Přátelská okupace: Britské jednotky na Faerských ostrovech za druhé světové války
Světová válka často zasáhla i do míst, která zdánlivě stála mimo hlavní dění. To byl i případ Faerských ostrovů – součásti Dánska – na nichž byla po většinu konfliktu přítomna britská armáda. Díky bezproblémovému soužití vojáků s místními obyvateli se pro událost vžilo označení „přátelská okupace“.
Jednání Løgtingu – faerského parlamentu – bylo 12. dubna 1940 značně emotivní. O tři dny dříve obsadil Wehrmacht Dánsko, vedoucí zemi království, k němuž Faerské ostrovy po staletí patřily. Samotná první část operace Weserübung trvala jen několik hodin, načež Kodaň kapitulovala. Nad souostrovím teď visel Damoklův meč německé okupace, která mohla přijít každým dnem. A aby toho nebylo málo, plánovali Faery obsadit také Britové, kteří na ostrovy vyslali své zástupce a tento záměr dokonce oznámili na vlnách rádia BBC.
Členové Løgtingu zasedajícího v přístavním městě Tórshavn se proto onoho 12. dubna snažili zaujmout k nenadálé situaci co nejvhodnější postoj. Sílily hlasy, že by bylo správné využít příležitosti a konečně vyhlásit nezávislost na Dánsku, což se však prosadit nepodařilo. Na výsledku jednání ostrovních politiků ale nakonec zase tolik ne záleželo – v době, kdy probíhalo, se k Tórshavnu již blížil křižník Royal Navy Suffolk s okupačními silami na palubě.
Předejít nepřítele
Londýn si dobře uvědomoval, jaké nebezpečí skýtá německá přítomnost v Dánsku a Norsku pro britské ostrovy a jejich námořní zájmy. Zatímco kontrola norských fjordů usnadňovala Kriegsmarine operace v Severním a Norském moři, Kodani podléhala řada významných opěrných bodů na těchto vodních plochách včetně Islandu, Grónska a právě Faerských ostrovů. Královská admiralita se oprávněně obávala, že pokud se nacisté těchto „nepotopitelných letadlových lodí“ zmocní, může to zvrátit poměr sil v Atlantickém a Severním ledovém oceánu. Zvláště v případě Grónska a Faerských ostrovů hrozilo, že tam Kriegsmarine vybuduje základny pro své ponorky, které by pak o to snadněji napadaly nákladní lodě plující do Spojeného království.
První lord admirality a pozdější britský premiér Winston Churchill proto již 9. dubna rozhodl o spuštění operace Valentine, tedy obsazení Faerských ostrovů. V kotvišti Scapa Flow se na křižník Suffolk nalodilo 250 příslušníků námořní pěchoty včetně 13 důstojníků, kteří s sebou vezli také dvě houfnice. Jejich hlavní úkol představovalo obsazení ostrovů a jejich zajištění proti případnému vylodění nepřítele – s odporem místních obyvatel se nepočítalo.
V parlamentu potom Churchill svůj záměr osvětlil: „Okupujeme také Faerské ostrovy, které patří Dánsku a které pro nás představují významný strategický cíl. Jejich obyvatelstvo nás vítá a projevuje našim vojákům svou vděčnost. Budeme Faerské ostrovy chránit před hrůzami války, a to jak na moři, tak ve vzduchu až do doby, kdy je budeme moci opět vrátit Dánsku, osvobozenému od ohavného otroctví, do nějž jej uvrhla německá agrese.“
Nové zvyky, nová manželství
Britští vojáci se na ostrovech vylodili 13. dubna 1940. Jejich velitel plukovník Thomas Sandall a nový britský guvernér ostrova Frederick Mason se setkali s dánským prefektem Carlem Hilbertem, který proti okupaci podal formální protest. Sám přitom ovšem připustil, že není v kontaktu s vládou v Kodani, a proto jen těžko může reprezentovat její vůli. Proti přítomnosti cizích vojáků vznesl oficiální námitku také Løgting, na neformálním jednání však jeho zástupci Brity přivítali a vyjádřili přání zachovat co nejlepší vztahy mezi vojáky a obyvatelstvem. Královští zástupci poté své faerské protějšky ujistili, že okupace má pouze vojenský účel a Britové nemíní nijak zasahovat do vnitřního chodu ostrovů.
Tato jednání předznamenala celkovou podobu okupace. Několik stovek britských vojáků (posádka se několikrát vystřídala) vesměs místním nikterak nevadilo, ba naopak se rychle podařilo navázat oboustranně velmi přátelské vztahy. O tom svědčí mimo jiné i to, že mezi okupanty a faerskými ženami došlo k asi 170 sňatkům, manželku si mezi ostrovankami našel i sám guvernér Frederick Mason. Britové také s sebou přivezli některé své zvyklosti – od druhé světové války si tak na Faerech získaly značnou oblibu Fish and Chips nebo mléčná čokoláda Fairy. Odvrácenou stranou se naopak stal nárůst případů roztroušené sklerózy mezi další generací místních, kterou podle všeho na ostrovy dovezli právě britští vojáci.
Celkový pokojný a oboustranně bezproblémový průběh téměř pětileté přítomnosti britských sil demonstruje již to, že se pro něj vžil výraz „přátelská okupace“. Sami britští vojáci v katedrále v Tórshavnu odhalili pamětní desku, na níž poděkovali místním za vřelé přijetí. Na Faerských ostrovech zase roku 1990, při příležitosti padesátého výročí okupace, oslavili místní britský týden, jehož se zúčastnil i válečný guvernér Mason. A nadstandardní vztahy vydržely dodnes – ostrované mohou v současnosti například zdarma navštěvovat skotské univerzity.
Větší samostatnost
Vojenská přítomnost měla ale také praktické dopady. Britové se především v roce 1940 skutečně obávali, že by se Němci mohli pokusit o provedení invaze. Z toho důvodu připravili k obraně tamní historickou přístavní pevnost Skansin, jejíž zastaralé vybavení obohatili o dvě 140mm děla. Na místech, kde se předpokládalo možné nepřátelské vylodění, vznikly pevnůstky a pozorovatelny. Královští ženisté také vybudovali letiště Vágar, které sloužilo pro potřeby RAF – dodnes jde o jedinou přistávací plochu na ostrovech. V květnu pak okupanti v Tórshavnu otevřeli polní poštu, která sloužila ke spojení s Velkou Británií. Tu však mohli používat také místní k udržení kontaktu s příbuznými a známými v evropském Dánsku přes Červený kříž.
Dočasné oddělení od Kodaně vedlo též k výraznému posílení autonomie Faer. Vzhledem k tomu, že Britové v souladu se svými sliby zasahovali do vnitřního života ostrovů jen minimálně, musel veškerou zodpovědnost za tvorbu zákonů a regulí převzít místní Løgting. Význam místního parlamentu tak rázem vzrostl.
Bylo také nutné odpoutat hospodářství od toho dánského (a obecně kontinentálního). Místní dánské koruny proto dostaly zvláštní kolky, aby se zabránilo šíření inflace, a nová měna byla pevně navázána na britskou libru. Později také Britové dotiskli další peníze ve Spojeném království. Faerské, především rybářské lodě také dále nesměly plout pod vlajkou okupovaného Dánska, ale začaly od 25. dubna 1940 používat již dříve navržený prapor Faerských ostrovů tvořený červeno-modrým křížem na bílém poli. I tento akt vedl k posílení patriotismu ostrovanů a 25. duben je dodnes slaven jako Den vlajky.
Zmíněné kroky opět otevřely již v průběhu války otázku možného osamostatnění ostrovů – jako se to stalo v případě Islandu v roce 1944. Tady však intervenoval sám Churchill, který doporučil nechat vyřešení této otázky až po konci konfliktu a osvobození Dánska. K jednáním o nezávislosti tak došlo až roku 1946, kdy na Faerských ostrovech proběhlo i referendum, které však Kodaň neuznala. Teprve následné dohody zaručily ostrovům od roku 1948 rozsáhlou autonomii.
Stíny války
Ačkoliv vojenské běsnění Faerské ostrovy přímo nezasáhlo, měl světový konflikt pochopitelně vliv i na ně. Již v červnu připluly do Tórshavnu čtyři švédské torpédoborce, které Britové nedaleko zajali. V průběhu války došlo také k několika leteckým útokům Luftwaffe a ostrovním rybářům vozícím své úlovky do Velké Británie hrozilo velké nebezpečí v podobě německých ponorek a v neposlední řadě i námořních min.
K největší katastrofě došlo v březnu 1942, když U-701 torpédovala rybářský trawler Nyggjaberg, na němž zahynulo 21 faerských mužů. Celkem si válka vyžádala na 200 životů převážně ostrovních námořníků, na jejichž památku vyrostl v hlavním městě Tórshavnu v roce 1956 velký pomník. Během okupace zahynuli i čtyři příslušníci britských ozbrojených sil, kterým se stala osudná letecká nehoda v listopadu 1942.
Dopad války na Faerské ostrovy a jejich obyvatelstvo tak byl ve srovnání s jinými evropskými zeměmi relativně malý. Přesto konflikt znamenal v mnoha ohledech důležitý posun – především britská okupace paradoxně zlepšila vztahy místních vůči Spojenému království a zároveň ostrovy výrazně posunula k větší autonomii.
