Čeští bikeři, kteří vyrazili na otevření slovenského Bike Parku Malino Brdo, si užili pořádný přísun adrenalinu. Během jízdy na ně vyběhl medvěd, kterého patrně vyplašili. Vyplašený huňáč za jedním z bikerů chvíli běžel, posléze svou snahu naštěstí vzdal a zmizel mezi stromy. Medvěd i oba cyklisté tak vyvázli zcela bez úhony.

Zatímco v Česku připadá na druhou neděli v květnu Den matek, v Jižní Koreji v tento den slaví Den rodičů. V tradičně rodinně orientované jihokorejské společnosti jde o velmi respektovaný svátek – rodiny se scházejí u společného stolu a podobně jako u nás předávají děti svým rodičům drobné dárky. V některých oblastech je Den rodičů spojován s neobvyklou tradicí, kdy děti svým rodičům rituálně omyjí nohy. V korejské společnosti jde o akt, který je spojován s výrazem vděku.

Titan, záhadný měsíc Saturnu se zmrzlým povrchem a hustou organickou atmosférou, nás nepřestává lákat. Od úspěšné mise Cassini-Huygens, během které v lednu 2005 přistál na povrchu Titanu výsadkový modul Huygens, se objevilo mnoho nových návrhů pro další průzkum tohoto světa.

Pro Titan už inženýři NASA navrhli všechno možné, od balonů a sofistikovaných přistávacích modulů, až po letadlové drony a ponorky do metanových moří. Nedávno se objevil další velmi zajímavý projekt, který pro průzkum Titanu počítá s využitím osmivrtulových dronů.

Oktoptéry pro Titan

Drony Dragonfly myjí být schopné vertikálního startu i přistání. To jim umožní zkoumat jak povrch Titanu, tak i spodní vrstvy jeho atmosféry. Tyto drony se svými kolegy navrhla planetární vědkyně NASA Elizabeth Turtle z laboratoře Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory (JHUAPL).

TIP: Budoucnost průzkumu rudé planety: NASA vyvíjí drony pro Mars

Drony by na Titanu měly být schopné létat na poměrně velké vzdálenosti. Při jednom letu mají zvládnout až desítky kilometrů, během celé mise několik set kilometrů. To jim umožní detailní měření na více místech, která mohou mít velmi odlišnou geologickou historii. Pohon dronů zajistí termoelektrický generátor, využívající rozkladu plutonia-238 k výrobě elektřiny.

Co jíst, abychom co nejméně zatěžovali naši planetu? Podle skotských vědců by stačilo, kdybychom nahradili polovinu masa cvrčky a červy. Podstatně bychom tím snížili požadavky na rozlohu půdy nutné pro chov hospodářských zvířat.

Zároveň by došlo ke značnému poklesu emisí skleníkových plynů, které hospodářská zvířata produkují v požehnaném množství. Pro planetu by byl velmi prospěšný i malý nárůst spotřeby jedlého hmyzu.

TIP: Jídlo ze zemního plynu: Brzy nakrmí zvířata na farmách i nás

Skotští vědci dospěli k závěru, že i nevelké změny v chování spotřebitelů, jako například nahrazení hovězího masa kuřecím, omezení odpadu při zpracování potravin a právě zavedení většího množství jedlého hmyzu, by mohlo vést k podstatnému ušetření zemědělské půdy a k více stabilní výrobě i distribuci potravin.

Lidé se rádi obklopují podobně smýšlejícími přáteli. A jak se zdá, nejsme v tom sami. Odborníci z Oxfordu zjistili, že sýkory koňadry raději hnízdí se sýkorami, jimž se podobají svým chováním.

Badatelé prozkoumali uspořádání hnízd a sociální sítě u volně žijících sýkor koňader, které sledovali po dobu šesti let. Zároveň zjišťovali jejich osobnostní rysy tím, že je vystavili novém prostředí. Některé sýkory se v takovém případě chovají statečně a aktivně zkoumají okolí, jiné jsou zase zřetelně váhavé a bojí se.

TIP: Proč vrány pořádají pohřby? Chtějí vylepšit vlastní šance na přežití

Proč ale vlastně sýkory dávají přednost podobně se chovajícím sousedům? Zřejmě tím zvyšují svůj úspěch při rozmnožování. Bojácné sýkory by se jen obtížně prosazovaly mezi troufalými sýkorami. A odvážný ptáci se zase mohou společně bránit proti predátorům.

Ačkoli jsou oka nastražena na řekomyši a antilopy (zdejší vesničané šimpanze neloví, protože je považují za inkarnaci svých předků), představují velké nebezpečí i pro primáty. Pokud chycení do pasti přežijí, mohou být nadosmrti zmrzačeni. Množství takových případů je známo z Afriky, kde šimpanzí populace nedokáže pasti zneškodnit. Například v rezervaci Kalinzu Forest v Ugandě způsobila nastražená oka zranění končetin deseti ze šestnácti identifikovaných samců a v rezervaci Budongo Forest vykazuje deformity končetin způsobené chycením do pasti pětina všech šimpanzů.

TIP: Schopnost sebeuvědomnění u zvířat aneb Vidím se, tedy jsem!

Podle autora studie Gaku Ohashiho z Japonského centra primátů je pravděpodobné, že guinejští šimpanzi předávají schopnost deaktivovat nastražené pasti i svým potomkům. Šimpanzi buď oko popadnou a třesou s ním tak dlouho, dokud se nezlomí, nebo přetrhají lýkové provazy, jimiž jsou oka přivázána ke stromu. Chování šimpanzů z Bossou je zcela výjimečné a Ohashi doufá, že nezůstane jediným prostředkem ochrany těchto primátů před pastmi. Lepší informovanost obyvatel zvláště v oblastech východní a západní Afriky spolu se zakládáním řekomyších farem by měly snížit potřebu lovu v buši a omezit tak i riziko zranění šimpanzů.

„Dobre stě to namalovali, súdruh vojak. Ale povedztě mi, prečo má súdruh Žižka v ruke hen takú onú vyrezávanú haluzku? Veď to něbol volajakýsi kapelmajster lebo farár. Dajtě mu do ruky aspoň lahký gulomet!“

Kdo by dnes neznal legendární dotaz majora Halušky zvaného Terazky, ztvárněného Pavlem Landovským ve filmu Černí baroni. Tahle scénka dokonale karikovala armádní prostředí stalinistického Československa i s jeho husitskými revolučními tradicemi.

V případě filmového díla i Švandrlíkovy literární předlohy možná šlo o fikci, jenže něco autentického na ní přece jenom je. Středověcí husité se totiž skutečně dostávali prostřednictvím agilních vojáků do bizarních souvislostí.

Ideologický vzor

Po nástupu komunistické diktatury v únoru 1948 využívali tehdejší ideologové a politici k legitimizaci své moci i dějiny. Náležitě vyložené historické události měly dokazovat, že komunisté vlastně nepředstavují žádné novum a že únorové uchopení vlády není ničím mimořádným. Tak se stali předobrazem komunistických snah v současnosti i středověcí husité, kteří byli vykládáni jako političtí a sociální revolucionáři bojující za nový společenský řád. Husité se stali všudypřítomným vzorem a údajné husitské tradice představovaly zaklínadlo řady politických projevů a veřejných vystoupení stranických špiček.

Komunistické husitství bylo uplatňováno jako zářný příklad i při budování státní vojenské moci, která měla po únoru 1948 za úkol bránit budovaný „ráj na zemi a šťastný věk“. Husitsky byly nazývány armádní útvary, pompézně se oslavovala výročí husitských bitev, třeba roku 1951 v Domažlicích. Husitští bojovníci byli dáváni za vzor mladým vojákům v rámci ideologické výchovy. Jenže některé aktualizace byly i pro stalinistická padesátá léta přehnané.

Výpověď sebekritiky

Tragikomicky dnes třeba působí snaha časopisu Československý voják kritizovat nedostatečnou přípravu ideologické práce. V článku z roku 1954 nazvaném Byli husité tělesně zdatní? varoval nadporučík Stanislav Neumann s použitím úsměvného případu z politického školení mužstva: „K jak trapným výsledkům to zpravidla vede, svědčí rozhovor, který proběhl při PŠM [politickém školení mužstva] v besedě o husitských tradicích.

TIP: Dědictví zlé doby: Jak se žilo v poválečném Československu?

Vedoucí školení tyto tradice aplikoval takto: Co myslíte, soudruhu vojíne, byli husité tělesně zdatní? – No byli, soudruhu poručíku. – A co vy? Umíte udělat výmyk předem? Neumíte. Tak vidíte, soudruhu, špatně se učíte z našich národních tradic.“ Jak se zdá, absurdita Terazkyho Žižky s kulometem nebyla úplně nereálná...

Dne 29. září 1917 německé ministerstvo války zřídilo první tankové útvary. Dostaly název Sturm-Panzerkraft wagen-Abteilung 1 a 2, v listopadu 1917 přibyl ještě třetí. Ihned zahájily výcvik a v lednu 1918 byla první z jednotek poslána na terénní cvičení k francouzskému Sedanu.

Předchozí část: Německé tanky za 1. světové války: Císařovy ocelové krabice (1)

Výsledky však byly značně rozpačité a potvrdily špatnou pohyblivost tanku. Armádní velení následně doporučilo, aby se prozatím vyrobilo pouze dvacet kusů A7V. S další produkcí se čekalo až podle toho, jak si nová zbraň povede ve skutečném boji.

Kolosy v boji

Následně bylo rozhodnuto, aby se zbylé podvozky použily pro výše zmíněná terénní nákladní vozidla Überlandwagen. To v praxi znamenalo, že bylo vyrobeno a dodáno skutečně jen dvacet tanků A7V. Dvojciferné číslo představuje celou sériovou produkci tanků v Německu během první světové války! Každý německý tank nesl třímístné číslo v intervalu od 501 do 564. Téměř všechny měly i bojová jména: „Kronprinz Wilhelm, Alter Fritz, Imperator, Cyklop, Hagen, Herkules, Wotan“.

První ostré nasazení „ocelových krabic“ se odehrálo 21. března 1918 u kanálu St. Quentin. Nedopadlo však právě slavně – tři z pěti kusů do boje vůbec nezasáhly kvůli poruchám a zbylé dva stroje se pouze okrajově podílely na odražení útoku anglické pěchoty. Daleko zajímavější ale bylo další nasazení, k němuž došlo 24. dubna 1918 u vesnice Villers-Bretonneux. Došlo zde totiž k prvnímu boji tanků proti tankům v dějinách. Němci zde vyslali celkem třináct A7V, aby podpořili snahu o dobytí vesnice.

V té se však vedle britské pěchoty nacházelo několik spojeneckých tanků. Krátce před polednem se tank č. 516 neboli „Nixe“ dostal do kontaktu se třemi britskými obrněnci Mark IV, z nichž dva zasáhl a vyřadil 57mm dělem. Sám ale utrpěl poškození, jeden ze členů mateřské osádky byl zabit a dalších pět zraněno. Poté většina vojáků tank na příkaz velitele Wilhelma Blitze opustila. Záhy se ovšem muži k poškozenému stroji vrátili a dokázali s ním odjet do bezpečí týlu. Ještě téhož dne došlo i k druhému tankovému souboji.

Německý A7V č. 525 „Siegfried“ se zapojil do obrany proti britským těžkým obrněncům Mark IV a středním tankům Whippet a celkem pět jich vyřadil. Úspěch byl ale zkalen poruchami dalších exemplářů A7V a tím, že Francouzi jeden kus ukořistili. Němci se zbylé A7V snažili používat také v dalších bitvách během léta a podzimu 1918. Nikdy už však nedosáhli významnějšího úspěchu a řada jejich tanků byla zničena, těžce poškozena nebo je získali spojenci. Vůbec poslední nasazení německých tanků v 1. světové válce proběhlo 1. listopadu 1918 v bitvě u Sebourgu.

Různé varianty

Nepříliš dobré výkony A7V v těžkém terénu a zároveň dobré zkušenosti s použitím kořistních britských obrněnců vedly ke snaze Němců vyrobit tank s lepší průchodností. Tak vznikl jeden prototyp tanku s názvem A7V-U, který svým kosočtvercovým tvarem připomínal britské typy. Zkoušel se od května 1918. Nesplnil však očekávání, protože se špatně řídil a pásy se rychle zanášely pískem. Tento projekt byl nakonec zastaven.

Za zmínku stojí jistě snahy vyrobit na bázi A7V různá pomocná vozidla. Již zmíněný pásový nákladní vůz Überlandwagen (který se nazýval také Geländewagen nebo A7V-Raupenlastwagen) přepravil tři až čtyři tuny nákladu. Vzniklo asi třicet kusů tohoto vozidla, jež bylo na podzim 1918 omezeně nasazeno na frontu. Podvozkem z A7V disponovaly i dva prototypy s označením A7V „Flakpanzer“ a A7V „Schützengrabenbagger“; první nesl dvojici ukořistěných ruských protiletadlových kanónů ráže 76,2 mm, kdežto druhý představoval stroj pro kopání zákopů.

Plánovala se i spojovací verze A7V „Funkpanzer“ s velkou radiostanicí, ale ta realizována nejspíše nebyla. Z plánované stovky vozidel řady A7V bylo nakonec postaveno necelých šedesát kusů. Celkově chybná konstrukce neohrabaného tanku byla více než zřejmá. O to podivněji vyhlíží fakt, že ministerstvo války trvalo na realizaci dalšího projektu, proti němuž A7V vypadal takřka jako trpaslík. Návrh z června 1917 dostal název K-Wagen, neboli přiléhavě „Kolossal“.

Ocelový obr

Jednalo se o opravdu obrovský tank, jehož hmotnost měla podle různých dokumentů dosahovat 120 až 150 tun. Obrněnec měl na délku měřit bezmála 13 m a o pohon se měla postarat dvojice leteckých motorů Daimler-Benz. Celkový výkon téměř 1 000 kW měl stačit na rychlost 8 km/h. Osádka 27 mužů měla obsluhovat impozantní arzenál, čítající čtyři 77mm pevnostní děla a sedm 7,92mm kulometů. Zpočátku se uvažovalo rovněž o plamenometech.

Monstrózní K-Wagen by se hodil skutečně jen pro poziční válku, avšak sama poslední německá ofenzíva roku 1918 (tzv. „Kaiserschlacht“) naznačovala, že budoucnost válčení patří rychlému manévru. Německé velení doufalo, že obří tanky použije na přelomu let 1918 a 1919. K tomu už pochopitelně nedošlo a dva rozestavěné kusy K-Wagenu (jeden byl téměř hotový, druhý neměl motory) putovaly po válce do šrotu...