Obraz Zahrada rajských rozkoší označovaný někdy i jménem Tisícileté království je vůbec nejvýznamnějším dílem Hieronyma Bosche. Tři vedle sebe umístěné výjevy, takzvaný triptych, představují ráj, peklo a zatracení. Uprostřed pak zahradu rajských rozkoší: park připomínající krajinu.

Nahota, kam se podíváš

Právě Zahrada je nejkontroverznější částí, kde se to jen hemží nahými lidmi, kteří mezi zvířaty ochutnávají obrovské šťavnaté plody a beze studu se oddávají erotickým radovánkám. Jezdci krouží kolem rybníka plného dívek. A právě jízda na koni může být chápána jako metafora pohlavního aktu. Některé postavy se dokonce na jemných křídlech vznášejí k nebi.

TIP: Ztracený obraz Hieronyma Bosche: 86 let ležel nepovšimnutý v depozitáři

Vyvrcholení? Pokud malíř dílo zamýšlel jako oltářní obraz, je zvláštní, že právě v jeho hlavní části vyobrazil souložící lidi. Z logiky věci mělo jít nejspíš o symbolické zobrazení pozemského bytí. Někteří badatelé ale ono smilnění vysvětlují coby moralizující obraz světa symbolizující pošetilost lidského konání. Varoval před nebezpečím pokušení? Jiní zase tvrdí, že zde Bosch zobrazil ztracený ráj.  

SpaceX posílá do vesmíru jednu raketu za druhou a kosmické lodi Dragon se již osvědčily jako zdatné kosmické náklaďáky pro cesty k Mezinárodní vesmírné stanici. Teď jsou na řadě astronauti soukromé společnosti.

Elon Musk právě zveřejnil první snímek skafandru, který budou mít na sobě astronauti v kosmické lodi Dragon. Musk podle všeho navrhl skafandr osobně nebo k tomu alespoň významně přispěl. Bílý kosmický oblek bude astronauty chránit při náhlé ztrátě tlaku v kabině lodi Dragon.

SpaceX má funkční skafandr

Musk na svém Instagramu přiznává, že bylo velmi těžké vybalancovat estetickou stránku a funkčnost skafandru. Zároveň ale také zdůrazňuje, že skafandr na snímku není atrapa, ale funkční model, který již má za sebou testy ve vzduchoprázdnu.

TIP: Boeing vyvinul nové stylové skafandry pro své vesmírné mise

Americká vládní agentura NASA má v současné době se skafandry velké potíže. Připravuje sice tři různé skafandry nové generace, ale letošní audit odhalil, že NASA možná dojdou stávající skafandry dříve, než bude mít k dispozici nové. Musk by jim pak třeba mohl nějaké kosmické obleky půjčit.

Medvěd Kodiak (Ursus arctos middendorffi) je největším poddruhem medvěda hnědého. Společně s polárním medvědem je i jedním ze dvou největších medvědích druhů vůbec. Srst kodiaků může být velmi světlá až oranžová. Na druhém pólu možné barevnosti leží tmavě hnědá. Medvíďatům během prvních let života zůstává kolem krku bílý límeček. Velmi podobně zbarveni jsou ovšem i hnědí medvědi grizzly, takže rozlišit kodiaka od „běžného“ grizzlyho vyžaduje znalost dalších charakteristických znaků.

TIP: Král Arktidy v slepé uličce aneb Evoluční problémy ledních medvědů

Prvním a zcela zásadním z nich je místo výskytu. Ačkoli termínu „medvěd kodiak“ se běžně používá pro všechny hnědé medvědy žijící na Aljašce, ve skutečnosti se kodiaci vyskytují pouze na stejnojmenném souostroví Kodiak (ostrovy Kodiak, Afognak, Shuyak, Raspberry, Uganik, Sitkalidak a další), které leží u jihovýchodního pobřeží Aljašky. V roce 2005 zde byl počet těchto obřích savců odhadnut na zhruba 3 500 kusů a během posledních deseti let populace mírně roste.

Dalším rozlišujícím znakem kodiaků je právě jejich velikost, kterou je ovšem za běžných podmínek dost obtížné zjistit. Z dostupných údajů ovšem víme, že samice kodiaků váží 225–315 kilogramů a samci dosahují 360–650 kilo.

Hans Georg Otto Hermann Fegelein v relativně mladém věku dosáhl vysokých hodností SS-Gruppenführera a generálporučíka Waffen-SS a představoval jednoho z největších kariéristů nacistického Německa. Pocházel z bavorského Ansbachu, z rodiny penzionovaného katolického důstojníka Hanse Fegeleina. Hermann měl odmala vřelý vztah ke koním a jezdectvu, který získal jednak v otcově jezdecké škole v Mnichově a jednak ve stájích Christiana Webera, jednoho z prvních členů nacistické strany (který později sponzoroval Fegeleinův vstup do SS).

Po dvou semestrech studia na mnichovské univerzitě (ve věku 19 let) vstoupil k jízdnímu regimentu 17. O dva roky nato přešel Fegelein od armády k jiné bezpečnostní složce, a sice k bavorské státní policii, kde dostal hodnost důstojnického nováčka (kadeta). Po dalších dvou letech však odešel i odtud. Oficiálně se tak stalo z rodinných důvodů, ve skutečnosti jeho rozhodnutí urychlilo porušení služební kázně.

Neúspěšný olympionik

Mnichov představoval jednu z bašt stále populárnější strany NSDAP a jí podřízených organizací. Není se tedy čemu divit, že i mladý Hermann Fegelein vstoupil do jejích řad. Postupně se stal příslušníkem oddílů Sturmabteilung (SA) a následně i SS. Jezdecká škola jeho otce poskytovala v té době služby nacistickým organizacím, a tak se v jejím rámci stal instruktorem a zároveň velitelem tamní jezdecké jednotky SS. Tak začal jeho hvězdný kariérní postup. V souvislosti s nadcházejícími olympijskými hrami v Berlíně (1936) dostal Fegelein na starost organizačně zajistit jezdecké disciplíny.

Sám se chtěl také aktivně účastnit na hrách jako člen německé reprezentace, avšak jeho olympijský sen se rozplynul už v kvalifikaci. V létě 1937 nechal říšský vůdce SS Heinrich Himmler v Mnichově vytvořit hlavní jezdeckou školu SS a Fegelein se stal jejím ředitelem, přičemž byl pravidelně přítomen na různých německých jezdeckých akcích a soutěžích. Jeho cílem byla účast na letní olympiádě v roce 1940, která se však v důsledku probíhání válečného konfliktu nikdy nekonala.

Střílení bezbranných

Sportovní ambice musely za války jít stranou. Za polské kampaně stál Hermann Fegelein v čele SS-Totenkopf-Reiterstandarte, která na polské území však dorazila až po skončení bojů. Jeho jezdci se v rámci pořádkové policie (Ordnungspolizei) zapojili do takzvané Intelligenzaktion, zaměřené na likvidaci polských intelektuálů, duchovenstva či jiných elit. Vedle různých násilností, krádeží a podvodů (na kterých se podílel i on sám) představovalo zvláště ohavný zločin postřílení 1 700 lidí v Kampinoském lese, což měli na svědomí jeho svěřenci.

V roce 1940 se Hermann Fegelein aktivně zapojil i do tažení proti Belgii a Francii, za což si vysloužil Železný kříž II. třídy. Jezdecké jednotky SS se rovněž účastnily od samého začátku bojů na východní frontě. Už po prvním týdnu frontové služby byl Fegelein opět oceněn, tentokrát Železným křížem I. třídy. Nemalý vliv však na tom měl fakt, že zásluhy jak své, tak svých mužů nepravdivě nadsadil. Do konce roku 1941 se jemu podřízené jednotky podílely na vyvraždění více než 17 000 civilistů z pripjaťské oblasti.

Na území Běloruska byl totiž Fegelein pověřen speciálními úkoly „vyčistit“ jemu svěřené teritorium od Židů, Poláků, Rusů či jiných „rasově nežádoucích“ etnik. Muži z jeho jednotek se tak nechvalně zapsali do dějin jako jedni z prvních, kteří cíleně vyvražďovali celé židovské komunity.

Hromada vyznamenání

Konec roku 1941 znamenal pro Fegeleinovu jezdeckou brigádu převelení na frontový úsek před Moskvou. Následujícího roku se jeho vojáci účastnili krvavé bitvy o Ržev, jež se stala pro nacistické jezdce krutým vystřízlivěním. Kavaleristé zde utrpěli místy více než 60% ztráty. Jeden z úspěšnějších momentů jejich angažmá na východní frontě představuje útok jeho mužů na dopravní uzel Čertolino (tverská oblast). Tato akce, při které údajně jezdci pobili na 1 800 rudoarmějců, měla mimořádný úspěch.

Fegeleinovo bojové nasazení pak v roce 1942 na krátkou dobu přerušilo jmenování do funkce inspektora jezdectva v rámci Hlavního říšského bezpečnostního úřadu.
Jako velitel 8. jezdecké divize SS „Florian Geyer“ se následně v roce 1943 mimořádně „úspěšně“ zapojil do protipartyzánských operací na východě. Od poloviny léta se jezdci zapojili do frontových bojů. Fegelein tehdy utrpěl od nepřátelského odstřelovače vážné zranění, v důsledku čehož se v září toho roku vrátil zpět do Německa.

Dokončení: Hermann Fegelein: Švagr Evy Braunové byl Himmlerovým zlatým hochem (2)

Na frontu už se nikdy nevrátil, ale i tak za dva roky bojů sesbíral slušnou řádku nacistických řádů či vyznamenání – jako například Sponu za boj zblízka, Německý kříž ve zlatě až po Rytířský kříž s dubovými ratolestmi a meči. Fakt, že odvaha mu rozhodně nechyběla, dosvědčuje i jedna z bojových akcí, během níž se spolu s dalším důstojníkem a dvěma samohybnými děly osobně zmocnil nepřátelského velitelského bunkru a zajal v něm jednoho ze sovětských generálů i s jeho náčelníkem štábu.

Astronomům se pomocí interferometru ESO/VLTI podařilo získat dosud nejdetailnější snímek cizí hvězdy – rudého veleobra Antares. Pozorování jim rovněž umožnilo vytvořit první mapu zachycující rychlost pohybu hmoty v atmosféře jiné hvězdy, než je naše Slunce. Mapa odhalila nečekané turbulence v rozsáhlé atmosféře Antara. 

Antares má nyní hmotnost asi 12 Sluncí a průměr asi 700× větší než naše hvězda. Předpokládá se, že na počátku svého vývoje měl Antares hmotnost okolo 15 Sluncí. Je členem podskupiny horního Štíra, patřící do OB asociace Scorpius-Centaurus, která obsahuje tisíce hvězd s průměrným věkem 11 milionů let. Od Země jej dělí zhruba 600 světelných let (190 parseků).

Na africkém kontinentu je vidět pokrok. Virus HIV a komplikace způsobené nemocí AIDS už nejsou tím největším zabijákem. Ještě v roce 2012 měl HIV v Africe na svědomí více než 1,1 milionu mrtvých.

V roce 2015 už ale toto číslo podle dat Světové zdravotnické organizace pokleslo na 760 tisíc mrtvých. Je to výsledek soustředěného úsilí vědců, lékařů a úředníků. Ještě ale není vyhráno. Virus HIV poklesl jen na druhou příčku a stále zůstává velkou hrozbou.

Hlavní příčinou úmrtí v Africe se teď staly nemoci dolních cest dýchacích, jako vážné záněty a zápaly plic. Ty mají na svém kontě přes 1 milion mrtvých Afričanů ročně. Třetí místo v roce 2015 obsadily závažné průjmy s 643 tisíc mrtvých v Africe.

TIP: V Africe byl objeven nový kmen bakterií: Vyvolává onemocnění podobné anthraxu

Relativně dobrou zprávou je i to, že se zlepšila situace s malárií, která se podepsala na 403 tisíci mrtvých a opustila tím pádem TOP 5 příčin úmrtí v Africe. Po ústupu nebezpečných infekcí teď obyvatele Afriky více ohrožují civilizační choroby spojené s životním stylem, jak to známe i v Evropě.

Doda, čili ohromného nelétavého holuba dronteho mauricijského neboli blbouna, zná skoro každý. Ale o jeho životě vlastně nevíme skoro vůbec nic. Vymřel totiž už na přelomu 17. a 18. století, asi dvě století po objevení evropskými mořeplavci.

Každá nová informace o dodech je cenná. Jihoafričtí vědci prozkoumali kosterní pozůstatky 22 fosilií dronteho a snažili se z nich vyčíst něco o jejich životě. Přišli na to, že se dodové svým životem přizpůsobili klimatu ostrova Mauricius.

TIP: Zdání klame: Blbouni nejapní možná měli překvapivě velký mozek

Hlavní překážkou pro život na tomto ostrově je nepříjemné léto, kdy je tam horko a nedostatek potravy. Mauritius je na jižní polokouli a léto tam mají mezi listopadem a březnem. Dodové v červenci přepeřovali a pak se pustili do rozmnožování. Vejce snášeli v září, aby mláďata stihla do začátku léta co nejvíce vyrůst a zvýšit si tím šanci na přežití. 

Přestože hlavní část sbírky pochází z majetku severoitalského rodu d´Este, ve zbrojnici nechybí ani předměty ze středu Evropy či vzácné zbraně orientálního původu. Rod d´Este patřil k nejstarším italským šlechtickým rodinám a vévodové toho jména vládli několik staletí Ferraře a později Modeně. Známou osobností období přelomu 19. a 20. staletí byl rakouský arcivévoda František Ferdinand d´Este. Sám z rodiny d´Este nepocházel a predikát užíval jen proto, že šlo o podmínku převzetí bohatého dědictví. Právě on přemístil rodovou sbírku zbraní nejprve na zámek Artstetten a později na Konopiště.

Od renesance k Napoleonovi

Počátky estenské sbírky sahají zřejmě již na přelom 15. a 16. století. Ferrarští vévodové do ní pořizovali nejcennější zbraně a zbroje. Nepochybně jim šlo o reprezentaci, ale také o jistou investici. Postupně do sbírky přibývaly i nejrůznější dary a ukořistěné trofeje. Za zakladatele sbírky může být považován Ercole I., který se stal ferrarským vévodou v roce 1471. Nejstarší dochovaný inventář sbírky pochází z roku 1508. Další vévodové již budovali sbírku systematicky a její pověst stoupala současně s věhlasem ferrarských turnajových slavností.

Když vstoupil v říjnu 1796 Napoleon Bonaparte s vojskem do Modeny, nemohla jeho „rabovacímu“ zájmu uniknout ani estenská zbrojnice. A tak je dnes řada předmětů pocházejících z této sbírky k vidění v Musée de l´Arme v pařížské Invalidovně.

Do rukou Habsburků

Záhy po francouzské redukci však sbírka dostala významný přírůstek. V roce 1803 totiž vymřel po meči rod Obizzi a celý jeho majetek včetně zámku Catajo s vybavením zdědil Ercole III. d´Este. Estenská zbrojnice se tak obohatila o unikátní sbírku budovanou kondotiérem Benátské republiky Eneem Piem Obizzim a počet předmětů se přibližně zdvojnásobil.

Po smrti Marie Beatrice Ricardiny d´Este, která se provdala za rakouského arcivévodu Ferdinanda Karla, přešlo vlastnictví zbrojnice na Habsburky. Poté už zřejmě do sbírky historické předměty nepřibývaly, ale především František Ferdinand ji doplňoval o předměty s loveckou tematikou, jako jsou pušky, tesáky a prachovnice.

Americké letectvo dokončuje přípravy na další, v pořadí již pátý start jejich kosmického dronu, bezpilotního raketoplánu Boeing X-37B. Mise Orbital Test Vehicle-5 (OTV-5) odstartuje z Kennedyho vesmírného střediska NASA na floridském Mysu Canaveral.

Téměř 9 metrů dlouhý raketoplán se startovní hmotností cca 5 tun zatím vždy vynesla do vesmíru nosná raketa Atlas V. Tentokrát to ale bude jiné. Podle plánu vyrazí začátkem září X-37B do vesmíru na nosné raketě Falcon 9 společnosti SpaceX.

Záhadný raketoplán

Z tajného projektu U. S. Air Force se postupně stal fenomén. Detaily konstrukce raketoplánu i jeho aktivity na oběžné dráze jsou totiž stále zahalené tajemstvím. X-37B tudíž obestírají různé méně i více fantastické dohady. Podle dostupných informací jde především o testování nových technologií pro opakovaně použitelná kosmická plavidla.

TIP: Přísně tajný raketoplán X-37B přistál po 718 dnech strávených ve vesmíru

Zatím každá nová mise kosmického dronu svoji délkou překonala tu předešlou. Minulá mise přitom trvala 717 dní a 20 hodin. Znamená to, že X-37B stráví se svým utajovaným programem opět celé roky na oběžné dráze?