Jaderné krize v historii (2): Kdy byl svět blízko nukleární válce?

05.03.2022 - Miroslav Mašek

Jaderný arzenál představuje nejen mocnou zbraň, ale také účinný prostředek zastrašování. Příslovečný prst se červenému tlačítku během minulého století několikrát nepříjemně přiblížil

<p>Boeing B-52D amerického letectva shazující bomby nad Vietnamem. Toto letadlo absolvovalo svou poslední bojovou misi 29. prosince 1972 a bylo jedním ze tří posledních letounů B-52, které bombardovaly Severní Vietnam během „Operace Linebacker II“.</p>

Boeing B-52D amerického letectva shazující bomby nad Vietnamem. Toto letadlo absolvovalo svou poslední bojovou misi 29. prosince 1972 a bylo jedním ze tří posledních letounů B-52, které bombardovaly Severní Vietnam během „Operace Linebacker II“.


Reklama

Jaderný arzenál představuje nejen mocnou zbraň, ale také účinný prostředek zastrašování. Ve druhé polovině 20. století se mezinárodní vztahy několikrát vyhrotily do té míry, že se příslovečný prst spoušti nepříjemně přiblížil.

Předchozí část: Jaderné krize v historii (1): Kdy byl svět blízko nukleární válce?

Vietnamské inferno | 1969

Vyčerpávající a prakticky bezvýsledné boje ve vietnamských džunglích, kde americká armáda operovala od roku 1964, měla ukončit právě atomová zbraň. Prezident Richard Nixon se po pěti letech bojů rozhodl, že dá nepříteli najevo odhodlání použít svůj nukleární arzenál.

Na Nixonův rozkaz se v říjnu 1969 rozběhla operace Velké kopí, v jejímž rámci vzlétly strategické bombardéry B-52 se smrtícím nákladem vodíkových pum, aby po celé tři dny kroužily podél sovětských hranic. Cíl byl jasný – touto demonstrací síly chtěl prezident ukázat, že se nebojí rozpoutat třetí světovou válku a donutit tak Sověty, aby přestali podporovat Severní Vietnam. Šéf Bílého domu tak rozehrál partii, ve které – jak sám později řekl – chtěl, aby mu protivníci uvěřili, že dosáhl bodu, kdy mohl udělat cokoli, aby ukončil válku. Byl si jist, že severovietnamský vůdce Ho Či Min bude sám žadonit o mír. V té době totiž probíhala mírová jednání v Paříži, ale ani jedna strana nehodlala ze svých pozic ustoupit.

Kreml ukázal, že má silnější nervy než sovětský velvyslanec v USA, který psal domů zprávy ve stylu „americký prezident je zcela mimo kontrolu“. Sověti ale přesto neustoupili a Američané své bombardéry po třech dnech odvolali zpět.

V nejzoufalejší chvíli ohrožení | 1973

Jedním ze států, které vlastní jadernou zbraň, je s největší pravděpodobností i Izrael – ačkoliv oficiálně vlastnictví jaderného arzenálu nikdy nepřiznal. Armáda židovského státu proslula špičkovým výcvikem, taktikou i výzbrojí, avšak v roce 1973 ji arabský útok zastihl nepřipravenou. Dne 6. října, v den náboženského svátku jom kipur, na Izrael s nebývalou silou i koordinací udeřily egyptské a syrské jednotky. Egypťané překročili Suezský průplav a vstoupili na Sinajský poloostrov, zatímco Syřané napadli izraelské pozice na Golanských výšinách. Zpravodajské služby selhaly, Izrael se ocitl v defenzivě a musel sáhnout k povolání záložníků. Přesto hrozilo, že Egypťané a Syřané budou postupovat takovým tempem, že se kleště úderu sevřou, což by znamenalo zhroucení obrany a zánik celého státu.

Vláda si riziko rychle uvědomila a zřejmě již 24 hodin po zahájení arabské ofenzivy vydala pokyn k uvedení jaderné munice do pohotovosti. Dodnes není jisté, kolik jaderných bomb měl Izrael k dispozici a jak s nimi hodlal naložit. Obvykle se hovoří o minimálně 13 leteckých pumách, které mohly k cíli dopravit stíhací bombardéry F-4 Phantom II. Nejčastěji uváděným potenciálním cílem náletu je egyptská metropole Káhira. Stíhací bombardéry měly vzlétnout na příkaz vedení země v případě, že by pozemní síly nápor nezvládaly – atomový hřib nad hlavním městem by Egypt zřejmě odradil od dalšího postupu.

Izrael měl zřejmě k dispozici též rakety Jericho s jadernými hlavicemi, jejichž cílem by se stala velitelství syrské a egyptské armády. Přes těžké ztráty na lidech, tancích i letounech izraelská armáda nakonec situaci zvládla a nukleární munice se vrátila do skladů. Přesto svou roli sehrála – Egypťané i Syřané si možnosti jaderného úderu byli zřejmě vědomi a tato hrozba přispěla k ukončení konfliktu.

Proti argentinským městům | 1982

Válka o Falklandské ostrovy z jara 1982 představovala pro Argentinu příležitost, jak odvrátit pozornost obyvatelstva od vnitrostátních problémů. Britové si však rozhodně nehodlali nechat vzít část svého území a argentinské agrese se nezalekli. Vláda Margaret Thatcherové dokonce uvažovala o použití jaderných zbraní, a to v případě rizika porážky nebo při neúnosných ztrátách během vylodění. Britové v průběhu konfliktu značné ztráty od argentinského letectva skutečně utrpěli – přišli mimo jiné o šest plavidel. Avšak převaha elitních pozemních jednotek nad argentinskými branci byla natolik výrazná, že k nasazení nukleárního arzenálu nedošlo.

Podle některých zdrojů však „Železná lady“ nechtěla ponechat nic náhodě a vyslala k ostrovu Ascension, odkud k náletům na Falklandy vzlétaly dálkové bombardéry Vulcan, raketonosnou ponorku třídy Resolution. Ta měla čekat v pohotovosti a v případě rozkazu z Británie odpálit rakety Polaris na vybraná argentinská města. Nejčastěji se v této souvislosti hovoří o Cordobě.

Faktem také zůstává, že některé britské válečné lodě standardně měly na palubě taktické nukleární zbraně pro použití proti ponorkám. Rovněž probíhají debaty, zda se jaderná munice dodnes nenachází v trupu torpédoborce HMS Sheffield. Ten v květnu 1982 těžce poškodila argentinská střela Exocet a následně se v blízkosti Falkland potopil.

Jaderné napětí na sporné hranici | 1999

Napětí mezi Indií a Pákistánem trvá už od roku 1947, kdy došlo k rozdělení britské kolonie Indie na dvě části, a následně vznikly dva nezávislé státy – Indie a Pákistán. Jablko sváru tvoří zejména sporné území Kašmíru, o něž se obě země vojensky střetly v letech 1947 a 1965. Roku 1971 došlo k dalšímu boji, tentokrát v oblasti Bangladéše (patřícího Pákistánu), který z války vzešel jako samostatná země.

Napětí na hranici v oblasti Kašmíru nicméně trvá a novou dimenzi získalo v roce 1998, kdy Indie v květnu uskutečnila sérii podzemních testů jaderných zbraní v lokalitě Pokhran. Pákistán, který v této době už také vlastnil nukleární zbraň, reagoval ještě v témže měsíci sérií podzemních testů na střelnici v Ras Koh. Při každé eskalaci napětí tak v obou zemích narůstají obavy, zda některá ze stran nedá pokyn k nasazení nukleárních zbraní. 

TIP: Hrátky s Pandořinou skříňkou: Největší jaderné pokusy v lidských dějinách

Že tyto obavy nejsou plané, potvrdila i Kargilská válka z roku 1999. Příčinou konfliktu se stal průnik pákistánských vojáků za dohodnutou linii, která na sporném území tvořila prozatímně uznávanou hranici. Indická armáda s mezinárodní diplomatickou podporou nakonec dosáhla stažení Pákistánců zpět. V průběhu bojů pákistánský ministr zahraničí Sartádž Azíz prohlásil, že v případě vyhrocení konfliktu nevylučuje nasazení jaderné munice. Některé zdroje, jako například americká CIA, tvrdí, že je Pákistán skutečně připravoval k použití a že uvedl do pohotovosti rakety Ghauri. K jejich nasazení naštěstí nedošlo.

Reklama




Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Nejstarší dosavadní doklad o užívání opia pochází z Mezopotámie - 3400 let př. n. l. Sumerové označovali mák setý, z něhož se opium získává, jako „radostnou rostlinu“. Samotný název „opium“  pochází ze starověké řečtiny (ópion) a znamená „šťáva z rostliny“. (foto: Unsplash, Tim Cooper, CC0)

Věda
Zajímavosti

O psy po zesnulé královně Alžbětě II. se podle britských médií bude starat její syn Andrew. (foto: Profimedia)

Revue

Jakýkoliv pokus o dodatečnou úpravu, umazání části textu nebo jeho vyškrábání perořízkem po sobě na ovčí kůži zanechal viditelnou vadu na povrchu. (ilustrační foto: PixabayCC0)

Historie

Příslušníci Wehrmachtu v civilu tráví slunečný den v jedné z francouzských vil. (foto: Wikimedia Commons, Joachim DöhlerCC BY-SA 4.0)

Válka

Neptun na výřezu snímku kamery NIRCam, ze 12. července 2022. (foto: NASA, ESA, CSA, STScI; Joseph DePasqualeCC BY-SA 4.0)

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907