Pro naše pochopení vzniku života je klíčové porozumět vzniku a vývoji Sluneční soustavy. V této souvislosti jsou velice důležité komety. Astronomové nebo přinejmenším část z nich, si doposud nebyli jistí, zda jsou komety skutečně pozůstatky nejstarší fáze Sluneční soustavy, nebo zda nejde o úlomky, které vznikly až v pozdějších srážkách těles Sluneční soustavy.

Teď už jsou si ale vědci mnohem jistější, že komety pocházejí z dob vzniku Sluneční soustavy. Když totiž analyzovali data evropské sondy Rosetta, tak se ukázalo, že jádro komety Čurjumov-Gerasimenko je velmi porézní, tedy plné dutin. To rozhodně neodpovídá našim představám o tom, jak by měly komety vypadat, kdyby vznikly ve vesmírných srážkách.

TIP: Kometa Čurjumov-Gerasimenko bouří: Od perihelu ji dělí jediný den

Scénář vzniku komet byl podle všeho takový, že se utvořily v prvních stovkách milionů let na periferii Sluneční soustavy postupným nabalováním z materiálu, který tam zbyl po tvorbě větších transneptunických těles.

Od roku 1965 je keporkak zařazen mezi obecně ohrožené druhy a jeho lov je zakázán. Bohužel, některé státy, v čele s Japonskem, se záminkou lovu pro vědecké účely pokračují v masakrování a maso z kytovců se nadále objevuje na trzích od Japonska po USA. Od roku 2007 naplánovalo Japonsko ulovit každoročně v chráněné oblasti Jižního oceánu padesát keporkaků a mnoho jiných druhů kytovců, údajně pro výzkum.

Největší síto na světě

Keporkaka snadno rozeznáme podle až pětimetrových prsních ploutví. Díky nim má i latinské jméno Megaptera (velké křídlo). Na hranách prsních ploutví a na hlavě má hrbolky, ze kterých vyrůstají vousky, jenž pravděpodobně slouží k orientaci v kalných vodách, kde nemůže využít zrak. Dalším znakem keporkaků je jejich zpěv, který se u nich projevuje ze všech velryb nejvýrazněji. V tropických vodách v době rozmnožování zpívají pouze samci. Jednotlivé písně se stále opakují a můžou v kuse přesahovat deseti minut. Domníváme se, že čím delší a hlubší zpěv samec vydává, tím více demonstruje svou sílu.
Za den je keporkak schopen zkonzumovat přes tunu potravy, která je tvořena převážně krylem (součást planktonu, drobné krevetky atd.).

TIP: Jak rostou korály aneb Život v podmořské zahradě

Velryba do otevřené tlamy pojme až 6 m3 vody s planktonem. Pak ji zavře a směs díky mohutnému jazyku žene přes kostice (třásně), jež visí z horní čelisti. Kostice tvoří síto drobným živočichům, kteří se na nich zachytávají. Po vytlačení vody velryba polyká vše, co jí ulpělo v tlamě. Kostice bývají dlouhé 50–70 cm a jsou poskládány až v 600 řadách za sebou.

Hektolitry mléka za den

S koncem léta keporkak opouští polární vody bohaté na kryl a vydává se na dlouhou pouť do tropických oblastí, kde se rozmnožuje. Březost trvá 11 až 12 měsíců a matka rodí vždy jen jedno mládě. Když novorozeně přijde na svět, dosahuje už čtyři metry a váží okolo jedné tuny. Po narození potřebuje mládě pomoc od matky, která jej postrkuje k hladině, kde se poprvé nadechne čerstvého vzduchu. Aby nevdechlo do plic vodu a neutopilo se dřív, než se dostane nahoru, chrání jej zvláštní ústrojí chlopní, které otevře dýchací otvory až při kontaktu se vzduchem. Tento drobeček může za jediný den vypít přes 200 litrů mléka a za půl roku jen díky mateřské tekutině zdvojnásobí svou hmotnost. Od matky je odstaven přibližně v jednom roce, kdy dosahuje velikosti téměř deseti metrů. Nějakou dobu po odstavení se mládě drží ve skupině poblíž matky a po pěti letech dosahuje pohlavní dospělosti.
Odhady říkají, že na světě dnes zbývá pouze deset tisíc těchto zpívajících obrů. Je jen na nás, zda naše děti budou moci rovněž žasnout nad majestátností těchto tvorů, nebo se staneme generací, která pro svou chamtivost dopustila zmizení dalšího ze zázraků přírody.

Neobyčejné vlastnosti velryb

Velryby jsou stejně jako my teplokrevné a udržují si vnitřní teplotu na 37 °C. Přitom přes léto se drží v polárních vodách, které mají teplotu 2–5 °C a v zimních měsících se vyskytují v tropických vodách o teplotě přes 20 °C. Z toho důvodu má velryba dvojí systém regulace. Za prvé to je tuková vrstva, která může být přes dvacet centimetrů silná a funguje jako izolační vrstva. Druhým systémem je dýchání – v teplé vodě dýchá velryba rychleji a v chladné zpomalí svou dechovou frekvenci až na jeden nádech za pět až deset minut. Tím si udrží delší dobu v plicích teplý vzduch.

Na československém území se v květnu 1945 nacházely statisíce příslušníků německých jednotek, které zajali nejen Američané či rudoarmějci, ale též různé formace českého domácího odboje. Situace v letních měsících roku 1945 byla značně nepřehledná: československé orgány předávaly zajaté Němce Spojencům a naopak. Kromě toho se do Československa začínali vracet nejen vojáci českého nebo slovenského původu (například ze smíšených manželství), ale i etničtí Němci propuštění ze zajetí.

Pod dohledem Červeného kříže

Teprve ve druhé polovině roku 1945 se na území republiky konstituovala soustava zajateckých táborů spadajících pod kompetenci československé armády. Jejich počet postupně klesal, jako první byli propuštěni sudetští Němci, zařazovaní do odsunu. Po nich následovali Rakušané. Koncem března 1946 existovalo v Československu 30 kmenových zajateckých táborů, v nichž se nacházelo 48 000 německých válečných zajatců. Poměry v nich se do značné míry konsolidovaly a začal na ně (byť v omezené míře) dohlížet Červený kříž.

Československo s jistými výhradami přistoupilo k rozhodnutí moskevské konference ministrů zahraničí čtyř velmocí z dubna 1947, podle něhož mělo k propuštění všech zajatců dojít do konce následujícího roku. V létě 1947 se v ČSR (bez jáchymovských uranových dolů, kde zcela mimo kontrolu čs. úřadů pracovali zajatci podléhající sovětské gesci) nacházelo již jen necelých 8 000 zajatců. Velká část z nich byla propuštěna ještě před komunistickým převratem.

TIP: Noví lidé do pohraničí: Jak vypadalo poválečné osídlování Sudet?

Politické události ostatně v této otázce neměly příliš velký vliv – mnohem větší význam měly ohledy hospodářské. Zajatci pracovali především v zemědělství a hornictví a nebylo možné se jich zbavit ze dne na den. Na podzim 1948 však byli zbylí němečtí vojáci soustředěni do zajateckého tábora v Praze-Motole, odkud je do konce roku propustili a repatriovali do jejich domovů.

Údaje o počtu zemřelých v čs. zajateckých táborech se různí – jako nepravděpodobnější se jeví odhady pohybující se mírně nad hranicí 2 000 (největší část z nich pak samozřejmě v období před stabilizací poměrů v táborech). Z Jáchymovska poslední němečtí zajatci odešli v roce 1950, kde je ale nahradili mimo jiné čeští političtí vězni… 

Jen máloco tak názorně dokumentuje obří rozměry Jupiteru, jako průběh mise Juno. Sonda, která k planetě dorazila již před měsícem, má za sebou teprve polovinu prvního oběhu kolem planety. Do nejzazšího bodu své oběžné dráhy se Juno dostala 31. července, tedy 26 dnů po svém příletu. V tuto chvíli sodu od planety dělilo přibližně 8 milionů kilometrů.

TIP: Sonda Juno přežila extrémní radiaci: Pořídila první fotografie Jupiteru

Nyní se sonda začala opět přibližovat k planetě. K největšímu sblížení má dojít 27. srpna, kdy se sonda dostane na 4 200 kilometrů od svrchních vrstev atmosféry Jupiteru. V této době vědci očekávají, že by sonda měla odstartovat svou vědeckou část mise.

Dlouhá oběžná dráha ale není sondě souzena napořád – od října by se měla zkrátit ze stávajících 53 dnů na pouhých 14 dnů. Tedy za předpokladu, že vyjde plánovaný korekční manévr.

3. srpna 2013 odstartovala z japonského kosmodromu na ostrově Tanegašima kosmická loď Kounotori 4, vezoucí zásoby a vybavení na ISS. Plavidlo s několika tunami nákladu dosáhlo cíle o několik dní později, navzdory potížím s manévrovacími tryskami. Mezi přivezenými věcmi byl i humanoidní robot Kirobo, schopný verbálně komunikovat s astronauty.

Každý rok na začátku května se největší celebrity z celého světa sjedou do Metropolitního muzea v New Yorku. Kdo se objeví na guest listu této akce, je oficiálně prohlášen za star. Kromě ukázky, kdo ve světě showbyznysu něco znamená, je večer spojený i s high fashion. Každý rok dostane akcé své téma, které přesně definuje, v čem se hodí přijít. A co to bylo tentokrát? Oslava technologie s názvem Manus x Machina: The Age of Technology.

„Zombie epidemie“ zní možná zvláštně, ve skutečnosti jde ale vlastně o docela přesný popis situace na Sibiři. Jde o smrtelně nebezpečnou nákazu, kterou šíří nepohřbené mrtvoly.

V západní části Sibiře propukla epidemie sněti slezinné, čili anthraxu (Bacillus anthracis), která si od 24. července vyžádala životy již 1 500 sobů. Několik desítek původních obyvatel skončilo v nemocnici a není vyloučeno, že někdo z nich zahynul. Místní úřady po jistém váhání vyhlásily stav ohrožení a některé pastevce umístily do karantény.

Původcem epidemie jsou podle všeho mrtvoly sobů, které anthrax zahubil v roce 1941. Mrtvoly tehdy zmrzly na kost a po 75 let zůstaly nedotčené. Letos ale zasáhla sibiřskou tundru velká vedra, kvůli nimž mrtví sobi s bakteriemi anthraxu náhle roztáli. A zombie epidemie byla na světě.

TIP: Zákeřný protivník: Viry eboly zůstávají v semenu nejméně devět měsíců

Potvrzují se tím dřívější výzkumy, podle nichž mohou původci anthraxu zůstat v sibiřské zmrzlé půdě velice dlouho životaschopní. V této části Sibiře je mnoho míst s nedbale pohřbenými zvířaty a podobné epidemie se tu mohou objevovat i v budoucnu.

Kromě Mikuláše I. měl král Přemysl Otakar II. se svou milenkou Anežkou z Kuenringu ještě minimálně tři dcery a možná také dalšího syna jménem Jan (1255–1296). U něj je však matka neznámá a o Anežce se uvažuje pouze jako o možnosti, protože je v pramenech uváděn jako bratr Mikuláše I.

Církevní kariéra

Každopádně k němu měl král mnohem příznivější vztah než k Mikulášovi, snad proto, že si zvolil církevní kariéru. V roce 1288 se stal vyšehradským proboštem a také kancléřem Českého království. Po smrti pražského biskupa Tobiáše (1296) se měl stát na královo přání jeho nástupcem. Jenže volba dopadla pro Jana neúspěšně a krátce poté tento Přemyslův syn zemřel.

Církevní kariéra byla poměrně obvyklá i pro jiné levobočky. Známý je případ Jana Volka (1290–1351), bastarda Václava II., který také postupoval od funkce vyšehradského probošta a kancléře ve službách Jana Lucemburského a dotáhl to v roce 1334 až na olomouckého biskupa. Ale byl aktivní i ve vyšší evropské politice, takže se stal papežským legátem a roku 1340 držel chvíli zcela světský úřad moravského hejtmana.

Podobně se realizovali i bratři Mikuláše II., tentokrát zcela legální. Církevní kariéra Václava i Jana zabezpečila právě klidnou vládu jejich bratra Mikuláše na Opavsku, protože se s ním nepřeli o území, jak to praktikovala další generace. Nutno ovšem dodat, že Mikuláš II. ve skutečnosti Opavské vévodství nezdědil, ale sám si ho ve službách krále Jana získal. 

Vědci zjistili, že objekt CX330, který byl objeven jako zajímavý zdroj rentgenového záření, je vlastně velmi aktivní čerstvá hvězda. Jejich objev přitom postavil na hlavu nejednu naši představu o tom, jak vznikají hvězdy.

Pozoruhodné je především to, že se CX330 nalézá více než 1 000 světelných let od nejbližších hvězd. Tato mladá hvězda je tak utopená v pustině Mléčné dráhy. Astronomové rozhodně nečekali, že by podobná hvězda mohla být na takovém místě.

TIP: Vědci objevili nejosamělejší galaxii ve vesmíru

CX330 svým chováním připomíná hvězdy třídy FU Orionis. To jsou mladé hvězdy, které přímo před našima očima procházejí extrémními změnami – jak svítivosti, tak i spektrálního typu. Tyto dramatické změny přitom zřejmě vyvolává materiál z protoplanetárního disku, který ve velkém množství padá na hvězdu. CX330 se během pár let několiksetkrát zjasnila.

Extrémní mladá hvězda

Pokud doopravdy jde o hvězdu typu FU Orionis, tak je výjimečná i mezi těmito extrémními hvězdami. Zdá se, že CX330 je hmotnější a více horká, než ostatní hvězdy této kategorie. A také rychleji spaluje materiál svého protoplanetárního disku.

TIP: Objev u mladé hvězdy: V protoplanetárním disku detekovali metanol

Hvězda CX330 je velice mladá. Objevila se nejspíš před méně než 1 milionem let. Všechno nasvědčuje tomu, že skutečně pochází z této oblasti vesmíru, a že nevznikla v nějaké známé hvězdné porodnici Mléčné dráhy. Vědci předpokládají, že CX330 vznikla v izolovaném vesmírném mračnu, které bylo tak malé, že se v něm mohla vytvořit pouze jediná hvězda.