2. prosince 1974 do vesmíru vzlétla sovětská loď Sojuz 16. Jednalo se o generálku na blížící se společnou misi Sojuz–Apollo s Američany, která se pak uskutečnila asi o půl roku později. Kosmonauti Anatolij Filipčenko a Nikolaj Rukavišnikov testovali během letu Sojuzu 16 novou spojovací soustavu pro dvě plavidla, upravené systémy pro udržení životních podmínek na palubě, nové solární panely a vylepšené řídicí systémy. V závěru šestidenní mise pak pomocí pyrotechnických šroubů odpálili stykovací zařízení. Zkoušeli tak možné řešení v situaci, kdy by se nedařilo Sojuz od Apolla odpojit.

Mojmír II. se od počátku své vlády potýkal s mnoha překážkami. Téměř okamžitě se začala odtrhávat jednotlivá území, sílil tlak ze strany říše a k tomu se přidala vnitřní krize a také maďarské nebezpečí. Hned po smrti svého otce podepsal Mojmír II. s východofranským králem Arnulfem mír, aby mohl nerušeně převzít moc v zemi. Netrvalo však dlouho země se mu  začala rozpadat.

Konec Moravia Magna

Roku 895 se odtrhli Češi, následovali Srbové a o rok později i Potisí, které si nárokovaly maďarské kmeny. Aby toho nebylo málo, proti Mojmírovi II. se postavil jeho mladší bratr Svatopluk. O jejich sporu toho mnoho nevíme. Mojmír II. údajně obléhal svého bratra na jednom z moravských hradů někdy roku 899. Svatopluka zachránil až příjezd Arnulfova vojska. Říše se však do žádného velkého řešení bratrské krize nehnala. Arnulf se soustředil na uzavření míru s kočovnými kmeny Maďarů a využil jejich sílu v bojích v Itálii a Panonii.

Mezi tím se situace na Moravě zčásti uklidnila. Mojmír II. toho využil a žádal od papeže potvrzení arcibiskupství a jmenování arcibiskupa a biskupů. A to se mu také podařilo. Bylo potvrzeno trvání arcibiskupství i v budoucnosti, i když jak se později ukázalo, na velice krátkou dobu.

Obávaní Maďaři

Moravu i okolní území stále více ohrožovaly maďarské kmeny. Roku 900 uzavřela Morava s východofranskou říší mír na obranu proti Maďarům, ale nebylo to nic platné. Maďaři povolali posily a v letech 905 nebo 906 vtrhli na Moravu. Odehrála se snad jediná bitva, někde na Slovensku, a v ní bylo moravské vojsko zcela zničeno. Od té doby mizí veškeré zprávy o Mojmírovi II., což naznačuje, že pravděpodobně padl v boji.

Archeologické nálezy potvrzují, že maďarská porážka způsobila na Moravě katastrofu. Zmatky a povstání započaly totální rozpad říše. Svatopluk se uchýlil do Bavorska a vyčkával na uklidnění situace. Východofranská říše se snažila obnovit na východě pořádek a snad i počítala s obnovou mojmírovské dynastie na Moravě. Sebrala obrovskou armádu a roku 907 se střetla s Maďary u Bratislavy. Výsledek byl pokořující. Vojsko východofranského panovníka bylo drtivě poraženo a pád Velké Moravy tím byl zpečetěn.

Kdo říká že na Zemi již není co objevovat? V čínské provincii Šen-si geologové objevili 49 dosud neznámých obřích závrtů. Obří krátery jsou natěsnány v oblasti necelých 600 kilometrů čtverečních, což odpovídá rozloze Křivoklátska, nebo třeba katastrální výměře Prahy. Jde tak o oblast s nejhustším výskytem tohoto přírodního fenoménu na světě. Největší závrt má v průměru 520 metrů a hloubku 320 metrů. Celkem byl objeven jeden obří superzávrt, 17 velkých a 31 menších závrtů. 

Závrty se podle vědců formovaly několik set tisíc let a vznikly v důsledku rozpouštění krasovějící vápencové horniny vodou obohacenou o uhličitan vápenatý.

Obří díry, závrty a propady se mohou objevit takřka kdekoli a bez varování. Ty nejběžnější mají velikost několika metrů a čas od času spolknou třeba auto. Existují ale i extrémní podoby těchto děr – desítky metrů hluboké díry zející jako brány do středu Země.

Poškozený reaktor odstavené jaderné elektrárny v Černobylu zakryl nový ochranný obal. Jeho výstavba trvala čtyři roky a stavba vyšla na jeden a půl miliardy eur. Nový kryt nahradí stávající železobetonový sarkofág, který je starý už třicet let. Nová konstrukce váží 36 tisíc tun, na výšku měří 165 a na délku 110 metrů. Dosluhující železobetonový obal bude nyní demontován.

Sex za ryby neboli „jaboya“. Tak se nazývá praktika, kdy rybáři v chudé části západní Keni směňují s místními ženami své úlovky za sexuální služby. Nemajetné Keňanky si pak odnášejí okouny či sumce, které následně prodávají na trhu, aby uživily své děti. Nejen vdovy a matky samoživitelky musejí často spoléhat na vlastní tělo jako na jediný zdroj obživy. 

„Obvykle spím s jedním nebo dvěma rybáři za týden,“ říká pětatřicetiletá Lucy Odhiambová, která má doma pět hladových krků. „Jsem nucena platit za ryby sexem, protože nemám žádné jiné prostředky. Můžu tak chytit nějakou nemoc, ale nemám na výběr.“ 

AIDS představuje v této oblasti skutečně značně rozšířenou chorobu – trpí jím téměř 15 % obyvatelstva. Ženy, které praktiku „jaboya“ jednomyslně odsuzují, se však snaží problém vyřešit.

TIP: Nevěstky z Daulatdie: Sexuální pracovnice, které neměly právo na „čestný“ pohřeb

Některým se podařilo opatřit si vlastní loď a zaměstnat rybáře. Tento projekt přitom zaštiťuje místní charitativní organizace VIRED International (Victoria Institute for Research on Environment and Development) podporovaná americkými Mírovými sbory. Již devatenácti Keňankám přitom umožnil nezávislost na mužích a ochránil je před rizikem smrtelné nemoci. Dan Abuto ze zmíněné organizace doufá, že se projekt podaří postupně rozšířit a že pomůže změnit hluboce zakořeněný postoj vůči keňským ženám.

Až doposud to nebylo úplně jasné. Teď je to ale potvrzeno. Astronomové konečně vyřešili debatu, která trvala celé století. Trojice blízkých hvězd doopravdy tvoří jednu šťastnou rodinu.

Nejbližší z těchto hvězd je Proxima Centauri, nepříliš jasný červený trpaslík, který je od nás vzdálený 4,24 světelných let. Už několik měsíců víme, že hvězdu obíhá planeta Proxima b, velmi podobná Zemi, na které by mohla být kapalná voda.

O něco dále, 4,37 světelných let od nás, pozorujeme dvojici jasných hvězd, Alfa Centauri A a B. Oběhnou se jednou za 80 let a dohromady září jako třetí nejjasnější hvězda na obloze.

Záhada Proximy Centauri

Proxima Centauri je tak nezřetelná, že ji astronomové objevili v roce 1915. Od té doby se odborníci domnívají, že Proxima Centauri obíhá kolem zmíněné dvojice jasnějších hvězd. Je od nich ale vzdálená 13 tisíckrát dále, než Země od Slunce, takže to bylo velmi těžké dokázat.

TIP: V obyvatelné zóně Proximy Centauri vědci objevili kamennou planetu

Povedlo se to až teď týmu vědců, který vedl Pierre Kervella z Pařížské observatoře. Pomocí extrémně přesných měření pohybu dotyčných hvězd potvrdili, že Proxima Centauri skutečně obíhá kolem hvězd Alfa Centauri A a B.

V dnešní době stále slýcháme o tom, jak to jde z kopce s plodností mužů. Společnost Medical Electronic Systém nabízí systém YO, se kterým je možné analyzovat sperma pomocí chytrého telefonu.

Dnešní testy kvality spermatu obvykle měří pouze koncentraci spermií ve vzorku. Systém YO jde o krok dále a zjišťuje, jaké procento spermií ve vzorku se skutečně pohybuje.

Klíčovou součástí systému YO je zařízení YO Clip, miniaturní mikroskop, který je umístěný k optice chytrého telefonu. Dále ho tvoří ještě zásobník na vzorek spermatu a pipeta, kterou se vzorek odebírá.

TIP: Řekne někdy chytrý telefon své majitelce, že je těhotná?

Systém YO se objeví na trhu příští rok v lednu. Kvalitu spermatu s ním bude možné měřit po zaplacení 49,95 dolarů (necelých 1 300 Kč).

Když vědci hledají nové nápady na léčbu závažných nemocí, tak se inspirují na nečekaných, často velmi exotických místech. Teď například uspěli se střevem a jedem podivuhodných australských savců.

Vejcorodí savci, tedy ptakopyskové a ježury, jsou sami o sobě dost zvláštní. Vědci ale zjistili, že jich střeva a také jed, kterým jsou vybaveni samci ptakopysků, mohou významně pomoci nemocným s cukrovkou 2. typu.

Hormon ptakopysků a ježur

V lidském trávení hraje důležitou roli hormon GLP-1(anglicky glucagon-like peptide-1). Tvoří se ve střevech a zvyšuje produkci inzulínu slinivkou. Lidský hormon GLP-1 se rychle rozkládá, během několika minut, takže pro pacienty s cukrovkou není jako lék praktický.

Ptakopyskové a ježury ale mají verzi tohoto proteinu, která je neobvykle odolná vůči rozkladu v lidské těle. Rozkládá se totiž úplně jiným způsobem, než u lidí i ostatních druhů savců.

TIP: Mateřské mléko ďáblů medvědovitých se možná stane novým zdrojem antibiotik

Vědci doufají, že se jim z této varianty proteinu GLP-1 podaří vyrobit účinný lék pro diabetiky. Jestli uspějí, bude zvláštním savcům z Austrálie vděčných mnoho lidí.

Francouzským silám v severovýchodní Francii během německé západní kampaně 1940 oficiálně velel generál Alphonse Georges. Výrazně jej ale omezovala osoba přímého nadřízeného. Nejasně vymezené rozdělení pravomocí zapříčinilo, že bojové operace nakonec ve skutečnosti řídil vrchní velitel celé francouzské armády Maurice Gamelin.

Ten se během Velké války stal jedním z nejmladších velitelů divize. V meziválečném období si pak postupně vybudoval pověst jednoho z nejlepších světových vojevůdců. Od roku 1931 až do osudného května 1940 pak stál v čele francouzského generálního štábu. Měl tak dostatek času na uskutečnění všech svých vizí a navzdory nesporným organizačním schopnostem padá vytvoření zoufale nepružného systému velení hlavně na jeho hlavu.

Francouzští důstojníci přistupovali k válčení alibisticky a většina z nich odmítala podniknout cokoliv nad rámec vydaných rozkazů. Řešení problémů se tak přesouvalo na vyšší stupeň velení a v konečném důsledku byli generálové zahlceni zcela nepodstatnými problémy. Gamelin tak musel řešit kromě operačních záležitostí i otázky výcviku nebo výstroje. Byť se generál soustředil hlavně na západní frontu, svou pozornost musel obracet také k francouzským silám v Sýrii, severní Africe nebo na Dálném východě.

Velké chyby malého muže

Za dané situace se nebývale zvyšovala potřeba pružné a rychlé komunikace. Gamelin si však ani nenechal zřídit na velitelství radiostanici. Vrchní velitel tento nedostatek komicky vysvětloval obavami z prozrazení pozice svého štábu. Když chtěl něco probrat s generálem Georgesem, zajel na jeho 50 km vzdálený štáb autem. Sám Gamelin prý uvedl, že jeho rozkazy putují na frontu přibližně 48 hodin. To ještě netušil, jaká bouře se na něj chystá.

Současníci Maurice Gamelina popisovali jako nevelkého muže (byť měřil 182 cm), milovníka umění a filozofie či intelektuála. I své velitelství údajně umístil do Château de Vincennes, protože to odtud neměl daleko do Paříže.

Lásku ke kultuře by generálovi jistě nikdo nevyčítal, což se nedá říci o velkých chybách, které Gamelin spáchal při strategickém plánování a řízení bojových operací. Tou největší bylo lpění na dogmatech vzniklých za první světové války. Právě u nejvyššího velitele začínala přílišná důvěra ve statické obranné linie. Poměrně známý je jeho výrok z doby podivné války: „Kdo zaútočí, prohraje.“ Na základě této filozofie hodlal vyčkávat a shromažďovat síly do roku 1941. Až tehdy měly být spojenecké armády připravené na mohutnou ofenzivu. V zajetí myšlenek z let 1914–1918 Gamelin zůstal i po zahájení operací.

Maurice Gamelin  (1872–1958) 

• 1891 nastupuje do vojenské akademie v Saint-Cyru
• 1917 stává se velitelem  11. divize
• 1918 končí první světovou válku v hodnosti brigádního generála
• 1924 jmenován velitelem francouzských vojsk na Blízkém východě
• 1931 stává se náčelníkem generálního štábu
• 1940 poražen během bitvy  o Francii a odvolán
• 1943 neúspěšně souzen vichistickým režimem 

Když se dozvěděl, že Němci postupují Ardenským lesem, domníval se, že jde jen o menší úder sloužící k průzkumu a odvrácení pozornosti. Jakmile bylo jasné, že se jedná o hlavní směr německého postupu, zareagoval. Správně usoudil, že jejich cílem je překročení Mázy a odříznutí armád v Belgii. Předpokládal ale, že se nepřítel na jejím břehu zastaví, zkonsoliduje síly a přisune dělostřelectvo.

Gamelin vydal rozkaz k přesunu jedenácti pěších divizí, které měly zpevnit obranu v kritickém bodě, ale Němci mu nedali dost času. Když se Wehrmacht přes řeku převalil, francouzský vojevůdce se logicky pokusil odříznout německé tanky koordinovanými údery ze severu i z jihu.

Již zmíněné problémy ve velení a také nadvláda Luftwaffe ve vzduchu však tento velitelský záměr překazily. Tou dobou již navíc generálova kariéra pomalu, ale jistě končila. Dne 19. května jej ministerský předseda Reynaud odvolal a nahradil generálem Maximem Weygandem.

V září 1940 pak byl Gamelin zatčen a souzen kvůli svému podílu na katastrofální porážce. Soudní řízení se však nevyvíjelo podle představ nového režimu, a tak bylo zastaveno dřív, než mohlo dojít k rozsudku. Zbytek války přesto strávil ve francouzském a později německém vězení. Svůj postup v roce 1940 i během předcházející kariéry se pak ještě pokusil veřejnosti vysvětlit v pamětech, které vyšly již rok po skončení války. 

Na počátku prosince naleznete na večerním nebi dva nepřehlédnutelné objekty: srpek dorůstajícího Měsíce a planetu Venuši v roli večernice. Obě tělesa hledejte nízko nad jihozápadním obzorem, přičemž nejblíž si na obloze budou večer 3. prosince, kdy bude Venuše zářit přímo pod Měsícem. O pouhé dva dny později pak našeho souputníka objevíte ve společnosti naoranžovělého Marsu v souhvězdí Kozoroha. 

Tím však výčet zajímavých setkání, v nichž hraje hlavní roli Měsíc, rozhodně nekončí. V noci z 12. na 13. prosince jej totiž spatříte v těsné blízkosti jasné hvězdy Aldebaran ze souhvězdí Býka. A ačkoliv se bude proluka dělící obě tělesa v průběhu noci zmenšovat, vyvrcholení v podobě zákrytu Aldebaranu Měsícem se bohužel nedočkáme. Dojde k němu totiž až v okamžiku západu měsíčního kotouče za horizont ráno 13. prosince.

Neptun blízko Marsu

Kromě Venuše a Marsu se na večerní obloze nacházejí i planety Uran a Neptun: první v souhvězdí Ryb, druhá ve Vodnáři. Oříškem přitom nebývá ani tak jejich pozorování – spatříte je už v malém přístroji –, jako spíš vyhledání. Při menších zvětšeních se totiž téměř neliší od hvězd ve svém okolí, proto je nezbytná podrobná hvězdná mapa, s jejíž pomocí planety spolehlivě identifikujete. 

S Neptunem to letos v prosinci bude o něco snazší. Na sklonku roku totiž do jeho blízkosti doputuje jasný Mars. Nejblíž si obě tělesa budou 31. prosince večer: Na obloze je bude dělit pouhých 20 obloukových minut, tedy 2/3 úhlového průměru úplňkového Měsíce. V dalekohledu hledejte Neptun východně od Marsu a nebojte se použít větší zvětšení. Pouze tak totiž planetu zahlédnete nikoliv jako slabou „hvězdičku“, nýbrž coby namodralý mdlý kotouček (jeho úhlový průměr bude v porovnání s Marsem asi třikrát menší).

Nápadné kupy hvězd

Kromě království planet můžete na zimním nebi prozkoumat i říši otevřených hvězdokup – těch nápadných je na obloze celá řada. Úhlově největší a nejjasnější Plejády a Hyády naleznete v souhvězdí Býka. Vhodným cílem pro malý dalekohled jsou pak „otevřenky“ M35 v Blížencích, NGC 2264 v Jednorožci nebo třeba trojice jasných otevřených hvězdokup M36, M37 a M38 ve Vozkovi. 

Cestu za posledními třemi jmenovanými vám usnadní zajímavá hříčka přírody, kterou na tmavém nebi snadno spatříte i očima. Vypadá jako drobná mlhavá skvrnka nedaleko spojnice stálic Beta Tauri a Ióta Aurigae. Pohled malým dalekohledem však ukáže pětici úhledně seřazených hvězd čtvrté velikosti, jimž se kvůli jejich uspořádání říká „Žebříček“. Jde ovšem o pouhé dílo náhody, byť mimořádně hezké. 

Východy a západy Slunce

Dne 21. prosince 2016 v 11:43 SEČ vstupuje Slunce do znamení Kozoroha; nastává zimní slunovrat, začíná astronomická zima.

Fáze, východy a západy Měsíce

Planety na noční obloze

• Merkur – nepozorovatelný
• Venuše – viditelná večer nad jihozápadem
• Mars – viditelný večer vysoko nad jihozápadem
• Jupiter – viditelný ráno vysoko nad jihovýchodem
• Saturn – nepozorovatelný
• Uran – viditelný v první polovině noci
• Neptun – viditelný na večerní obloze

Úkazy na nebi

• 2. a 3. prosince – setkání úzkého měsíčního srpku a Venuše na soumrakovém nebi nízko nad jihozápadem
• 4. a 5. prosince – setkání dorůstajícího Měsíce a Marsu na večerní obloze nad jihozápadem
• 13. prosince – velmi těsné setkání Měsíce a hvězdy Aldebaran ze souhvězdí Býka na ranní obloze nízko nad západem (zákryt Aldebaranu Měsícem v okamžiku západu hvězdy)
• 14. prosince – maximum meteorického roje Geminid
• 15. prosince – setkání Měsíce a hvězdy Pollux ze souhvězdí Blíženců na noční obloze
• 22. a 23. prosince – setkání úzkého měsíčního srpku, Jupitera a hvězdy Spica ze souhvězdí Panny na ranní obloze nad jihovýchodem
• 31. prosince – těsné setkání Marsu a Neptunu na večerní obloze nad západem (v okamžiku západu bude obě tělesa dělit úhlová vzdálenost cca 20′)

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském letním čase (SELČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.

Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno