Klid jen zdánlivý: Vědci odhalili pod nikaragujskou sopkou Masaya skryté magmatické krby, které řídí její chování

Masaya v západní Nikaragui je jednou z nejaktivnějších sopek této části světa. Je známá svou obrovskou kalderou, která je široká zhruba 11 km. Její současná činnost se většinou omezuje na pasivní odplyňování, vznik lávového jezera a menší exploze, které uvolňují vulkanický průduch.

Pro bazaltové štítové sopky není takové chování nijak překvapivé. Jsou známé velmi řídkou lávou, která vytéká v pomalých výlevech, podobně jako při typických havajských erupcích. Sopka Masaya ale vybočuje ze škatulky klasických štítových sopek. Během své historie předvedla nejméně čtyři mohutné pliniovské erupce, které vytvořily kalderu. Erupce, k níž došlo před 6 500 lety, zřejmě patřila mezi vůbec největší sopečné erupce na Zemi za posledních 10 000 let.

Nebezpečně blízký vulkán

Masaya je téměř nepřetržitě aktivní od poloviny 16. století a její současná činnost každoročně přitahuje tisíce turistů, které láká pohled na její lávové jezero. Relativně dlouhé období bez katastrofických erupcí umožnilo, aby se v okolí sopky usadily miliony lidí. Přispěla k tomu i mimořádně úrodná vulkanická půda. Výsledkem toho je, že pouhých 20 kilometrů severozápadně od tohoto vulkánu se nachází nikaragujské hlavní město Managua se dvěma miliony obyvatel.

Pokud se vědcům podaří objasnit mechanismy stojící za proměnlivým chováním sopky Masaya, mohlo by to výrazně zlepšit předpovídání její aktivity i chování dalších podobných sopek. Snaží se o to i Elizabeth Johnsonová z Pensylvánské státní univerzity se svými kolegy, kteří využili radarová data ze satelitů, s jejichž pomocí v průběhu šesti let sledovali a modelovali deformace zemského povrchu v okolí sopky. Výsledky svého výzkumu vědci popisují ve studii, zveřejněné v v odborném časopise Geophysical Research Letters.

Ukázalo se, že oblast severně od hlavního kráteru Santiago se mezi roky 2018 a polovinou roku 2022 mírně propadala, poté se až do roku 2024 opět začala zvedat. Naproti tomu okolí samotného kráteru se po celou dobu sledování postupně propadalo. Tyto pohyby podle vědců ukazují na existenci dvou magmatických krbů, jejichž uspořádání je údajně pozoruhodně podobné situaci u havajské sopky Kīlauea.