Sagrada Familia, Casa Mila nebo Casa Vicens. Všechny tyhle fenomenální stavby spojuje nejen město Barcelona, ale především jméno Antonia Gaudího, který se narodil 25. června 1852.

TIP: Katedrála Sagrada Família: Legendární barcelonské staveniště míří do finále

Zatímco v dospělosti ho provázela zářivá kariéra, v dětství se musel potýkat s řadou obtíží. Plicní infekce, která se rozvinula v revmatickou artritidu, chlapci značně ztěžovala život. V jejím důsledku se stal dokonce vegetariánem. Ve škole vynikal především v geometrii, která se měla stát hlavním pilířem jeho pozdější dráhy slavného architekta. Ač vedl poměrně asketický život, jeho stavby se vyznačovaly neotřelostí a působily fenomenálním dojmem už v době svého vzniku. A nutno říct, že veřejnost fascinují dodnes.

Solar Impulse 2, experimentální letoun na solární pohon, se opět zapsal do historie. Jako první stroj poháněný Sluncem překonal Atlantický oceán.

Jednomístný letoun pilotovaný Bertrandem Piccardem se vznesl z letiště JFK v New Yorku a po 71 hodinách letu přistál ve španělské Seville. Během tohoto letu Solar Impulse 2 urazil vzdálenost 6.765 kilometrů, přičemž letěl průměrnou rychlostí 95 km/h. Pohyboval se přitom ve výšce až 8.534 metrů.

TIP: Solární letoun Solar Impulse 2 přeletěl Pacifik a přistál v Kalifornii

Solar Impulse 2 chtěl zopakovat legendární let Charlese Lindbergha přes Atlantik v roce 1927, kvůli špatnému počasí nad Paříží ale musel změnit směr do Španělska.

Společnost Boston Dynamics vyrazila z bitevního pole do domácnosti. Jejich nový čtyřnohý robot SpotMini vám klidně přinese drink k televizi.

SpotMini je menší a tišší nežli roboti, které Boston Dynamics vyvíjejí pro armádu. Může se pohybovat v místnosti plné lidí, pod stolem i po schodišti. Když uklouzne po banánové slupce nebo něčem podobném, tak se SpotMini zase zvedne a všechny čtyři.

TIP: Boston Dynamics představili nového humanoidního robota Atlase

SpotMini váží necelých 30 kg a není vybaven žádnou hydraulikou. Funguje do značné míry autonomně, jen v těch nejvíce složitých úkolech potřebuje instrukce od svého lidského pána.

Fotografie zachycuje jednu z nejslavnějších pražských dominant, Karlův most, který spojuje oba břehy řeky Vltavy už více než šest set let. Pečlivě připravovaná stavba byla zahájena položením základního kamene dne 9. července roku 1357.

Již jen 10 dnů zbývá do zahájení největší vesmírné mise letošního roku – 4. července dorazí k největší planetě naší Sluneční soustavy sonda Juno. Nejde sice o první pozemskou návštěvu u tohoto plynného obra, žádná jiná sonda se ale k němu zatím nedostala tak blízko jako sonda Juno. Sonda zde bude vystavena zcela extrémním podmínkám – na orbitě Jupitera panuje prostředí jako na střelnici, Juno se bude muset vyrovnat s obřím magnetickým polem planety a také s radiačními pásy, s až tisíckrát vyšší energií než v jaká panuje v okolí Země.

Snímek z 16. května, který pořídil Hubbleův vesmírný dalekohled, potvrzuje existenci tmavého víru v atmosféře Neptunu. Obrázek byl pořízen ve viditelném světle a jasně ukazuje tmavou skvrnu v blízkosti bílých mračen na jižní polokouli. Přestože podobné úkazy byly vidět už na fotografiích ze sondy Voyager 2, která proletěla okolo plynného obra v roce 1989, a na snímcích z Hubblea z roku 1994, toto je první pozorování tmavého víru v 21. století.

Tato tmavá skrvna je oblastí vysokého tlaku, která je doprovázena bílými mračny. ta se vytvářejí tehdy, když proud ambientního vzduchu proniká do oblasti tmavého víru a plyny zde kondenzují do metanových krystalků ledu.

Aby měl duel obřích zvonů smysl, porovnejme největší zvon, který je na světě k vidění, s největším zvonem, který stále slouží svému účelu. Leží-li tedy vůbec největší zvon, téměř třísettunový Dhammazedi, na dně myanmarské řeky Rangún, zůstává největším kolosem mezi zvony Car kolokol, který je k vidění na jednom z nádvoří moskevského Kremlu.

Car kolokol

Moskevský Car kolokol váží neuvěřitelných 202 tuny, je vysoký více než šest metrů a téměř stejný rozměr má i jeho spodní průměr. Zvon byl odléván třikrát a definitivní podobu získal v roce 1735. Jeho výrobu vedli proslulí ruští zvonaři Motorinové, kterým asistovaly zhruba dvě stovky dělníků. 

Poslední výzkumy provedené během renovačních prací (1979-1980) ukázaly, že Car kolokol je výroben z typického zvonového cínového bronzu, s obsahem příměsí zlata a stříbra. Jeho reliéf zdobí zobrazení císařovny Anny Ivanovny, na jejíž rozkaz byl tento zvon odlit, a také cara Alexeje Michajloviče, připomínající, že nový zvon byl odlit ze staršího, odlitého ještě v 17. století během Alexejovy vlády. Na zvonu jsou medailony se zobrazením světců, postavy andělů a tři pásy s rostlinným ornamentem.

Nesmírná masa zvonoviny se ovšem nikdy nerozezněla očekávaným majestátním zvukem. Při dokončování zvonu totiž nešťastnou náhodou vzplála dřevěná konstrukce, a když ji vystrašení dělníci začali hasit, rozžhavený zvon pod vlivem příliš prudkého ochlazování pukl. Z jeho dolní části se odlomil kus vážící jedenáct a půl tuny.

Zmrzačený zvon zůstal v odlévací jámě až do roku 1836. Pak byl vyzvednut, umístěn na kamenný podstavec a dnes je z něj jedna z nejvyhledávanějších turistických atrakcí ruské metropole.

Mingun 

Připustíme-li, že zvony slouží především k náboženským rituálům a smyslem jejich existence je vyzvánět k větší slávě boží, pak lze zvon Car kolokol srovnávat s dalším největším zvonem, který je takříkajíc stále v aktivní službě. Zvon Mingun z mingunské pagody v Myanmaru je ve skutečnosti až čtvrtým největším zvonem světa, ale jeho o něco větší bratr z čínského Pingdingšanu k náboženským účelům neslouží. 

Druhý největší zvon světa, na který lze zvonit a na nějž se v mingunské pagodě také stále zvoní, vyrobili na příkaz krále Bodawpayi kolem roku 1808. Čtyři metry vysoký a devadesát tun vážící zvon nerozeznívá zavěšené srdce, ale údery dřevěného kladiva. 

Zvon byl původně určen pro Bodawpayovu pagodu, což je rovněž pozoruhodná stavba, popisovaná jako největší cihlový chrám v Asii. Ze základny o průměru pětadvaceti metrů se pagoda zvedá do téměř padesátimetrové výšky a kvůli chybějící věži se mezi odborníky vedou spory, zda jde o stavbu nedokončenou, nebo zda se při stavbě od dokončení věže záměrně upustilo z bezpečnostních důvodů.

Slavný zvon je každopádně zavěšen v sousedství pagody a je běžně přístupný návštěvníkům, takže mezi oblíbené kratochvíle příchozích patří vstupování pod zvon a představy o tom, co by se stalo, kdyby se mnohatunová masa zvonoviny ze závěsu utrhla právě ve chvíli, kdy uvnitř zvonu postávají zvědavci. Mingunský zvon však v závěsu spočívá už celá léta nadmíru pevně a přečkal bez újmy i zemětřesení, které oblast postihlo v roce 1838.

Právě toto zemětřesení však zasáhlo slavnou Bodawpayovu pagodu na břehu řeky Irravadi, která v té době čněla do výše padesáti metrů. Otřesy země poškodily i obrovské třicetimetrové lvy, chránící vstup do chrámu. Pokud by pagoda skutečně vyrostla do původně zamýšlené výšky sto padesáti metrů, byla by katastrofa pravděpodobně mnohem větší.

Bývalá dřevařská kolonie Allie’s Creek, která leží na jihovýchodě Queenslandu, asi pět hodin jízdy autem z Brisbane, je na prodej. Její současná cena je stanovena na 750 tisíc dolarů (v přepočtu necelých 18 milionů korun). Za relativně směšnou částku, která by vám v Sydney stačila na byt s jednou ložnicí, můžete získat šestnáct zařízených domků s telefonním připojením, školu, cestu, pouliční osvětlení, vodní nádrž, a dokonce i vlastní čističku vody.

TIP: Rodný dům neprodala ani za milion dolarů, teď mu hrozí demolice

Cena, za kterou je městečko nabízeno postupně klesá – ještě v loňském roce jej současní majitelé nabízeli za 2,1 milionu dolarů, později za 1,5 milionu. Po smrti jednoho z majitelů jej pozůstalí nabízejí za 750 tisíc.

Městečko obklopuje les a podle realitní kanceláře je ideální pro pořádání různých festivalů či koncertů. Přibližně polovinu domů sice stále obývají místní, pokud však obec koupíte, můžete o jejich osudu rozhodnout sami…

Bujným lesním porostem se jako magická stuha fantazie vine meandrující suché koryto jakési bystřiny. Křivolaký bělostný vápencový chodníček vede k zapovězenému pokladu – k ústí Javorníkové doliny, kterou labužníci divočiny považují za skvostnou hostinu pro všechny smysly. V minulosti vedla dolinou turistická značená stezka, ta však již byla dávno zrušena. Dnes je údolí turisticky nepřístupné a pokochat se jeho úchvatnou krásou lze jen s písemným svolením Správy Národního parku Muránská planina v Revúci.

Přírodní svatyně

Po celonoční bouři a nekonečných lijácích voda v bystřině protékající Javorníkovou dolinou nepříjemně stoupla. Klopýtáme přes kluzké balvany, vývraty, vodopádky přepadávající přes skalní prahy. Uzoučký kaňon zaříznutý do strmých svahů vznikl činností krasových vod a jeho tajemství střeží jen statní mloci skvrnití (Salamandra salamandra) a nejkrásnější slimáci jaké jsem poznal – modranky karpatské (Bielzia coerulans), až 8 cm dlouzí měkkýši, kteří hrají barvami od sytě modré, přes fialovou až po zelenkavou. Modranky se na tlejících vyvrácených kmenech vyjímají náramně.
Skalní mísy a tajemné jeskyně (některé se zborcenými stropy a skalními okny) s netopýry, spolu s posvátným tichem umocněným k dokonalosti zurčením vod, vytvářejí úchvatnou kulisu nedotčené přírodní svatyně. Zážitek, který se člověku po léta vrací jako bumerang v jeho nejkrásnějších snech.
Po významu jména Muráň musíme pátrat v dávných dobách. Podle jazykovědců (např. i podle slovenského jazykovědce Šimona Ondruše) je slovo Muráň staroslovanského původu: slova morav, murav, muran či moran prý znamenala zavodněné, močálovité místo. Tomuto významu ovšem současný vzhled planiny rozhodně neodpovídá.

Tragédie jako od Jiráska

Na území Muránské planiny trvale žijí všechny významné karpatské šelmy – medvěd, vlk, rys ostrovid, kočka divoká i vydra říční; z dravců zde hnízdí orel skalní i křiklavý. I flóra Muránské planiny je neobyčejně bohatá a zajímavá; největší zájem na sebe poutá endemit – lýkovec muránský (Daphne arbuscula), stálezelený keřík, který neroste nikde jinde na světě. Lýkovec je třetihorním reliktem, který zde přežil miliony roků a přečkal i poslední zalednění. Nádherně kvete a voní a v puklinách nepřístupných skal se mu tady daří.
Muránská planina je i dnes oázou téměř neporušené přírody, které se naštěstí vyhýbají turistické invaze – snad kromě výprav na Muránský hrad. Jeho zřícenina se vypíná nad obcí Muráň na nepřístupném vápencovém bradle Cigánka (938 m. n. m.). O tomto hradě jsem se dozvěděl již před více jak čtyřiceti lety při četbě Bratrstva Aloise Jiráska. Tragická láska hejtmana Talafúse ke krásné leč proradné Márii vzněcovala mou dětskou fantazii.

TIP: Beskydy, pohoří bez hranic aneb Poklady moravskoslezského pohoří

První záznamy o existenci významné pevnosti najdeme v roce 1271 (jako „castrum Mwran“). Nedobytný hrad patřil v průběhu let mnohým majitelům – v 15. století skutečně Janu Jiskrovi z Brandýsa a jeho bratříkům. V první polovině 16. století tu panoval loupeživý rytíř Matej Bašo, později pevnost patřila bohatému rodu Széchyovců a Františku Wesselényimu. Márami Séčiová (Széchyová) byla vyhlášenou krasavicí a proslula pod přezdívkou Muránská Venuše. Její láska ke grófu Františku Wesselényiovi, jejich strmý společenský vzestup – a stejně strmý pád i potupný konec Muránské Venuše (1667) – je skvělým námětem pro filmový trhák. Snad příběh někdy najde svého Juraje Jakubiska. Roku 1702 postihl hrad Muráň rozsáhlý požár a od té doby kdysi pyšné sídlo jen chátralo.

„Já viděl divoký koně 

… běželi soumrakem, vzduch těžký byl a divně voněl tabákem,“ zpívá Jarek Nohavica v nádherné písni Vladimíra Vysockého. Nevím zda slezský bard s kytarou někdy navštívil hřebčín na Veĺké lúce, ale slova jeho písně nasvědčují, že se zde toulá alespoň ve své fantazii. Sotva jsem spatřil stádo koní, popásajících se na zelených šťavnatých pastvinách, střežených honáky v sedlech, bylo mi nad slunce jasnější, že kdybych se narodil jako kůň, chtěl bych žít zde – na Veĺké lúce.
Už v roce 1950 tady byl v panenské přírodě založen hřebčín, kde se chovali tažní koně pro lesní hospodářství a pro armádu. Křížením hucula s plemeny norik, fjordling a hafling zde šlechtili nové plemeno. Šlechtitelská práce se skvěle vydařila: v roce 1995 byl mezinárodně uznán chov „norika muránského“ a od roku 1997 byl na Veĺké lúce vyhlášen chov genové rezervy tohoto nového koňského plemene.
Otužilí, odolní koně jsou celoročně venku na pastvinách a procházejí zde i náročným výcvikem pro práci v lese – stahování klád. Když jsem se svěřil chlapíkům z hřebčína se svou touhou – stát se v některém ze svých příštích životů koněm na Muráni – vysmáli se mi. Prý bych si v koňském ráji pobyl maximálně čtyři roky. Potom jsou odolní koníci na prodej. A kdo ví, k jakému kupci bych se pak dostal.

Noc v medvědí blízkosti

Na stezce nad Stožkami směrem na Kĺak můj malamut Fram objevil vlčí trus – válec jelení srsti – a zanedlouho křižovaly naši stezku stopy mohutného medvěda. U nejvyššího vrcholu Muránské planiny – Kĺaku (1 409 m. n. m.) nás zastihl soumrak a bouře. Blesk za bleskem rozsvěcoval tmavnoucí oblohu. Záchranou před přívaly deště nám byl zborcený krmelec. Sotva jsme dokončili primitivní přístřešek a připevnili celtu posledním uzlem, otevřelo se nad námi nebe a bouře si s námi pohrávala celou noc.
Až za mlžného svítání jsme podle stop a obřího lejna zjistili, že jsme bivakovali přímo u medvědího ochozu. Byli jsme ve správný čas na správném místě… Kdybychom si lépe prostudovali mapu, zjistili bychom, že sestoupit dva tři kilometry, narazili bychom na sedlovou polanu Nižná Kĺaková, jež skrývá turistickou útulnu, která po vzoru otevřených srubů ve Skandinávii štědře poskytuje útočiště osamělým poutníkům. Pozdě bycha honit…
Za rozcestím „Studňa“ (s báječnou pitnou vodou) u bývalé horárně – lze obdivovat Ĺadovou jamu – krasový závrt s pokračující chodbou, kde se zpravidla i v parném létě udržuje led.

Pokladnice s tahači dřeva

O Muránské planině by se dala napsat celá kniha. Zvídavému poutníku štědře nabízí spoustu zajímavých lokalit: skalnatou Poludnicu se vzácným tisem (a mnoha dalšími rostlinnými skvosty) a s nádhernou vyhlídkou na Muránský hrad, vápencový skalnatý hřeben Šarkanica (s krasovými jevy a rostlinnými poklady). pstruhový potok Dudlavka, který se prodírá skalnatým kaňonem mezi strmými skalisky Malej a Velkej Stožky, Hrdzavou dolinu s rašeliništěm a se vzácnou rosnatkou a s nejnižším výskytem kosodřeviny. Výčet tajemných zákoutí a přírodních pokladů jako by ani neměl konce.
Patron a guru všech horských tuláků Miloslav Nevrlý nazývá Muránskou planinu „krajem strmých srázů a zrádných jeskyní“. „Tisíc řádků by nestačilo na všechny krásy a zajímavosti Muránské planiny,“ tvrdí Miloslav Nevrlý v knize Nejkrásnější sbírka. „Asi nejzachovalejší krasové planiny Slovenska, zarostlé – na rozdíl od velké části Jihoslovenského krasu – až po hřebeny nádhernými lesy. Závrty porostlé houštinami, ztracené jeskyňky, skalní srázy a stěny, vývěry, vodní propadání. Všechno je úžasně strmé, při výstupu na Veľkou a Malou Stožku z údolí Hronce či Dudlavky jako by stoupal do „orlího hnízda Mačupikču" – peruánské pevnosti dávných Inků. A ve velké výši nad Stožkami skutečně krouží – skalní orel!“
Snad jediným rozčarováním bylo pro nás na několika lesních asfaltových cestách setkání s tahači plně naloženými kmeny stromů. V národním parku se stále intenzivně těží!

Planina pod dohledem

Muránská planina přitáhla pozornost vědců již na přelomu 18. a 19. století, kdy sem zamířilo mnoho významných přírodovědců (např. F. Foetterle, G. K. Zechcenter-Laskomerský, G. Reusse, L. Bartolomeides, Ĺ. Greiner, S. Kupčok a mnozí další). Prvním mužem, který se zasazoval o ochranu Muránské planiny byl již v roce 1938 botanik Pavel Sillinger.
První rezervací byly na Muránské planině roku 1953 vyhlášeny Suché doly. Roku 1976 byla vyhlášena Chráněná krajinná oblast Muránská planina; 23. září 1997 byla tato lokalita na ploše 20 318 hektarů dokonce vyhlášena Národním parkem. A konečně v roce 2004 bylo území Muránské planiny zahrnuto do národního území evropského významu a je navrženo na začlenění do evropské soustavy chráněných území známých pod názvem Natura 2000.

Rady do batohu

Nejvhodnějším východiskem na Muránskou planinu je bezesporu obec Muráň. Na túry je samozřejmě možné vyrazit i odjinud – např. z Michalové, z Pohronské Polhory, z Tisovce či z Muránské Huty. Popis Muránské planiny hledejte v turistických průvodcích, které se zabývají Stolickými vrchy ve Slovenském rudohoří. Jako turistická mapa vám dobře poslouží – Stolické vrchy – Revúca (mapa č. 135 v měřítku 1:50 000), kterou vydalo VKÚ, Harmanec.

Muráň v lidové slovesnosti

Ze skalnatého vrcholu vápencového bradla Cigánka, které se nad obcí Muráň vypíná jako homole cukru, je kouzelný pohled na kroužící krkavce, ale i daleko do krajiny. K tomuto dominantnímu skalnímu útvaru a k propasti pod ním se váže zajímavá pověst: kapitán Muránského hradu zahořel vášnivou láskou k cikánské dívce a oženil se s ní. Tvrdý vojenský chlebíček ho však často nutil pobývat mimo hrad a jeho krásná ženuška mu byla nevěrná. Zoufalý kapitán potrestal manželku za její zálety vskutku nelítostně – svrhl ji ze strmého útesu na dno propasti. Od té doby nazývají lidé skalní bradlo Cigánka.

Vše dotvrzuje i lidová píseň, jejíž slova říkají:
Na Muránskom zámku
zabili cigánku
Hej nebola to cigánka
ale kapitánka