Nový aukční rekord: Nejdražší hodinky světa se prodaly za 270 milionů korun!
Celkem 400 zájemců se v Ženevě zapojilo do aukce, jejímž hlavním lákadlem byl hodinářský šperk – nerezové hodinky Patek Philippe 1518 z roku 1943, vyrobené v super-exkluzivní čtyřkusové sérii. Nový majitel hodinek za tento unikát zaplatil více než 11 milionů dolarů (zhruba 270 milionů korun) čímž stanovil nový prodejní rekord. Doposud nejdražší vydražené hodinky koupil neznámý kupující v loňském roce za 7,3 milionu dolarů.
Přehled nejdražších hodinek světa
- Stainless Steel Patek Philippe 1518 – 11 milionů dolarů (2016)
- Patek Philippe Henry Graves – 11 milionů dolarů (1999)
- Patek Philippe 5016A – 7,3 milionu dolarů (2015)
- Patek Philippe 18-carat gold – 5,7 milionu dolarů (2010)
- Patek Philippe Calibre 89 – 5 milionu dolarů (2004)
- Patek Philippe Ref. 130 – 4,9 milionu dolarů (2015)
- Breguet & Fils 1814 – 4,7 milionu dolarů (2012)
- Stainless Steel Patek Philippe 1949 – 4,1 milionu dolarů (2008)
- Patek Philippe World Time Ref 1415 – 4,3 milionu dolarů (2002)
- Rolex reference 4113 – 2,4 milionu dolarů (2016)
Další články v sekci
Šťastné a veselé: Kdy se v Česku objevily „moderní“ Vánoce?
Oslava Vánoc spojená s obdarováváním během Štedrého večera dne 24. prosince se do Čech dostala a masově rozšířila až v 19. století
K tradicím, které Češi každoročně dodržují neodmyslitelně patří zdobení vánočního stromku, vystavení jesliček a pečení vánočního cukroví nebo koledy.
Jesličky, olovo a stromeček
Jesličky se poprvé objevily už v roce 1560 v pražském kostele svatého Klimenta, vánoční stromek se k nám dostal mnohem později – až počátkem 19. století. Původně byl navíc výsadou bohaté šlechty a teprve postupem času se objevil i v měšťanských rodinách.
Kořeny vánočního stromku sahají však možná mnohem dále – až ke starým Slovanům. Také oni měli slavnosti spojené se zimním slunovratem, v němž oslavovali zrození boha Slunce Dažboga. V den slunovratu přinesl pán domu ještě za svítání z lesa dubové poleno tzv. badnjak (nebo bădnik), které bylo pro větší magický efekt potíráno medem nebo vínem a poté zapáleno. Při troše fantazie tak dostáváme velmi primitivního předchůdce současného stromku.
TIP: Zelený symbol Vánoc: Kde se vzal vánoční stromeček?
Na slavnostní tabuli se rozkrajovala jablka symbolizující zdraví, nesměly chybět ořechy jako symbol hojnosti. Tato symbolika stejně jako například věštění budoucnosti z odlitků olova u nás přetrvalo dodnes. Na rozdíl od kapra s bramborovým salátem však v dávných dobách Slované servírovali jako hlavní chod obyčejný bochník chleba nebo zvláštní kulatou oplatku ve tvaru slunce.
Další články v sekci
Japonsko opět zasáhlo silné zemětřesení: Platí varování před tsunami
Pět let po zemětřesení a následné ničivé vlně tsunami čelí japonská prefektura Fukušima další hrozbě. Oblast zasáhlo zemětřesení o síle 7,4 stupně
Epicentrum se nacházelo v moři asi 67 kilometrů severovýchodně od města Iwaki ve Fukušimské prefektuře, otřesy vycházely z hloubky deseti kilometrů. Úřady na tichomořském pobřeží vyzvaly obyvatele, aby se okamžitě přemístili do výše položených oblastí.
Televize NHK uvedla, že do přístavu Onahama u Iwaki již dorazila první tsunami, vlna byla vysoká 60 centimetrů. Zhruba 1,5 metru vysoká přílivová vlna dorazila také do přístavu Sendai v regionu Tóhoku. Právě Sendai a okolí bylo 11. března 2011 zasaženo silným zemětřesením a následná vlna tsunami zničila velkou část města. Otřesy byly podle Reuters znatelné i v Tokiu, které leží jižně od Fukušimské prefektury.
V březnu 2011 postihlo severovýchodní pobřeží Japonska zemětřesení o síle devíti stupňů, které vyvolalo masivní vlnu tsunami. Až 38 metrů vysoká přílivová vlna, která si vyžádala asi 28 tisíc obětí, místy zasáhla až 10 km do vnitrozemí a způsobila rozsáhlé škody na infrastruktuře, stavbách a průmyslu. Otřesy a mořské vlny rovněž vážně poškodily jadernou elektrárnu Fukušima.
TIP: Obrazy z města duchů: Malajský fotograf navštívil uzavřenou zónu ve Fukušimě
Provozovatel elektrárny společnost Tepco nyní ohlásila, že nové otřesy nezpůsobily v poničeném jaderném zařízení žádné další škody. Naměřena nebyla ani zvýšená radioaktivita.
15 minutes ago in #Fukushima . #japanTsunami #PrayForJapan #JapanEarthquake pic.twitter.com/V25sTy91eI
— #ManojRoshantha (@ManojRoshantha) 22. listopadu 2016
Další články v sekci
Adrenalinová generace: Místo hraní na písku se děti věnují extrémním sportům
Pokud patříte mezi rodiče, kteří trpí úzkostnými obavami o bezpečí svých ratolestí, pak vás nejspíš šokuje, čím se baví australské děti. Hit současnosti totiž představují extrémní sporty
Australská batolata si již nehrají na písečku – věnují se extrémním sportům. Velký boom u dětí předškolního věku zaznamenalo lezení po skalách, skateboarding či jízda na kole. Například skupina BMX Australia má v současné době na tři tisíce členů ve věku od dvou do osmi let a její mluvčí uvádí: „Děti u nás dělají dost drsné věci – jezdí třeba dolů po šikmých plochách rychlostí více než padesát kilometrů za hodinu.“ Dodává však, že nízký věk není při tomto sportu na překážku.
Bezpečný faktor strachu
Podobný přístup uplatňuje i cyklistický klub Wheeler v Sydney, který nabízí členství zájemcům od dvou let. Rodiče tvrdí, že extrémní aktivity již ztrácejí svůj „faktor strachu“, protože jsou mnohem dostupnější než dříve a klade se u nich čím dál větší důraz na bezpečnost.
Mnoho nových stoupenců tzv. adrenalinových sportů pochází právě z řad rodičů, kteří se nechali nakazit nadšením svých ratolestí. Podle Brendena Woodse, ředitele neziskové organizace Skateboarding Australia, způsobuje příliv dětí do určitých sportovních oblastí nejen zábava, kterou sporty zprostředkují, ale i fakt, že se obvykle jedná o činnosti individuální, kde není hlavním cílem zvítězit.
Další články v sekci
Ježíš z toastu, obličej z Marsu: Švindl jménem pareidolie
Pod složitě znějícím pojmem „pareidolie“ se skrývá psychologický jev, při němž si nejrůznější (nejen) vizuální vjemy dotváříme pomocí fantazie. I na těch nejneobvyklejších místech pak dokážeme vidět lidské obličeje, zvířata či třeba tvář Ježíše
Další články v sekci
Hvězda KIC 11145123 je nejkulatějším známým objektem ve vesmíru
Mezinárodní tým astronomů dospěl k zajímavému objevu. Podařilo se jim zjistit, že hvězda zvaná KIC 11145123 je nejkulatějším známým tělesem ve vesmíru
Hvězda KIC 11145123 je od nás vzdálená asi 5 tisíc světelných let. I na tuto nemalou vzdálenost se astronomům povedlo určit, že se polární a rovníkový průměr hvězdy liší o pouhé 3 kilometry, při jejich délce zhruba 1 558 000 kilometrů. Znamená to, že jde o nejkulatější známý objekt ve vesmíru.
Laurent Gizon z německého Max Planck institutu pro výzkum Sluneční soustavy a jeho kolegové použili metodu hvězdné seismologie, čili asteroseismologie. Hvězda KIC 11145123 je jednou ze 150 tisíc hvězd, které po čtyři roky nepřetržitě vesmírný teleskop Kepler. Z těchto pozorování badatelé vyčetli změny jasnosti hvězdy a z nich poté odvodili její pravidelné rozpínání a opětovné smršťování, které souvisí se tvarem hvězdy.
TIP: Nejrychleji rotující hvězda se točí rychlostí 2 miliony kilometrů v hodině
Jedním z důvodů, proč je hvězda KIC 11145123 tak extrémně kulatá, je i to, že oproti většině ostatních hvězd rotuje jen velice pomalu.
Další články v sekci
Stane se fluoreskující barvivo základem baterií příští generace?
Do žlutého barviva BODIPY s atomy fluoru a boru by to sice řekl málokdo, ale pro energetiky je velmi slibné
Solární a větrná energetika se postupně zlepšují, ale k jejich pořádnému využití budeme potřebovat kvalitní nabíjitelné baterie, v nichž bude možné dočasně uskladnit vyrobenou elektřinu.
Výzkumné týmy po celém světě usilovně hledají materiály, které by se mohly stát základem levných a výkonných baterie nové generace. Mezi nadějnými kandidáty se teď objevilo i jedno fluoreskující barvivo.
Vědci zjistili, že bordipyrometen známý jako BODIPY má zajímavé fyzikálně-chemické vlastnosti, které ho předučují k využití v takzvaných redoxních průtokových bateriích, jejichž složky jsou kapalné a oddělené membránou.
TIP: Nové lithium-vzduchové baterie budou ještě bezpečnější, levnější a déle vydrží
Průtokovým bateriím se zatím nedaří dosáhnout komerčního úspěchu. Pokud se BODIPY anebo nějaká jiná nadějná látka osvědčí, průtokové baterie by mohly časem nahradit dnešní lithium-iontové baterie.
Další články v sekci
Nizozemským policistům pomáhá při vyšetřování rozšířená realita
Nizozemská policie jde s dobou. Systém rozšířené reality by měl urychlit vyšetřování závažných trestních činů
Rozšířená realita (anglicky augmented reality) používá reálný obraz okolí a doplňuje ho digitálními prvky. Nizozemští policisté teď nově testují systém rozšířené reality při vyšetřování trestných činů.
Tento systém umožňuje policejním specialistům sledovat video z kamer na těle policistů, kteří jsou přímo na místě činu. Specialisté pak mohou záběry z místa činu digitálně označovat nebo komentovat, což pak mají k dispozici policisté na místě činu jako zpětnou vazbu ve svém chytrém telefonu nebo v zařízení typu Google Glass.
Jde o to, že při vyšetřování hraje velkou roli čas. Na místě činu jsou ale přitom často jako první lidé, kteří nemají tu nejlepší kvalifikaci pro vyšetřování daného zločinu. Rozšířená realita by mohla tento problém vyřešit.
TIP: Realistický trenažér: Piloti NASA trénují v rozšířené realitě
Inženýři nizozemské techniky Delft University of Technology tento systém vyvíjejí už pět let. Teď rozšířená realita ve službách policie podstupuje intenzivní testy a do půl roku by měla být k dispozici pro zakoupení policejními jednotkami.
Další články v sekci
Magická oka tropických podražců: Orchideje Jižní a Střední Ameriky
Podražce rostou od tropů až po jižní Evropu. Druhům tohoto rozmanitého rodu jsou společné především květy bláznivých tvarů, pasti uchystané na opylující hmyz a obsah jedovatých látek
Uprostřed středoamerického deštného lesa jsem si fotila nějaké nepříliš zajímavé a drobátko okousané květy uprostřed fádního roští rozcuchaného sekundárního lesíka, který ještě nesl stopy spálenin. V okolí šplhaly závěsy jedlých mučenek – obvyklého plevele, jenž vyrůstá podél stezek dřevařů. Ti šťavnaté plody s oblibou svačí, slupky i s nalepenými semeny odhazují a šíří mučenky víc než je zdrávo. Tenké liány se zachvěly ve větru a mé periferní vidění zaznamenalo nějaký pohyb. Obrátila jsem pohled tím směrem a v první vteřině úplně nadskočila leknutím. Z čokoládově hnědého oválu velikosti lidské hlavy na mě zíralo jediné žhavě žluté oko se zlověstným výrazem. Mezi slabými stonky mučenek se táhlo pořádné „lodní lano“ a na něm květ jak z čertovy zahrádky. První Aristolochia v mém životě mi úplně podlomila kolena …
Bizarní, jedovaté, rozmanité ...
Podražce, latinsky Aristolochia, daly jméno nevelké čeledi podražcovitých (Aristolochiaceae), která obsahuje pouhých deset rodů (z nich v naší přírodě kromě podražce křovištního roste ještě kopytník evropský). Je jim společný bizarní vzhled květů a jedovatost.
Podražce jsou rodem rozsáhlým, více než 500 druhů obývá tropické i subtropické podnebné pásmo celého světa kromě Austrálie. Některé podražce zasahují až do mírného pásma a několik druhů roste i v jižní Evropě. Severoamerický Aristolochia (Isotrema) macrophylla se jako okrasný druh pěstuje i v našich zahradách. V taxonomii příliš jasno není, k mnohým druhům podražců naleznete bohatou nadílku synonym.
Slovo rozmanitost charakterizuje nejen vzhled jednotlivých druhů, ale i jejich stanovišť a ekologických požadavků. Podražce obývají tropické deštné lesy (A. arborea, A. grandiflora, A. gigantea), polopouště (A. chilensis), horské sezónně suché oblasti, kde rostou plazivě (A. lindneri) i skalnaté svahy, na nichž obrůstají různé křoviny (A. fimbriata). Mezi podražci najdete byliny, jemné i mnohametrové liány, keře a dokonce malé stromy. Některé druhy vytvářejí i podzemní hlízy, anebo jejich část vyčnívá na povrch. Část podražců má listy opadavé, část patří mezi rostliny stálezelené.
Skrýš pod zemí a lákadlo pro mravence
Podražce upoutají především květy, na jejichž neskutečné tvary často zůstáváme nevěřícně hledět. Zvlášť to platí o těch velkých. Například květ A. gigantea bývá dlouhý kolem 30 cm, květ A. grandiflora zhruba také tak a k němu je navíc připojen dlouhý pentlicovitý přívěsek, který prodlužuje květ na téměř metrovou délku. Malokvěté druhy mají stejně bláznivý tvar, ale délku sotva několik centimetrů. Květy mají trubkovitě srostlou a typicky esovitě prohnutou korunu. Pohlavní orgány jsou na dně květní trubky a plodem je mnohosemenná tobolka.
Zvláštností je drobný jihoevropský druh Aristolochia microstoma, jehož stonky se plazí v suti a proplétají se vrstvami suchého listí mezi kameny. Květy dlouhé asi 3 cm se vytvářejí pod povrchem půdy a vrstvou listí – tento druh patří do malé skupiny rostlin, která kvete pod zemí a je opylována půdním hmyzem. Květ je uzavřen až na asi 2 mm velký otvor, jímž proleze opylovač, ale zároveň pronikne co nejméně nečistot.
Na semenech mají podražce jakési „masíčko” (arillus), který velmi chutná mravencům. Když dozraje tobolka a otevře se, mravenci vytahají semena do okolí, dál od mateřské rostliny a tím zajistí, že semenáčky budou mít větší šanci vyrůst v dospělou rostlinu.
TIP: Mravenčí ubytovny aneb Soužití mravenců a "mravencomilných" rostlin
Pasti a léčky
Všechny podražce jsou mistři šalby a pastí a mají mimořádně zajímavou strategii opylování. Květy většiny druhů mají esovitě prohnutou korunu na okraji rozšířenou do jakéhosi límečku.
Na něm přistávají opylovači, často různé druhy much. Většina podražců vydává silnou vůni, která nám podle druhu připomíná citrón, čokoládu nebo odporně páchnoucí výkaly či zkažené maso. Pro mouchy je to ovšem prvotřídní lákadlo a „magické oko“ jim pomáhá v orientaci, kam se za slibným pachem vydat. Hmyz se dere do dutiny květu skrz úzkou vstupní trubku, vystlanou dovnitř směřovanými chlupy, proti nimž není možné dostat se ven. Od tohoto okamžiku se stávají mouchy vězni, protože záklopka je jen jednosměrná a květ funguje jako dočasná past. Rostlina si je uvězní na tak dlouho, dokud ji neopylí. Poté začne květ uvadat, sesychat a hmyzu se uvolní východ ven.
Keřovitý druh Aristolochia arborea vykvétá na kmínku a na jeho bázi mnoha drobnějšími květy. Květy mají nápadnou bílou skvrnu, která nízko při zemi připomíná podhoubí (mycelium), navíc vydávají silný houbový zápach. Láká bedlobytky, mušky, které kladou vajíčka do hub, a oklamané bedlobytky rejdí v nastrčené houbičce, přičemž opylují květy. Další druh Aristolochia salvadorensis kvete z úplné báze a jeho květy se objevují přisedlé na zemi okolo rostliny. Na stranách houbovitě vypadajícího květu jsou ještě dvě průsvitná „okna“, aby se snad hmyz nebál tmy a nerozmyslel si cestu dovnitř.
Otravuje i léčí
Všechny podražce obsahují nebezpečné jedovaté isocholinové alkaloidy nebo kyselinu aristolochovou, množství se liší podle druhu. Některé podražce mají v malých dávkách léčivé účinky, ovšem amatérské užívání se důrazně nedoporučuje. Kořeny Aristolochia albida slouží jako povzbuzující lék a prostředek proti střevním parazitům.
Větší počet druhů z Brazílie a Karibské oblasti používají místní domorodci po uštknutí hadů a štírů jako protijed, z některých se přímo vyrábí sérum. Podobné účinky má také A. pallida z Malé Asie nebo A. longa ze Středomoří. Za léčivku byl kdysi považován i náš domácí podražec křovištní (A. clematitis), používali ho již staří Egypťané, Řekové i Římané, je však prokázáno, že poškozuje ledviny. Výjimečným druhem je středomořská A. rotunda – její mladé výhony silné jako tužka a dlouhé asi 15 cm se sklízejí, vaří, upravují a jedí jako chřest.
Ohrožené podražce
Některým druhům, jako například A. westlandii nebo A. utriformis hrozí vyhynutí. Náš domácí podražec křovištní (A. clematitis) je jediným zdrojem potravy ohroženého motýla druhu pestrokřídlec podražcový.
Květy nejen v pralese
Za tropickými podražci se není nutné trmácet do odlehlých končin, spousta zajímavých druhů se celkem běžně pěstuje a daří se jim i jako pokojové zeleni v bytech. Patně nejčastěji pěstovaným tropickým druhem je brazilský liánovitý A. littoralis (synonymum A. elegans). Dobře roste i v bytech, kde mu svědčí sesazení s větší dřevinou (např. Ficus) po které šplhá; větší nahloučení rostlin zároveň vytváří příznivější mikroklima. Na postranních převislých větévkách vyrůstají od června do října asi 15 cm velké, hnědofialové, světle zdobené květy.
Často pěstovaný je i odolný A. trilobata, jehož tenký stonek lze namotávat na drátěnou oporu nebo kruh jako mučenky. Květy jsou zelenohnědé, i s přívěskem dlouhé asi 15 cm. Bezproblémové jsou i druhy A. fimbriata, A. labiata i další.
Všechny druhy se snadno množí řízky a mají i společného škůdce – trpí napadením sviluškou. Některé druhy je velice obtížné množit semeny (často jen proto, že to trvá dlouho), ale nenechte se odradit, běžnější druhy klíčí dobře, pokud máte semena čerstvá.
Další články v sekci
Karl-Wilhelm Specht: Pěšákem z povolání
Vojáci sloužící u infanterie mohli na rozdíl od letců či námořníků mnohem hůře individuálně vyniknout. Některým se to podařilo ať již zničením mnoha nepřátelských tanků, či vzorným a iniciativním vedením své jednotky
Někteří vojáci zasvětili pěchotě téměř celý svůj život. Zářným příkladem byl generál Karl Wilhelm Specht (1894–1953). Do armády vstoupil ještě před začátkem první světové války, kterou absolvoval v řadách Královského pěšího pluku č. 145 (jednalo se o pluk Pruské armády, která společně s ozbrojenými silami Bavorska, Saska a dalších dohromady tvořila císařskou německou armádu). Nadřízení si všimli jeho schopností, a tak patřil k těm, kteří směli pokračovat ve službě i v okleštěných ozbrojených silách výmarského Německa.
V říjnu 1936 byl povýšen na podplukovníka a ujal se velení 1. praporu 110. pěšího pluku, do druhé světové války již ale vstupoval v hodnosti plukovníka s funkcí velitele 55. pěšího pluku. Specht vedl tuto jednotku jako součást 17. pěší divize do Francie a později i do Sovětského svazu. V průběhu bitev u Gomelu a Černigova si vedl natolik dobře, že si vysloužil Rytířský kříž Železného kříže. Adolfu Hitlerovi se zamlouval i jeho výkon v průběhu moskevské ofenzivy (kterou mnozí důstojníci odnesli ztrátou funkce nebo hodnosti) a v lednu si mohl ke svému vyznamenání připnout i dubové listy.
V září 1942 se stal velitelem pěchotní školy v Döberitzu. Dále již působil jen v různých štábních funkcích. Skvrnou na jeho kariéře je účast v soudním tribunálu, který rozhodoval o důstojnících zapletených do atentátu na Adolfa Hitlera. Specht se podílel na předání svých kolegů mimo vojenskou jurisdikci do rukou civilního soudnictví. Na konci války pak padl do sovětského zajetí, kde také zemřel.