Na počátku tragédie v kalifornském městečku Huron stálo škrtnutí sirkou, kterou si chtěl majitel domu rozdělat oheň v krbu. Plameny však vzápětí vyvolaly hlasitou reakci z komína, kudy se v noci pokusil do obydlí proniknout lupič – načež tam uvízl.

Příbytek se okamžitě začal plnit kouřem, pan domácí proto zavolal policii a hasiče, kteří přispěchali na pomoc se sbíječkami a snažili se nešťastníka vysekat. Záchranná operace se však nezdařila a teprve devatenáctiletý Caldwell zemřel na otravu kouřem a popáleniny. 

Ostrov s osmi tisíci obyvatel v bahamském souostroví má sice krásné pláže a stal se zřejmě jedním z prvních míst, která osídlili angličtí puritáni, ale na seznam tamních „top 10“ se obvykle nevejde. Navštěvují jej však milovníci přírodních krás – turisté i potápěči. Užít si lze především černé rozeklané útesy, zaplavené i suchou nohou přístupné jeskyně či dramatické výhledy na oceán. Nejvíc obdivu si ovšem užívají dva pískovcoví obři, kteří se od okolních skal liší jak chemickým složením, tak povrchem.

TIP: Záhada bludných balvanů z Údolí smrti je konečně rozřešena

Nicméně způsob, jakým je „příroda“ dopravila na současné místo, zůstává předmětem vědeckých sporů. V současnosti nejuznávanější teorie pochází z hlavy Johna Mylroieho, který přednáší na Mississippi State University: Oba masivní kusy horniny (Kráva váží odhadem až tisíc tun) prý odjakživa stály tam, kde stojí – od zbytku pobřeží je však odlišovala tvrdost. A zatímco okolní terén pomalu erodoval, neobyčejné balvany nad něj začaly vyčnívat. 

Geolog Paul Hearty spolu s Pascalem Kindlerem z Université de Genève ovšem podotýkají, že samotné balvany jsou starší než okolní terén, což uznávanou myšlenku vyvrací. Důkazy pak dvojice vědců získala jednak při poklepových testech: Balvany znějí pevně, zvonivě, protože tvrdly déle, zatímco jejich okolí se ozývá dutě a tupě, jelikož je mladší. Odlišné stáří odborníci navíc ověřili chemickými zkouškami, konkrétně tzv. aminokyselinovou racemizací. Ve prospěch tvrzení, že masivní útvary do původní krajiny nepatří a musely se tam nějak dostat, hovoří údajně i jejich nepřirozený sklon, který mohl vzniknout jedině při pohybu.  

Síla moře

Dvojice geologů má zkrátka jasno: Krávu s Býkem muselo na Eleutheru něco vymrštit – a podle Kindlera to byla obrovská vlna tsunami. Kdysi dávno prý došlo k masivnímu sesuvu půdy do moře a vzniklá vlna měla dost energie, aby gigantické balvany vyplavila na břeh. Své tvrzení vědec opírá například o studii, podle níž přibližně před 73 tisíci lety zasáhla Kapverdy megatsunami vysoká 91 m a vynesla na útesy srovnatelné s Eiffelovou věží obdobně mohutné kusy hornin. Geofyzik Robert Weiss dokonce dodává, že „pokud vědci neuvažují o možnosti, že balvany přesunula tsunami, nerozumějí fyzice“. Hustota vzduchu je asi tisíckrát nižší než hustota vody a 1 m³ životodárné tekutiny váží 1 tunu. Tsunami, která je vysoká 7,5 m a pohybuje se rychlostí 16 km/h, má proto obrovskou energii a nedělá jí problém pohnout masivním kusem skály. 

Ničivé superbouře

Hearty spolu s Jamesem Hansenem – někdejším vědeckým pracovníkem NASA, jenž mezi prvními v roce 1988 upozornil na globální oteplování – však ve svém teoretizování zacházejí ještě dál a pohyb balvanů připisují klimatickým změnám. Nárůst teploty, jaký zažíváme v současnosti, podle nich není první, jenž se na naší planetě udál. Obdobná situace prý nastala i zhruba před 118 tisíci lety, přičemž následky zmíněného procesu byly katastrofální. Kvůli měnícímu se klimatu vznikaly podle vědců superbouřky, které oceán „rozvášnily“ natolik, že mohly vlny vyzvednout Krávu s Býkem ze dna a vymrštit je na jejich dnešní stanoviště. 

Superbouře se údajně odehrávaly v nejmladší době meziledové: Teploty byly tehdy o něco vyšší než dnes, příkrovy na pólech roztávaly a ledovce se hroutily. Hladiny moří proto prudce stoupaly, což narušilo cirkulaci tepelných proudů. Změny se projevily ostrými kontrasty v podnebí – póly byly příliš chladné a na rovníku naopak panovalo nadměrné horko. V důsledku velkých teplotních rozdílů se pak na Zemi rozpoutaly obrovské, devastující bouře.  

Důkazy ze současnosti

Kritici tvrdí, že bouře mohly představovat pouze jednorázovou událost. Podle geologa Rónadha Coxe z americké Williams College by přesto bylo krátkozraké smést Hansenovu a Heartyho teorii rovnou ze stolu. Jeho výzkumy zimních bouří nad Atlantským oceánem v letech 2013 a 2014 podpořené GPS mapováním totiž odhalily, že divoké moře pohnulo víc než dvěma tisícovkami balvanů, z nichž ty nejtěžší vážily přes 400 tun.

TIP: Mega tsunami: Před 73 tisíci lety zaplavila Kapverdy vlna vysoká 250 metrů

S jistou formou obhajoby předstoupil také Max Engel z Universität zu Köln, jehož tým dokumentoval dopady nezvykle silného tajfunu Haiyan na filipínský ostrov Samar v roce 2013. Podle satelitních snímků dospěli vědci k závěru, že došlo k pohybu mnoha pobřežních kamenů, z nichž nejtěžší vážil 180 tun. „Bouře dokážou rozesít kameny po krajině velmi podobně jako tsunami,“ dodává Engel. 

Ať už šlo tedy o vodu, či vítr, Kráva a Býk představují zřejmě dokonalou ukázku nesmírného potenciálu přírodních živlů. Na důsledky jejich řádění si můžete – alespoň na Bahamách – bezpečně sáhnout.

Na pokračování veleúspěšného filmového příběhu Jamese Camerona si budeme muset ještě nějakou dobu počkat. Podle nejčerstvějších prohlášení by druhý díl měl být hotov na konci roku 2018 následovaný s dvouletým odstupem Avatarem 3 a 4.

TIP: Od kulturní revoluce k Disneylandu: Mickey Mouse se chystá dobýt Čínu

Útrapy fanoušků spojené s čekáním se nyní rozhodla zmírnit společnost Walta Disneye, která chce v příštím roce rozšířit svůj obří zábavní komplex Walt Disney World Resort o část věnovanou Avataru. Přestože společnost zatím neoznámila konkrétní datum otevření nového parku, jde podle zahraničních médií o hotovou věc. Na podobě parku Pandora, jak se má novinka jmenovat, prý studio pracovalo více než tři roky.

Slovinský parlament přijal dodatek prohlašující bohaté státní zásoby čisté vody za „veřejný majetek spravovaný státem“, a nikoliv „tržní komoditu“. Na návrhu se shodlo 64 z 90 poslanců, přičemž 26 poslanců z opoziční se zdrželo hlasování. O schválení návrhu se osobně zasazoval také slovinský premiér Miro Cerar. 

„Slovinská voda má velmi dobrou kvalitu a pro svoji hodnotu bude v budoucnosti bezesporu středem zájmu jiných zemí a nadnárodních korporací. Jak se bude postupně stávat voda cennější komoditou, tlak na její získání bude stále větší a tomuto tlaku nesmíme podléhat,“ uvedl Cerar. 

Slovinsko je první zemí Evropské unie, která dodala právo na vodu do své ústavy a stalo se tak šestnáctou zemí na světě, která tak učinila. Na začátku roku bylo Slovinsko vyhlášeno organizací Green Destinations za nejzelenější zemi na světě, přičemž Lublaň se stala nejzelenějším evropským městem roku 2016. 

Výchovná lekce zjevně slaví úspěchy – Instagramový profil Chrise Martina má dnes více odběratelů než původní profil jeho dcerky. Otázkou, na kterou zbývá odpovědět je, zda je Chris spíše „tátou na zabití“, nebo „otcem roku“.

Astronomové nedávno objevili nový typ kvazarů, tedy aktivních jader velmi starých galaxií, které mají ve středu supermasivní černou díru. Tyto takzvané extrémně červené kvazary (anglicky extremely red quasars, ERQ) se svými vlastnostmi liší od všech doposud známých kvazarů.

Červené kvazary jsou velmi mladé

Frederick Hamann z Kalifornské univerzity v Riverside a jeho kolegové zjistili, že jde zřejmě o velmi mladé objekty, které právě vstupují do fáze kvazaru. To znamená, že jejich supermasivní černá díra právě začíná ve velkém hltat okolí hmotu a kvazar začíná intenzivně zářit do dalekého vesmíru.

Podle Hamanna extrémně červené kvazary obklopuje ohromné množství hustého kosmického prachu, díky němž se tyto kvazary v našich přístrojích jeví jako neobvykle červené.

TIP: Supermasivní černá díra v nitru Mléčné dráhy před 6 miliony let divoce bouřila

Badatelé rovněž předpokládají, že tyto kvazary jsou velmi bouřlivé a že z nich ve zvýšené míře tryská plyn, který rozpoutává vichry v celé galaxii kolem dotyčného kvazaru. V těchto galaxiích se pak také ve zvýšené míře rodí nové hvězdy.

Jak se zdá, piercing v nose je stálicí na nebi módních doplňků už od hloubi doby ledové. Potvrzuje to nález upraveného kusu klokaní kosti o délce 13 centimetrů, který odpovídá piercingu v nose, a jehož stáří činí 44 tisíc let.

Jde o nejstarší známý kostěný šperk. Archeologové ho objevili na místě dávného obydlí v oblasti Kimberley v Západní Austrálii. Porovnáním s moderními artefakty Austrálců dospěli k názoru, že nejde o kostěný nástroj, ale nosní ozdobu. Na kostěném piercingu jsou patrné stopy po zdobením červeným okrem a opracování kamennými nástroji.

TIP: Mimozemská zbraň: Tutanchamonova dýka byla vyrobena z meteoritu

Zajímavý nález mimo jiné ukazuje, že když do Austrálie před 50 tisíci lety dorazili první lidé, byli na stejné kulturní výši, jako jejich protějšky v Africe a Evropě.

Situace korálů na ohromných rozlohách Tichého oceánu je skličující. Blednutí korálů zasáhlo podstatnou část korálových útesů.

Když vědci před rokem zkoumali korálové útesy u odlehlého pacifického ostrova Kiritimati, známého též jako Vánoční ostrov, tak zjistili, že 85 procent korálů bylo mrtvých, 10 procent z nich právě bledlo, ale technicky vzato bylo ještě naživu, a jen 5 procent korálů bylo v pohodě.

Naděje na Kiritimati

Badatelé se nedávno na Kiritimati, který je největším korálovým atolem na světě, vrátili a děsili se toho, co uvidí. Zjistili ale, že naděje ještě žije. V dobré kondici a bez známek blednutí bylo o něco více korálů, tj. 6 až 7 procent. Na korálové útesy Kiritimati se dokonce vracejí i mnohé korálové ryby, které tam vědci ještě před rokem neviděli.

TIP: Žádné dobré zprávy: Prakticky celý Velký bariérový útes v Austrálii vybledl

Jak se zdá, korály jsou přece jen odolní a mohou se vzpamatovat. Fosilní nálezy navíc ukazují, že korálové útesy v historii zažívaly epizody masového vymírání, po nichž následovalo opětovné oživení. Asi nejlepší zprávou je, že se na útesech Kiritimati objevují zárodky nových korálů.

Vodopády Epupa na řece Kunene jsou významným hraničním bodem mezi Angolou a Namibií. Řeka se tady rozlévá do půlkilometrové šířky a na délce jednoho a půl kilometru kaskádovitě padá dolů. Na nejvyšším samostatném říčním srázu se řítí z výšky dvanácti metrů a celkový vertikální rozdíl dělá pouhých dvacet metrů. I tato nepříliš dravá řeka se stala cílem pro vyprojektování přehrady a vodní elektrárny. Očekává se, že turbíny by měly vyrobit 200 MW energie, ale v suchých letech by výkon určitě byl nižší, což je problém většiny afrických přehrad.

Ohrožený domov kočovných Himbů

Vodní rezervoár, který by takto vznikl, by zaplavil zemi o ploše až 350 km², změnil oblasti níže po toku v pustiny a ohrozil život stovky živočišných druhů na řece závislých. Krása vodopádů by navždy zmizela. Nadto je údolí řeky Kunene tradičním domovem 12 000 příslušníků afrického kmene Himbů – polokočovných lidí, jejichž předci v oblasti žili už před 500 lety. 

TIP: Národní parky východní Afriky aneb Chudoba a bohatství Etiopie

Himbové tady nikdy neměli lehký život. Paradoxně, poté, co přežili sucha, války, genocidu a jiné pohromy, je pro ně nejhrozivější napřaženou sekerou projekt vodní nádrže. Stavba přehrady by si vynutila přestěhování tisícovky Himbů a zcela změnila i život všech ostatních. Byly by zaplaveny hroby jejich předků, objevily by se silnice, civilizace a nemoci, které patří k nádržím se stojatou vodou.

Oficiální zpráva německé enviromentální organizace Urgewald říká: „Nešlo by ani tak o změnu způsobu života Himbů, jako o jeho naprostou destrukci.“ Když se novináři ptali jednoho z Himbů, který úsek řeky Kunene by nechal zaplavit pro účely stavby, odvětil: „To je, jako byste se ptali, které z mých tří dětí můžete zabít.“

Projekt se zvažuje už několik let a za tu dobu se proti němu postavili nejen Himbové, ale i četné mezinárodní organizace. Existují i alternativní řešení včetně využití zemního plynu nebo solární a větrné energie, ale záměr se stále zvažuje…