Graffiti – jsou vtipné, barevné, provokativní a často nezákonné. Pro někoho vandalismus, pro jiného umění a tvůrčí vyjádření. Faktem je, že toto osobité a veřejné umění dokáže veřejný prostor výrazně proměnit. Jak ukazují následující snímky, může to být změna k mohem lepšímu stavu.

Ve světě reklamy je to tak snadné – i ten nejneatraktivnější muž si snadno podmaní srdce žen. Stačí k tomu je drobnost – nastříkat se doporučovaným deodorantem. Jak ale ukazuje studie vědců z britské University of Stirling, reklama nám v tomto ohledu nelže.

Instantní sex-appeal

Doktorka Caroline Allenová se svým týmem podnikla zajímavý experiment. Skupina 130 mužů a žen měla na základě fotografií hodnotit atraktivitu a sex-appeal svých protějšků. V dalším kole pak byly tytéž vlastnosti hodnoceny ve spojitosti s tělesnou vůní. Experiment ukázal několik zajímavých věcí.

Muži vnímají vůně a méně než ženy a v menší míře u nich vůně rozhodují o sexuální přitažlivosti žen. Naopak u žen hrála tělesná vůně podstatě důležitější úlohu. Muži, kteří byli v prvním kole hodnoceni jako méně atraktivní, získali v druhém „čichacím“ kole mnohem lepší hodnocení. Rozdíl byl tím větší, čím méně atraktivní se muž jevil v kole prvním. Zatímco pohledným a přitažlivým mužům z prvního kola přidala vůně jen málo plusových bodů, u méně atraktivních mužů byl rozdíl mnohem větší.

Studie je tak dobrou zprávou jak pro výrobce deodorantů, tak i pro muže. Zejména tedy pro ty méně atraktivní.

Když totiž se svým partnerem vyrazila na výlet na motorce, z ničeho nic na silnici mezi městy Gadebusch a Köchelstorf pocítila prudkou bolest v hrudníku. Posléze se ukázalo, že si dvojice vyjela do míst, kde se zrovna konal lov divočáků, a ženu zasáhla odražená kulka. Před vážným poraněním ji však ochránila kostice podprsenky, po níž projektil sklouzl a způsobil jezdkyni pouze modřiny.

Jedná se o rozsáhlý labyrint velmi starých jeskyní, jehož přístupnější části byly místním obyvatelům dobře známy již ve středověku. Také k této jeskyni se vážou pověsti o loupežnících, sedících na hrncích zlata, tradovaných nejpozději od počátku 19. století.

Podzemní labyrint

Samotná mincovna je v poměru k ostatním obrovská – její délka činí 45 metrů, výška 10 metrů a vedou od ní dva desetimetrové komíny. Podlaha byla ve středověku upravena dlážděním a vytesanými schůdky. Archeologové našli v polovině minulého století také pozůstatky dřevěného mostku a záseky ve stěnách pro hořící louče. Ty, spolu s hliněnými kahany na olej, představovaly jediný zdroj světla v této temné prostoře. Do podzemní mincovny se padělatelé museli spouštět po provaze úzkým komínem. Práce zde byla velmi nepohodlná a nepochybně také nebezpečná – zejména v případě odhalení.

Modernější než královská

Jak penězokazci při výrobě padělků postupovali? Jako zdroj měděného plechu posloužily kuchyňské kotlíky nebo střešní krytina. Byly stříhány pásy, ze kterých se pak vyrážela kolečka o průměru asi 12 až 13 milimetrů. V tomto bodě byli penězokazci dokonce vyspělejší než královská mincovna – zatímco v ní se ještě kolečka stříhala, v jeskyni už se používal kruhový průbojník. Když byl tento polotovar budoucí mince hotov, lehce se povrchově postříbřil pomocí rtuti žíháním v ohni. Na dřevěném špalku se pak razidlem vyrážel kýžený vzor, dvouocasý český lev.

TIP: Tajemství nejhlubší studny Evropy: Ukrývá Zbiroh poklad, nebo nastraženou výbušninu?

Archeologové odhadli, že se na místě podařilo vyrobit zhruba pět tisíc mincí. Nakolik úspěšní pak byli výrobci s jejich uvedením do oběhu, už ale můžeme jen spekulovat. 

Červení trpaslíci jsou nejhojnějšími hvězdami v Mléčné dráze a nejspíš i v celém vesmíru. Proto vědce nesmírně zajímá, jaké planety kolem nich obíhají, a jak jsou asi obyvatelné.

Astrofyzici ze švýcarské Univerzity v Bernu nasimulovali vznik planet v obyvatelných zónách červených trpaslíků – tady takových, jako je například nedávno objevená planeta typu Země u Proximy Centauri. A došli k závěru, že v takovém případě se nejčastěji utvoří planety zhruba velikost Země, pokryté spoustou vody.

Planety plné vody

Na těchto planetách u červených trpaslíků by dokonce mělo být mnohem více vody, než na Zemi. Devadesát procent takových planet by mělo obsahovat více než 10 procent vody, přičemž na Zemi je sotva 0,02 procenta vody.

Kapalná voda je nezbytnou ingrediencí pro život pozemského typu. Jestli jsou ale planety plné vody u červených trpaslíků obyvatelné nebo ne, zatím zůstává záhadou.

TIP: U červeného trpaslíka TRAPPIST-1 obíhají dvě kamenné planety s atmosférou

Planety červených trpaslíků mohou čelit silnému ozařování, četným hvězdným erupcím, mohou s nimi být ve vázané rotaci, podobně jako Měsíc se Zemí a mít tím pádem extrémní klima. 

Někteří lidé se cpou jako o život a nepřiberou ani kilogram. A jsou také lidé, u nichž to funguje přesně opačně. Důsledkem je, že dietní tipy a rady obvykle nezaberou u každého.

Služba Habit se sídlem v San Francisku proto nabízí dietní plány přesně na míru každého zájemce. Dietu totiž sestavují na základně analýz DNA.

Klient Habitu dostatne sadu pro odběr vzorků krve píchnutím do prstu, které si odebere před běžným jídlem a po jídle. Pak vzorky společně s údaji o své osobě a kondici odešle do laboratoře, kde budou analyzovat celkem více než 60 biomarkerů v klientově DNA.

Výsledky analýz dostanou kuchaři, kteří každému klientovi podle jeho DNA připraví nejvhodnější pokrm a pošlou jim ho domů.

TIP: Laboratorní maso: Biotechnologický startup ho chce mít na trhu do 5 let

Služba Habit startuje příští rok. Sada pro odběr vzorků přijde asi na 299 dolarů (téměř 7 500 Kč) a připravovaná jídla budou stát asi 12 až 15 dolarů (cca 300 až 370 Kč).

Botanici objevili lišejník, z něhož se vyklubal nejvíc nejvíce psychedelický nález poslední doby. Pochází z ekvádorské Amazonie, kde na jeho objev vědce navedli domorodci.

Lišejník dostal jméno Dictyonema huaorani, podle místního kmene Waorani, který tento lišejník využívá při rituálech. A vědci teď už vědí proč.

Vzorky lišejníku získala etnobotanická expedice už v roce 1981 a pak zůstaly uskladněné déle než třicet let. Když se k nim konečně dostali odborníci, tak zjistili, že lišejník zřejmě obsahuje hned dvě zásadní psychedelické látky – psilocybin známý z lysohlávek a dimethyltryptamin, čili DMT, který je součástí slavné halucinogenní směsi ayahuasca.

TIP: Překvapení z Amazonie: Halucinogen ayahuasca stimuluje růst neuronů

Badatelé rovněž potvrdili, že dotyčný lišejník obsahuje geny, které jsou zřejmě zapojené do syntézy obou psychedelických substancí. Vše nasvědčuje tomu, že Dictyonema huaorani je superpsychedelický lišejník.

Po celý den jsem se zavátou divočinou beskydského Smrku plahočil na sněžnicích ve stopách vlčí smečky. K večeru jsme si společně s mými malamuty Framem a Mishou našli úkryt pod hustým smrčím nedaleko místa úspěšného vlčího lovu, jak ukazovaly ubohé zbytky laně na koberečku rudého sněhu. Mrzlo až praštělo a já jen nerad zaháněl touhu rozdělat hřejivý oheň. Alespoň tedy vyměnit zpocenou košili za vymrzlou ale suchou flanelku a navléknout na sebe, co se jen dá. S kuklou na hlavě jsem se nasoukal do spacáku a strčil do něj i boty. Ty jsem sice uchránil před zmrznutím, ale sám jsem se zahřát nedokázal. Bál jsem se, že tu mrazivou lednovou noc snad nepřečkám.

Ani netuším, kdy jsem usnul, ale vzbudil jsem se v jediném okamžiku. Mrazivý vzduch byl naplněn táhlým chórem vlčí smečky, který se ozýval odnikud a odevšad. Jednadvacáté století se rozplynulo v jiskření ledové noci a Fram s Mishou bez pobízení připojili své hlasy ke sboru divokých bratří. Jak dlouho tahle úchvatná melodie trvala? Pět minut? Hodinu? Netuším. Vím jen, že na tuto karpatskou noc naplněnou vlčím zpěvem nikdy nezapomenu.

Vyhubení a návrat

Vlci to měli s lidmi odjakživa těžké. Vlčí jámy, železa, palné zbraně či strychnin konaly rychlé a zkázonosné dílo a vlci mizeli jako jarní sníh. V Anglii byl poslední zabit kolem roku 1500, ve Skotsku v roce 1684 a v Irsku, které bylo kvůli vysokému počtu největších psovitých šelem nazýváno Vlčí zemí, byl poslední kus uloven roku 1770.

V naší zemi se poslední vlci drželi v příhraniční oblasti se Slovenskem, ale přesný výstřel Františka Ježe dne 5. března 1914 u Bukovce ukončil život posledního beskydského mohykána. Nemilosrdné „tlumení šelem“ se horlivě provádělo i na Slovensku a karpatská vlčí populace byla zatlačována stále dál na východ.
Po dlouhých osmi desítkách let, kdy se vlčí populace na Slovensku poněkud stabilizovala, se v Moravskoslezských Beskydech na podzim roku 1994 znovu objevily vlčí stopy, karpatští vlci sem přišli ze sousedních Kysuc. Důvodem byla zvyšující se vlčí populace na Slovensku (střízlivě je možné odhadnout, že tam nyní žije maximálně 300–400 vlků). Mladí vlci hledají nová neobsazená teritoria a putují za nimi na západ. Svou roli sehrává také legální i nelegální slovenský lov – při zabití plemenného páru se vlčí smečka rozpadá a dochází k utvoření dalších mladých párů, které si musí zajistit nové vhodné teritorium.

Nevítaní vetřelci

Migrace vlků a koneckonců i ostatní zvěře však naráží na stále nebezpečnější úskalí, jež představuje narůstající fragmentace evropské krajiny. I horskou přírodu protkává hustá síť dopravních tepen, které jsou pro zvěř v některých oblastech téměř nepřekonatelné. Dochází pak k podobným situacím jako na rušné komunikaci u Mostů u Jablunkova, kde kamion před časem srazil a usmrtil medvěda. Východiskem by mohly být ekodukty, jejichž realizace však stále naráží nejen na lidské nepochopení a záměrné podceňování, ale i na ekonomické problémy.

TIP: Vlčí ráj v Gévaudanu aneb Tam, kde dřív byli vlci postrachem

Návrat vlků do Beskyd se navíc u veřejnosti nesetkal s pozitivním ohlasem. Smečky tady nalezly nejen dostatečné množství své přirozené kořisti, ale i nestrážená stáda ovcí, jejichž majitelé odvykli nutnosti používání pasteveckých psů a dosud nebyli motivováni instalovat elektrické ohradníky. Situaci navíc zkomplikoval velký kanadský vlk, který unikl soukromému chovateli ze Štramberku a svým chováním se výrazně odlišoval od plachých karpatských bratranců.

Opět na pokraji vyhubení

Je třeba zdůraznit, že chovatelům ovcí a koz, (ale třeba i včelařům, jejichž úly zničí medvěd) jsou škody prokazatelně způsobené šelmami finančně hrazeny. Historie se však znovu opakuje – vlci se stali nežádoucími vetřelci a k všeobecné hysterii významně přispěla média s bulvárně nafouklými reportážemi.
Vlk je v Česku sice celoročně chráněn, ale protivlčí hysterie přinesla své červivé ovoce. V roce 1998 bylo mezi Konečnou a Bumbálkou nelegálně zabito nejméně sedm vlků; již o rok dříve byli pytláky na počátku zimy na slovensko-moravské hranici zastřeleni tři vlci a jeden byl postřelen. Dva byli zabiti u Horní Lomné.

Naděje optimistů, kteří se domnívali, že šelmy se u nás budou postupně šířit podobně, jako se to děje v některých státech USA, či v příhraniční oblasti Přímořských Alp mezi Itálií a Francií, nebyly naplněny. Přestože vlci v Česku několikrát úspěšně vyvedli vrhy svých mláďat, jejich počet u nás stagnuje či dokonce klesá. Dokazuje to každoroční únorové sčítání velkých šelem, které organizují pracovníci CHKO Beskydy za součinnosti vlčích hlídek. Zatímco kolem roku 2000 počet vlků na území Moravskoslezských Beskyd, Javorníků a Vsetínských vrchů dosahoval 15–18 exemplářů, dnes je to pouhých 8–10 šelem.

„Protivlčí“ legislativa

Pytlákům, kteří nemají na svědomí jen životy beskydských vlků (a jejichž činy zůstávají v ČR tradičně nevypátrány) dosud hrozily až dva roky vězení a pokud svůj úlovek například prodávali do restaurací, mohl trest dosáhnout až pěti let. Od ledna 2010 ale zasadila česká legislativa boji proti pytlákům nesmyslnou ránu. Nová norma ruší postih za přípravu trestného činu pytláctví. Navíc bude nutné znalecky dokázat, že škoda na ulovené zvěři přesáhla pět tisíc korun. Vtírá se otázka, komu vlastně nový trestní zákon slouží …

TIP: Šelma v klatbě aneb Vlci obdivovaní i pronásledovaní

Ani úpravy vyhlášky slovenského ministerstva zemědělství nejsou potěšující: legálního doba lovu vlků se tam prodloužila na plné čtyři měsíce (od 1. října do 31. ledna). Vzhledem k tomu, že moravská vlčí populace je plně závislá na výši populace těchto psovitých šelem na Slovensku, může se pro „beskydské vlky“ ukázat prodloužení zákonného lovu „slovenských vlků“ jako fatální.

Přes všechny stesky nad přístupem veřejnosti i zákonodárců a nad špatnou průchodností české a potažmo evropské krajiny, je v rámci objektivity třeba zmínit, že v roce 2009 byly stopy vlků i vlčí trus nalezeny dokonce v Hostýnských vrších. Navíc byl v noci za vesnicí Mikulůvka (za Valašským Meziříčím směrem na Hostýnské vrchy) pozorován vlk, který se živil na srnci sraženém autem. Zdá se, že vlčí smečka rozšiřuje areál výskytu.

Vlci – hospodáři lesa

Vlk navzdory pochybovačům do evropské přírody nedílně a zákonitě patří. Odborná studia přesvědčivě dokazují kladný vliv přítomnosti tohoto vrcholového predátora nejen na zdravotní stav a kondici spárkaté zvěře, ale i na stav krajiny vůbec (včetně flóry). V této souvislosti je možné odkázat například na slova „karpatského velmistra“ profesora Julia Komárka z jeho knihy Lovy v Karpatech: „Nejsem žádný přepjatý ochranář, ale mám pravdu. A musíme si poctivě říci, že jsme našli, když přišli evropští myslivci do Karpat, všude mohutnou jelení zvěř. Nebyla jí sice taková početná stáda jako dnes, kdy chce začátečník střelit jelena ve všem pohodlí za tři dny, ale nebylo jí také málo. Byla to zvěř zdravá, silná a dokonalá, ačkoliv vlků bylo jistě nejméně zrovna tolik jako dnes.

Dnes máme vlků málo a jelení zvěře plné revíry, ale její kvalita, co se západních Karpat týče, rychle poklesává. Jenom v Sedmihradsku, kam přišli myslivci nejpozději, se dosud s hojnými vlky udržují mohutní jeleni. Proto myslím, že vlci do Karpat patří i nyní, jako tam byli vždycky, než jsme tam začali hospodařit s puškou a jedem my.“

Vlčí hlídky proti pytlákům

Ochraně velkých šelem v Beskydech, v součinnosti s profesionálními pracovníky Správy CHKO Beskydy, od roku 1999 významně pomáhají tzv. „vlčí hlídky“. Jde o speciálně proškolené dobrovolníky, kteří svůj volný čas věnují práci v náročném terénu beskydských hor. Náplní práce vlčích hlídek je zjišťování pobytových znaků šelem – rysů, vlků a medvědů (a samozřejmě i dalších chráněných živočichů) – společně s častým pohybem v terénu a monitoringem lovecké činnosti. Svou přítomností narušují anonymitu pytláků a jejich aktivita je zesílena zejména v zimním období, kdy pytláci se zvýšenou intenzitou pátrají po kvalitní „kožešinové“ trofeji. Vlčích hlídek se pravidelně účastní až 150 proškolených dobrovolníků, kteří v zimním období realizují až 200 pochůzek. Je to paradoxní poměr: sto padesát nadšenců střeží osud deseti vlků... V každém případě jde o příslib do budoucna.

Odborné vedení a zázemí pro vlčí hlídky v rámci několika projektů zajišťuje Hnutí DUHA Olomouc ve spolupráci se sdružením Beskydčan. Hnutí DUHA rovněž vypsalo odměnu sto tisíc korun za usvědčení a odsouzení pytláka, který zabil velkou šelmu (vlka, rysa nebo medvěda). Žádný z pytláků však dosud nebyl dopaden.

Až do té doby se káva prodávala pouze v lékárnách a s žádným závratným ohlasem se nesetkala. Někde se musela potýkat dokonce s odporem. V Londýně, který se své první kavárny dočkal v roce 1652, byla vydána tzv. Petice žen hlásající neblahý vliv kávy na mužskou plodnost. Přesto černý nápoj postupně získával na oblibě. 

Jak ji pili Češi?