Temné světy v mezihvězdném prostoru: Jak se chovají bludné planety?
Bludné nebo také volně plující planety představují planetární objekty, které nejsou gravitačně vázané k žádné hvězdě – putují mezigalaktickým či mezihvězdným prostorem.
Existují dva hlavní způsoby, jak se může planeta stát bludnou: Buď jde o těleso, jež se zformovalo u hvězdy, ale při interakcích s jinými oběžnicemi nebo stálicemi bylo z planetárního systému vyvrženo. Uvedené nastává například v důsledku gravitačního chaosu v mladých soustavách, kdy je při interakcích více planet jedna z nich odmrštěna do mezihvězdného prostoru.
Planety bez slunce
Podobně dokáže stabilitu planetárního systému narušit blízký průlet jiné hvězdy a „vystřelit“ oběžnici pryč. Roli hrají rovněž migrace obřích planet – při změně drah plynných obrů mohou být menší tělesa odmrštěna. Některé práce mimo jiné naznačují, že Sluneční soustava měla pět gigantických planet, přičemž jedna byla vystřelena do prostoru při migracích Jupitera a Saturnu.
Podle některých modelů se pak mohou bludné oběžnice formovat přímo z oblaků plynu a prachu, podobně jako malé hvězdy. Pokud objekt není dost velký, aby se v jeho nitru spustila termojaderná fúze – dosahuje tedy méně než zhruba 13 hmotností Jupitera – stane se bludnou planetou, nikoliv hnědým trpaslíkem.
Bludné planety bez blízké stálice nezískávají teplo, takže mohou mít extrémně chladný povrch a také jejich atmosféra postupně zamrzne. Na druhou stranu, pokud disponují zdrojem vnitřního tepla například z radioaktivního rozpadu, mohou si udržet podpovrchový oceán. Není přitom vyloučeno, že by okolo nich mohly obíhat jejich vlastní, temné měsíce. I ty by pak tvořily zdroj tepla v systému prostřednictvím slapového tření.
Bludné planety se ovšem těžko detekují: Využít lze buď gravitační čočky, nebo pozorování v infračerveném oboru. Podle odhadů existuje takových těles potenciálně víc než hvězd a některé studie uvádějí, že by se jich jen v naší Galaxii mohlo potulovat několik bilionů.
