Dnes pětapadesátiletý Číňan Paj Jen strávil výcvikem policejních psů zhruba 15 let, během kterých podle svých slov vycvičil přes tři desítky špičkových služebních psů. Psí život, ale nebývá u policie dlouhý a osudy čtyřnohých vysloužilých veteránů se bohužel příliš neliší od osudů jejich lidských kolegů. Někdejší hrdinové jsou ve stáří rychle zapomenuti a dožívají opuštění v mnohdy nuzných podmínkách. Paj Jen se to rozhodl změnit a na pronajatém pozemku nedaleko města Chang-čou vybudoval psí domov důchodců. 

„Když jsem viděl jednoho svého bývalého svěřence, uvázaného na řetězu u misky zkyslé břečky, věděl jsem, že musím něco udělat,“ říká o svém projektu psího starobince Paj Jen.

Vysloužilí služební psi jsou staří a často nemocní. Doporučení veterinářů bývá obvykle jednoduché – utratit. „Pokud s nimi ale strávíte tolik času jako já, nemůžete je nechat zabít,“ prozrazuje bývalý psovod a instruktor Paj Jen.

Během sedmi let prošlo branami jeho domova mnoho psích vysloužilců a šestadvacet z nich je pochovaných na přilehlém psím hřbitově. Celkem za vybudování a provoz Paj Jen utratil už milion jüanů (v přepočtu zhruba 3,3 milionu korun), většinou z vlastních úspor. „Je to spousta peněz a občas mi i někdo nabízí, že mi na provoz domova přispěje. Já ale peníze odmítám – péči o své bývalé parťáky považuji za své poslání. Je to má odpovědnost,“ říká Paj Jen.

„Za svými psy chodím třikrát denně, nakrmím je, vykoupu a pokud je to potřeba i ošetřím. Většinu času ale trávíme zábavou. Psi jsou jako lidé – ve stáří nechtějí jen ležet a čekat na smrt. Chtějí si užívat a důstojně dožít svůj život,“ vysvětluje Paj Jen.

Určování rekordně velkých tornád není snadné, protože nedovedeme dostatečně efektivně měřit jejich průměr. Naopak ovšem můžeme zaznamenat míru škod, jež vzdušný obr napáchal, rychlost, jakou se otáčel, míru poklesu tlaku a také délku trasy, kterou urazil. Pokud bychom na základě uvedených parametrů chtěli určit „vítěze“, zcela jistě bychom museli zmínit Tri-State neboli „tornádo tří států“.

Zničující vzdušný vír se probudil k životu 18. března 1925 a jméno dostal podle toho, že během svého putování trvajícího 3,5 hodiny urazil přes 320 km. Zasáhl tak tři americké státy – Missouri, Illinois a Indianu – a zároveň získal „titul“ za nejdelší trajektorii. Bohužel si vyžádal 698 lidských životů, a stal se tak rovněž nejvražednějším tornádem v USA. Světovému žebříčku však vévodí obr, jenž v roce 1989 zpustošil Bangladéš a měl na svědomí víc než 1 300 obětí. 

Tři dny neštěstí

Kdyby se šíře tornáda dala měřit podle pásu postižené oblasti, držel by primát živel, který v roce 2004 zasáhl obec Hallam v Nebrasce – jeho „pole působnosti“ bylo široké víc než 3 km. Neslavné prvenství v napáchaných škodách přesto nezískal. To si připsalo tornádo z roku 2011 pojmenované Joplin, jež za 38 minut zničilo v Missouri tisíce domovů, zabilo 161 lidí a nakonec za sebou zanechalo škody v přepočtu za 69 miliard korun.

TIP: Vířivé ozdoby superbouřek: Jak se rodí nejničivější tornáda

Ani nejničivější tornádo se však nevyrovná bouři, při níž se v důsledku „příznivé“ meteorologické konstelace urodí vzdušných vírů víc. Rekord drží živel z konce dubna 2011, při kterém vzniklo během 79 hodin celkem 362 tornád: Čtyři z nich přitom dosáhla na Fujitově stupnici hodnoty F5 (viz Síla destrukce). Událost si vyžádala 324 životů napříč 21 státy, od Texasu po Kanadu a napáchala škody v přepočtu za 279 miliard korun.

V roce 1437 byla Korea již nějakou dobu sjednocená do jednoho království pod vládou dynastie Čoson. U moci byl právě významný panovník Sedžong Veliký. Dne 11. března toho roku si korejští hvězdáři všimli jasného záblesku světla na noční obloze.

V tom místě pak po dobu dvou týdnů zářil nápadný objekt, který hvězdáři považovali za novou hvězdu. Pak ale zase záře z oblohy zmizela a nezanechala po sobě žádnou stopu.

Astronomický jev z Korejského království

Svědectví o této události se zachovala v písemných textech z té doby, takže nejspíš šlo o skutečný astronomický jev a nikoliv jenom nějakou povídačku. Až doteď ale nebylo jasné, co se tehdy vlastně stalo.

TIP: Tajemství záhadné novy z roku 1670 rozluštěno

Astronomové Amerického přírodovědného muzea analyzovali dostupné informace a dospěli k závěru, že jejich dávní korejští kolegové pozorovali explozi novy v souhvězdí Štíra. Nova je vlastně náhlé zažehnutí termonukleární reakce, k němuž dojde, když bílý trpaslík v těsné dvojhvězdě svému hvězdnému partnerovi nakrade dostatečné množství hmoty. Ve chvíli exploze zvýší bílý trpaslík svou jasnost stotisíckrát až milionkrát.

Šachová úloha, či spíše kombinatorický problém známý jako „problém osmi královen“ je vlastně velmi jednoduchý - cílem je na běžné šachovncici nalézt všechny možné pozice královen tak, aby se navzájem neohrožovaly šachovými tahy.

Když počítače hrají v šach

Zadání s 8 dámami zvládne každý, kdo umí hrát šachy a má dost trpělivosti. Možných řešení této úlohy je celkem 92. Co se ale stane, pokud šachovnci zvětšíme a umístíme na ni větší počet figur? Úlohu lze zobecnit na problém n dam, tedy otázku, jak lze rozmístit n dam na šachovnici o rozměrech n × n tak, aby se vzájemně neohrožovaly. Zmíněná úloha je pro svou názornost využívá při výuce programování.

Počítače řeší tento problém hrubou silou. Prostě zkouší jednu možnost za druhou, dokud nevyčerpají všechna řešení. Podle odborníků ale tento přístup funguje do velikosti šachovnice 1 000 × 1 000 polí. Pak už jsou výpočty tak komplikované, že to ani dnešní počítače nezvládají.

TIP: Důstojná oslava: Číslo pí už známe na dalších 9 bilionů desetinných míst

Americký institut Clay Mathematics Institute proto nabízí 1 milion dolarů (asi 22 milionů Kč) tomu, kdo dokáže napsat algoritmus pro rychlé řešení „problému osmi královen“, nebo dokáže, že to není možné. Nejde o nikterak jednoduché zadání, pokud ale někdo uspěje, mohlo by to podle odborníků změnit samotné základy programování.

V severní Americe se lavinovitě šíří užívání velmi účinného syntetického opiátu fentanylu, který je v tomto ohledu horší než heroin. Podle některých odborníků je to epidemie a mohli bychom proti ní zakročit s vakcínou.

Vědci amerického Scripps Research Institute pracují na vakcíně, která zablokuje účinky fentanylu. Dokonce prý bude možné použít kombinovanou vakcínu, která bude blokovat účinky fentanylu a zároveň i heroinu.

Vývoj takových vakcín nebyl jednoduchý, protože lidský imunitní systém nerozeznává malé molekuly opiátů jako hrozbu. Nově vyvíjené vakcíny to řeší tak, že odstartují produkci protilátek, které se připojují k molekulám opiátu a brání mu v dosažení receptoru, kde by se projevily účinky opiátu na nervový systém.

TIP: Protidrogové očkování: Na obzoru je vakcína proti závislosti na heroinu

Pokud se vakcíny proti opiátům osvědčí, znamenalo by to zvrat v léčbě těžkých a velmi problematických závislostí na opiátech, které postiženým ruinují život.

Messier 98, také známá jako NGC 4192, je vzdálena asi 50 milionů světelných let v souhvězdí Vlasy Bereniky. Na tomto nádherném obrázku z dalekohledu ESO NTT (New Technology Telescope) je obvod galaxie, rozčechraný plynem a prachem, je ozdoben namodralými tečkami. Jsou to oblasti plné velmi mladých hvězd, které intenzivně září a odfukují část hustého materiálu, který je obklopuje. Odhaduje se, že Messier 98 obsahuje jeden bilion hvězd.

Místo věčného spánku pro sedmdesát tisíc nebožtíků poblíž São Paula ponese název Corinthians Forever a pochováni tu budou i někteří legendární fotbalisté. Na novém hřbitově vyrostou rovněž společenské místnosti, restaurace, zahrady, jezero, a dokonce přírodní rezervace.

Zájemci si mohou místo zajistit v přepočtu za 41–71 tisíc korun, v závislosti na jeho vzdálenosti od hrobů slavných klubových idolů.

Corinthians mají druhou největší fanouškovskou základnu v Brazílii – podporuje je tam asi 25 milionů nadšenců, kteří si říkají „Věrní“, zatímco příznivci soupeřů o nich často mluví jako o „bláznivé bandě“.

Nemoci oběhové soustavy

Srdce váží kolem 300 g, je velké zhruba jako zaťatá pěst a s každým tepem vypudí do krevního oběhu asi 70 cm³ krve. Za minutu jím tedy projde okolo 5 l životodárné tekutiny, což odpovídá jejímu celkovému objemu v těle. Srdeční zástava organismus kriticky ohrožuje, protože orgány (především mozek) nedostávají kyslík a potřebné živiny. K nejčastějším příčinám srdečního selhání patří ischemická choroba srdeční, chlopenní vady a kardiomyopatie, tedy poškození srdečního svalu. Mozek čelí ohrožení už při zástavě trvající déle než pět minut. K akutnímu selhání u něj dochází v důsledku cévních mozkových příhod, například mozkového infarktu či mrtvice, které nastávají kvůli poruše krevního oběhu orgánu.

Nádorová onemocnění

Druhou objemnou a rozmanitou kategorií příčin úmrtí jsou nádory. Konkrétně pak ty zhoubné, protože úmrtnost na nezhoubné se většinou pohybuje v promilích procent. Nezhoubné (benigní) nádory rostou většinou pomalu, nevrůstají do okolích tkání a sousední struktury spíše jen utlačují. Pokud se je podaří odstranit, většinou znovu nenarůstají. Naproti tomu zhoubné (maligní) nádory rostou rychle, některé pronikají do okolních tkání a ničí je. Agresivní buňky poté naruší stěny cév a do organismu se dále šíří cévní a mízní soustavou, v místech s příhodnými podmínkami vznikají metastázy. 

Nádor, tedy masa nové tkáně, která se utvořila samovolně bez potřeby organismu, může vzniknout v jakékoli tkáni. Nejčastěji se však objevuje v částech těla, kde se buňky množí nejvíc (dýchací či trávicí soustava) nebo v tkáních, kde jsou buňky stimulovány hormony (prostata, vaječníky, prsa).

Nemoci dýchací soustavy

Plíce váží asi 1,3 kg a umožňují výměnu plynů mezi krví a vzduchem: Krev v nich přijímá kyslík a zbavuje se oxidu uhličitého. Průdušky se v plicích větví na hustou síť o celkové délce 2 400 km. Výměna plynů se odehrává v plicních sklípcích, kterých je asi 400 milionů. Celková vnitřní plocha orgánu se pohybuje mezi 50 a 70 m². Akutní respirační selhání, jež se projeví výrazným poškozením plic, nastává například v důsledku pneumonií (zápalů plic), edémů (otoků) či výpotků (zánětlivých otoků). Dochází při něm k nedostatečnému okysličování tkání a nestabilitě krevního oběhu. Následuje útlum centrálního nervového systému, v nejtěžších případech selhávají další orgány a pacient umírá. 

Nemoci trávicí soustavy

V této skupině hrají hlavní roli játra. Orgán vážící 1,5 kg plní asi 500 různých funkcí: od podílu na trávení potravy přes syntézu důležitých látek a jejich skladování až po odbourávání zplodin a toxinů. Zásoby vitamínu A uskladněné v játrech vystačí na dva roky, a vitamínu B12 dokonce na čtyři roky. Při akutním selhání orgánu se poškozuje jeho tkáň, například v důsledku propuknutí infekční hepatitidy, nádorového onemocnění nebo alkoholické (i nealkoholické) cirhózy. Játra se pak nedokážou zbavovat odpadních látek a škodlivin, které se tudíž v těle hromadí. Následně může dojít k poruše mozkových a srdečních funkcí a ztrátě vědomí. 

Na věku záleží

Pro osoby ve vyšším středním věku, tedy zhruba 45–64 let, je typická spíše úmrtnost na novotvary a skupina nejstarších osob (65 let a více) je spojena více s úmrtími na nemoci oběhové soustavy. U nejstarších osob se také výrazněji projevují nemoci dýchací soustavy, stejně jako u dětí ve věku 1–9 let. Střední délka života činí u mužů 75,8 roku, u žen 81,4 roku. Nejnižší úmrtnost, a tedy nejvyšší naději na dožití mají již dlouhodobě obyvatelé Prahy, naopak nejvyšší úmrtností se vyznačují kraje Ústecký a Moravskoslezský.

Americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv se obává o pacienty s kardiostimulátory. Právě vydal příkaz ke stažení celkem 465 tisíc rádiem ovládaných kardiostimulátorů od společnosti Abbott, protože jsou kvůli chybě vystaveny riziku napadení hackery. Problém se navíc nejspíš týká dalších téměř 300 tisíc kardiostimulátorů.

Organizace MedSec, která hlídá bezpečnost medicínského vybavení, objevila slabiny v zabezpečení software těchto kardiostimulátorů. Těchto bezpečnostních děr by mohli využít hackeři. S potřebným know-how a správným vybavením by prý mohli kardiostimulátory ovládnout.

TIP: Bezpečnostní experti na dálku hackli auto a poslali ho do příkopu

Hacknutí přístroje pro podporu života by vydalo majitele kardiostimulátoru zcela do rukou hackerovi. Mohl by ho donutit k čemukoliv anebo ho rovnou zabít. Naštěstí prý lze kardiostimulátory zabezpečit i u pacientů, kteří je již mají implantovány v těle. Stačí do nich nahrát nový firmware, což zabere asi tři minuty u specialisty v nemocnici.

František Ondřej Poupě (1753–1805) o různých dobových pověrách a receptech věděl. Na rozdíl od všech ostatních tvrdil, že používání křídy, vápence, vápenné vody a bukového popele je nejen hanebné, ale i zdraví škodlivé. „V těchto poměrech přichází do českého pivovarství Poupě,“ praví se v knize Karla Kosaře. „Vysoký, štíhlý, černovlasý a černooký, hladce oholený, střídmý v jídle i v pití, muž neúnavné činnosti a pevného charakteru, který nejenže po těžkých útrapách dokázal vařit kvalitní pivo, ale hlavně posunul odborné znalosti na tehdy nepředstavitelnou výšku.“

Zcestovalý znalec

Narodil se 26. listopadu roku 1738 v Českém Šternberku. Otec byl kovářem, matka vychovávala ještě dva syny. Pravděpodobně jako pětadvacetiletý nastoupil František na sladovnickou dráhu u bratra Jana, který byl sládkem ve Velké Bíteši. Tehdejší učedníci se museli nejen vykázat křestním listem a dokladem o bezúhonnosti, ale prokázat rovněž znalost psaní, čtení a počtů. Poupě během svého učení prošel celou výrobou piva a sladu. Po vyučení pracoval rok u bratra, který završil svou kariéru jako sládek v Třebíči, a nato jako sladovnický tovaryš šest let cestoval po našich, rakouských, německých a polských pivovarech. 

Kolem roku 1780 se stal sládkem hraběte Karla z Windischgrätzu ve Štěkné na Písecku. Na posvícenské slavnosti se seznámil s Annou Herzovou, s níž se oženil. Hluboce se zajímal o technologické pivovarnické postupy a sám s nimi experimentoval, takže dal dohromady materiál ke spisu Die Kunst des Bierbrauens (Umění vařit pivo). Zlepšená kvalita piva, zmodernizovaný pivovar a snížená spotřeba dřeva o dva pětiny, to vše obrátilo na mladého sládka pozornost majitele. Jakmile se uvolnilo sládkovské místo ve větším pivovaře v Tachově, musel se tam Poupě přestěhovat.

„Zaváděním nových metod nevyhovovalo místním úředníkům, zvláště když Poupě prosadil stavbu nového pivovaru a nikoli jen rekonstrukci starého. V Tachově se jako první Evropan naučil během kontroly technologie používat teploměr. Koncem roku 1791 však musel pod nátlakem místního úřednictva odejít.“ Spiknutí neschopných proti schopnému opět slavilo úspěch.

Závist a naschvály

V té době byl Poupě doporučen hraběti Vrtbovi, majiteli panství v Hořovicích. Výsledky jeho práce vzbudily zájem majitelů o modernizaci pivovarů pod jeho vedením na panství nalžovském u Klatov a ve Voticích. „V pětapadesáti letech byl Poupě rozhodnutím knížete Josefa Schwarzenberka jmenován sládkem pivovaru v Jinonicích. Předcházející sládek zavinil téměř úpadek pivovaru. Podle tehdejšího zvyku musel ale Poupě spolu se svým protikandidátem, podstarším z Jinonic, samostatně vyrobit várku piva, přičemž kvalita měla být rozhodující pro jmenování nového sládka. Přestože mu okolí nepřálo a jeho soupeř dostal k dispozici o čtyři pytle sypání navíc, uvařil Poupě lepší pivo a vyrobil ho dokonce o půl sudu víc. Obdržel jmenování sládkem a během měsíce se stěhoval do Jinonic.“

Schopný Poupě ve svém okolí opět vyvolal velkou zášť. Stíhala nehoda za nehodou, problémy se vyskytovaly především při vystírání a na chladicích stokách, kam mu přidávali i výkaly. Taky se ztrácel slad a ve sladovně dokonce vypukl požár, který musel Poupě osobně hasit. I když pracoval ve dne v noci, situace se mu vymkla z rukou. Nakonec ztratil důvěru majitelů, kteří dostávali o činnosti nového sládka od jeho protivníků nepříznivé informace.

Za těchto okolností Poupě pracoval na své knize o umění vařit pivo. První svazek vyšel v lednu 1794 a v únoru byl její autor propuštěn. Ještě než odešel, prosadil si uvaření poslední várky bez přítomnosti podstaršího a bednáře. Várka dopadla výborně, takže sice ztratil místo, ale čest nikoliv. S rodinou se odstěhoval do Prahy a ubytoval se v domě U Tří zlatých koulí na Perštýně.

Pořád s plným elánem

Vydání prvních dílů jeho spisu se bohužel nesetkalo s pochopením. „Někteří sládkové vyčítali Poupěti prozrazení výrobních tajemství, jiní zase roztrušovali fámy, že skutečným autorem spisu je někdo jiný. Proti se Poupě ohradil článkem v novinách, ve kterém vyzval každého, který si troufá napsat 3. díl, aby tak učinil. Pokud se nikdo nepřihlásí, napíše zbytek knihy sám.“ S vydáním druhého dílu byly potíže, přičemž rodina s pěti dcerami byla na pokraji finančního vyčerpání. „Kupte těch několik výtisků,“ psal Poupě poněkud zoufale v předmluvě, „vždyť připadne sotva jeden výtisk na dva pivovary. Učiňte tak třebas jen z pouhé zvědavosti, poněvadž je to v Čechách první a v Německu, jak sobě spravedlivě lichotit mohu, nejzevrubnější spis.“

Bylo mu už přes šedesát, byl nemocný a odstěhoval se do menšího bytu. V nouzi nejvyšší objevila se hraběnka Clam-Martinicová, která mu nabídla místo sládka ve Slaném. Začal pivovar modernizovat a v krátké době zvýšil kvalitu piva natolik, že se začalo dovážet do Prahy. Poupě zároveň pokračoval ve studiu přírodních věd. Uzpůsobil teploměr na takzvanou pivní váhu, což byl jakýsi předchůdce hustoměru. Jako dvaašedesátiletému se mu narodil toužebně očekávaný syn, což mu vlilo novou tvůrčí sílu, a tak sepsal další knihu o vaření piva. Opět německy, protože v češtině svoje spisy nemohl vydat pro příliš malý okruh zájemců.

Měl pětašedesát let, ale na odpočinek nepomýšlel. Jeho slánské působiště se mu stalo těsným. Roku 1798 využil vyhlášení konkursu na obsazení sládka v městském pivovaru v Brně. „Magistrát se usnesl na tom popřáti přednost před ostatními spoluuchazeči o uprázdněné místo sládka při městském pivovaru v Brně panu Františku Ondřeji Poupěti, a to pro jeho důsledné znalosti teoretické, výtečnou způsobilost praktickou a pro jeho chvalné morální vlastnosti, jimiž se prokázal, jednak slavnými tiskopisy svými o umění vaření piva, jednak předloženými pochvalnými vysvědčeními, a jemu samému dal tu službu...“

Konečně klidná léta

V červnu roku 1798 se tedy Poupě přestěhoval do Brna, do bytu na Starobrněnské ulici, v areálu pivovaru. Tady prožil nejskvělejší dobu svého života. Ocitl se ve velkém pivovaru se sladovnami a se šenkem piva, kde pracovalo 20 sladovníků. Jeho finanční poměry byly uspokojivé – z každé várky měl čistý zisk téměř 29 zlatých, který se ovšem musel zmenšit o částku na stravování pivovarské chasy. „V brněnském pivovaru našel Poupě mnoho nedostatků, nedostatečnou a špatně postavenou varnu, slad napadený pilousy. Rychle zvýšil kvalitu piva a jeho výstav.“

Za jeho správy se pivovar těšil výborné pověsti a sládkové z okolních měst za ním začali chodit pro rady. Setkal se i bratrem Janem, sládkem z Bíteše, který si k němu přišel pro radu, jak zacházet s teploměrem, praním kvasnic a pivní váhou. V té době už u nás používalo teploměr a pivní váhu 200 sládků.