Během průzkumu na stavbě nové třináctipatrové budovy v Manchesteru narazili archeologové na zbytky několika staveb. Jednou z nejzachovalejších objevených částí je i stará hospoda. Kromě obligátního nádobí, hrnců a několika talířů čekal na průzkumníky i poměrně překvapivý objev. Z přibližně 20 nalezených lahví obsahují 3 nebo 4 lahve archivní brandy.

Hospůdka z dob, kdy se Napoleon Bonaparte proháněl se svými vojsky po Evropě, patřila podle všeho jistému Thomasi Evansovi. Do hry se tak zapojili genealogové, kteří zjistili, že jeden z potomků hostinského Evanse stále žije v americkém Texasu. Dost možná se tak prapravnuk může těšit na opravdu archivní lahůdku.

Spokojeně spícímu Jessemu Newtonovi se ve tři ráno vkradl do postele potomek, který páchl jako psí výkaly. Zaskočený rodič se proto vydal hledat příčinu a následně nemohl uvěřit vlastním očím – exkrementy našel rozmazané po celém bytě.

Jeho štěně Evie po sobě totiž někdy v noci zanechalo „dáreček“, od nějž se následně zašpinil automatický vysavač: Když pak mechanický pomocník obrážel podlahy příbytku, šířil zapáchající nadílku. Jessemu nezbylo než vydrhnout dítě, vyházet koberce – a nakonec v záchvatu zoufalství hodil do vody i robota, aniž si stihl uvědomit, že ho tak zničí. 

Evropské země se liší vyspělostí, kulturou i národní politikou, a ani trh s bydlením není výjimkou. Přesto poslední průzkumy zachytily v rámci celé Unie oproti roku 2009 dva znepokojující trendy: V současnosti žije v EU víc lidí bez domova než před sedmi lety a většina evropských zemí nemá dostatek vhodných bytů, jež by dokázaly uspokojit rostoucí poptávku po bydlení. 

V bytové pasti 

V mnoha evropských regionech musejí lidé čelit fenoménu, který se anglicky označuje jako „housing trap“, tedy bytová past. Způsobuje ho hned několik faktorů: Pronájem je pro zájemce příliš drahý, pořídit si byt do osobního vlastnictví si rovněž nemohou dovolit a sociální bydlení není kvůli nedostatečné kapacitě k mání. Tempo výstavby sociálních bytů totiž ve většině evropských zemí klesá v důsledku krize již od roku 2009, což se nejvýrazněji promítlo ve Velké Británii, Nizozemsku, Rakousku, Itálii a Dánsku.

Zmíněnou situaci pak stále víc lidí ve věku 18–34 let řeší tím, že žijí u rodičů – jako například v Itálii, Portugalsku a Španělsku. Vůbec nejčastěji v rámci EU – až v 74 % případů – sdílejí společnou domácnost s rodiči mladí dospělí na Slovensku. 

Bez střechy nad hlavou  

Nejedná se však pouze o sociální byty – Evropa celkově staví méně než před vypuknutím krize, i pokud jde o státní a soukromé byty (jedinou výjimku představuje Německo). Prognózy jsou neveselé: Například švédské statistiky naznačují, že do roku 2020 bude zapotřebí celkem 436 tisíc bytových jednotek, vláda jich ovšem plánuje vybudovat pouze 250 tisíc. 

Nedostatek bytů mimo jiné objasňuje nedávný nárůst bezdomovectví v rámci celé Unie. Přesné údaje se pochopitelně získávají obtížně – už proto, že definice lidí bez domova se může v jednotlivých zemích lišit a sčítání lidu se zakládá na počtu členů domácností, nevztahuje se však na jedince žijící ve slumech či jiných neadekvátních podmínkách.

Nicméně podle souhrnných dat organizací zabývajících se bezdomovectvím bylo už v roce 2014 v EU přibližně 4,1 milionu bezdomovců a jejich počet dál roste. Francie zaznamenala v letech 2001–2011 celkem 50% nárůst počtu lidí bez domova, v Dánsku došlo v letech 2009–2013 ke zvýšení o 16 %, v Německu ve stejném období o 21 %. Podobný trend bylo možné pozorovat i v České republice – například v Brně se počet bezdomovců zvýšil v letech 2010–2013 o 44 %. 

Byty, v nichž se nežije 

V této souvislosti se jeví jako neuvěřitelné zveřejnění statistik z roku 2014, podle nichž je v Evropě na 11 milionů prázdných bytů. Jen ve Španělsku se jich nachází víc než 3,4 milionu (vůbec nejvíc v rámci EU), ve Francii asi 2,4 milionu a v Německu přes 1,8 milionu. Mnohé ze zmíněných prostor si majitelé, většinou cizinci, pořídili těsně před krizí jako investici a prázdninový resort – kde se však nikdy nebydlelo. 

Freek Spinnewijn, ředitel organizace FEANTSA zabývající se bezdomovectvím napříč Evropou, považuje zjištění za šokující. Podle jeho slov „by využití pouhé poloviny prázdných bytů mohlo ukončit bezdomovectví v Evropě“. Vlády jednotlivých zemí by tak podle Spinnewijna měly neprodleně nevyužité prostory odkoupit a napomoct tak řešení palčivého problému lidí v sociální tísni. 

Jenže podle britského specialisty na trh s nemovitostmi Gavina Smarta podobná opatření rozhodně neprojdou hladce. Majitelé totiž své byty nechtějí „pustit“ z prozaického důvodu – kvůli penězům. V poslední době ceny nemovitostí v celé Evropě stoupají: Například v Londýně jen v letech 2007–2014 vzrostly ceny obytných prostor v osobním vlastnictví téměř o 27 %. A trend má pokračovat. S prodejem prázdných bytů se tedy vlastníkům vyplatí ještě počkat.   

Drahý život v metropoli 

Je-li řeč o britské metropoli, právě Londýn dlouhodobě vévodí statistikám měst s nejdražším bydlením na světě. A navzdory už tak vysokému nájemnému ceny nadále stoupají. Zatímco nominální mzdy se tam od roku 2005 zvýšily o 15 %, průměrná cena nemovitostí vzrostla za stejnou dobu o 92 %. Londýn tak zůstává pro zájemce o koupi bytu či domu vůbec nejdražší evropskou metropolí.

Porovnáme-li cenu nájemného s výplatními páskami obyvatel, nejlépe si naopak z evropských měst vede Curych, kde průměrné měsíční výdaje na bydlení nepřesáhnou třetinu platu. V Praze – podobně jako v Londýně – představuje bydlení poměrně velkou položku, která spolkne víc než polovinu průměrné výplaty. O tzv. nadměrných nákladech hovoříme tehdy, odejde-li na bydlení víc než 40 % příjmu. V rámci jednotlivých zemí jsou těmito náklady v současnosti nejvíc zatíženi Řekové (téměř 41 % obyvatel), Němci (15,9 %) a Dánové (15,6 %). U nás platí takto vysoké částky každý desátý občan. 

Můj dům, můj hrad

Poslední údaje Eurostatu ukazují i další trend – Evropané se stěhují do rodinných domů. Dnes v nich bydlí téměř tři pětiny obyvatel EU, což je asi o 2 % víc než v roce 2007. A vzrůstající tendence má podle odhadů pokračovat. Vůbec největší popularitě se bydlení v domcích těší ve Velké Británii (84,7 %), Chorvatsku (80,8 %) a Belgii (77,6 %). U nás obývá rodinný dům 46,7 % obyvatel, z toho asi 10 % žije v dvojdomcích. Naopak bydlení v bytech je nejoblíbenější ve Španělsku (66,5 %). Z údajů dál vyplynulo, že víc než dvě třetiny Evropanů disponují domem či bytem v osobním vlastnictví, z toho 27 % majitelů jej nějakým způsobem splácí. 

Bez kanalizace i světla 

Statistiky o osobním vlastnictví však nevypovídají nic o samotné kvalitě bydlení. Jako příklad může posloužit Rumunsko, kde ve vlastním bytě či domě žije celých 96,1 % obyvatel, nicméně v mnoha případech jim chybí základní vybavení. Například jedna ze tří rumunských domácností nemá přístup k tekoucí vodě a jen 65 % z nich využívá kanalizaci. V Bulharsku zase existuje nejvyšší podíl domácností bez dostatečného a stabilního přívodu tepla. 

Špatná kvalita bytů, jež postrádají splachování či vanu, představuje problém v Bulharsku, Pobaltí, Maďarsku a Polsku. Značné množství lidí žijících v nevyhovujících podmínkách – například v domech s prosakující střechou, vlhkými stěnami či nedostatečným osvětlením – najdeme také v Portugalsku, na Kypru, v Lotyšsku či Maďarsku.  

K velkým problémům patří i přelidněnost domácností a nedostatek prostoru. V rámci uspokojivého žití by měla domácnost poskytovat alespoň jednu místnost pro dospělý pár, jeden pokoj pro osobu nad 18 let a minimálně jednu místnost pro dvě osoby mladší 17 let. V mnoha případech ale zmíněné podmínky splněny nejsou: Celkově je v Unii 17,7 % přelidněných domácností, z toho nejvíc v Rumunsku, Maďarsku a Polsku; u nás takto žije asi pětina obyvatel.

Jednoho jarního dne roku 1889 vyjel z Prahy speciálně vypravený vlak, ve kterém se uvelebilo 363 členů a příznivců nedávno založeného Klubu českých turistů. Cíl: Světová výstava v Paříži. Jedna z největších senzací konce 19. století. U toho čeští turisté nemohli chybět. Hitem výstavy byla v té době nejvyšší stavba světa, 300 metrů vysoká Eiffelova věž.

Průběh stavby

Indie v těchto dnech ratifikovala loňskou klimatickou dohodu z Paříže. Stala se tak 62. státem, který přistoupil k tomuto kroku.

Klimatická dohoda z Paříže vstoupí v platnost, pokud ji ratifikuje minimálně 55 zemí, reprezentujících minimálně 55 procent celosvětových emisí skleníkových plynů. Ze zemí, které již dříve dohodu ratifikovaly, jsou nejvýznamnější USA a Čína, kteří představují dvojici zemí s nejvyššími emisemi skleníkových plynů. Jejich emise dohromady činí asi 38 procent globálních emisí.

Scházejí už jenom 3 procenta

Indie ratifikovala tuto dohodu u příležitosti oslavy výročí narození Mahátmy Gándhího. Tímto okamžikem reprezentují země, co dohodu ratifikovaly, asi 52 procent všech emisí skleníkových plynů. K tomu, aby klimatická dohoda z Paříže začala platit, už tedy scházejí pouhá 3 procenta emisí. Podle některých zpráv k tomu dojde už do konce tohoto týdne.

TIP: Vody afrického jezera Tanganika se oteplují a mizí z něho život

Účelem této dohody je udržet vzestup globální teploty pod hranicí 2°C vzhledem k období před rozvojem průmyslu, lépe se přizpůsobovat oteplování a podporovat financování společnosti odolnější vůči oteplování.

Když 1. září letošního roku v Cape Canaveral Launch Complex 40 při standardním testu motorů explodovala nosná raketa Falcon 9 společnosti SpaceX, tak to bylo pro všechny šokující. Od té doby uplynul už měsíc, ale důvod exploze stále obestírá tajemství.

Odborníci se nemají čeho chytit, a tak není divu, že se množí nejrůznější spekulace. Deník Washington Post teď zveřejnil informaci, podle které se zástupci společnosti SpaceX v rámci objasňování exploze dožadovali vstupu na střechu budovy zařízení SMARF konkurenční společnosti United Launch Aliance (ULA), která je vzdálená asi 2 kilometry od startovací rampy, kde došlo k explozi.

Společnost ULA, kterou společně vlastní Lockheed-Martin a Boeing, sice zaměstnance SpaceX do své budovy nevpustila, dostali se tam ale vyšetřovatelé Air Force. Prý ale nenalezli nic, co by souviselo s explozí.

TIP: Havárie na Mysu Canaveral: Explodovala raketa Falcon 9 společnosti SpaceX

V prohlášení společnosti SpaceX se mluví o tom, že se snaží vyšetřit všechny možné příčiny havárie, a že jednotlivé možnosti nehodlají do konce vyšetřování detailněji komentovat. Předběžné analýzy dostupných dat a trosek podle SpaceX ukazují, že došlo k porušení kryogenního systému pro dodávání helia do palivových nádrží druhého stupně nosné rakety, což se děje kvůli jejich stabilizaci. Příčina této poruchy je ovšem stále neznámá.

Sonda, která konstrukčně z části vychází ze sond Mars Reconnaissance Orbiter a Mars Odyssey je dílem společnosti Lockheed Martin Space Systems. Do vesmíru sonda odstartovala 17. listopadu 2013 z floridského Mysu Canareval.

Na oběžnou dráhu rudé planety sonda vstoupila o deset měsíců později – 22. září 2014. Za tuto dobu má na svém kontě množství zajímavých objevů - především v otázkách marsovské ionosféry a působení slunečního větru na povrch Marsu.

Na odpočinek se MAVEN ale rozhodně nechystá – NASA nedávno oznámila, že její mise bude prodloužena o další dva roky. Sonda tak pravděpodobně dostane příležitost oslavit i své druhé marsovské narozeniny.

Důležité objevy sondy MAVEN:

Létá to, pořizuje to úžasné záběry, je to horká novinka, pro kterou teď hledá finance kampaň na crowdfundingovém serveru. A přece to není dron.

Plastové házedlo AER z polypropylenové pěny připomíná hračku ze systému Nerf. Na rozdíl od střel pro dětské zbraně má ale zabudovanou GoPro kameru. Okřídlené házedlo není vybaveno padákem, ale zabudovanou elektroniku při dopadu chrání masivní konstrukce z plastu.

Obsluha házedla AER je velice jednoduchá. Stačí se ujistit, že je kamera házedla zapnutá, a pak už jenom hodit. Ukázková videa pořízená z netradičních perspektiv vypadají skvěle.

TIP: Okřídlená selfie tyč: Dron Roam-e je specialistou na snímky tváře

Financování kampaně AER - Throw your GoPro na Kickstarteru zatím probíhá úspěšně. Pokud vše půjde podle plánu, tak by první zákazníci měli dostat svá házedla s kamerou, v ceně asi 55 dolarů (přes 1 300 Kč), už letos v prosinci.

Malý hmyz s velkým srdcem. I tak by se daly nazvat mšice, které riskují vlastní život, aby zachránily hnízdo – obecné blaho je pro ně navzdory Darwinovým teoriím důležitější.

Tento nesobecký přístup vypozorovali vědci hned u několika druhů mšic. Osvojili si jej tzv. „vojáci“, kteří v případě ohrožení hnízda přestanou věnovat pozornost vlastnímu rozmnožování a začnou bránit celé společenství před útočícími vetřelci. Pokud je hnízdo narušené, neváhají obětovat většinu své tělesné tekutiny, která v podobě lepkavé hmoty tvoří až dvě třetiny jejich hmotnosti, a použít ji jako účinnou záplatu.

Takové stmelování hnízda je riskantní, protože při něm mnohé mšice přijdou o život. Bez těchto obětí by se však hnízdo mohlo rozpadnout nebo by bylo vypleněno predátorem.

Altruistické mšice

Vědce z londýnské univerzity Royal Holloway zajímalo, zda altruistické chování mšic může být vytlačeno „sobeckým“ přístupem invazivních druhů, které se zabydlují v postavených hnízdech, nepřispívají k jejich údržbě a rychle se rozmnožují. Průměrně tvoří tito vetřelci 25 % obyvatel hnízda. Vědcům se podařilo zjistit, že jejich přítomnost sice sníží výskyt přátelského chování, ale že ani vysoké procento přistěhovalců nezpůsobí celkový kolaps zavedených společenství.

TIP: Vetřelec v mravenčím hnízdě: Nesnadné soužití mravenců s cvrčíky

Podle vedoucího studie Johna Brydena je to skutečně překvapivé zjištění: „V tak tvrdém konkurenčním boji o útočiště vypadá pomoc druhým jako nerozumné jednání.“

Vědecký tým vytvořil v rámci svého výzkumu speciální matematický model komplexně zachycující životní cyklus mšic. Model je podle Brydena možno použít i při studiu sociálního chování jiných zvířat, které snad časem povede i k lepšímu pochopení lidského společenství.

Během cestování po Amazonii pořídil výzkumný pracovník Mark Cowan opravdu parádní snímek. Fotografie usmívajícího se kajmana s věncem motýlů se okamžitě stala hitem sociálních sítí. Podle odborníků nejde o nikterak neobvyklý jev. Motýli, ale i například včely, často usedají na těla plazů a sají jejich slzy. Jde o způsob doplňování minerálních látek.