Přibližně 240 milionů světelných let daleko leží Kupa galaxií v Perseu. Tato obří skupina tisíců galaxií měří na šířku okolo 11 milionů světelných let. Podobně jako i jiné kupy galaxií je i většina pozorovatelné hmoty v Kupě ve formě plynu. Plyn při teplotách několika desítek miliónů stupňů jasně rentgenově září a vytváří působivé vlny, připomínající ohnivé megatsunami. Vlny horkého plynu v Kupě galaxií v Perseu měří až 200 tisíc světelných let, což je zhruba dvakrát více než kolik měří celá galaxie Mléčná dráha.
Další články v sekci
Hvězda z Pobřežní hlídky pomáhá v uprchlickém táboře v Calais
Pamela Anderson, kterou proslavila role záchranářky v seriálu Pobřežní hlídka, se rozhodla pomáhat uprchlíkům ve francouzském táboře v Calais
Herečka a modelka Pamela Anderson se angažuje v celé řadě oblastí – aktivně hájí práva zvířat a zapojuje se i do vegetariánských propagačních kampaní. Je proti zvířecím kožešinám, testům na zvířatech a lovu tuleňů. Zapojuje se i do kampaní na pomoc postiženým AIDS a hájí legalizaci marihuany. Nově se tato představitelka sexy záchranářky z Pobřežní hlídky rozhodla pomoci uprchlíkům v Calais. V distribučním centru pomáhá při přípravě jídla a stará se o děti.
V rozhovoru pro francouzské noviny Pamela Anderson kritizovala Velkou Británii a Spojené státy, za malou ochotu přijímat uprchlíky. USA a jejich politiku pak herečka označila za jednoho z původců uprchlické krize.
Další články v sekci
Bastardi žen zmrhaných: Jak se žilo v novověku nechtěným dětem?
Narození mimo manželský svazek představovalo po dlouhá léta stigma. Diskriminace dítěte a kriminalizace matky nebyly zdaleka zřídkavým jevem
Neřádně, dítě pobočné, cvikýř, kopřivče, levý syn, paňár, uhnanec... To je jen několik z mnoha barvitých a nepříliš vlídně znějících názvů, jež označovaly potomka narozeného mimo manželství. Existence nelegitimních dětí vždy představovala určitý problém, ať už z hlediska morálního či právního.
Zločin a trest
Potíže ve společnosti vyvolávala zejména skupina označovaná jako nalezenci. To byly děti odložené oběma rodiči, jejichž původ nebyl zcela jasný. Dalo se předpokládat, že šlo z velké části rovněž o nemanželské děti, kterých se jejich rodiče z obavy před případnými postihy raději vzdali. O jejich hmotné zabezpečení a výchovu se staraly dobročinné instituce zřizované v nejstarších dobách výhradně církví, později rovněž světskými orgány.
Bohužel ne všechny děti skončily jako nalezenci. Vedle vynucených potratů často docházelo i k infanticidiím, tedy k „zahubení neřádně nabytého plodu“. Osamělé svobodné matky se k zabití novorozence často uchylovaly ze zoufalství, ve víře, že se jim tak podaří zahladit stopy po nechtěném těhotenství, které po uplynulé měsíce více či méně umně skrývaly. Svobodné matky a jejich děti se dostávaly mnohem více na okraj společnosti než dříve a k tomu všemu musely nést trestněprávní důsledky.
Pokus o zrovnoprávnění
Nemanželské děti, které vstup na tento svět přece přežily, měly i tak nelehkou pozici. Jak trefně poznamenala historička Milena Lenderová, manželské lože znamenalo jakýsi „kádrový“ předpoklad pro mnoho důležitých věcí: studium, přijetí do učení i do cechu, kariéru všeho druhu, i dobrý sňatek.
TIP: V hříchu zplozené: V Praze se před 150 lety rodila polovina dětí mimo manželství
Významným předělem se pro jejich právní postavení stal rok 1787, kdy císař Josef II. vydal trestní zákoník, jenž vyňal mimomanželské těhotenství ze seznamu zločinů. A co víc, jeho osvícenské reformy také před zákonem zrovnoprávnily takto zplozené děti s těmi „regulérními“. V duchu populacionistické ideologie, která chápala narození každého nového poddaného za z principu žádoucí, zákon stanovil, že i potomci narození mimo manželský svazek mají nárok na péči a výživu ze strany obou rodičů.
Další články v sekci
Manželský pár si v Indii během 25 let vybudoval vlastní deštný prales
Manželský pár během 25 let proměnil zpustošenou krajinu v unikátní deštný prales
Lásku k přírodě měli Anil a Pamela v sobě odjakživa. V roce 1960 se vzali a vyrazili na líbánky na Havaj. Zdejší krajina jim okamžitě učarovala a nikoho proto nepřekvapilo, když se rozhodli, že se na korálovém souostroví usadí. Koupili si zde pozemek a užívali si krásu nespoutané přírody.
V roce 1986 zemřel Anilův otec a pár vyrazil na pohřeb do Indie. Zděšeni stavem zdejší přírody se rozhodli, že se pokusí zachránit co se dá. Prodali své pozemky na Havaji a začali budovat nový ráj v daleké Asii.
Své vysněné místo našli v Kodagu, v jihozápadní části Indie. V roce 1991 se jim zde podařilo koupit 55akrový pozemek a začali s budováním deštného pralesa. Manželé začali vysazovat původní stromy, a do nové flóry se brzy začala vracet i zvířata. Části zpustošené odlesňováním se brzy opět zazelenaly a k původnímu pozemku postupně přibývaly další kousky od místních zemědělců.
Dnes se deštný prales Anila a Pamely pyšní rozlohou přes 300 hektarů a je domovem stovek původních druhů, mimo jiné i 300 druhů ptáků a desítek ohrožených druhů zvířat, včetně slonů, bengálských tygrů, vyder, cibetek, ratufy obrovské, jelenů hadů a opic. Díky své druhové různorodosti si rezervace vysloužila přezdívku Noema archa a je častým cílem vědců vyrážejících zkoumat zdejší unikátní biodiverzitu.
Další články v sekci
Může tělesný pach vypovídat o povaze člověka?
Podle tělesné vůně lidé mohou odhadnout charakter člověka, který neskryje ani parfém
Tělesný pach hraje významnou roli v řadě sociálních interakcí od vztahu matky s dítětem až po výběr partnera. Navíc může být nositelem informace o zdravotním stavu, stravě či emočním naladění jedince. Několik studií z posledních let navíc ukázalo, že lidé jsou schopni podle tělesné vůně do určité míry odhadnout i charakter člověka, zejména jeho dominanci a neuroticismus. Naopak to, zda je člověk extrovert, se do tělesného pachu zřejmě nepromítá.
Výzkumníci z Národního ústavu duševního zdraví, Přírodovědecké fakulty UK a univerzity v polské Vratislavi zjišťovali, zda má na odhad osobnosti vliv používání kosmetických přípravků, jako jsou deodoranty či parfémy. Vycházeli při tom z předchozích výzkumů, které zjistily, že použitím kosmetiky se tělesný pach jedince nepřekryje, ale spojí se s vůní parfému v unikátní směs. Na každém člověku je proto stejný parfém cítit jinak.
TIP: Láska z lahvičky: Zájem o afrodiziaka podle prodejců stoupá
Výsledky testu ukázaly, že zatímco dominanci dobrovolníci rozpoznali vždy, tedy nezávisle na použití kosmetiky, neuroticismus odhalili jen ze „základní“ verze pachu – parfém informaci o povahovém rysu překryl. Vědci se proto domnívají, že použitím kosmetiky lidé mohou, byť třeba nevědomě, vytvářet obraz, který je sociálně žádoucí a naopak potlačovat informaci o „nevhodných“ vlastnostech.
Další články v sekci
Problém na oběžné dráze: Skafandry v šatníku ISS jsou už za zenitem
Skafandry NASA už dávno vyšly z módy a ještě ke všemu jich začíná být nedostatek
Šatník astronautů NASA na palubě Mezinárodní vesmírné stanice ISS nevypadá moc dobře. Skafandry pro výstup do kosmického prostoru jsou už opravdu za zenitem. Přitom potrvá ještě celé roky, než bude k dispozici nová generace skafandrů.
K tomu dospěla nedávná zpráva NASA, která hodnotila stav skafandrů Extravehicular Mobility Units (EMU). To jsou jediné skafandry, které se na ISS používají k výstupům do vesmíru.
Ze zprávy vyplývá, že v tuto chvíli je na oběžné dráze k dispozici 11 funkčních skafandrů z původních 18. Podle odborníků je to problém, protože skafandry nemusejí vystačit do odstavení ISS, které je plánované na rok 2024.
Skafandry z roku 1974
Smutné je, že zmíněné skafandry již překročily svoji plánovanou životnost o 15 let. Prošly sice řadou úprav a individuálních vylepšení, to ale nemění nic na tom, že jde o skafandry původně vyvinuté již v roce 1974, které se poprvé dostaly do vesmíru v roce 1981.
TIP: Boeing vyvinul nové stylové skafandry pro své vesmírné mise
NASA má tedy opět další závažný problém, i když v minulých letech agentura utratila téměř 200 milionů dolarů (téměř 5 miliard Kč) na tři projekty vývoje skafandru. Jeho řešení nebude možné příliš odkládat, zvlášť pokud bude životnost ISS nakonec ještě dále prodloužena do roku 2028.
Další články v sekci
Úplně jako pštros: Nový robot běží parádně po dvou
Inženýři mají rádi pštrosy a tak si vyrobili jednoho robotického
Na první pohled vypadá divně. Funguje ale úžasně. Nový robot z institutu Institute for Human and Machine Cognition (IHMC) ve floridské Pensacole běhá po dvou a výtečně balancuje.
Robopštros se jmenuje Planar Elliptical Runner a nebalancuje díky senzorům nebo gyroskopům. Využívá k tomu svou geometrii a pohyb nohou, přičemž může běžet rychlostí až 19 kilometrů za hodinu.
TIP: SALTO: Nenápadný robot vyskočí do výšky až 1 metru
Planar Elliptical Runner sice zatím při běhu potřebuje opěrnou bariéru, i tak je ale při rychlém běhu překvapivě stabilní. Po robotech je teď velká poptávka a s podobnými stroji se budeme setkávat stále častěji.
Další články v sekci
Napínavý příběh: Varan z Nového Irska znovuobjeven po téměř 200 letech
Unikátní varan z divokého ostrova skutečně existuje a stále žije
V roce 1823 připlula k ostrovu Nové Irsko v Bismarckově souostroví u Papui-Nové Guineje výzkumná loď La Coquille. Na její palubě byl francouzský přírodovědec René Lesson, který Nové Irsko navštívil.
Lesson tam objevil a popsal nový druh ještěra, varana Varanus douarrha. Exemplář nového druhu odeslal do Francie, kam se ale nejspíš nikdy nedostal. Loď, která měla nově objeveného varana převážet, se totiž roku 1824 potopila u Mysu Dobré naděje. Osud celého druhu byl od té doby nejasný, až dodneška.
TIP: Nový druh masožravky z Brazílie objevili na Facebooku
Vždy se vědělo, že na zmíněném ostrově žijí nějací varani. Nebylo ale zřejmé, jaký je to vlastně druh. Až nedávno vědci potvrdili, že varan Varanus douarrha skutečně existuje. Ba co víc, stále ještě spokojeně žije na ostrově Nové Irsko, jako na jediném místě na světě.
Další články v sekci
Orel mořský (Haliaeetus albicilla) je největší dravec, který se vyskytuje na území České republiky. Tento majestátní opeřenec je asi 70–90 centimetrů dlouhý a největší exempláře mají rozpětí bezmála dva a půl metru. Dospělí jedinci jsou na většině povrchu těla zbarvení hnědě, světlejší peří je na hlavě a krku, výrazně světlá jsou ocasní pera. Dalším výrazným rysem je žlutý zobák a nohy. Mladí jedinci mají naproti tomu zobák i ocas zabarveny tmavě. Dožívají se až 25 let.
TIP: Dravci s „batohem“ na zádech aneb Orli proti větrným mlýnům
Orli mořští hnízdí především v severní Asii a na severu Evropy přičemž nejpočetnější evropská populace se nachází na pobřeží Norska. V Čechách zanikla poslední hnízdiště již v polovině 19. století, na jižní Moravě orli hnízdili ještě před devadesáti lety. Na dlouhou dobu se pak orel mořský z našich končin prakticky úplně vytratil. Díky reintrodukčním programům i faktu, že dříve pouze zimující jedinci zde začali hnízdit, u nás počet orlů mořských opět roste a momentálně je na území Česka asi padesát hnízdících párů.
Orli se živí rybami, ptáky, mršinami i malými savci. Potravním konkurentem orlů mořských jsou v některých místech orli skalní (Aquila chrysaetos). Oba druhy loví zajíce a ornitologové měli příležitost opakovaně pozorovat jejich zarputilý souboj o právě ulovenou kořist. V těchto přímých měřeních sil o něco větší orel mořský poměrně často prohrává, ale díky výkonnějšímu trávicímu ústrojí dokáže lépe vyjít s menším množstvím potravy. Díky tomu jsou orli mořští schopni hustěji osídlit danou oblast.
Další články v sekci
Střední bombardér Heinkel He 111: Nejlepší bombardér a tažný kůň Luftwaffe
Heinkel He 111 byl velmi hodnotným a vyzrálým strojem označovaným za jeden z nejkvalitnějších, ne-li vůbec nejkvalitnější, střední bombardér své doby
Elegantní Heinkel He 111 se zařadil mezi nejúspěšnější německé typy z konce 30. a začátku 40. let 20. století. Šlo o velmi hodnotný a vyzrálý typ, často označovaný za jeden z nejkvalitnějších, ne-li vůbec nejkvalitnější střední bombardér té doby. Zejména v první polovině druhé světové války tvořil základ bojové síly bombardovací složky Luftwaffe.
Byl vyvíjen v civilní dopravní i vojenské bombardovací variantě. Konstrukční tým společnosti Ernst Heinkel AG jej koncipoval jako samonosný dvoumotorový jednoplošník moderní stavby. Prototyp odstartoval k úvodnímu letu 24. února 1935, po úspěšných zkouškách byla objednána sériová stavba. Vedle menšího počtu civilních dopravních verzí se stavěly především ty bombardovací a celkem vzniklo na 7 000 kusů.
Heinkel He 111H-16
- Rozpětí: 22,50 m
- Délka: 16,40 m
- Vzletová hmotnost: 14 000 kg
- Max. rychlost: 435 km/h
- Operační dostup: 8 500 m
- Dolet: 2 060 km
- Pohonná jednotka: 2× řadový Junkers Jumo 211F-2 o 993 kW
- Výzbroj: 1× 20mm kanón, 1× 13mm kulomet, 4–6× 7,92mm kulomet, max. 3 500 kg pum
- Osádka: 5 mužů
Letouny He 111B a He 111E (patřící mezi provedení s původní stupněnou přídí) prošly v letech 1937–1939 úspěšným bojovým křtem ve Španělsku. Na začátku druhé světové války představovaly verze He 111H a He 111P, vyznačující se novou nestupněnou bohatě prosklenou přídí, skutečné tažné koně ofenzivní složky Luftwaffe. Osádky chovaly aerodynamicky vyspělé a současně robustní stroje ve velké oblibě. Piloti je měli rádi pro příjemné vlastnosti ve všech fázích letu. He 111 byl výkonný a snášel velká poškození.
Tak, jak během války sílila nepřátelská letectva, rostly navzdory všem zlepšením (zesilování výzbroje, silnější motory) také jeho ztráty. Přesto se udržel ve výzbroji Luftwaffe až do konce války. Na jejím sklonku přešla řada strojů k plnění transportních, výsadkových a zásobovacích úkolů. V letech 1944 a 1945 byly využívány také coby nosiče střel V-1 během útoků proti Británii.