Jaké hodinky používali sovětští a ruští kosmonauté během letů do vesmíru (2)

29.08.2021 - Tomáš Tázlar

Přestože do 90. let Rusové nevolili „americký přístup“, tj. jedny ověřené hodinky pro všechny své kosmonauty, neznamená to, že jim nevěnovali pozornost. Také v Rusku existoval zakázkový vývoj speciálně pro vesmírnou agenturu

<p>Hodinky <strong>Cosmonavigator</strong> svému majiteli kromě času prozradí, nad kterým zemským kvadrantem se právě nachází. V 90. letech se stala oficiálním dodavatelem časomíry pro ruské kosmonauty švýcarská značka <strong>Fortis</strong> (ve výřezu).</p>

Hodinky Cosmonavigator svému majiteli kromě času prozradí, nad kterým zemským kvadrantem se právě nachází. V 90. letech se stala oficiálním dodavatelem časomíry pro ruské kosmonauty švýcarská značka Fortis (ve výřezu).


Reklama

Důkazem, že i v Rusku existoval zakázkový vývoj speciálně pro vesmírnou agenturu, se staly elektronické hodinky dodané závodem NII Časprom. Ten se zaměřoval na nejmodernější elektronické měřicí přístroje a koncem 60. let dodal 29 kusů do Hvězdného Městečka. Namísto klasického 12hodinového ciferníku se jejich okruží členilo na 24 dílků. Hodinová ručička tak disk obkroužila za 24 hodin, zatímco minutová se pohybovala stejně rychle jako u běžných hodinek. Výhoda spočívala v tom, že nositel v jakémkoliv prostředí poznal, jestli je právě den, či noc. 

Předchozí část: Jaké hodinky používali sovětští a ruští kosmonauté během letů do vesmíru (1)

Ještě zajímavější byl ovšem samotný strojek. Nedochovalo se mnoho zpráv, ale nepochybně se jednalo o jakousi verzi accutronu, který původně vyvinula společnost Bulova – tedy předchůdce quartz systému. Nabízel ve své době řádově vyšší přesnost chodu než jeho mechanická konkurence, a to odchylku pouhých několika sekund denně. Zmíněné hodinky si s sebou údajně vzal na misi Pavel Beljajev, kapitán Voschodu 2, a Jurij Arťuchin ze Sojuzu 13.

V pozdějších letech bylo možné na zápěstích kosmonautů spatřit celou plejádu hodinek, především sovětské provenience. Asi nejčastěji mířil do vesmíru chronograf Poljot, sestrojený původně pro ruské námořnictvo (viz Co měl na zápěstí Remek?). Jelikož ovšem ruští technici tolik nezasahovali do předmětů osobní potřeby posádek, vydávaly se od 70. let do kosmu i populární digitálky Elektronika, po nichž toužilo snad každé dítě v Československu.

Nápad v nouzi

Zajímavou vsuvku do našeho příběhu vnáší veterán vesmírných letů Vladimir Džanibekov. Jen máloco se vyrovná riskantní misi k nefunkční stanici Saljut 7, kterou roku 1985 podnikl s Viktorem Savinychem. Sám si během letu poznamenal do deníku myšlenku, jež o mnoho let později vedla ke vzniku vskutku unikátní časomíry. Zatímco se ukládal ke spánku v promrzlém modulu, uvažoval při pohledu z okna, nad kterou částí Země se právě nacházejí. V důsledku silné oblačnosti na to bez kontroly přístrojů nebylo možné přijít a vylézat z vyhřátého spacího pytle se mu nechtělo. Hlavou mu tak problesklo, jak užitečné by byly pro kosmonauty hodinky, jež by kromě času ukazovaly i přesnou polohu. 

Až o celých 18 let později se Džanibekovův sen přetavil ve skutečnost, když ve spolupráci s firmou jeho známého vznikla limitovaná edice 350 kusů hodinek Cosmonavigator. Použitý kalibr nepatří mezi skvosty vysoké hodinařiny. Je však důmyslně upraven tak, aby zobrazoval čas ve 24hodinovém spektru, a navíc okruží při správném nastavení majiteli řekne, nad kterým zemským kvadrantem se právě nachází. Poprvé se tyto hodinky dostaly do vesmíru na zápěstí Gennadije Padalky při 9. stálé misi na ISS. Přestože měly sloužit aktivním kosmonautům, některé se rychle prodaly a dnes patří mezi vyhledávané sběratelské kousky.

Rekordmanky na ruce

V roce 1994 vyhlásila nově ustavená agentura Roskosmos švýcarskou značku Fortis oficiálním dodavatelem hodinek pro ruské kosmonauty. Časomíra se – podobně jako o několik dekád dřív Speedmastery od Omegy v USA – testovala v nejrůznějších fyzikálních prostředích, zahrnujících tlak, teplotu, přetížení, chvění či voděodolnost. A obstála na výbornou. 

Výběr hodinek od firmy Fortis znamenal mírné překvapení, mimo jiné proto, že jsou tzv. automatické. Natahují se tedy pohybem ruky, čímž se spustí rotor a ten pak pomocí dalšího soukolí natáhne hodinové pero. Systém je sice obecně náchylnější k poruše než manuální strojek, ale umožňoval funkcionality, jež se ve vesmíru – a především ve volném prostoru – velice hodí. Kromě jiného měl totiž na hlavním ciferníku i minutový sčítač. Místo obvyklých tří hlavních ruček tak hodinky dostaly do vínku ještě jednu, která se posouvala skokově vždy po minutě. Totéž samozřejmě umějí i další modely, ale jen málokterý zobrazuje odměřený čas od 0 do 60 minut na hlavním ciferníku, a nikoliv v malém okruží, jež bývá ve zhoršených podmínkách špatně čitelné. 

TIP: Nepostradatelná výbava: Jaké hodinky používali astronauté při cestách do vesmíru?

Hodinky Fortis prožily křest ohněm během mise Sojuz TM-19. Jurij Malenčenko a Talgat Musabajev je tehdy měli vně stanice Mir na zápěstí víc než 11 hodin. Staly se tak prvními automatickými chronografy ve volném prostoru. Německý kolega ruské dvojice potom oficiálně potvrdil, že pracovaly velice přesně a jejich automatický nátah fungoval i v beztíži. Hodinky tudíž dodnes tvoří součást oficiální výbavy ruských kosmonautů, kteří je získávají po dokončení výcviku, a díky tomu drží Fortis rekord v souhrnném čase stráveném v otevřeném vesmíru. 

Co měl na zápěstí Remek?

Vladimír Remek letěl na stanici Saljut v březnu 1978 s poměrně značným ohlasem médií nejen v rodném Československu, ale i v Sovětském svazu a dalších zemích. Zjistit tedy, jaké hodinky mu během týdenní mise zdobily zápěstí, by neměl být takový problém. Opak je ovšem pravdou. Dlouhou dobu se o nich jen spekulovalo a s jistotou se pouze vědělo, že nešlo o Prim. Například Remkův kolega z východního Německa Sigmund Jähn představoval v daném ohledu většího patriota a na oběžnou dráhu si s sebou vzal „domácí“ hodinky Ruhla.

Nakonec se nadšenci z nepříliš kvalitních předstartovních fotografií dobrali modelu, který následně potvrdil i sám kosmonaut. Od ruských kolegů dostal ve Hvězdném Městečku již během výcviku Poljot cal. 3133 v černém provedení. Jedná se o kopii švýcarského strojku Valjoux, využívanou především sovětským námořnictvem. Pro svou spolehlivost se však rozšířila i mezi kosmonauty. 

Chcete-li vlastnit vesmírné hodinky, které mají navíc pro Čechy symbolickou hodnotu, můžete na zmíněný kousek poměrně bez problémů narazit na internetových bazarech či aukcích. Jeho cena přitom není nijak závratná, obzvlášť v porovnání s modelem Omega Speed­master, jenž se prodává výrazně přes sto tisíc korun.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Krom případu Kathleen Grundyové vyšetřovala policie také úmrtí 27 dalších pacientů Harolda Shipmana, z nichž někteří také „změnili“ závěť v lékařův prospěch.

Zajímavosti

Dron Zephyr S při letních testech

Věda

Azincourt: Nedisciplinovaní rytíři

Psal se rok 1415 a schylovalo se k jedné z nejdůležitějších bitev stoleté války, ke které mělo dojít u severofrancouzského Azincourtu. Anglické vojsko se tehdy vylodilo na pobřeží a čekalo na rozhodný boj. Odhadem 6 000 až 9 000 vojáků zápolilo s vyčerpáním, zato Francouzi šli do boje se vší vervou. Byla to obrovská armáda, která prý mohla čítat až 36 000 mužů. K vidění zde byla krásná brnění. Silní koně. Jedno jim ale chybělo. Disciplína.

Když boj začal, dostávali se francouzští jezdci jen těžko k nepříteli. Urozencům navíc šlo spíše o ukázku osobní statečnosti a kopyta těžkých koní se navíc nořila hluboko do bláta, které vytvořily deště z předcházející noci. Angličané měli nádavkem jednu obrovskou výhodu, a totiž dlouhé luky, i když jejich role asi nebyla tak dominantní, jak se kdysi tvrdilo. Rozhodně však dokázaly vystřelit stovky vraždících nástrojů za minutu a francouzská převaha se proto rychle zmenšovala. Země galského kohouta nakonec utržila drtivou porážku a přišla o výkvět svého rytířstva. Zatímco na anglické straně prý padlo 15 rytířů, Francouzi jich ztratili kolem 5 000. (foto: Wikimedia Commons, CC0)

Historie

Dostane-li se planetka do Kirkwoodovy mezery, vytlačí ji odtud působení gravitační síly Jupitera.

Vesmír
Revue

Puklinový kaňon nazvaný Subway (podzemka) patří k nejvyhlášenějším místům Národního parku Zion.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907