Reklama


Jak si kdo ustele: Jak se měnila podoba postele v lidské historii

23.04.2018 - Lenka Peremská

Kdo by večer po únavném dni nedopřál pohodlí postele. Jaké pohodlí se v tomto směru nabízelo lidem v historii

<p>Dnešní trendy odkazují k praktičnosti a minimalismu ve zdobení</p>

Dnešní trendy odkazují k praktičnosti a minimalismu ve zdobení


Reklama

Člověk miluje komfort. Po každodenním stresu chce uvolnit tělo v posteli a pohodlně se prospat do následujícího dne. I lůžko, věc tak zdánlivě banální, však prošlo mnohými vývojovými fázemi. A jeho počátky rozhodně nebyly pro pohodlí milovného člověka růžové.

Antika zvyklá na polehávání

Zatímco pravěkým lidem postačovala ke spokojenosti kůže nebo navršená měkká podestýlka, lidé starověkých civilizací začali prahnout po něčem, co by zpohodlnilo chvíle strávené odpočinkem. Dlouhé hodiny ležení si například v řeckořímském světě získaly takovou oblibu, že si tehdejší lidé uvykli polehávat na lůžkách i při takových činnostech, jakými bylo stolování. Lehátko (v Římě zvané lectus) se záhy stalo nejvýznamnějším kusem zařízení starověké domácnosti.

Dřevěná lůžka s jedním nebo dvěma proti sobě umístěnými opěradly pro hlavu byla podle vkusu svého majitele zdobena slonovinovými intarziemi nebo malbami. Pro větší pohodlí se na povrch rovněž kladly matrace a polštáře. Lehátka však nesloužila výhradně pro spaní, lidé odpočívali na lůžku i během stolování, což bylo praktické a pohodlné zároveň. Přejedený Říman ležící na lůžku se mohl po opulentní večeři rovnou na místě odebrat do říše snů. 

Postel s nebesy

S příchodem středověku antická pohodlnost upadla. Lidé jakoby vymazali část své historie a přenesli se zpět do dávných věků necivilizovaných dějin. Nejběžnějším typem podložky byla slaměná matrace, která dostatečně odizolovala spícího od studené podlahy jeho příbytku. Postel byla navíc ve středověku chápána jako určité centrum celého příbytku. Zde se rodily děti, zde se setkávalo, odkazovalo a umíralo.

Obyvatelé, kteří měli dostatek prostředků ke zkvalitnění si vlastního obydlí, však narozdíl od prostých lidí spávali na postelích bohatě zdobených tkaninami a závěsnými textiliemi. Gotická lůžka, typická čtyřmi soustruženými sloupky v bocích, mohla být překryta baldachýnem, který z postele vytvořil jakýsi uzavřený prostor. Díky silným látkám sem nepronikla zima a nocování se mohlo stát relativně příjemnou záležitostí. 

Postel jako přijímací síň

Postupem času nabývala lůžka stále roztodivnějších a propracovanějších tvarů. Vrcholem honosnosti bylo pravděpodobně baroko, kdy se z postelí stávaly nádherně a draze zdobené prostory s mnoha a mnoha textiliemi. Místo ke spaní však zároveň ztratilo svou intimitu. Nákladně architektonicky členěná lůžka začala fungovat jako audienční síň, kam za majitelem přicházely návštěvy, které se ani na okamžik nepozastavily nad, pro nás v mnoha směrech nezvyklou, situací. Francouzský král Ludvík XIV. prý ve své majestátní posteli přijímal dokonce dvůr i zahraniční velvyslance. 

Balustrádové podpěry, nožky ve tvaru bájných zvířat a obrovské a těžké baldachýny začaly brát za své teprve s příchodem nového stylu, klasicismu. Někdejší pompézní postele se vrátily zpět ke svému původnímu účelu. 

Postel 19. století

19. století přineslo do oblasti řezbářství nový výdobytek. Bylo jím ohýbání dřeva, s nímž jako první přišel Michael Thonet. Postele tak získaly další tvary a ozdoby a jejich zpracování mohlo jít ruku v ruce se střídajícími se uměleckými slohy. 

Lůžka venkovského obyvatelstva 19. století si ještě dlouho uchovávala svůj jednoduchý tvar. I zde však mohly být nalezeny umně zpracované kusy. Takový nábytek se potom dědil z generace na generaci a nezřídka se stávalo, že byl nejcennějším svatebním darem novomanželům. Lidé rovněž velice záhy pochopili další roli postele jakožto skladovacího prostoru. Nedostatek úložných ploch vedl obyvatele k využití všech koutů a vnitřek lůžek jako by byl k uskladňování věcí přímo stvořený. Konstrukce se proto začaly vyrábět jako duté s výsuvným šuplíkem.

TIP: Bez šroubků a hřebíků, nepostavíš nábytku: Jak to ale naši předci dělali?

Spatříme-li dnes postel 19. století, jen málo se liší od našich dnešních lůžek. Nemůžeme si však nevšimnout, že tehdejší rozměry se dost odlišovaly od současných dvoumetrových postelí. Titěrnost starých lůžek předminulého století byla dána nejen menším vzrůstem jejích majitelů, ale zejména tím, že lidé spali téměř vsedě s mnoha polštáři podloženými pod zády, které je ochraňovaly pře všudypřítomnou zimou.

Design světem vládne

Druhá polovina 20. a především naše 21. století vtrhlo do oblasti nábytkářství s novou vlnou designových postelí. Vedle klasického stylu začaly časopisy zabývající se obytným interiérem přinášet minimalistické formy postelí, které pozbyly veškerou někdejší zdobnost a omezily se pouze a jedině na účelnost. Lůžko se tak navrátilo ke své někdejší funkci, ke spaní. 

  • Zdroj textu:

    Živá historie

  • Zdroj fotografií: Pixabay

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Uskupení stromů nazvané Lady Bird Johnson Grove upomíná na manželku amerického prezidenta Johnsona.

Cestování

Cíl atentátu Josif Vissarionovič Stalin

Válka

Ještě nedávno zkoumala planetu evropská sonda Venus Express

 

Vesmír

Naši předkové nežili o suchém chlebu, maso se podávalo téměř každý den.

Historie
Revue

Tuňák dosahuje délky kolem dvou metrů, pěticentimetrový plátek nejlepšího tuňáka vyjde na pět set korun.

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907