Syndrom zakuklení: Co s psychikou lidí dělá uzavření se do sebe během lockdownu?

Podle výzkumů Národního ústavu pro duševní zdraví (NUDZ) se v době pandemie potýká s depresivní poruchou každý třetí dospělý člověk. Už v květnu 2020 se počet duševních onemocnění zvýšil na 30 % a během celého roku, kdy se pereme jak se světovou pandemií, tak tvrdými opatřeními proti jejímu šíření, počet psychiatrických poruch ve společnosti neklesá. Spíše naopak.

Podle studie týmu dr. Petra Winklera z NUDZ se také v době pandemie o 60 % zvýšil počet těch, kteří pijí pravidelně každý týden nadměrné dávky alkoholu. Počet rozvodů se sice snížil, ale uzavření partnerů a dětí v jedné domácnosti vede často k neshodám ústícím v některých případech až v domácí násilí. Vedle toho všeho začali francouzští lékaři pozorovat zvláště u dětí tzv. syndrom zakuklení, který především u těch nejmenších může mít i dlouhodobé následky.

Bouření emocí

Syndrom zakuklení nepatří mezi psychiatrické poruchy: Jedná se spíše o přechodný emoční stav, jejž je možné překonat. Jeho příznaky se však často podobají depresím či úzkostným poruchám, které jsou v době pandemie také na vzestupu. Aby bylo možné tento syndrom pochopit v celé jeho šíři, je třeba se vrátit na začátek pandemie. První uzavření škol vláda vyhlásila 11. března 2020 a o den později omezila volný pohyb občanů, což pro většinu z nás znamenalo radikální změnu životního stylu.

Tou dobou jsme ještě doufali, že se to všechno přežene a bude to v pořádku, přesto už v březnu minulého roku jsme si z domovů podvědomě začali tvořit jakousi sebeobrannou zbraň. Kuklu, která nás a naše blízké ochrání před nákazou. „Být doma“ se stalo jedním ze symbolů boje proti koronaviru. U mnohých však tento symbol a zbraň přerůstá v problém. Opuštění domova se pro některé stává téměř nemožnou výzvou.

Historie zakuklení

Přesnější označení jevu, jenž se u lidí s postupující pandemií začal projevovat, je tzv. „kabinový syndrom“ a není úplnou novinkou. Poprvé se ukázal na začátku 20. století současně se zlatou horečkou. Jeho příznaky, se kterými se setkáváme i dnes, postihovaly muže, kteří se v nadšení vydávali hledat zlaté nugety. Při náročné práci v horách však trávili mnoho času o samotě, zavření v malých chatrčích. Po návratu do normální společnosti se tito muži nedokázali znova otevřít. Ztráceli zájem o společenské události i komunikaci s dalšími lidmi, trpěli nedůvěrou ke svému okolí a čím dál tím více se uzavírali sami do sebe. Také prožívali nostalgii po chvílích naprosté samoty. Syndrom se někdy označuje jako „syndrom vězně“. Často se s ním totiž lze setkat u vězňů, kteří se bojí opustit „bezpečný“ svět vězení a vstoupit zpět do normálního světa.

Stejně tak se může projevit u dlouhodobě hospitalizovaných pacientů či u lidí se samotářskými profesemi, například u strážců majáků. Nejedná se tedy o úplnou novinku, která by se pojila čistě s pandemií covid-19. Poprvé se však s tímto syndromem setkáváme i u dětí a v rámci běžného života.

Oběti lockdownu

Syndrom zakuklení se může projevit u každého. Neexistuje žádná více či méně ohrožená skupina a minimálně s úzkostí ze současného stavu se čas od času setkáváme všichni. Nejvíce ohrožené samotným syndromem i jeho následky jsou však děti, maminky na mateřské dovolené či singl lidé s minimem kontaktů. „Problém se sociální izolací se může projevit možná i více u lidí extrovertně laděných, kteří strádají omezením sociálních kontaktů,“ říká PhDr. Štěpán Vymětal Ph.D., psycholog se zaměřením na krizové situace. Nedostatek sociálních kontaktů už však dopadá i na uzavřenější děti i dospělé.

Vymětal uvádí, že zatím není existence syndromu zakuklení vědecky prokázána. Neexistuje dostatek dat a také ještě nedošlo k dostatečnému rozvolnění na to, aby bylo možné syndrom odborně popsat. U dospělých i dětí se však objevuje sociální stažení. Z praxe dětských psychiatrů také přicházejí zprávy, že aktuálně u dětí v ČR dochází k nárůstu problémů v oblasti duševního zdraví. Dominujícím obrazem je depresivita.

Introverti v ohrožení

Na první pohled se může zdát, že pro introverty je současná situace vlastně tak trochu „výhrou v loterii“. Tyto děti kontakt nijak zvlášť nevyhledávaly a on-line výuka je pro mnohé z nich snad i splněným snem. Mnohdy se u nich zlepšily jak studijní výsledky, tak i celková spokojenost. I tato skupina však může být současnou situací ohrožena. Tráví totiž více času na internetu a sociálních sítích.

Děti i dospělí mohou mít nedostatek pohybu a z toho plynoucí problémy se zády. Příliš časté koukání do monitoru či mobilu může vést k problémům se spánkem. A návrat do běžného života pro ně bude pravděpodobně také o něco náročnější oproti jejich společenštějším protějškům. Proto je i u této skupiny velmi důležité dbát na dostatečnou komunikaci alespoň v rámci rodiny a pravidelné procházky či jiný pohyb podle momentálních možností.

Věnujme se dětem

Z dlouhodobého hlediska může mít syndrom zakuklení největší dopad na nejmenší děti. Nedostatek socializace s jejich vrstevníky na hřišti či ve školce, stejně jako omezení kontaktů se širší rodinou mohou vést k tomu, že se u nich dostatečně nevyvinou sociální návyky a později budou mít problém se začleněním do kolektivu. 

 „Reakce dětí jsou individuální, stejně jako jejich schopnost zvládat zátěž, takže nelze popsat žádný univerzální obraz potíží. Co se týká práce s dětmi, je dobré proaktivně posilovat jejich vzájemné vrstevnické vazby a další sociální kontakty alespoň on-line formou. Důležité je podporovat i sociální rozvoj v rámci on-line kontaktů dítěte se školou a přímé interakce dítěte v rámci rodiny. Užitečné může být prostě si s dítětem více povídat o vztazích apod. Samozřejmě zde budou v potřebách rozdíly podle věku dítěte,“ dodává Vymětal.  

Méně nápadné příznaky

Nový syndrom zatím není diagnostickou kategorií, spíše jde o popis současné situace. Neexistuje žádný oficiální test ani způsob, jak zjistit, zda se s ním právě vy či vaše děti potýkáte. Rozpoznání tohoto syndromu se tak řídí především emocemi a pocity. Důležité je uvědomit si, že jeho projevy začínají pozvolna a ze začátku nenápadně.

Může jít například o častější úzkosti a vystupňování stresu z představy, že máte jít ven. Máte pocit, že jste v bezpečí pouze mezi čtyřmi zdmi svého domova? Přepadá vás strach z obchodů či veřejné dopravy, z toho, že se jednou budete muset vrátit do běžného pracovního života? Pak podle francouzských psychologů syndromem zakuklení trpíte.

Ohrožený druh

Na seniory, kteří již v minulosti neměli příliš kontaktů, může izolace dopadat se stejně negativními účinky jako na děti. Snažte se se svými rodiči či prarodiči udržovat kontakt alespoň telefonicky. Pomůže také, pokud jim občas přinesete nákup a popovídáte si alespoň při nasazeném respirátoru a s dostatečným rozestupem.

TIP: Infekce, nebo vakcína? Je lepší imunita z očkování, nebo ta po prodělání nemoci?

Pokud sami cítíte úzkosti, strach nebo ztrátu motivace, nebojte se požádat o pomoc. Zjistěte si, zda vaše pojišťovna přispívá na sezení u psychoterapeutů či psychologů a domluvte si schůzku. V dnešní době je často možné i sezení v on-line podobě. I jen promluvit si s někým o vašich pocitech, obavách a strachu může mít přímo zázračný ozdravující účinek pro vaši duši.