli jiným prostředkem, urychlení procesu čištění novými katalyzátory nebo podstatně lepší ochranu zaměstnanců.


Další články v sekci