Podle legend zhruba před 4 tisíci lety v Číně, na březích Žluté řeky, vládla mýtická dynastie Sia. Dynastii zmiňují nějaké mladší texty, přesvědčivé archeologické nálezy, které by potvrzovaly její existenci, ale neexistují.

Dynastie Sia získala nesmrtelnost hlavně kvůli legendě o Velké potopě. Je to příběh o tom, jak oblast kolem Žluté řeky málem zničila velká voda. Situaci ale zachránil legendární Jü Velký, který se měl stát vládcem a zakladatelem dynastie Sia.

Mnoho odborníků si doposud myslelo, že Velká potopa je pouhou fikcí. Nová vědecká studie ale přichází s překvapivým zjištěním, že se tato potopa prakticky jistě odehrála, právě v té době, jak udávají legendy. Potvrzuje to radiokarbonové datování koster lidí, kteří při této kolosální katastrofě zahynuli.

TIP: Extrémní násilí z neolitu: Vědci objevili masový hrob oběti dávného masakru

Podle mezinárodního týmu odborníků šlo o jednu z největších potop, jaké se na planetě Zemi odehrály od konce nejmladší doby ledové. Záplava tehdy zřejmě zničila lidská sídla vzdálená až 2 tisíce kilometrů proti proudu Žluté řeky.

Postupně se zdá stále reálnější, že se v dohledné době lidé podívají na Mars. A možná tam vzniknou i nějaké stavby. Než k tomu ale dojde, tak si to budoucí kolonisté budou muset nacvičit na Zemi.

Přesně to je cílem think stanku Mars City Design, kterému se povedlo vybrat na crowdfundingovém webu Kickstarter 30 tisíc dolarů (téměř 730 tisíc Kč). Vybrané peníze budou nyní použity na financování workshopu pro tři vítězné projekty základen, které by jednou mohly stát na Marsu.

Vítězové tohoto klání vesmírných architektů se sejdou letos v září v Mohavské poušti, která se rozkládá v jihozápadní části USA. Tam jim inženýři vesmírných technologií pomohou se stavbou prototypu jejich základen. Použijí k tomu velké 3D-tiskárny a regolit, což je materiál, jaký se vyskytuje v Mohavské poušti i na povrchu Marsu.

TIP: Základna na Měsíci: Evropa chce začít se stavbou do roku 2030

Pokud vše půjde podle plánu, tak v Mohavské poušti do tří let vyrostou tři kolonie pro planetu Mars v životní velikosti. Budou tam pak připravené k důkladnému testování.

Martina Balzarová se začala potápět už ve svých 12 letech a dnes má za sebou fotografování, potápění a biologické expedice v několika exotických zemích. Za své fotografie získala mnohá ocenění nejen v Čechách, ale i na zahraničních festivalech.

Další z článků M. Balzarové: Tajemství mexického poloostrova aneb Křišťálově čisté podzemí Yucatanu

Mezi její největší úspěchy patří cena z mezinárodního festivalu ve francouzském Antibes z roku 2005, kde obdržela ocenění Our World Underwater Scholarship Society pro fotografy do 25 let. V roce 2006 dostala stejnou cenu znovu. V roce 2007 získala cenu časopisu Photoart na 27. národní soutěži a bronzovou medaili na 17. ročníku mezinárodní soutěže Zemský ráj.

O autorce se více dozvíte na www.balzarova.cz

Německý stíhací typ Messerschmitt Bf 109 je držitelem mnoha prvenství. Stal se nejvíce produkovanou stíhačkou v historii: před válkou a během světového konfliktu bylo vyrobeno na 35 000 letadel (jen během roku 1944 opustilo výrobní linky 13 942 „stodevítek“). S letounem Bf 109 létal bezkonkurenční počet stíhacích es, a to včetně několika nejúspěšnějších stíhačů všech dob.

Špičková konstrukce

Nelze nepřipomenout, že vývoj typu byl společností Bayerische Flugzeugwerke AG zahájen již na konci první poloviny 30. let 20. století (přesněji na základě kontraktu L.A.1432/33 z února 1934), v čase, kdy na nebi stále ještě kralovaly stíhací dvouplošníky. Přitom díky na tehdejší dobu mimořádně účelně koncipovanému draku a montáži stále silnějších motorů se Bf 109 dokázal téměř po celou dobu své válečné existence udržet na špici stíhačkových konstrukcí – a to před mnoha podstatně mladšími konstrukcemi.

Úvodní prototyp Bf 109 V1 poprvé vzlétl 28. května 1935 a poháněn britským motorem Rolls­Royce Kestrel V o pouhých 441 kW dosahoval maximální rychlosti 470 km/h. Od té doby prošla konstrukce typu pozoruhodnou evolucí. Jedna z posledních sériově produkovaných verzí Bf 109K­4/R6 měla motor o 1 055 kW a maximálně letěla rychlostí 710 km/h.

Vedle výkonů rostla také nejen výzbroj, ale bohužel i hmotnost, jež zhoršovala letové vlastnosti (plně zatížený Bf 109 V1 vážil 1 900 kg, Bf 109K­6 již 3 627 kg!). „Stodevítka“ navíc nebyla zcela prosta nedostatků a některé z nich (těsná kabina, křehký podvozek o úzkém rozchodu, nedostatečná pevnost trupu) konstrukci provázely po celou její existenci. Messerschmitty Bf 109A, B, C a D (všechny poháněné motory Junkers Jumo 210) prošly v letech 1937 až 1939 úspěšným bojovým křtem během nasazení v občanskou válkou rozvráceném Španělsku.

Na Pyrenejském poloostrově si začátkem roku 1939 poprvé z palubních zbraní zastřílely rovněž výborné Bf 109E, poháněné motory Daimler­Benz DB 601A, které v té době představovaly doslova nejlepší stíhačky světa. Bojová činnost Bf 109 v letech 1939 až 1942 představovala neustálý sled vítězství. Na tom nic nemění ani selhání Luftwaffe během letecké bitvy o Británii – i zde ve vzdušných soubojích úspěchy Bf 109E přesahovaly ztráty.

Mnoho subverzí

V roce 1941 se u stíhacích skupin rozšířily Bf 109F, které jsou obecně považovány za variantu „stodevítky“ s nejlépe vyváženými výkony, vlastnostmi a bojovými charakteristikami (až na slabší výzbroj). Právě tato verze dosahovala v letech 1941 a 1942 nejlepšího poměru mezi sestřely a ztrátami. V roce 1942 do služby nastoupily Bf 109G, sloužící v řadě subverzí (mimo jiné vybavených řadou doplňkových souprav užívaných přímo při výrobě či v opravárenských dílnách, takzvaných Umrüst­Bausatz, nebo modifikačních sad pro polní podmínky, Rüstsatz) až do konce války.

TIP: Těžká stíhačka Messerschmitt Bf 110: Všestranný letoun, nebo nepovedený typ?

Nejpočetnější z nich byla Bf 109G­6 produkovaná od jara 1943 až do léta následujícího roku. Vzniklo více než 12 000 během výroby průběžně modernizovaných exemplářů G­6. Právě během dlouhé výroby G­6 začal Bf 109 v řadě ohledů zaostávat za posledními typy a verzemi nepřátelských stíhaček. Výkonnostní náskok se podařilo zmenšit zavedením posledních provedení Bf 109G a Bf 109K. Co však již nikdo napravit nedokázal, byla klesající úroveň většiny pilotů Luftwaffe. Nicméně v rukou zkušeného pilota zůstávaly Bf 109 velmi nebezpečným protivníkem až do konce: dobře stoupajícím a obratným. 

Jupiterův měsíc Io je výjimečným tělesem Sluneční soustavy. Na jeho povrchu bylo objeveno několik set střídavě aktivních vulkánů. Proudy lávy často zalévají jeho povrch, a tak je každá nová mapa brzy zastaralá.

Nová studie uveřejněná v Journal of Geophysical Research nyní ukazuje tento Jupiterův měsíc v ještě bizarnějším světle. Atmosféra měsíce je podle vědců tvořena převážně oxidem siřičitým jakožto produktu výrazné vulkanické aktivity. Teploty na Io jsou ale velmi nízké – od -148 °C do -168 °C. Vlivem nízkých teplot dochází jednou za 1,7 pozemského dne (v době kdy Jupiter zastíní svůj měsíc) k podivuhodnému meteorologickému jevu – atmosféra měsíce zamrzne a zhroutí se na jeho povrch.

Zde vlivem vyšších teplot roztaje a oxid siřičitý opět změní své skupenství z pevného na plynné. Tento ledový kolaps podle vědců trvá přibližně dvě hodiny. Znamená to tedy, že atmosféra měsíce Io prochází permanentním kolapsem a procesem znovuobnovení.

Přestože se veřejnosti prezentovala jako dcera vznešeného brahmána z jihu Indie, ve skutečnosti se Mata Hari narodila 7. srpna 1876 jako Margaretha Geertruida Zelleová v nizozemském městě Leeuwarden.

Více než povolání orientální tanečnice ji ale proslavila špionážní aféra, do které se během první světové války zapletla. Nejdříve se v Nizozemí nechala naverbovat do služeb německé rozvědky, aby následně přijala obdobnou nabídku ze strany francouzské tajné služby. Když Francouzi v roce 1876 zachytili šifru, která ženinu angažovanost na obou znepřátelených stranách prozradila, neváhali ji zatknout a odsoudit k trestu smrti, který byl ještě téhož roku vykonán.

TIP: Kráska v nesnázích: Mata Hari měla raději zůstat u tancování

Přesné motivy jejích špionážních aktivit neznáme a mnozí jsou dodnes přesvědčeni, že byla nevinná a stala se jen obětí vykonstruovaného procesu v atmosféře mediální štvanice na špiony, kteří měli být odpovědní za neúspěchy na frontě.

Druhá světová válka na starém kontinentu skončila a také boje v Pacifiku se chýlily ke svému konci. Japonská vláda se ale odmítala vzdát. A tak 6. srpna 1945 přistoupily Spojené státy k razantnímu kroku a shodily na město Hirošima atomovou bombu. 

Uranová jaderná puma s názvem Little Boy byla svržena z výšky 9 600 metrů. Výbuch, ke kterému došlo v 580 metrech nad zemí, si bezprostředně vyžádal životy 70 000 osob. Stejný počet lidí zahynul na následky radioaktivního ozáření nebo zranění v následujících měsících.

O tři dny později Američané svrhli další atomovou bombu, tentokrát na město Nagasaki. Stejně jako v předchozím případě měla exploze, k níž došlo ve výšce 550 metrů nad zemí, katastrofální dopad.

Druhé desetiletí 17. století se chýlilo ke konci, když se české stavy rozhodly postavit proti habsburské moci. Náboženské spory spolu s mocenskými rozbroji vygradovaly pražskou defenestrací, kterou následovala až do osudného střetnutí na Bílé hoře série střetů.

TIP: Zase se házelo z oken: Proběhla Třetí pražská defenestrace

Jeden z nich se uskutečnil 5. srpna 1619 u Dolních Věstonic. Nekompromisní bitva proti sobě postavila silné soupeře, důstojníka Jindřicha Duvala Dampierra na straně císařského vojska a Fridricha z Tiefenbachu spolu s Ladislavem Velem ze Žerotína v čele stavovských oddílů. Moravské jednotky sice byly slabší, ale tento nedostatek dohnaly odhodláním a agresí, která jim přinesla vítězství.

Americké letectvo v těchto dnech oznámilo, že nový víceúčelový stíhací stealth letoun páté generace Lockheed Martin F-35 Lightning II je bojeschopný. Šéf Velitelství vzdušného boje (ACC) USAF generál Hawk Carlisle prohlásil, že letoun splnil všechna potřebná kritéria.

Rozhodující bylo, že 28. července (2016) letoun F-35A vůbec poprvé zaznamenal vzdušné vítězství, když tepelně naváděnou raketou sestřelil cvičný dron. Zkušební pilot major Raven LeClair k tomu použil raketu vzduch-vzduch AIM-9X Sidewinder, kterou vypálil ze závěsu pod křídlem.

TIP: Lockheed Martin připravuje nástupce slavného průzkumníka U2

F-35A je varianta nově vyvíjeného letounu, která se vyznačuje konvenčním vzletem a přistáním. Stroj je navržen tak, že by měl zastat bojové úkoly ve vzduchu i proti pozemním cílům. Pořizovací cena jednoho letounu F-35A se odhaduje na 83,4 milionu dolarů (přes 2 miliardy Kč).

Mléčná dráha je poměrně velká galaxie se spoustou hvězd. Protože jsme ale uvnitř, není pro nás úplně jednoduché zjistit, jaká je struktura Mléčné dráhy a jak se naše Galaxie během historie vyvíjela.

Pro astronomy jsou ke studiu rozmístění hvězd v Mléčné dráze ideální cefeidy, mladé pulsující proměnné hvězdy, jejichž perioda pulsů přímo závisí na jejich absolutní svítivosti. Proto se cefeidy používají jako takzvané standardní svíčky ke zjišťování vzdáleností v okolním vesmíru.

Už delší dobu víme, že je obtížné najít cefeidy ve vnitřních oblastech Mléčné dráhy. Vědci si doposud mysleli, že je to kvůli množství mezihvězdného prachu a plynu, které nám uprostřed Mléčné dráhy zastiňují výhled.

Pustina uprostřed Mléčné dráhy

Tým japonských, jihoafrických a italských astronomů ale nedávno zjistil, že se kolem centra Mléčné dráhy rozkládá ohromná pustina, kde nejspíš žádné cefeidy, ani žádné jiné mladé hvězdy skutečně nejsou.

TIP: RS Puppis: Cefeida, která pomáhá určovat vzdálenosti ve vesmíru

Badatelé k tomu použili pozorování v infračervené oblasti spektra teleskopem observatoře v jihoafrickém Sutherlandu. Když pronikli skrz oblaka prachu, objevili cefeidy v oblasti o poloměru asi 150 světelných let kolem centra Mléčné dráhy. Kolem se ale rozkládá pustina o poloměru 8 tisíc světelných let, kde žádné cefeidy nejsou.