Co se děje u jižního pólu Jupiteru? Snímky pořízené kosmickou sondou Juno ukazují zajímavé světlé struktury vířících mraků a něčeho co vypadá jako bílé ovály. Tyto světlé ovály byly na Jupiteru pozorovány na mnoha místech a vědci je považují za obrovské bouřkové systémy. 

Některé z těchto bouřkových systémů mohou přetrvávat i několik let. Na rozdíl od pozemských cyklonů a hurikánů, kde vysoké větry krouží kolem oblastí nízkého tlaku, bílé ovály na Jupiteru vykazují směry otáčení, které naznačují, že se jedná o anticyklony, tedy víry se středy nad oblastmi vysokého tlaku.

Maketa z barevných kostiček je sice o fous menší než originál, se svými 17 metry je ale i tak mimořádně impozantním dílem. Na stavbu makety padlo 439 tisíc kostek a stavitelé její výstavbou strávili zhruba 5 tisíc hodin. Kromě mrakodrapu nabídne nový Legoland 40 interaktivních atrakcí a více než 15 tisíc výtvorů sestavených z 60 milionů barevných kostek.

TIP: V Malajsku postavili největší LEGO verzi lodi z Hvězdných válek

I přes impozantní rozsah dubajské novinky, se maketa ani zdaleka neblíží největším obrům světa kostiček. Současný absolutní rekord drží maketa londýnského Tower Bridge, na jehož výstavbu padlo neuvěřitelných 5 805 846 kostek lega.

Když se Jason Wormal, podnikatel z Coppabella v australském Queenslandu, chystal ráno do práce, oslovil ho jeho soused: „Hej, Jasone! Pojď se na něco kouknout, tohle musíš vidět…“ Podívaná, která se oběma pánům zakrátko naskytla skutečně stála za to. Po sousedově lednici lezl pořádně velký pavouk, který se svých klepetech nesl mrtvou myš. 

Téměř všichni pavouci jsou predátoři, jejich kořistí se ale až na výjimky stává hmyz, případně jiní pavouci. Jen několik opravdu velkých druhů dokáže ulovit ptáka nebo ještěrku. Lovit hlodavce či podobné živočichy by ostatně nedávalo příliš smysl - pavouci nemají zuby a jejich střeva jsou příliš úzká. Svou kořist tak musí drtit makadly a rozpouštět ji pomocí enzymů.

TIP: Bolestivý jackpot: Mladého Australana kousl pavouk do penisu. Již podruhé!

Přestože jsou známé případy, kdy velcí pavouci chytili do svých sítí gekony nebo hady, není podle odbornice na pavouky Helen Smithové příliš pravděpodobné, že by pavouk skutečně myš ulovil. Spíš ji našel již mrtvou a snažil si nečekaný dárek odnést někam do bezpečí. Mrchožroutskému scénáři podle Helen nasvědčuje i podivně ztuhlý myší ocásek.

Ať už byl ale osud myši jakýkoli, výkon pavouka, kterého jeho objevitelé pojmenovali Hermie, je až příliš děsivě působivý.

V polovině dvacátého století byla s 500 miliony obyvatel nejlidnatější zemí světa Čína, následovaná Indií a Spojenými státy. Tento stav sice platí i po 66 letech, brzy se ale nejspíš změní. Již v roce 2022 předstihne Čínu v počtu obyvatel Indie. Ještě rychlejší populační růst ale připisují odborníci africké Nigérii.

Čas nových velmocí

Nigérie měla ještě v roce 1950 pouhých 37 milionů obyvatel. V roce 2016 je to již 187 milionů. Již tak rychlý růst nigerijské populace bude nejspíš ještě rychlejší – na rozdíl od ostatních velkých zemí má Nigérie velmi mladou a tím pádem i velmi produktivní populaci. Pokud se současné trendy nezmění, předstihne Nigérie v příštích čtyřiceti letech Spojené státy a stane se tak třetí nejlidnatější zemí na světě. Podobný trend odborníci předpovídají také Demokratické republice Kongo. Ta měla v roce 1950 12 milionů obyvatel. Současná populace této země vzrostla již na 80 milionů a v roce 2060 by to mohlo být až 237 milionů.

Opačný vývoj statistici předpovídají Brazílii. Její stárnoucí populace sice bude i nadále růst, v porovnání s africkými zeměmi půjde ale o růst velmi pozvolný.

TIP: Je čas troubit na poplach? Světová populace stárne závratným tempem

Nepříliš příznivý vývoj předpovídají odborníci Evropě – zatímco ještě v roce 1950 byla Velká Británie, Německo a Itálie mezi dvanáctkou nejlidnatějších zemí světa, dnes to již neplatí. V aktuálním žebříčku TOP 20 se na 16. místě krčí jen Německo. Obdobný vývoj čeká nejspíš i aktuálně 9. Rusko, které z první dvanáctky zmizí v příštích 25 letech.

Pravděpodobně si tím prošel každý. Začíná to bujarým veselím u skleničky vína či jiné lihoviny a končí ukrutnými bolestmi hlavy a nevolností. Přestože existují desítky „zaručených“ rad, jak se zbavit kocoviny, jisté je, že nejspolehlivější medicínou je klid a dostatek tekutin. Právě tyto služby nabízí i nově otevřený bar The Hangover v Amsterdamu.

TIP: Postsilvestrovský manuál: Jak léčit kocovinu

Přestože se jedná o bar, rozhodně v něm nenajdete alkohol. Naopak, jeho podávání je zde přísně zakázáno. Hosté zde naopak najdou klid, pohodlná lůžka a vitamínové džusy. Mezi speciality patří nápoje s kokosovým mlékem a kyslíkový stan. K dispozici jsou také televize a bohatá sbírka oblíbených seriálů. The Hangover Bar má otevřeno pouze o víkendech od 10:00 do 18:00 hodin. Vstup do baru je volný, nicméně návštěvníci musí počítat se vstupní kontrolou – pokud nenadýcháte, kocovinový bar Hangover vám své brány neotevře.

Když meziplanetární sonda New Horizons v červenci 2015 proletěla kolem Pluta, planeta vypadala, že je prakticky bez mráčku. Letos v březnu se ale objevily zprávy o tom, že sonda zachytila jednotlivé mraky, které vznikají těsně u povrchu Pluta.

Tým projektu New Horizons před pár dny zveřejnil snímky, na nichž je patrných několik objektů, které důvěrně připomínají mraky. Podle všeho je tvoří poměrně silné vrstvy, brání nám ve výhledu na povrch Pluta, který je pod nimi, a měří několik až několik desítek kilometrů.

Jsou to mraky nebo ne?

Podle šéfa mise Alana Sterna ze Southwest Research Institute (SWRI) v Boulderu, stát Colorado, není ani u jednoho z těchto objektů ještě stoprocentně jisté, že jde skutečně o mrak. Prý ale mraky dost přesvědčivě připomínají.

Zatím není jisté, v jaké výšce se údajné mraky pohybují. Nejpravděpodobněji ale budou nízko, blízko k povrchu Pluta. Všech sedm „mraků“ se nachází poblíž terminátoru planety, tedy tam, kde je rozhraní osvětlené a neosvětlené části Pluta.

TIP: Západ Slunce na Plutu: Nové úžasné snímky ze sondy New Horizons

Podle modelů chování chemických látek na povrchu Pluta se badatelé domnívají, že nejde o mraky z dusíku, který se na Plutu vyskytuje v hojném množství, ale spíše o vzácnější látky, jako je například kyanovodík, acetylén nebo etan.

Paleonologové před časem objevili v australském státě Queensland dinosaura, který je představitelem nového druhu i rodu ze skupiny titanosaurů. Od svých objevitelů dostal jméno Savannasaurus elliottorum.

Savannasaurus byl titanosaurus střední velikosti a na délku měřil asi 15 metrů. Podle nalezených fosilních pozůstatků měl ale neobvykle široké tělo, takže na něho musel být docela monumentální pohled.

TIP: Návrat na scénu? Populárního brontosaura možná čeká velkolepý comeback

Odkrývání pozůstatků savannasaura trvalo asi deset let. Teď byl popsán a pojmenován, přičemž se stal jedním z nejúplnějších velkých dinosaurů, který byl objeven v Austrálii.

Boj Austrálie s přemnoženým vetřelcem však nyní dostal novou podobu. Vědci z University of Sydney totiž zjistili, že jejího úhlavního nepřítele – masožravé mravence druhu Iridomyrmex purpureus – je možné přilákat pomocí žrádla pro kočky, které mravencům velmi chutná.

Návnady umístěné v blízkosti jezírek, kde se líhnou malé ropuchy, mravenci rychle objeví a sežerou pak nejen kočičí pochoutku, ale i ropuší mláďata vylézající ven z vody. Vzhledem ke své velikosti jsou pro mravence v době po vylíhnutí ideální svačinkou a z přírody jsou odstraněny dřív, než stihnou napáchat škody.

TIP: Mšice zahyne, aby ostatní mohli žít aneb Nesobecké oběti hmyzích hrdinů

„Mravenci již teď zabíjejí miliony ropuch,“ říká vedoucí výzkumu Rick Shine. „Jen se snažíme trochu jim to usnadnit.“ Tím, že se na určité místo seběhne opravdu velké množství mravenců, troufnou si i na větší ropuchy a zaútočí na ně již v prvních dvou minutách. Celkem 70 % napadených mláďat útok nepřežije.

Zatímco většina drobných živočichů je vůči ropuchám bezbranná, masožravým mravencům jejich jed neublíží. Shine již dříve dokázal, že návnady pro masožravé mravence nemají negativní dopad na život původních australských obojživelníků, kteří se na kontinentě vyvíjeli současně s mravenci a vědí, jak se jim vyhnout.

Před vznikem samostatného slovenského státu pracoval Michal Pavlovič (1916–1945) jako civilní úředník. Posléze byl mobilizován do slovenské armády, kde se stal důstojníkem automobilového vojska, a dvakrát byl nasazen na východní frontě, přičemž v roce 1943 zastával funkci velitele autokolony Zajišťovací divize.

Seriál Nerealizovaný titul Hrdina SNP

Zasloužilí bojovníci (vyšlo 13. září)

Poslanec mezi povstalci Jan Šverma (vyšlo 20. září)

Kontroverzní bojovník Daniel Gonda (vyšlo 27. září)

Ľudovít Kukorelli v čele skupiny Čapajev (vyšlo 4. října)

Československý tankista Štefan Tuček (vyšlo 11. října)

Hrdina Sovětského svazu Ján Nálepka (vyšlo 18. října)

Výsadkář a styčný důstojník Michal Pavlovič (vyšlo 25. října)

Navázal také kontakty s běloruskými partyzány a přestože byl prozrazen, podařilo se mu po zatčení uprchnout. Působil v partyzánské brigádě Ponomarenko, kde kromě řízení a plánování diverzní a bojové činnosti vyzýval slovenské a maďarské vojáky k přechodu k Rudé armádě.

Později se přihlásil do čs. vojska v SSSR a po absolvování speciálního výcviku byl začátkem srpna 1944 shozen v rámci výsadku HROM na Slovensku, konkrétně u Ploské v Nízkých Tatrách. Plnil úkoly styčného důstojníka mezi čs. vojenskou misí v SSSR a povstaleckým vedením, a to až do potlačení SNP.

Následně ustoupil do hor středního Slovenska a od prosince 1944 ilegálně působil v Bratislavě. Připojil se k odbojové skupině Justícia a nadále podával zprávy o okupovaném Slovensku. Slovenské bezpečnostní orgány mu díky zradě přišly na stopu a v lednu 1945 ho zatkly. Přestože se mu opět podařilo uprchnout, byl 3. února 1945 při dalším pokusu o zatčení v ilegálním bytě zastřelen příslušníky Pohotovostních oddílů Hlinkovy gardy.

Zatímco přípravy pro nové dopravce astronautů jsou na ISS v plném proudu, u SpaceX i v Boeingu panuje příslovečný tvůrčí klid. Přitom podle plánů by už za rok měla k Mezinárodní vesmírné stanici zamířit první posádka v lodích nové generace. Nejčerstvější novinkou je dokončovaná loď CST-100 Starliner, na které Boeing v současné době pracuje v Kennedyho vesmírném středisku. Přestože jde o identickou verzi, s jakou firma počítá k ostrému nasazení, prozatím se s žádným testovacím startem nepočítá. Finalizovaná verze tak bude snášet útrapy kosmické cesty jen v pozemských simulovaných podmínkách.