Jak přežít v pekle: Každodennost pěšáků během verdunské bitvy (3)

31.05.2020 - Martin Brabec

Ačkoliv se verdunská bitva může jevit jako neustávající střídání dělostřelecké palby a následných ztečí pěchoty, život vojáků se při několikaměsíčním pozičním střetu odehrával především v zákopech a v blízkém zázemí. A mnohdy se jednalo jen o přežívání v díře po granátu

<p>Karikaturisté ukazovali bitvu jako klání generálů – v zákopech ale trpěly desetitisíce vojáků.</p>

Karikaturisté ukazovali bitvu jako klání generálů – v zákopech ale trpěly desetitisíce vojáků.


Reklama

Německá armáda vstoupila do první světové války s vypracovaným systémem první pomoci už na bojišti. Důstojníci i mužstvo s sebou nosili obvazy, léky proti bolesti, někdy i tablety s morfinem.

U každého praporu sloužili dva důstojníci-lékaři, čtyři poddůstojníci zdravotní služby a 16 nosičů zraněných, kteří byli označeni viditelným symbolem červeného kříže a oficiálně patřili mezi nebojující. Rotní obvaziště se nacházela v blízkosti první linie, plukovní obvaziště obvykle v druhé linii, kde již bývaly k dispozici kryty s elektrickým osvětlením. Potřeboval-li raněný více péče, byl přepraven do odsunové sběrny (Wagenhaltplatz). Tu tvořila soustava bunkrů vzdálená od plukovního obvaziště asi čtyři kilometry. Hlavní obvaziště se nacházelo ještě dál v týlu (zhruba 10 km) a raněné tam obvykle až pod rouškou tmy odvážely sanitní vozy.

Zákopová noha

Lékaři se potýkali s nepřebernými variacemi různých amputací končetin, ale i se situacemi, s nimiž se před válkou v podstatě nemohli setkat. Častý problém představovalo nebezpečné šíření infekcí v ranách, jež způsobovaly střepiny dělostřeleckých granátů. Ty na sobě většinou měly – zvlášť v případě dobře hnojených polí ve Francii – organické látky z hnojiv, které do ran zanesly látky způsobující gangrénu či tetanus.

Četným zdravotním neduhem vojáků se stala i takzvaná zákopová noha, jejíž příčinu lékaři odhalili právě až v roce 1916. Šlo o plíseň z vlhka, která vznikala z prostého důvodu – vojáci, již třeba strávili několik hodin hlídky po kotníky ve vodě, si následně nohy pořádně nevysušili. Léčba následků trvala pro ty šťastnější několik týdnů v lazaretu, ale často končila také amputací či dokonce smrtí.

Šrapnelový šok

Právě během bitev u Verdunu či Sommy si tehdejší odborníci začali připouštět, že existuje něco, pro co se později vžil název šrapnelový šok (shell shock) či válečný stres. Lékaři začali připouštět, že jde o psychickou poruchu, a nikoliv o zbabělost, za niž tento stav duše vojáka vydávali hlavně neempatičtí velitelé.

Ve verdunských zákopech byly mnohdy k vidění vskutku mrazivé výjevy, kdy muži – lhostejno z jaké strany – zcela dezorientováni hystericky pobíhali a nevnímali rozkazy ani hrozící nebezpečí. Důstojníci se je snažili co nejdříve hospitalizovat mimo frontovou linii, protože podobné scény ještě více podrývaly už tak mnohdy hroutící se morálku prostých vojáků. 

Hledání i ztráta víry

Všudypřítomná smrt, která mohla přijít v podstatě každou vteřinou, vrhala vojáky do kolotoče všemožných rituálů, víry v pověry, talismany či v osud. Mnohdy se jednalo o jedinou možnost, jak si muži mohli udržet bystrou mysl i odvahu vrhat se znovu a znovu vstříc nekonečnému přívalu kulometných dávek a dělostřelecké palby. „Nad hlavami náhle slyšíme hvízdání. Je to náš první granát. Dopadá přímo doprostřed nepřátelské pěchoty. (…) Vidíme, jak vojáci šílejí, díváme se na muže pokryté hlínou a krví, na muže, kteří padají jeden přes druhého,“ líčil v dochovaných záznamech první den německého útoku neznámý francouzský důstojník.

Dokončení: Jak přežít v pekle: Každodennost pěšáků během verdunské bitvy (4)

Voják, jenž věřil, že smrt či naopak život jsou mu nezvratně předurčeny, se vrhal do dalších akcí o něco snadněji. „Deset hodin trávit v podzemním krytu pod dělostřeleckou palbou. Deset hodin v očekávání, že budu pohřben zaživa, případně že budu rozmetán do vzduchu, pokud granát exploduje v našem muničním skladě,“ poznamenal v dopise domů německý voják Anton Steiger. Během války mnoho jemu podobných svou víru v Boha ztratilo, jiní se s děsivými zážitky naopak vyrovnávali opačně – nechávali se pokřtít. 

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Státy většinou neposkytují příliš informací o zvláštních jednotkách

Válka

Praha v 19. století. V roce 1869 už měla 158 tisíc obyvatel, tedy asi dvakrát více než Brno.

Historie
Věda

Sonda Al Amal je 2,37 metru široká, na délku měří 2,9 metru a váží zhruba 1 500 kilogramů. Její základ tvoří trojice vědeckých přístrojů: multispektrální kameroa EXI (Emirates eXploration Imager), infračervený spektrograf EMIRS (Emirates Mars Infrared Spectrometer) a ultrafialový spektrograf EMUS (Emirates Mars Ultraviolet Spectrometer).

Vesmír

Enzymatická výbava trávicí soustavy zavíječe voskového (Galleria mellonella) umožňuje jeho housenkám trávení včelího vosku – po chemické stránce komplikované a těžko odbouratelné struktury.

Zajímavosti

Monumentální křesťanský chrám, v němž byli korunováni byzantští císařové, se změnil v mešitu po dobytí Konstantinopole (dnešního Istanbulu) osmanskými vojsky v roce 1453. Nyní patří k nejnavštěvovanějším památkám Turecka. 

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907