Jak přežít v pekle: Každodennost pěšáků během verdunské bitvy (1)

24.05.2020 - Martin Brabec

Ačkoliv se verdunská bitva může jevit jako neustávající střídání dělostřelecké palby a následných ztečí pěchoty, život vojáků se při několikaměsíčním pozičním střetu odehrával především v zákopech a v blízkém zázemí. A mnohdy se jednalo jen o přežívání v díře po granátu

<p>Francouzský generál salutuje zajatým vojákům nepřítele</p>

Francouzský generál salutuje zajatým vojákům nepřítele


Reklama

Bitva u Verdunu nebyla jen střetem stratégů, kteří rozhodovali o útoku ve správný čas a na vhodném místě, ale také – či především – soubojem schopností zajistit svou armádu logisticky. Důstojníci museli neustále řešit nedostatek munice i jídla, přesouvat čerstvé síly a naopak zajistit odsun raněných – to vše bylo ve výsledku důležitější než to které dílčí vítězství. 

Munice, beton, potraviny...

Náčelník německého Velkého generálního štábu generálporučík Erich von Falkenhayn během ledna a února 1916 přesunul do verdunského prostoru značné posily pro 5. armádu korunního prince Viléma, jehož muži měli u Verdunu nést hlavní tíhu ofenzivy. Současně s tím nechal v blízkém zázemí vybudovat rozsáhlou železniční úzkokolejnou síť a v dobře chráněných a po dost dlouhou dobu utajených skladech shromáždil ohromné množství zásob.

Aby soustředění jednotek a materiálu poutalo co nejméně pozornosti, rozkázal z oblasti vystěhovat obyvatele blízkých francouzských vesnic. S typicky německou precizností byly vybudovány dostatečně hluboké kryty vyztužené betonem a také muniční sklady byly zodolněné natolik, aby přečkaly palbu dělostřelectva. 

Zásoby na několik dní

Vývoj na bojišti nedokázal nikdo předem přesně odhadnout, proto císařští pěšáci v předních liniích vyfasovali několikadenní zásobu trvanlivých potravin – konzervy, suchary, salám i kořalku. Pro ohřívání jídla v zákopech se používaly malé vařiče na tuhý líh či dřevěné uhlí. Situaci komplikoval také fakt, že většina zdejší vody nebyla pitná, proto Němci museli budovat úpravny.

K tomuto účelu často přestavovali pivovary či cukrovary, k nimž vedlo od zdrojů drahocenné tekutiny potrubí; čistá voda se pak pumpovala do zásobníků nebo putovala dalšími trubkami do vesnic v zápolí co nejblíže frontě – pokud to situace umožňovala, tak až k liniím zásobovacích zákopů. Vojáci také kopali vlastní studny. Pracně vybudovaný potrubní systém se ale později začal hroutit, protože se na něj – hlavně u Sommy – zaměřovali dělostřelci Dohody.

Silnice znamenaly život 

Oproti Němcům byli Francouzi na střet u Verdunu velmi špatně připraveni. Především železniční sítě v jejich prostoru nedisponovaly dostatečnou kapacitou. Navíc museli vybudovat nová skladiště a k nim připojovací vlečky, rozšířit prostory nádraží – to vše v kulisách už probíhající bitvy, která vyžadovala neustálé přesuny všeho a všech. Pro ilustraci: zatímco od 21. února do 25. března 1916 zamířilo k (nebo z) verdunskému bojišti denně 22–28 vlaků (většina z toho s proviantem, několik s municí, zpět putovali ranění), tak v dubnu, květnu či v červnu už se jednalo o 34 souprav.

Pokračování: Jak přežít v pekle: Každodennost pěšáků během verdunské bitvy (2) vychází ve čtvrtek 28. května

Jeden vlak určený čistě pro přísun proviantu vezl obvykle proviant pro 15 000 lidí a 4 500 koní. Přísun zásob a mužstva, odvoz raněných a další logistiku na straně Francie řídila takzvaná Regulační komise. Jejím fungováním se po válce podrobně zabýval budoucí brigádní generál Karel Štěpánský (tehdy v hodnosti štábního kapitána) v časopise Vojenské rozhledy: „Počátkem německé ofenzivy v únoru 1916 vzrostla dopravní a zásobovací činnost Regulační komise na netušenou míru. Bylo třeba nejen zásobovat proviantem armádu o 300 000 lidí a 120 000 koní, nýbrž ji zásobovat i střelivem, jehož spotřeba byla ohromná – denně průměrně 1 500 až 2 000 t. (…) V prvních pěti týdnech německé ofenzivy bylo potřeba odsunout do zápolí 80 tisíc raněných.“ 

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Mamuti patří k dávným živočichům, u nichž existuje alespoň teoretická šance, že se nám je podaří naklonovat.

Zajímavosti

Únosů mladých žen a dívek indiány se v historii odehrálo hned několik

Historie

Soustava evropských teleskopů

V provozu od roku: 1998–2001
Průměr: každý ze čtyř dalekohledů 8,2 m

Soustava dalekohledů VLT (Very Large Telescope) představuje vlajkovou loď evropské astronomie pro pozorování vesmíru ze zemského povrchu. Jedná se o největší systém evropských teleskopů: Vyrostl na hoře Cerro Paranal na severu Chile, v centrální části pouště Atacama, která je nejsušším místem na světě. Dalekohledy spravuje Evropská jižní observatoř (European South Observatory, ESO), k jejímž členům se od roku 2007 řadí i Česká republika. 

Základ observatoře tvoří čtyři dalekohledy, každý o průměru 8,2 m: Antu (v provozu od roku 1998), Kueyen (1999), Melipal (2000) a Yepun (2001). Kromě toho do soustavy patří i čtyři pomocné přístroje o průměru 1,8 m. Mohou pracovat všechny společně, a vytvořit tak obří interferometr VLTI, který astronomům umožní sledovat až 25× jemnější podrobnosti než v případě každého teleskopu zvlášť.

Do vybavení dalekohledů jsou zařazovány stále nové a dokonalejší detektory i kamery. Například zařízení GRAVITY pro interferometr VLTI provedlo první přímé pozorování exoplanety prostřednictvím optické interferometrie. Díky této metodě se podařilo odhalit komplexní atmosféru tělesa, v níž oblaka železných a křemičitých částic víří v bouři planetárních rozměrů. Použitý postup nabízí jedinečnou možnost průzkumu dnes známých planet mimo Sluneční soustavu.

Přístroj GRAVITY rovněž přinesl další důkaz dlouho předpokládané přítomnosti superhmotné černé díry ve středu naší Galaxie. Nová pozorování zachycují shluk plynu obíhající po kruhové dráze těsně nad horizontem událostí, a to rychlostí odpovídající až 30 % rychlosti světla. 

Vesmír

Požáry v Grónsku z roku 2017

Věda
Zajímavosti

Karikaturisté ukazovali bitvu jako klání generálů – v zákopech ale trpěly desetitisíce vojáků.

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907