Než přišel první císař: Pradávné rituály spojovaly obyvatele starověké Číny
Nový archeologický objev 3 000 let starých obřadních platforem v čínské provincii Šan-tung naznačuje, že duchovní a kulturní základy sjednocené Číny vznikaly dávno před prvním císařem – při slavnostních rituálech, hostinách a společných obřadech obyčejných lidí.
V čínské provincii Šan-tung odkryli archeologové tři monumentální obřadní platformy staré až 3 000 let. Tyto stavby – vzniklé mezi lety 1 000 až 400 př. n. l. – podle vědců naznačují, že myšlenka jednotné čínské identity se začala rodit dávno předtím, než první císař Čchin Š'-chuang sjednotil Čínu v roce 221 př. n. l. Výzkum, publikovaný v časopise Antiquity, ukazuje, že společenské rituály a sdílené obřady mohly sehrát klíčovou roli v tom, jak se z roztříštěných kmenů stala civilizační velmoc.
Než přišel první císař
Když se řekne „sjednocení Číny“, většina si vybaví právě Čchin Š'-chuanga – panovníka, mezi jehož hlavní odkazy patří jednotná podoba písma, měrných jednotek, kodifikace práva, rozsáhlá síť cest a komunikací a pochopitelně také legendární Terakotová armáda. Podle nových poznatků však jeho impérium vyrůstalo z mnohem hlubších kulturních kořenů. Už dávné státy před obdobím dynastie Čchin – například stát Čchi v severovýchodní Číně – pracovaly na vytvoření společné identity, která měla posílit jejich politickou moc.
„Sjednocení v roce 221 př. n. l. bylo vyvrcholením dlouhého procesu, který spojoval nové technologie, infrastrukturu i ideologie,“ vysvětluje Wang Čching-ču z Šan-tungské univerzity. „Jenže většina výzkumů se soustředí na elity a velké dějiny. My jsme se podívali na to, co se dělo dole, mezi obyčejnými lidmi.“
Svatyně z vesnice
Tým z Šan-tungské univerzity a Field Museum v Chicagu zkoumal naleziště Čchien-čung-c’-tou, které bylo obýváno po tisíciletí. Z původně obyčejné vesnice se postupně stalo centrum náboženských obřadů – ideální místo pro sledování, jak se rituály měnily v čase.
Archeologové odkryli tři velké platformy, z nichž jedna pochází z období západní dynastie Čou (asi 1 046–771 př. n. l.) a dvě z období válčících států (asi 475–221 př. n. l.). Stavitelé používali různé druhy barevné hlíny, přičemž na jedné z plošin se našly nápisy se znakem 土 (tu) – „země“. To spolu s materiálem naznačuje, že šlo o místa zasvěcená kultu země.
Rituály, hostiny a zrození společenství
Platformy zřejmě sloužily jako veřejná prostranství, kde se lidé scházeli k rituálům, slavnostem a velkým hostinám. V okolí archeologové našli množství kuchyňské keramiky a zbytky jídla. Tyto hromadné hostiny měly podle badatelů hlubší význam než jen společenskou zábavu – pomáhaly stmelovat obyvatele a vytvářet novou kolektivní identitu. „Cílem těchto obřadů bylo spojit rostoucí populaci a skrze sdílený zážitek vytvářet pocit sounáležitosti,“ říká Wang.
Tento „zdola nahoru“ přístup ukazuje, že vznik starověkých států nebyl jen výsledkem vojenské síly či rozkazů vládnoucích elit. Veřejné rituály byly nástrojem, kterým mocenské struktury legitimizovaly své postavení a sjednocovaly různorodé skupiny obyvatel pod jednou duchovní vizí.
Kult, který spojil říši
Historické prameny popisují, že stát Čchi uctíval tzv. „Osm božstev“ – duchy Nebes, Země, Slunce, Měsíce, Jin, Jang, Čtyř ročních období a Armád. Podle výzkumníků mohly právě platformy z Čchien-čung-c’-tou představovat ranou formu tohoto státního náboženství – tedy okamžik, kdy se lokální kulty začaly začleňovat do širší ideologické struktury.
Z nových objevů vyplývá, že už staletí před prvním císařem existovala síť rituálních center, kde se zrodila idea „společné Číny“. Nešlo jen o vojenské dobytí území, ale o kulturní integraci prostřednictvím víry, obřadů a společných slavností. Jak shrnuje doktor Wang: „Rozšiřování starověkých čínských států nebylo jen o mečích a pevnostech. Vládci využívali velkolepé rituály a hody, aby spojili rozmanité národy a jejich božstva do jednoho světa – světa, který se nakonec stal říší.“
