Co říkáte na dnes stále populárnější trend vegetariánství a veganství? 

V prvé řadě je třeba říct, že vegetariánství nebo jeho další odvozené formy nejsou ve světě ničím novým. Historie vegetariánství se datuje až do starověké Indie a Řecka. Odmítání masa tehdy mohlo být čistě pragmatické – masa byl nedostatek nebo bylo příliš složité ho získat – ale šlo i o důvody duchovní. Ty souvisely s hlubším filozofickým názorem, že je správné vzdát se konzumace bytostí, které mají duši. Mezi ně se řadila i zvířata. Například v Řecku trend vegetariánství následovala celá řada orfiků, což bylo v té době poměrně rozšířené náboženské hnutí, k jehož slavným představitelům patřil například Pythagoras. 

Později jsme na bezmasé diety zapomněli? 

V období christianizace zbytků římského impéria ve 4. až 6. století se vegetariánství uplatňovalo stále méně, až z evropských stolů na nějakou dobu zmizelo. Udržovalo se už jen v klášterech, kde žili mniši v přísné askezi a vegetariánství praktikovali i za dob nejtemnějšího středověku. Zajímavé ovšem je, že žádný z těchto směrů se nevyhýbal konzumaci ryb, které se tehdy považovaly za posvátné, takže se jejich maso přijímat mohlo. Vegetariánství se vrátilo za období renesance – a právě tehdy se vytvořily zárodky směru, který později v 19. a 20. století přešel do podoby dnešního vegetariánství. 

Jak vypadá to dnešní vegetariánství? 

Ve svém základu vylučuje veškeré maso včetně toho rybího, ve svých odvozených formách má ještě další omezení: například laktovegetariánství povoluje mléčné výrobky, ale už ne vajíčka, vegani zase vylučují veškeré živočišné produkty jako mléko, med či vejce. S vegetariánstvím souvisí i otázka, zda hledáme prostou dietu, kdy nejíme maso a další produkty, či zda se jedná o součást nějakého vyššího konceptu, spojeného s neubližováním živým bytostem. 

A co člověk jako druh? Je evolučně vyvinutý jako všežravec, nebo může bez masa bez problémů fungovat? 

Z hlediska biologického na to můžeme nahlížet tak, že je člověk vybavený určitou délkou tlustého a tenkého střeva, která by nejspíše odpovídala zařazení mezi všežravce neboli omnivory, jsou ale i názory, že máme typicky býložravé střevo.

Existují ale i další názory, podle kterých je člověk fakultativní všežravec. To znamená, že je schopen přijímat maso, ale je i schopen žít bez masa, a to bez nezkrácené délky života. Naopak podle jiných teorií jsou lidé ve skutečnosti býložravci. Stoupenci tohoto názoru argumentují tím, že sice máme tesáky, ale ty vlastně neplní svoji pravou funkci a nejsou ani správně umístěné tak, aby nám jako predátorům umožnily vytrhávat maso z kořisti. Je ale potřeba říci, že všichni primáti jsou všežravci. Dokonce i „nejvegetariánštější“ ze všech primátů, což jsou orangutani a gorily, sice přijímají převáženě rostlinnou potravu, ale v jejich potravě se vyskytuje i určitý malý podíl masa.

K jakému názoru se přikláníte vy? 

Když to shrnu – primárně jsme asi nastaveni na to, abychom maso přijímali, ale jsme schopni žít i na bezmasé dietě, a to bez nezkrácené délky života – to znamená, že se dožijeme stejného věku jako lidé, kteří maso přijímají. Samozřejmě za předpokladu, že ve zbylé stravě bude zastoupeno dostatečné množství živin.

Existují dlouhodobé výzkumy, které by mapovaly účinky vegetariánství na lidský organismus? 

Ano a existuje i řada studií, které zkoumají i extrémnější odnože, jako je veganství. Je ale třeba říci, že jejich závěry jsou často protichůdné a že jsou často zkresleny světonázorem vědců, kteří je provádějí. Nicméně jedna z největších dosavadních metaanalýz, tedy souhrnných analýz několika na sobě nezávislých studií na tohle téma, byla publikovaná v únoru letošního roku. Naznačuje, že vegetariánská dieta by mohla snižovat riziko vzniku ischemické choroby srdeční a celé řady nádorových onemocnění. Veganská dieta zase vede ke snížení rizika vzniku některých typů rakoviny. Stejná studie ale ukázala, že vegetariáni či vegani mají určité nutriční deficity, to znamená, že jim některé důležité složky potravy chybí. Například u veganů se objevovaly nízké hladiny vitamínů D, B6, niacinu neboli vitamínu B3 a některých stopových prvků.

Dožívají se vegetariáni skutečně vyššího věku než konzumenti masa? 

Z některých studií sice vyplývá, že se vegetariáni dožívají vyššího věku, ale i to můžeme vysvětlovat různě. Například vegetariánství bývá často spojeno s celkově zdravějším životním stylem.

Tito lidé se třeba více pohybují, chodí do přírody anebo mají jiné návyky, spojené s větším zájmem o své zdraví. Často se dále jedná o geograficky izolované oblasti, kde mohou lidé kromě vegetariánství sdílet i společné genetické vlohy. Takže pak zle špatně odlišit, co je efekt genů a co vlastní výživy. Navíc dnes již věda ví, že očekávanou délku života prodlužuje celková kalorická restrikce – jinými slovy lidé, kteří se mírně omezují v jídle, se dožívají delšího věku. Koneckonců to známe již dlouho, jak ukazuje české přísloví „Jez do polosyta, pij do polopita, vyjdou ti naplno léta.“ Velmi vysokého věku se obézní lidé dožívají vzácně.

Poměrně častým argumentem proti vegetariánství je tvrzení, že údajně způsobuje ztenčení střevní stěny, je to pravda? 

To, že by vegetariánství či veganství nějakým způsobem poškozovalo střevo, není nijak dokázané. Naopak z jedné nedávné studie vyplývá, že vegetariáni nebo vegani trpí oproti lidem přijímajícím maso méně často střevním onemocněním zvaným divertikulóza. Jde o chorobu tlustého střeva, spojenou s tvorbou výchlipek střevní stěny, které se mohou zanítit či dokonce prasknout a svého nositele tak výrazně potrápit. Pravdou ale je, že vegetariáni a vegani budou mít určitě jiné složení střevní mikroflóry oproti lidem, kteří přijímají maso. To ale nemusí být otázkou jenom masa, může to souviset s jejich celými stravovacími vzorci.

TIP: Nová studie: Vegetariáni jsou pro ženy přitažlivější než masožrouti 

Vegetariáni vyhledávají úplně jiné položky stravy než konzumenti masa, což se promítne v jejich odlišné střevní mikroflóře. Takže ano, určité rozdíly mezi vegetariány a lidmi přijímajícími maso ve střevě najdeme, nemůžeme však říci, že s sebou nesou příznaky nějakých onemocnění. 

Je naopak možné říci, že vegetariánství nebo veganství lze nějaké nemoci léčit? 

Pokud vyloučíme maso a jsme schopni zajistit, že ve zbývající stravě budeme konzumovat dostatek tuků, cukrů, bílkovin a vitamínů, je vše v pořádku a může se stát, že u konkrétního onemocnění může jeho absence pomoci. Na druhou stranu jsem značně skeptická vůči nějakým dietním režimům, které mají různá onemocnění vyléčit  – u celé řady chorob účinky takových diet nejsou podložené a neexistují ani velké populační studie, které by nabídly dostatečné množství dat ke srovnání. Některé takové diety pak mohou pacienta výrazně poškodit.

Dokončení: Biftek vs. brokolice (2): Jakým způsobem lze maso ve stravě nahradit a jak je to s vegetariánstvím u dětí? 

Trpasličí galaxie jsou sice mnohem menší a méně jasné než třeba naše Mléčná dráha, odborníci se o ně ale zajímají stále intenzivněji. Astronomové Kalifornské univerzity v Riverside teď vůbec poprvé objevili velké množství trpasličích galaxií v mladém vesmíru.

Po stopách Velkého třesku

Tyto malé galaxie zřejmě hrály významnou roli v mladém vesmíru během takzvané éry reionizace, probíhající asi do 1 miliardy let po Velkém třesku, kdy se vesmír díky ionizaci atomů změnil z temného a neprůhledného na vesmír průhledný a zářící.

Navzdory jejich důležitosti toho o trpasličích galaxiích z mladého vesmíru stále mnoho nevíme. Jejich pozorování je velmi komplikované, vzhledem k jejich malé velikosti a jasu.

TIP: Horovo oko: Dvojité gravitační čočkování z hlubokého vesmíru

Na Kalifornské univerzitě v Riverside ale využili efekt gravitačního čočkování a na snímcích Hubbleho vesmírného dalekohledu objevili množství trpasličích galaxií z vesmíru starého 2 až 6 miliard let. V této době ve vesmíru docházelo k nejvíce intenzivní tvorbě nových hvězd.

Pokud vám klasické kempování přijde nudné, možná vás osloví tato adrenalinová verze. Fotograf Alexandre Eggermont se vydal se svými přáteli do kalifornského národního parku Yosemite. Kromě šplhání po strmých srázech zdejších skal si tito odvážlivci našli čas i na zasloužený odpočinek. Podívejte se, jak takový odpočinek ve výšce několika set metrů nad zemí vypadá. Snímek byl pořízen na extrémní skalní stěně, které se říká El Capitan. Ještě ve 30. letech 20. století bylo zdolání této 900 metrů vysoké stěny považováno za nemožné.

Od jara letošního roku probíhá archeologický průzkum v jeruzalémském Chrámu Božího hrobu, které je považováno za místo posledního spočinutí Ježíše Krista. Po pěti stech letech archeologové odkryli mramorovou desku, pod níž se pravděpodobně skrývá Ježíšův hrob.

Londýňané jsou zvyklí na zimní nečas a mlhy jako málokdo. Ale v prosinci 1952 se objevila mlha, která i Londýňany šokovala svou vražedností. Dusivý opar za pouhých pět dnů usmrtil čtyři tisíce lidí a 150 tisíc obyvatel Londýna muselo vyhledat nemocniční ošetření s vážně zasaženými dýchacími cestami.

Co zabilo tisíce Londýňanů?

Odborníci odhadují, že kvůli tomuto šílenému smogu a zdravotním následkům zemřelo celkem přes 12 tisíc lidí a velký počet zvířat. Až doposud přitom nebylo jasné, proč vlastně byla londýnská mlha tak vražedná. Záhadu teď podle všeho vyřešil mezinárodní tým vědců, který londýnskou mlhu napodobil v laboratoři. Klíčovou složkou této výjimečně vražedné mlhy byly sírany.

TIP: Smrtící smog: Ovzduší znečištěné požáry v jihovýchodní Asii usmrtilo asi 100 tisíc lidí

Mlhu podle vědců nejprve vytvořily mohutné emise oxidu siřičitého ze spalování nekvalitního uhlí. Ze siřičitanů pak vznikly sírany, přičemž významnou roli v tomto procesu sehrál další produkt spalování uhlí, oxid dusičitý. Výsledkem pak byl smrtící závoj.

Orli klínoocasí (Aquila audax) s rozpětím křídel 2,5 metrů jsou největší draví ptáci Austrálie a také jedni z největších orlů na světě. Jsou to neohrožení a chytří lovci, kteří se vrhají na celá stáda velkých klokanů nebo koz, tedy zvířat, která jsou mnohem těžší než oni sami.

Tito orli jsou jediní dravci, o nichž je známo, že záměrně útočí na závěsné kluzáky a paraglidy. Nedávno vyšlo najevo, že také nemilosrdně útočí na drony.

Jihoafrická těžební společnost Gold Fields, která provozuje důl St Ives poblíž Kalgoorlie v Západní Austrálii, nedávno prozradila, že orli klínoocasí v krátké době zlikvidovali celkem 10 dronů, používaných těžaři k mapování terénu a plánování težebních prací.

TIP: Nizozemská policie má nové posily: Vycvičené orly bojující proti dronům

Orlům se během útoků zřejmě nic nestane, ale z dronu po takovém zásahu zůstane jenom šrot. Orli už společnost Gold Fields připravili o více než 100 tisíc dolarů. Podle odborníků orli nejsou hloupí, aby drony považovali za kořist. Prostě si hlídají svá teritoria.

Zednářská mytologie sahá až do dob stavby Šalomounova chrámu v 10. století před Kristem. Jeho architekt Híram vládl dle mimobiblické tradice esoterním věděním, které vtělil i do jeruzalémské stavby.

Obnova učení

O více než dva tisíce let později se prý k Híramovu učení v Jeruzalémě dostali templáři. Po likvidaci jejich řádu roku 1314 mnozí údajně prchli do Skotska, kde organizace skrytě přežívala po čtyři staletí, aby pak dala vzniknout hnutí zednářů. Podle jiné verze řád navazuje na působení rosikruciánů, hermetického řádu, jenž vznikl v 17. století. Oživoval egyptské esoterní tradice a pokoušel se pomocí vnitřní proměny člověka zdokonalovat svět. Dnes se soudí, že templářská legenda nejspíše není pravdivá. Naopak propojení s rosikruciány lze považovat za prokázané.

Od stavitelů k zednářům

Geneze řádu je nejčastěji spojována se zednickými cechy stavitelů katedrál, kteří, chráněni papežskou bulou, mohli bez zábran překračovat hranice (odtud adjektivum „svobodní“). S kamenickou teorií polemizuje religionista Ivan Štampach: „Není doloženo spojení prvních lóží se stavebními cechy. Jisté ale je, že v lóžích někdejších operativních zednářů se nad společným dílem setkávali kameníci s geometry, sochaři, malíři, architekty a dalšími vzdělanci své doby“.

Po založení Velké lóže byly patrně zničeny mnohé starší dokumenty. Tím se vysvětlují příčiny spekulací okolo geneze řádu. Jako datum vzniku zednářství bývá udáván rok 1717. Ovšem už z faktu, že se tehdy spojily čtyři lóže, vyplývá, že existoval mnohem dříve. První hodnověrná zmínka o hnutí pochází z Anglie roku 1646. Nový kodex – Konstituci svobodných zednářů, sepsal roku 1723 presbyteriánský reverend James Anderson. Někteří badatelé soudí, že tvořil ovlivněn mimo jiné dílem J. A. Komenského. Text ukládá přísně mravný život, humanitu a vlastenectví, zavrhuje konfesionální fanatismus, odmítá naprostý ateismus.

TIP: Tajné organizace a utajení světovládci

Spekulativní zednáři nebyli na rozdíl od operativních zednářů kameníci ani stavitelé, ale intelektuálové hledající v lóžích uzavřenou společnost pro svobodné vyjadřování názorů. Pragmatický důvod náboru nových zednářů uvádí anglický religionista David Barrett: „Lóže se snažily přizvat co nejvíce džentlmenů nejen pro zachování počtu, ale i proto, že jejich příspěvky byly dvojnásobné oproti řemeslníkům“. 

V rámci moskevské operace působila na křídle 16. armády generála Rokossovského 316. střelecká divize pod velením generála Ivana Vasiljeviče Panfilova. Útvar složený z kazašských a kyrgyzských odvedenců bránil čtyřicetikilometrový úsek fronty mezi Volokolamskem a Možajskou opevněnou linií. Panfilovovi muži zaujali pozice u obce Dubosekovo, kde na ně 15. listopadu zaútočili Němci. Sovětské noviny přinášely na adresu vojáků hrdinné tirády.

Ustoupit není kam

Podle jedné z nich 28 sovětských vojáků při obraně zlikvidovalo 18 (podle některých verzí příběhu dokonce 50) německých tanků a bojovalo do posledního muže. Politruk jednotky Kločkov prý pronesl nesmrtelnou větu: „Rusko je velké, ale ustoupit nemáme kam – za námi je Moskva!“ Všichni účastníci akce obdrželi titul Hrdina Sovětského svazu. Dne 17. listopadu byla jednotka přejmenována na 8. gardovou střeleckou divizi.

O den později její velení navštívili váleční dopisovatelé. Během setkání s novináři začal minometný útok, při kterém generála Panfilova zabila střepina. Na paměť padlého velitele, kterému byl posmrtně také udělen titul Hrdina Sovětského svazu, byl divizi do názvu přidán přívlastek „Panfilovskaja“ a o jejich mužích se začalo hovořit jako o „panfilovcích“. Skutečnost se však od legendy velmi lišila. Někteří z 28 panfilovců přežili a dál bojovali v řadách Rudé armády.

Jeden z nich, Ivan Dobrovavin, se na jaře 1942 vzdal Němcům a začal pro ně pracovat jako policejní náčelník v Perekopu. V březnu 1943 ho zatkla NKVD, ale utekl a dal se znovu k Němcům. Když Sověti chytili Dobrovavina podruhé, našli u něj výtisk knihy 28 hrdinných panfilovců a zjistili, že jejich vězeň je jedním z oněch osmadvaceti statečných. U výslechu pak Dobrovavin objasnil, že u Dubosekova panfilovci sice bojovali, ale nezničili žádné německé tanky a legenda o jejich heroickém boji je zcela smyšlená. Sovětské velení ovšem samozřejmě tuto informaci na veřejnost nepustilo.

Toto mezihvězdné zjevení rozfoukané větrem z hmotné hvězdy připomíná planetu, ve skutečnosti jde ale o Bublinovou mlhovinu, známou také jako NGC 7635. Přes svůj křehký vzhled tato bublina, s průměrem 10 světelných let, nabízí důkazy velmi bouřlivých procesů. Nedaleko této mlhoviny se nachází žhavá hvězda typu O, která je několiksetkrát svítivější a asi 45× hmotnější, než Slunce.

Hvězdy třídy O patří k velmi horkým a zároveň k velmi masivním hvězdám. Pro lidské oko mají namodralou barvu, ale většina jejich vyzařovaného spektra je v ultrafialovém spektru. Jedná se o velice vzácnou spektrální třídu hvězd s krátkou, pouze několik milionů let dlouhou životností. Tyto hvězdy mají silné, spojité spektrum s absorpčními čarami ionizovaného helia, Balmerovou sérií a neutrálním heliem.

Spletitá Bublinová mlhovina a s ní spojený komplex mračen se nachází zhruba ve vzdálenosti 11 tisíc světelných let v souhvězdí Kasiopeji. Na snímku Sébastiena Gozého je také k vidění otevřená hvězdokupa M52 (NGC 7654, vlevo nahoře), která se nachází asi 5 tisíc světelných let od Země. Snímek na obloze zabírá asi dva stupně, což ve vzdálenosti Bubliny odpovídá rozměru zhruba 375 světelných let.

Gepard štíhlý (Acinonyx jubatus) byl původně rozšířen takřka v celé Africe a přes Blízký východ až do Indie. Postupně byl vyhuben na velkých plochách původního výskytu a dnes je možné spatřit jej pouze ve východoafrických a jihoafrických národních parcích. Asijský gepard je zřejmě nejvzácnější kočkovitou šelmou a několik jedinců snad ještě přežívá v íránských či pákistánských polopouštích.

S gepardy jsem se poprvé setkal v keňské rezervaci Masai Mara, mnohem častěji jsem je pak pozoroval v Botswaně. Možnost vidět tyto úžasné tvory při lovu nebo s mláďaty byla pro mne splněným snem. V oblasti Okavanga jsme viděli více jak deset různých gepardů včetně samice s pěti mladými, kterým tehdy mohlo být okolo čtyř měsíců. Pohybovalo se tu i dost lvů, v noci hyeny. Udržení takto početného vrhu proto stavělo tuto gepardí dámu do role supermatky.

TIP: Sněžný levhart aneb Dobře utajený skokanský šampion

Kdyby se Usain Bolt měl utkat s nejrychlejším savcem planety v běhu na sto metrů, nedoběhl by ani do poloviny trati a jeho soupeř by už slavil v cíli. Kroky nejrychlejšího lidského sprintera byly vyhodnoceny jako tři metry dlouhé skoky, gepardí skoky jsou třikrát tak dlouhé.