Dnes bychom řekli, že rakouská císařovna Alžběta byla kočka. Svým půvabem okouzlila i samotného císaře Františka Josefa I., který si ji odvezl do Vídně a udělal z ní císařovnu. S kočkou toho ale měla společného mnohem víc – byla divoká, tvrdohlavá a toužila po svobodě.

Z Mnichova do Vídně

Narodila se na Štědrý den roku 1837 v rodině bavorského vévody. V puse měla jeden zoubek. To prý přináší štěstí. Dostala jméno Alžběta, ale všichni jí říkali Sissi. Dětství strávila se sourozenci a matkou na venkovském sídle v Mnichově. Otce znala jen málo. Byl tak trochu do větru. Raději trávil čas s kamarády a milenkami než s rodinou. A malá Sissi jeho nespoutanost zdědila. V domě ji nic neudrželo. Celé dny běhala venku, plavala a jezdila na koni. 

To její starší sestra Helena byla úplně jiná. Vážná. Každý den pilně studovala. Připravovala se na skvělou budoucnost: Provdá se za samotného rakouského císaře! Tak to její maminka domluvila s matkou mladého vladaře. Obě dohazovačky byly totiž sestry. Když ale František přijel na námluvy, měl oči jen pro šestnáctiletou Sissi. „Ten půvab, ta dívčí a přece sladká rozpustilost!“ rozplýval se se před matkou. František se rozhodl. Sissi se ani nenadála a už seděla na trůně Rakouska-Uherska.

Věčně na útěku

Jenže pohádkový začátek neměl ani trochu pohádkové pokračování. Sissi si musela najít způsob, jak si vynahradit chybějící rodinné štěstí. Začala se až s posedlostí starat o svůj vzhled. Také ji okouzlilo cestování. To bylo přesně to pravé pro její dobrodružnou a svobodnou mysl! Vždy, když se cítila ve Vídni smutná, vyrazila na cesty. František by ji měl raději doma, přesto cesty štědře platil. A císařovna se nestyděla utrácet – za umění, za šaty, početné služebnictvo.

Kolikrát to byly nebezpečné cesty. Jednou se Sissi třeba nechala přivázat k palubě lodi, když zrovna zuřila silná bouřka. Chtěla na vlastní kůži pocítit ten divoký živel.Spoustu času strávila na ostrovech Korfu a Madeira, ale nejlíp se cítila v Uhrách – Maďarsku. Maďaři nebyli v upjaté Vídni příliš oblíbení. Právě jejich upřímnost a srdečnost ale Sissi učarovaly. Vyrážela smístní šlechtou na lovy a cítila se jako kdysi dávno doma v Mnichově.

Poslední nešťastné roky

V roce 1889 spáchal Rudolf sebevraždu. Sissi smrt jediného syna zničila, i když spolu neměli hluboký vztah. Od toho dne nosila pouze černé šaty a vyhýbala se společnosti. Zřejmě trpěla depresemi. Jen s několika dvorními dámami bloudila po Evropě. Svou poslední cestu podnikla do švýcarské Ženevy.

TIP: Bujón a spousta sladkostí: „Fitness” jídla anorektičky Sissi

Ten den měla ze Švýcarska odplout. Svým typicky rychlým krokem si to rázovala do přístavu, dvorní dáma v závěsu za ní nestíhala. Najednou před ni skočil mladík s malým nožíkem a píchl ji přímo do srdce. Sissi snad ani necítila bolest a dál pokračovala v chůzi. Po několika metrech se ale zhroutila na zem mrtvá. Mladého vraha brzy chytli. Na svůj čin byl hrdý – bojoval přece proti monarchii.

Nejrozšířenějším stíhacím typem Armée de l'Air byl na začátku druhé světové války Morane Saulnier MS.406 C1. Tehdy s ním létalo 12 stíhacích skupin ve Francii a jedna v severní Africe. V době vzniku šlo o jeden z nejlepších stíhacích letounů na světě, ale Francouzi tuto devízu promrhali jednak pomalým zaváděním do výroby a také laxním přístupem k dalšímu vývoji.

Na Moranu 406 toho totiž šlo mnoho zlepšit. Některé úpravy byly posléze zavedeny (u verze MS.410), ale až v době, kdy již typ nehrál pro poražené francouzské letectvo významnější roli. Prototyp vzlétl 8. srpna 1935 a k zahájení stavby velkosériového provedení MS.406 C1 došlo v létě 1938.

Morane Saulnier MS.406 

• Rozpětí: 10,61 m
• Délka: 8,13 m
• Vzletov hmotnost: 2 426 kg
• Max. rychlost: 486 km/h
• Dostup: 9 850 m
• Dolet (max.): 1 000 km
• Pohonn jednotka: 1× řadový Hispano-Suiza 12Y31 o 633 kW
• Výzbroj: 1× 20mm kanón, 2× 7,5mm kulomet
• Osádka: 1 muž
• Uživatelé: Finsko, Francie, Británie (Svobodní Francouzi), Chorvatsko, Itálie, Jugoslávie, Německo, Švýcarsko, Turecko

Stroj představoval jednomotorový samonosný dolnoplošník kovové konstrukce (část potahu tvořila překližka a plátno), se zatahovacím podvozkem a krytou kabinou. Kombinace příliš komplikované a hmotné konstrukce draku a slabé pohonné jednotky omezovala výkony. Kvůli nižší rychlosti měly morany problémy nejen v bojích se stíhačkami, ale také při pronásledování německých bombardovacích letounů.

Za války se výroba stupňovala, ale již během jara 1940 Francouzi zahájili u bojových útvarů jejich nahrazování modernějšími letouny. Celkem bylo ve Francii postaveno 19 MS.405 a mezi 1 083 až 1 094 MS.406, z nichž menší počet prošel úpravou na verzi MS.410. Ve Švýcarsku vzniklo 84 dalších strojů pod označením D.3800. 

Přibližně 200 tisíc světelných let od Země, se v jižním souhvězdí Tukana nachází emisní mlhovina NGC 248. Přestože nese jen jedno jméno, jde vlastně o dvojici mlhovin. Obě společně měří na délku 20 světelných let a 60 světelných let na šířku. Jejich výrazná červená záře je způsobena intenzivním zářením dvojíce centrálních hvězd. Mlhovina NGC 248 je součástí satelitní galaxie Mléčné dráhy – Malého Magellanova mračna.

Čínský festival ledových soch - Harbin International Ice and Snow Sculpture Festival, je největší přehlídkou ledového sochařství na světě. Jeho kořeny sahají až do roku 1963, na dlouhá léta ale padl za oběť kulturní revoluci v Číně. Obnoven byl opět v roce 1985, aby se o 16 let později stal celosvětově největší akcí svého druhu.

17. ročník soutěže odstartuje až 5. ledna, skvělou podívanou ale nabízí již jeho zkušební provoz. Akce nemá pevně stanovené datum ukončení, obvykle trvá do konce února nebo začátku března. Loňský ročník navštívilo okolo 16 milionů návštěvníků.

Ve 12. století byl velmož bojovníkem s mečem a štítem v brnění a přilbě, který sloužil v družině českého knížete. V celé zemi jich žilo jen pár stovek. Tvořili elitu, takže potřebovali honosné sídlo.

Kolem celého hradiště na návrší uplácaném z hlíny stavěli takzvaný polský plot. Jde o kůly zakopané asi 3 metry od sebe vypletené proutím. Pod ním služebníci vykopali ještě hluboký příkop. Než by se lupiči vyšplhali až na kopec, zasypaly by je šípy a oštěpy obránců. A kdyby se přece jen dostali až k plotu, museli by přelézt hromadu větviček, přičemž by je obránci zpoza plotu nabodávali kopími a meči.

Pro vítané návštěvníky

Každé hradiště mělo dvě až čtyři brány, kudy vcházely a odcházely návštěvy i samotní obyvatelé. Brána vypadala jako dřevěná věž vsazená na návrší mezi polský plot. Ve spodní části si všimni velkých vrat. Hlavní brána musela být tak široká, aby jí projel kůň i s povozem, ostatní byly jen pro pěší. Na bráně měli stanoviště strážní, kteří už z dálky viděli nepřítele a v případě boje zaujali výhodně krytou vyvýšenou pozici.

Bez kostela to ve středověku nešlo. Všichni věřili v Boha a potřebovali pravidelné bohoslužby. Kostel byl často navíc jedinou pevnou kamennou stavbou v hradišti, takže sloužil i jako poslední útočiště před nepřáteli, kterým se povedlo proniknout přes plot. Do kostela se vešli všichni obyvatelé hradiště a z jeho věže se dalo dobře střílet.

V nejlepších domech žil velmož a jeho příbuzní (žena a děti, bratři, sestry, babičky, strýcové...), stejně pohodlné ubytování měl i kněz. Domy měly často více místností, daly se hezky vytopit a na střechách je kryly dřevěné šindele. Honorace spávala na dřevěných postelích, děti u pecí či krbů. Při slavnostech nebo v ohrožení svolal velmož všechny obyvatele hradiště do hodovní síně, aby vydal příslušné pokyny. Jindy tu vítal návštěvy jiných velmožů. Dalo se tu hodovat, tancovat i rokovat. 

Čeledníky a vesnice v podhradí

Každodenní chod hradiště zajišťovali obyčejní čeledínové a děvečky. Vařili, prali, uklízeli, sekali dřevo, chodili na lov, sklízeli plody v okolí, někteří pracovali jako kováři. Čeledínové mohli mít i zbraň (většinou kopí a oštěp) a pomáhali při obraně. Bydleli v čelednících – domcích s jednou jizbou s primitivním ohništěm či pecí a střechou ze slámy. Museli dávat pozor, aby ji nezapálili! Podle zámožnosti velmože v hradišti žilo 15 až 40 služebníků.

TIP: Prostituce ve středověku: Proč církev tolerovala hampejzy?

Ne všichni lidé potřební k fungování hradiště byli ubytovaní na ohrazeném návrší. Někteří se museli spokojit s domky na vedlejší louce. Tito lidé pracovali na poli, byli mezi nimi tesaři, uhlíři, švadleny, ševci atd. Pokud se blížil nepřítel, o němž velmož dopředu věděl, schovali se v hradišti. Jejich domky pak ale obvykle padly za oběť plenění.

Pomněnkově modré, zelené, šedé, oříškové či snad čokoládové oči? Přestože se zdá, že barva očí může být u lidí velmi různá, máme podle optometristy Dr. Garyho Heitinga všichni oči stejné. Jejich barva je dána množstvím melaninu v duhovce.

Melanin je sám o sobě hnědý a výslednou barvu oka určuje jen jeho množství. Pokud se v duhovce nachází větší množství melaninu, dochází ke zvýšenému pohlcování dopadajícího světla a oči se jeví jako hnědé, v případě jeho nedostatku dochází k menšímu pohlcování světla a duhovka se jeví jako modrá. Úpravou množství melaninu v duhovce lze docílit změnu barvy očí.

Nedávný objev planety kamenné planety obíhající nejbližší hvězdu mimo naši Sluneční soustavu způsobil doslova poprask. Ruský miliardář Jurij Milner se dokonce nechal slyšet, že se lidé na Proxima b podívají již v roce 2060.

Rezolutní „možná“

Nová studie Dr. Dimitra Atriho ze seattleského vědeckého institutu Blue Marble Space Institute of Science naznačuje, že by Proxima b mohla hostit život. Věc má ale háček…

Tvrzení doktora Atriho se opírají o výsledky složitých počítačových simulací. Ty modelovaly možné podmínky na Proxima b na základě tří faktorů – typu a velikosti protuberancí mateřské hvězdy, tloušťku atmosféry a sílu magnetického pole planety.

Dobrou zprávou je, že pokud má Proxima b atmosféru a magnetické pole podobné jako má Země, je poměrně pravděpodobné, že by mohla hostit život. Tou špatnou zprávou je, že i kdyby tomu tak bylo, pravděpodobně by vlivem intenzivních protuberancí z mateřské hvězdy docházelo k jeho periodickému „vyhlazování“. 

Podle doktora Atriho je ale předčasné hovořit o tom, zda je Proxima b obyvatelnou, či nikoli. Faktorů, které ovlivňují existenci biosféry je prostě příliš mnoho. Pokud by například planetu obývali odolní mikrobi, mohli by přežít i extrémní podmínky. Další odpovědi tak zřejmě přinesou až další pozorování, například pozorování teleskopu Jamese Webba.

Ve světě dronů naprosto převládly multikoptéry. Možná se tím ale připravujeme o možnosti, které nabízejí klasické helikoptéry.

Kanadská společnost NOVAerial Robotics se to teď rozhodla změnit. Vyvinula 3D tištěný modulární helikoptérový dron NOVAerial Procyon 800E, který váží 12,4 kg, jeho hlavní rotor má průměr 1,78 metru a dron může nést náklad o hmotnosti až 5 kg.

Helikoptéry oproti multikoptérám spotřebují při letu méně energie a vydrží tím pádem déle ve vzduchu. Stejně tak helikoptéry udrží stabilní let v mnohem silnějším větru nežli multikoptéry, lépe zvládají vyšší rychlosti a také se obvykle snadněji složí a opět rozloží kvůli transportu. Nevýhodou je například větší hlučnost velkých rotorů.

TIP: Různých dronů už tu bylo hodně. Teď se ale objevil dron s rukama

Vzhledem k uvedeným výhodám lze očekávat, že se s helikoptérovými drony budeme setkávat častěji.