Vědci zpřesnili stáří Jupitera díky mikroskopickým kuličkám v meteoritech
Mikroskopické kuličky v meteoritech pomohly vědcům zpřesnit stáří Jupitera a nabídly nový pohled na raný vývoj Sluneční soustavy.
Na první pohled vypadají jako drobné kuličky ukryté v meteoritech. Ve skutečnosti ale tzv. chondrule představují klíč k pochopení zrodu naší Sluneční soustavy. Tým vědců z japonské Univerzity v Nagoji a italského Národního institutu pro astrofyziku (INAF) využil jejich původ k upřesnění stáří Jupitera – a tedy i časové osy formování planet.
Kosmické exploze v mladé Sluneční soustavě
V dávné minulosti, krátce po vzniku Slunce, byla naše soustava chaotickým místem plným tzv. planetesimál – drobných těles z ledu a hornin. Ty do sebe narážely obrovskou rychlostí. Při těchto kolizích se voda okamžitě měnila v páru, vznikaly explozivní tlaky a z rozžhavených úlomků silikátové horniny se oddělovaly kapičky taveniny. Po zchladnutí z nich vznikly chondrule, které dnes nacházíme v meteoritech.
Velmi krátce po vzniku Slunce se z planetesimál začaly formovat i planety – jako první velcí plynní obři Jupiter a Saturn, později Uran s Neptunem a pozvolna i zárodky budoucích kamenných světů Merkuru, Venuše, Země a Marsu. Klíčovou roli při vzniku chondrulí sehrála gravitace Jupitera. Podle nové studie jeho rychlý růst rozpohyboval planetesimály do takové míry, že se začaly srážet a vytvářet podmínky pro jejich vznik.
Počítačové simulace ukázaly, že takto vzniklé kuličky odpovídají těm, které dnes známe z meteoritů. Tento model ale zároveň zpřesňuje i stáří Jupitera: plynný obr vznikl přibližně před 4,6 miliardami let, tedy zhruba 1,8 milionu let po vzniku celé Sluneční soustavy.
Ne všechny chondrule ale pocházejí ze stejné doby. Některé mají odlišné stáří, což naznačuje, že i formování dalších planet – například Saturnu – mohlo přispět k jejich vzniku. Studium těchto mikroskopických „fosilií“ tak nabízí nejen přesnější dataci planet, ale i pohled na dynamické procesy, které utvářely naši soustavu.
