Výzkum odhalil, že hlavní zabiják obojživelníků – chytridiomykóza – se středoamerickou vrchovinou šíří rychlostí 30 km ročně. Studii vedla Karen Lipsová z University of Maryland, která začala monitorovat výskyt panamských obojživelníků již v osmdesátých letech minulého století. Tehdy ze sousední Kostariky zcela vymizela zlatě zbarvená ropucha atelopus panamský (Atelopus zeteki). V letech 1998 až 2004 vyhynulo z původních 63 druhů obojživelníků celkem 25. Další revize v roce 2008 nepotvrdila návrat žádného z nich, ale použitím techniky zvané DNA barcoding (čárový kód druhu), která určuje živočišné druhy na základě molekulárních markerů, byla prokázána existence jedenácti zatím nepopsaných obojživelníků, z nichž pět již stačilo vyhynout.

TIP: Odpadkové ekosystémy překvapují aneb Neuvěřitelná fakta o nových ekosystémech

„Je smutnou ironií, že objevujeme nové druhy stejně rychle jako je ztrácíme,“ říká herpetolog Andrew Crawford, který na studii spolupracoval. „Naše DNA metoda odhalila nové druhy i na relativně dobře prozkoumaném místě a současně ukázala, že mnohé z nich jsou již nenávratně pryč.“ Spolu s nimi vědci přicházejí o množství informací, díky nimž by mohli lépe pochopit minulost těchto živočichů, například způsob, jakým se vypořádávali s klimatickými změnami. Podle autorů studie jim takto uniklo již 33 procent evoluční historie.

Zabezpečení státní hranice bylo Československu po druhé světové válce prováděno Finanční stráží a do konce roku 1945 i armádou. Po únoru 1948 se vzedmula nebývalá vlna přechodů přes státní hranici, což si vyžádalo zvýšenou pozornost režimu. Nyní už nešlo jen o boj s pašeráctvím a obranu proti vnějšímu nepříteli, ale i o kontrolu nad vlastním obyvatelstvem. 

Neprojdou!

K 1. lednu 1949 vznikla Pohraniční stráž SNB. Finální podobu získal pohraniční systém o dva roky později po reorganizaci dle sovětského vzoru. Započalo takzvané vojskové střežení státní hranice, jež s různými obměnami přetrvalo až do pádu komunistického režimu. Tyto změny v létě 1951 zpětně potvrdily zákony č. 69 a 70/1951 Sb.

Druhý z nich také pohraničníkům umožňoval použít zbraň proti osobám, které přešly nebo se pokoušely přejít hranici a nezastavily na výstrahu. V neposlední řadě se započalo s výstavbou takzvaných ženijně-technických zařízení. Mezi ně patřily úpravy terénu jako průseky v porostu, vytváření kontrolních orných a sněžných pásů, budování drátěných zátarasů, nástražných osvětlovadel či pozorovatelen.

Změnila se i taktika hlídkování, kdy byl pochůzkový způsob nahrazen spíše skrytým pozorováním okolí. Došlo rovněž k masovému rozvoji služební kynologie, tedy používání psů.

Státní hranice byla rozdělena na dva úseky. Západní úsek (přibližně od Bratislavy po Liberec) byl pro komunistický režim prioritní a byl střežen vojskovým způsobem. Východní úsek hlídaly pohraniční stanice SNB, které se zaměřovaly hlavně na boj s pašeráky.

Nový systém ochrany hranice postihl i její širší okolí. Takzvané zakázané a hraniční pásmo sahalo až několik kilometrů do vnitrozemí a byl v něm omezen pohyb obyvatelstva. Vznikaly v něm sítě informátorů a spolupracovníků, kteří hlásili podezřelé osoby. „Politicky nespolehlivé“ obyvatelstvo bylo naopak vystěhováno do vnitrozemí. Obce, které se po válce nepodařilo dosídlit, byly srovnány se zemí, protože potenciálně nabízely úkryt.

Systém ochrany státní hranice se postupně zdokonaloval, v čemž napomáhalo vyhodnocování úspěšných i neúspěšných přechodů a informace od zadržených – včetně těch, kteří byli zatčeni až na území sousedních států a předáni zpět do Československa. Postupně se stal prakticky neprostupnou překážkou. Ne nadarmo užívali pohraničníci heslo převzaté ze španělské občanské války: „Neprojdou!“

Armáda Spolkové republiky Německo je čtvrtou nejpočetnější vojenskou formací v EU a zároveň má i jednu z nejvyšších technologických úrovní. Deset let po konci druhé světové války vzniknuvší Bundeswehr se dokázal rychle vypracovat na efektivní bojovou sílu. V současné době navíc prochází rozsáhlou reformou, která jej má připravit na nové hrozby.

Jedn se o reakci na nové hrozby v podobě asymetrických konfliktů a terorismu, tak i na demografické a finanční možnosti Německa a požadovaly pružnější a především štíhlejší strukturu. Za první zcela zásadní událost se dá považovat zrušení povinné vojenské služby v červenci 2011. Bundeswehr se tak stal plně profesionální armádou, jejíž početní stav by v budoucích letech neměl překročit číslo 240 tisíc, z toho profesionálních vojáku má být 185 tisíc.

Velká reforma

Přes 30 vojenských zařízení a základen bude uzavřeno. Škrty jsou obecně ospravedlněny předpokladem, že Bundeswehr bude v budoucnu pravděpodobněji nasazován v krizových a konfliktních oblastech různě ve světě spíše než při obraně vlastního území. Aktuálně je ve službě 181 000 aktivních vojáků, z toho 61 000 v pozemních silách, 30 000 v letectvu a 15 500 v námořnictvu. Zároveň probíhá již řadu let další fáze přezbrojování. V rámci letectva se jedná o přechod na evropské víceúčelové bojové letouny Eurofighter Typhoon, evropské bitevní vrtulníky Tiger a transportní NH90.

Protivzdušnou obranu naopak stále zajišťují komplety Patriot, které sice měly být nahrazeny protiletadlovým a protiraketovým systém MEADS, nicméně v březnu 2014 Luftwaffe svou účast v programu, na jehož vývoji se Německo podílelo, zrušila. Základním kamenem pozemních sil jsou modernizované verze tanků Leopard 2A6, disponující 120mm kanónem, dělostřeleckou podporu zajišťují 155mm samohybná děla Panzerhaubitze 2000. Pancéřoví granátníci využívají osvědčená bojová vozidla pěchoty Marder, postupně je však nahrazují moderní Pumy.

Kolové obrněné transportéry zastupuje GTK Boxer, 32tunový stroj schopný pojmout až deset vojáků, zároveň zůstávají ve službě i starší, ale velmi oblíbená vozidla Fuchs. Ve výzbroji je možno nalézt také obrněné automobily ATF Dingo 2, které si pořídila i Armáda ČR. K průzkumným účelům slouží zejména lehké pancéřované vozidlo LGS Fennek, vyzbrojené automatickým granátometem HK GMG nebo víceúčelovým kulometem MG3. Pro potřeby vzdušných výsadků jsou připravena lehká obrněná vozidla Wiesel a lehké taktické vozidlo Mungo ESK, přičemž oba stroje může na místo určení přepravovat kromě transportních letadel i vrtulník CH-53. Co se týče pěchotní výzbroje, standardní zbraní jednotlivce je útočná puška G36 v ráži 5,56×45mm NATO, která nahradila dříve používanou útočnou puška G3.

I ta však zůstává díky větší ráži 7,62 mm u bojových jednotek a například v Afghánistánu je využívána jako odstřelovačská zbraň. Kromě toho němečtí vojáci běžně nosí automatické pistole P8 a k dispozici mají také velmi lehké samopaly MP7 ráže 4,6×30mm, kterými jsou vyzbrojeny například osádky obrněných vozidel. Kulomety zastupuje MG3, konstrukce vycházející z osvědčeného druhoválečného kulometu MG42, a také lehčí MG4. Specializovaní odstřelovači používají pušky G22 a G82, přičemž druhá jmenovaná se v ráži 12,7 mm s průbojným střelivem používá zejména proti pancéřovaným nebo jinak chráněným cílům.

TIP: Dravá kočka a její konkurenti: Jaké jsou přednosti a nedostatky tanku Leopard 2

Speciálně proti vozidlům a opěrným bodům nepřítele pak slouží pancéřovka Panzerfaust 3. Námořnictvo v současné době provozuje celkem 11 fregat ve třech různých třídách (Bremen F122, Brandeburg F123 a Sachsen F124), pět korvet a osm raketových člunů třídy Gepard, které však do roku 2016 budou ze služby vyřazeny. Ponorky zastupují čtyři pokročilé dieselelektrické čluny třídy 212, letos by je měly doplnit další dvě ponorky typu 212B. Kromě toho ještě námořnictvo disponuje zhruba čtyřmi desítkami menších pomocných hladinových plavidel a třeba je zmínit i vrtulníky Sea King Mk 41 a Sea Lynx Mk 88A. 

Částicoví a jaderní fyzici popisují realitu pomocí tzv. standardního modelu mikrosvěta, který obsahuje dvanáct stavebních částic a k tomu čtyři částice interakční. Z těchto komponent lze „složit“ libovolnou známou elementární částici. Standardní model vysvětluje též vzájemné silové působení s výjimkou gravitačního. Nedokázal však objasnit jednu zásadní vlastnost našeho světa, a sice že částice – a tedy i jejich konglomeráty, například běžná, baryonická hmota – mají hmotnost. 

TIP: Evropský CERN: Jak se vaří v kuchyni bohů

V 60. letech minulého století připsalo několik teoretických fyziků vlastnost označovanou jako „hmotnost“ nové, dosud neobjevené částici. Dostala jméno po jednom z nich Peteru Higgsovi. Pojem „boson“ pak znamená, že jde o částici s celočíselným spinem, jež nepodléhá Pauliho vylučovacímu principu. Jejímu hledání se věnovala celá generace experimentátorů, uspěli však teprve vědci používající urychlovač LHC (Large Hadron Collider), který sráží částicové svazky s energiemi až 14 TeV. Objev byl oznámen 4. července 2012 a o rok později obdržel Peter Higgs Nobelovu cenu za fyziku.

Ariane 5

Tento nosič představuje bezesporu hlavní pilíř současného nezávislého evropského přístupu do vesmíru, přičemž se nezanedbatelná část provozních cen financuje z komerčních aktivit. Ariane 5 startuje zhruba sedmkrát ročně a vedle nejrůznějších družic vynášela také lodě ATV k Mezinárodní vesmírné stanici. Předchozí verze (Ariane 1 až 4) dopravily do kosmu polovinu všech komerčních družic pro celý svět. Jde také o jednu z nejspolehlivějších raket vůbec. 

Nyní létá ve dvou verzích: ES vynáší na nižší orbity až 20t náklady jako ATV či navigační družice Galileo; ECA se pak používá zejména k vypouštění komunikačních družic na přechodové dráhy k těm geostacionárním a zvládne až 10t náklad. 

Vega

Jméno dostala podle jedné z nejjasnějších hvězd letní noci. Malá raketa – zejména pro vynášení vědeckých družic o hmotnostech do 2 t na nízké orbity – představuje levnou, snadnou a rychlou odpověď Evropy na poptávku zájemců o vesmírnou nákladní dopravu. Má tři stupně na pevné palivo a jeden horní na kapalné, přičemž na oběžné dráze dokáže vypustit více nákladů. Výrobní ceny nosičů Vega se daří držet poměrně nízko díky využívání již existující a zavedené infrastruktury pro přípravu raket Ariane. Vývoj započal roku 1998 a poprvé Vega odstartovala v únoru 2012. 

Sojuz

Ruskou raketu středních parametrů snad netřeba dlouze představovat. Z evropské základny létá ve verzi Sojuz 2 (Sojuz ST), což je nejnovější modifikace nosiče, který v roce 1958 zahájil vynesením Sputniku kosmické závody. Parametry a výkon Sojuzu perfektně doplňují velkou Ariane a malou Vegu a činí evropskou raketovou rodinku konkurenceschopnou a flexibilní, co se týče světového trhu s nosnými kapacitami. Díky poloze kosmodromu Kourou téměř na rovníku zvládne Sojuz vynést na geostacionární dráhu až 3t náklad.

Pokud vám padne smítko do oka, nejspíš sáhnete po kapesníku a zrcátku. To v bosenském Crnjevu mají onačejší řešení. Již více než 40 let se místním o oči stará dnes osmdesátiletá léčitelka Hava Celebic. K léčbě využívá vlastní jazyk.

Léčitelka svým jazykem dokáže nejen odstranit smítka, její péče prý dokáže vyléčit i zánět spojivek a další oční infekce. Před zákrokem si stařena vypláchne ústa alkoholem a pustí se do díla. Hava Celebic je ve vesnici respektovanou a uznávanou léčitelkou. Lékaři jsou ale jejími praktikami zděšeni. Poukazují na zkušenosti z Japonska, kde se podobné aktivity objevily před několika lety mezi školáky. Olizování očí tehdy vedlo k dramatickému nárůstu očních infekcí.

„Lid obecný nejvíce chlebem, pivem a masem živ jest,“ tak se píše ve zprávě pro císaře Rudolfa II. z roku 1605. Z masa se v rudolfínské době jedlo snad všechno, od zvěřiny, pernaté zvěře, skotu a drůbeže až po ryby, a to nejen sladkovodní.

Královské jídlo

Čína letos zažívá další extrémně silnou vlnu smogového znečištění. Úřady se snaží situaci řešit, ale znečištění je příliš silné a zdroje smogu není tak snadné omezit. Vláda se dostává pod čím dál větší tlak. Čelí kritice, že pro lepší kvalitu vzduchu dělá málo. Investuje do solárních panelů a vodních elektráren, omezuje provoz továren i automobilovou dopravu. Právě omezení individuální automobilové dopravy je jednou z cest, jak znečištění snižovat.

TIP: Revoluce na dvou kolech: Slovinský ráj cykloturistiky

V přístavním městě Sia-men v jihovýchodní Číně byla nyní uvedena do provozu první cyklodálnice. Speciální koridor pro cyklisty měří 7,6 kilometru a je situován přímo pod hlavní autostrádou. Úřady si od novinky slibují že ulehčí přecpaným silnicím a sníží znečištění města výfukovými plyny. Cyklodoprava má v Číně dlouholetou tradici a v posledních letech zažívá nebývalý boom. Populární jsou zde zejména služby spojené se sdílením jízdních kol.

Když minulý týden zapnuli pracovníci veřejné knihovny v St. Louis své počítače, nejspíš nevěřili vlastním očím. Všech 700 počítačů v 16 pobočkách bylo uzamčeno tzv. ransomwarem, specifickým druhem vyděračského malwaru, který uzamkne počítač a za jeho opětovné zpřístupnění požaduje výkupné. V případě knihovny šlo o částku 35 tisíc dolarů (v přepočtu zhruba 850 tisíc korun). Správa knihovny okamžitě zalarmovala bezpečnostní specialisty a také FBI.

Zavirovaná počítačová síť na několik dnů zcela ochromila provoz knihovny. Nebylo možné vydávat ani vracet knihy, nefungovaly skladové systémy a nefunkční byly i počítače sloužící veřejnosti pro přístup k internetu. Kontrolu nad sítí se bezpečnostním technikům a správcům sítí podařilo získat po pěti dnech.

Jakým způsobem došlo k instalaci malwaru zatím není jasné. Podle výkonného ředitele knihovny Wallera McGuireho zřejmě nešlo o uživatelské pochybení ale o cílený útok hackerů.

Současný kosmologický model vesmíru, který zahrnuje temnou hmotu a temnou energii, není úplně perfektní. Chybí například vysvětlení, kam se poděly trpasličí galaxie. Ve vesmíru jich je totiž mnohem méně, než kolik předpovídají modely.

Tým astronomů Virginské univerzity a jejich kolegů teď ale přišel se zajímavým a poměrně nečekaným vysvětlením. Podle jejich pozorování trpasličí galaxie mohou tvořit skupiny, které jsou nezávislé na velkých galaxiích. V těchto skupinách pak trpasličí galaxie během asi 1 miliardy let splynou do jediné galaxie střední velikosti. Pokud se teze virginských vědců potvrdí, budeme mít zřejmě odpověď na hádanku chybějících trpasličích galaxií.

TIP: Trpaslík překvapil: Malá galaxie poprvé přistižena při kanibalismu

Badatelé objevili sedm izolovaných skupin trpasličích galaxií ve vzdálenosti 200 až 650 milionů světelných let od nás, z nichž každá má tři až pět členů. Jejich výzkum byl součástí projektu TiNy Titans, zkráceně TNT, jehož náplní je zkoumat, jak mezi sebou navzájem interagují trpasličí galaxie.