Potulné planety jsme už objevili. A prý může být v Galaxii i spousta potulných měsíců
Kolik se asi podobných exoměsíců potuluje Mléčnou dráhou?
Pokud jde o měsíce, ve Sluneční soustavě jsou naprosto běžné. Jenom například Jupiter má alespoň 67 měsíců, které stojí za řeč. Otázkou je, jaký může být osud měsíců v planetárních soustavách.
Na tuhle otázku se zaměřila astrofyzička Yu-Cian Hong z americké Cornellovy univerzity. Na základě dřívějších pozorování cizích planetárních soustav víme, že mnozí plynní obři mohou mít výrazně excentrickou, tedy výstřední dráhu. Nejpravděpodobnějším vysvětlením takových oběžných drah planet by měly být gravitační „strkanice“ v příslušné planetární soustavě.
Hongová a její kolegové spočítali, že v takových případech se velká většina, asi 80 až 90 procent exoměsíců dotyčných planet ocitne bezprizorně v kosmickém prostoru. Takové exoměsíce pak mohou změnit oběžnou dráhu a obíhat kolem jiné planety soustavy nebo i kolem hvězdy, jako nová „planeta“. Také se mohou s hvězdou či s některou planetou srazit.
TIP: Jeden z nejbližších hnědých trpaslíků je dost možná potulnou planetou
Další možností je, že se uvolněné exoměsíce vydají do volného mezihvězdného prostoru. Tam se pak mohou potulovat po velmi dlouhou dobu. Podle Hongové by takové potulné exoměsíce mohly být velmi běžné, možná stejně početné, jako hvězdy v Mléčné dráze.
Space.com
VědaStartup Vow Food z australského Sydney vyprodukoval jako první na světě maso z buněk vyhynulého mamuta. (ilustrace: Wikimedia Commons, Thomas Quine, CC BY-SA 2.0)
VesmírChcete-li zahlédnout vzdálené galaxie, neobejdete se bez dalekohledu s objektivem o průměru alespoň 10 cm, lépe však 15 cm, a nad hlavou byste měli mít dostatečně tmavou oblohu. (ilustrační foto: Unsplash, Simon Delalande, CC0)
PřírodaOstrov Sokotra, kde se poddruhu Adenium obesum subsp. Socotranum daří, leží asi 240 km od pobřeží Somálska. Politicky je ovšem ostrov součástí Jemenské republiky. (foto: Shutterstock)
HistorieSocha Juraje Jánošíka z roku 1919 ve Smetanových sadech v Hořicích v Královéhradeckém kraji. (foto: Wikimedia Commons, Ben Skála, CC BY-SA 3.0)
PřírodaDědeček kakadu
Pátým nejstarším známým ptákem byl nejspíš sameček druhu kakadu inka (Cacatua leadbeateri) jménem Cookie. Vylíhl se 30. června roku 1933 v australské zoologické zahradě Taronga a o rok později byl převezen do právě založené Brookfieldské zoologické zahrady v americkém Chicagu. Když pak 27. srpna roku 2016 zemřel, byl ve věku 83 let nejstarším chovancem této zahrady a posledním zástupcem původního živého inventáře chicagské zoo. Díky známému datu narození je Cookie zaznamenán jako nejstarší papoušek i v Guinessově knize rekordů. Úctu svému bývalému rezidentovi projevila i zoologická zahrada v Chicagu, která v roce 2017 umístila u pavilonů plazů a ptáků pamětní bronzovou sochu Cookieho v životní velikosti.
Kakadu inka je středně velkým zástupcem kakaduovitých papoušků. Nápadným znakem druhu je jeho hřebínek z červeno-oranžově zbarvených pírek, který dokáže napřímit. Obývá vyprahlé australské vnitrozemí. (ilustrační foto: Wikimedia Commons, JJ Harrison, CC BY-SA 4.0)
