Tapiserie z Bayeux: Proč historiky fascinují vyšívané penisy?
Ve snaze porozumět minulosti čerpají historikové z nejrůznějších zdrojů. Někdy je na správnou stopu navede zmínka v kronice, kupecký list nebo údaje ze starých pozemkových knih. Tady ale na dějepisnou záhadu upozornil… počet penisů!
Když dnes otevřete starý telefonní seznam, z ohmataných stránek na vás občas zasvítí barevně podtržená příjmení jako Kakáč, Prdilová nebo Šourek. V roce 1755 zase první čtenáře anglického slovníku Samuela Johnsona jímaly záchvaty smíchu u výkladů některých nespisovných slov. Laciná senzace prostě zase jednou zvítězila nad spoustou dřiny a namáhavá práce byla během chvíle znectěna, deklasována na pouhý zdroj pokleslého humoru.
Tak přesně takový pocit dnes u nepoučených laiků vyvolává debata odborníků okolo Tapiserie z Bayeux. Ta totiž není jen tak nějakou výšivkou, ale přímo historickým opusem. Netradiční obrazovou kronikou! Chcete-li, komiksem z raného středověku! Tahle vyšívaná tkanina totiž jehlou a nití detailně rozkresluje události, jež předcházely invazi Normanů do Anglie v roce 1066. A též invazi samotnou.
Plátno možná neslo ještě více informací, ale přibližně desetina délky je nenávratně ztracena. I tak jde o dílko mimořádné: je široké 52 centimetrů a dlouhé necelých 69 metrů. Jeho hodnota tkví hlavně v detailních vyobrazeních, které na svých 35 m² nese. Díky němu vidíme dobové oděvy, výzbroj a techniku válečníků, podobu románských staveb i zvyklostí. Celkem 58 sekcí prozrazuje o tehdejším každodenním životě šlechty a prostých lidí mnohé, a činí tak velmi názorně. Svou výpovědní hodnotou a obsáhlostí, překonává i jiné zdroje, jako dochované kroniky, zpěvy nebo ságy z těch časů.
Nejasný původ
Není dodnes úplně jasné, kdo textilní veledílo nechal vyrobit. Mezi obvyklé podezřelé patří královna Matylda, manželka Viléma Dobyvatele. Této verzi fandí hlavně Francouzi. Mnohé nepřímé indicie ale hovoří ve prospěch biskupa Oda, Vilémova nevlastního bratra. Tato dnes šířeji přijímaná teorie je bližší Britům. Podstatné spíš je, že vyšívaná tkanina zobrazuje nejrůznější zápletky a děje té doby. A počíná si tak s neuvěřitelnou detailností, která nám otevírá další kontext.
Dozvíte se například o „zjevení na obloze“ čili průletu Halleyovy komety, k níž prý došlo čtyři měsíce po korunovaci krále Haralda. Dnes už dokážeme vypočítat, že musela být k vidění 24. dubna 1066, tudíž velmi přesně odvodíme i datum slavnosti. Z tkaného obrazu se dokonce dozvíme i to, do kterého oka trefil Haralda šíp. Jenže tapiserie z Bayeux, kterou tu představujeme jako skvělý zdroj historický informací, v posledních letech fascinuje univerzitní badatele něčím jiným: svými penisy. Čtete správně – pohlavními údy.
Profesor a pindíci
Jako první od roku 2016 počet penisů na plátně řeší George Stephen Garnett, profesor středověkých dějin z univerzity v Oxfordu. K jeho profesní specializaci patří právě dějiny konce raného středověku a éra ovládnutí Anglie vojskem Viléma Dobyvatele. Proč se někdo takové odborné úrovně stará o něco tak… nezáměrného, jako vyobrazená přirození? Protože, ať už to zní sebepodivněji, penisy na vyšívance z Bayeux mají zásadní výpovědní roli. Vezmeme to raději postupně. Pokud se vybavíte lupou a obrníte trpělivostí, na celém plátně napočítáte dohromady 92 penisů. Určité uklidnění poskytne informace, že 88 jich patří koňům. Jen čtyři z nich jsou mužské. Tedy, možná jich je pět.
Jde o to, že ten hypotetický, pátý, může být jen vyobrazením pochvy zavěšené u pasu, do níž se uchovávala dýka. Tomu by ostatně napovídalo, že má konec vyvedený žlutou nitkou. Jiné penisy, mužské i koňské, jsou na zbytku obrazu konstantně vyšity bez této žlutavé přízdoby. Snad někdo vyšíval pochvu na dýku a vyšil ji v penisovém vzoru. Může jít o chybu, anebo záměr. Která ovšem může vést ke spekulaci, že domnělé pochvy na meče a dýky jsou možná taky vlastně penisy, a může jich být na vyobrazení mnohem víc. Takže, akademicky nadhozeno, ta zásadní otázka slovutných historiků zní, kolik penisů na Tapiserii z Bayoux ve skutečnosti je. Čtenáře, zvláště pak ty, kteří si v telefonním seznamu nepodtrhávali legračně znějící příjmení a ve slovníku nehledají sprosťárny, bude spíš zajímat to, proč by na počtu penisů mělo záležet. Profesor Garnett má vědecké vysvětlení.
Muži a koně
Vyobrazení přirození u koně označuje hřebce vynikajícího původu – ušlechtilého a šlechtického. Máte-li někde na tapiserii vyšitého koně s bimbasem, není to nahodilý vtípek středověkého tkalce nebo rozverné šičky, ale jeden z drobných jinotajů, dotvářejících kontext díla. Díky tomu penisu víte, že na tom statném koni musí sedět nějaká historicky významná osobnost. Tohle poznání je napříč celým vyšívaným obrazem dobře potvrzené a zdokumentované. Jakmile má vyšívaný kůň něco mezi nohama, zpravidla na něm jede Harold Godwison, samotný Vilém Dobyvatel anebo některý z dalších hrdinů příběhu.
Ovšem penisy mužských postav? To je jiný příběh. V žertovném odkazu na Ezopovy bajky a další historické zdroje je penis u vyšité postavy znakem hlubokých morálních pochybení. Že by šlo o individua, která místo boje upřednostnila plenění a znásilňování. Dali přednost nízkým tělesným potěšením, místo aby konali odvážné činy na bitevním poli? Penisy u mužských figur zkrátka značí ty, kteří se mají za co stydět. Mohou to být zrádci a podvodníci. Jen si vzpomeňte na úsloví „lež má krátké nohy“. Tady jsou ty krátké nohy doslovně vidět.
Ti čtyři nosiči penisů jsou pro celý příběh docela důležití, i když je vyobrazili stranou děje. Historii ovlivnili právě tím, že do ní ve správný čas nezasáhli. A profesor Garnett neřeší nic menšího než to, zda „záporných“ postav ve skutečnosti nebylo o jednu víc. Jde tedy o badatelské téma, které je z historického hlediska velmi hodnotné a přínosné. Tapiserie z Bayeux je totiž dílem velmi přesným, s velkou výpovědní hodnotou. A tím jedním penisem navíc nám může pomoci porozumět dějinám lépe.
