Jak najít cestu ven: Labyrinty sloužily k duchovní očistě, bludiště hlavně k zábavě

09.05.2022 - Vilém Koubek

Ztratit se v bludišti znamená pro jednoho zábavu klidně na celé odpoledne, zatímco pro jiného marný pokus se zorientovat, který rychle přeroste v paniku a končí voláním o pomoc. Dřív přitom labyrinty zajišťovaly duchovní očistu – nebo se přirovnávaly ke spletitosti hříchu

<p>Jedno z nejkrásnějších bludišť se nachází v italském Strà, v zahradě vily Pisani zbudované v polovině 18. století.</p>

Jedno z nejkrásnějších bludišť se nachází v italském Strà, v zahradě vily Pisani zbudované v polovině 18. století.


Reklama

Ať už je to tajemností, či schopností zmást nebo zcela pohltit, bludiště lidi lákají již tisíce let. Ne vždy se však jednalo o komplikované struktury tvořené živými ploty. Spletité sítě chodeb a slepých uliček, jaké známe v současnosti, se vyvinuly z labyrintů: Ačkoliv se obě slova často používají coby synonyma, nejedná se o totéž. Zatímco dnešní bludiště má člověka zmást a prověřit jeho orientační smysl, význam labyrintů byl jiný. Už v dobách dávného Egypta šlo o stavby, jež měly vzít člověka na duchovní cestu. Ačkoliv byly plné zatáček a skrytých zákoutí, vedla jimi pouze jedna trasa. Dotyčný se v nich nemusel složitě orientovat – stačilo neustále sledovat vytyčený směr a nakonec dojít do cíle. 

Řecko bledne závistí 

Nejstarší důkaz o podobném „bloudění“ pochází ze zápisků historika Herodota, který nejmenovaný egyptský labyrint z 5. století př. n. l. vylíčil jako strukturu, vedle jejíž honosnosti a složitosti všechny řecké stavby blednou. 

Nešlo přitom o výdobytek Egypta a následně Římské říše. Pozůstatky labyrintů objevili archeologové také u severských kultur. Jejich přesný význam v dané lokalitě neznáme, nicméně podle odborníků jimi procházeli například rybáři, aby si zajistili bohatý úlovek a bezpečný návrat z moře. Na území dnešního Německa se do útrob labyrintů vydávali pro změnu chlapci, neboť bloudění tvořilo součást cesty k dospělosti.    

Pouť z hříchu 

Po pádu Římské říše získaly labyrinty náboženský význam, přestaly ovšem vznikat jako plnohodnotné kamenné stavby. Namísto toho se objevovaly v podobě maleb například na podlahách či zdech chrámů. Dodnes si přitom nejsme jisti jejich symbolikou. Podle některých znázorňuje komplikovaná trajektorie těžký život dávných křesťanů, dle jiných zosobňuje hřích, do nějž se člověk postupně zaplétá. A další teorie považují průchod labyrintem za formu malé poutě, sloužící k očistě od drobných prohřešků. 

V bludiště, jaká známe dnes, se sítě chodeb proměnily až ve středověku, kdy si je panovníci obvykle nechávali začleňovat do svých honosných zahrad. Místo maleb se opět uplatňovaly prostorové objekty, jen tentokrát jejich stěny vznikaly z okrasných keřů – a posléze v Americe také z kukuřice. Lineární cesta se začala větvit a z očistného dobrodružství se stala zábavná prověrka orientace.

Ztraceni na plantáži 

Ačkoliv velmoc na poli bludišť představuje Británie, kde se lze ponořit do více než 125 sítí chodeb, největší atrakce podobného druhu se nachází ve Spojených státech. Současný rekordman, co se týká rozlohy permanentního bludiště, vznikl na Havaji – uvnitř obrovské ananasové plantáže společnosti Dole. Zápisu do Guinnessovy knihy se dočkal roku 1998, kdy se do jeho chodeb lemovaných stromy a keři vydali první lidé. A aby si primát udržel, musel se v roce 2007 rozšířit. 

Dnes tak jeho chodby měří úctyhodné 4 km a tvoří je na 14 tisíc rostlin. V srdci bludiště se navíc rozkládá botanická zahrada ve tvaru ananasu a nechybí ani osm tajných zastávek, přičemž pro každou se stal vzorem jeden z Havajských ostrovů. Vstupné pro dospělého vyjde v přepočtu na necelých 200 Kč a lidé se uvnitř ztrácejí průměrně na hodinu. Kdo však bludištěm proběhne opravdu rychle, získá cenu a jeho jméno se ocitne na tabuli nejlepších výsledků: Současný rekord činí sedm minut.

Mrazivá motanice

Ledové bludiště se řadí mezi sezonní a nachází se v Kanadě nedaleko Winnipegu. Zápis do Guinnessovy knihy si vysloužilo v roce 2019 rozlohou přesahující 2 789 m², nicméně od té doby se ještě rozšířilo. Tvoří středobod zimního zábavního parku otevřeného od ledna do března, a také jeho stěny se musely přizpůsobit pandemickým opatřením. Již v roce 2020 proto vznikalo tak, aby mezi jeho zdmi zůstávalo alespoň 2,5 m prostoru. Celková rozloha sítě se tak nakonec vyšplhala k 22 296 m² a lidé se uvnitř ztrácejí zhruba na půl hodiny. 

Výhoda sněžného prostředí tkví v tom, že vezmou-li si návštěvníci s sebou boby či sáně, mohou své děti bludištěm doslova protáhnout. A zatímco ratolesti pak budou skotačit na sněžném toboganu a zdolávat další zimní atrakce, rodiče se zahřejí v ledovém baru – pokud tedy celá rodina zvládne teplotu klesající potenciálně až k −27 °C a vstupné dosahující pro dospělé v přepočtu 440 Kč.

Americké děti kukuřice

Trvalá bludiště, jako je to v Dole, nemohou nabýt zcela gigantických rozměrů, neboť udržování ohromné zelené plochy stojí nemalé peníze. Naopak dočasná bludiště, vznikající například v kukuřičných polích, se především v USA rozpínají do extrému: Takřka v každém státě se najde alespoň jedna farma, jež svá ohromná pole mění ve změť chodeb. Rekordmana v dané kategorii má na svědomí firma Cool Patch Pumpkins bratrů Cooleyových a zápis do Guinnessovy knihy získala v roce 2014. V kukuřičném poli o rozloze 243 000 m² tehdy vzniklo bludiště plné abstraktních tvarů, záludných zákoutí a slepých uliček. 

TIP: Cesty do středu klikatého tajemství: Nejúžasnější bludiště světa

Vysoké bylo natolik, aby návštěvníci v jeho útrobách zcela ztratili orientaci. Odpočinková zábava se proto nezřídka zvrtla v zoufalý boj s hladem i vyčerpáním, a někteří nešťastníci se uvnitř zamotali tak dokonale, že museli volat na pomoc policii. Ani zdatnější jedinci se však v bludišti nenudí, jelikož bratři Cooleyové každý rok mění jeho velikost i tvar a vlastnoručně ho vysekávají.

Labyrint, nebo bludiště?

Minoův labyrint představuje neslavnější stavbu svého druhu a v řecké mytologii šlo o výtvor věhlasného Daidala. Vystavěl ho pro krétského krále Minoa, který tam chtěl zavřít obávaného Minotaura. Přestože dobové malby znázorňují výsledek jako klasický lineární labyrint, z báje je zřejmé, že bylo velmi snadné se uvnitř ztratit. Ze současného pohledu tedy Minotaurus nedlel v labyrintu, nýbrž v bludišti.  

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Zajímavosti
Zajímavosti

Kynutý houskový knedlík, jedna z klasických českých příloh k masu a omáčkám.

Historie

CAPSTONE na orbitě Luny

Vesmír

Sebevražda je 10. nejčastější příčinou úmrtí v USA. 

Věda

Pro vysoký vzrůst liliovníku a podzimní zbarvení listů jej v Americe někdy nazývají žlutý topol (Yellow Poplar). (foto: Wikimedia Commons, AndyScottCC BY-SA 4.0)

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907