Stejně jako slavná dvojice z Verony, i Leopoldina Hofmannová a Jindřich Habsbursko-Lotrinský zemřeli v průběhu několika hodin. Už jejich manželství vyvolalo pořádný skandál!
Ona se narodila se obyčejnému magistrátnímu úředníkovi v Kremsu. Jeho dědečkem byl císař Leopold II. Jindřich byl sice „pouhým“ arcivévodou z vedlejší větve a s nulovými nároky na trůn, nicméně habsburské zákony byly neúprosné. Členové císařského rodu se museli podrobovat neúprosného protokolu. A morganatické sňatky? Ty se trpěly jen s krajní nevolí.
Přestože měla Leopoldina Hofmannová mimořádné hudební vlohy, museli jejího otce dlouho přemlouvat, aby jí zaplatil hudební vzdělání. Když v roce 1863 úspěšně ukončila vídeňskou konzervatoř, ocenili pedagogové její závěrečné vystoupení dokonce velkou stříbrnou medailí. Jeden ze členů komise – Eduard Kreibig, toho času ředitel vyhlášeného Stavovského divadla ve Štýrském Hradci, právě hledal nové talenty, a tak čerstvé absolventce nabídl angažmá. Dívka ochotně přijala.
Na jevišti tohoto divadla, které navštěvovala místní smetánka a kde slavila Leopoldina velké úspěchy, ji jednoho dne uviděl vysoký štíhlý muž v uniformě. Byl to zdejší vojenský velitel arcivévoda Jindřich Habsbursko-Lotrinský. Vlastně si o čtrnáct let mladší černovlásky všiml krapet dříve. Bydlela totiž na Geidorferstrasse v domě naproti budově velitelství. Z oken své kanceláře ji tak mohl se zalíbením pozorovat.
Jindřich chodil rád do divadla a jednou tam poznal svou „sousedku“. Po představení ji oslovil a doprovodil domů. Pohlednému aristokratovi nedalo příliš práce mladou zpěvačku okouzlit. Jejich vztah se brzy stal veřejným tajemstvím. „Je to jen románek, to nebude mít dlouhého trvání!“ utěšovali se ve Vídni.
Jenže Jindřich to myslel vážně, a proto za ním císař František Josef I. poslal jeho bratry, aby mu promluvili do duše. Marně! Coby polního podmaršála ho proto raději odveleli do války v Itálii. A mezitím „masírovali“ Leopoldinu, aby se Jindřicha vzdala. Jenže to ona odmítala. Snažili se ji tedy uplatit horentními sumami. Bez úspěchu.
Když se Jindřich v roce 1866 vrátil z úspěšné bitvy u Custozzy, znovu jej přeložili, tentokrát do Brna. Jenže odloučení naopak vztah posílilo. Jindřich požádal Leopoldinu, aby se vzdala kariéry zpěvačky a začala si připravovat svatební šaty. Mezitím se Jindřich sešel s císařem Františkem Josefem I. Císař zuřil! Hrozil, že arcivévodu vyžene z Rakouska a že mu odebere všechny tituly i apanáž.
Arcivévoda se nezalekl. V lednu 1868 se zřekl všech závazků v armádě a odebíral se spolu s Leopoldinou do Bolzana, kde vlastnila jeho rodina arcivévodský palác. V něm pořádal 4. února 1868 slavnostní hostinu.
Pozvaní hosté pozdě pochopili, oč vlastně půjde. Večer ve zdejší soukromé kapli uzavřeli milenci za přítomnosti dvou svědků a notáře sňatek. Oddával je probošt von Mayerhausen, kterého sem rovněž vylákali na příslib hostiny a který kvůli této svatbě málem přišel o místo. Všichni přítomní se sice museli zavázat k mlčení, ale císaři se vše brzy doneslo. Manželství vyvolalo v Rakousko-Uhersku velký rozruch.
Jindřich musel vystoupit z císařského rodu, vzdát se všech titulů, složit vojenské funkce a opustit se svou ženou Rakousko-Uhersko. Dvojice se nejdříve usadila v bavorském Rosenheimu, kde se ubytovala v malém hotýlku. Ale novináři je vyslídili, a tak se pod jménem hrabě a hraběnka von Waideck usadili ve švýcarském Lucernu. Nežili si špatně, císař jim část apanáže přece jen ponechal.
Po čtyřech letech dostali od Františka Josefa dopis, v němž jim oznamoval, že Jindřichovi vrátil práva císařského prince a dodatečně povolil i jeho manželství. Důvody neuvedl, proslýchalo se ale, že Jindřich měl u císaře mocné přímluvce. Anebo císaře obměkčila zpráva, že se v tomtéž roce páru narodilo jejich jediné dítě – dcera Marie Rainerie?
Svou roli mohl hrát i Jindřichův zdravotní stav. Trpěl rozedmou plic a zánětem hrtanu a prostředí ve Švýcarsku mu nesvědčilo. Císař jistě vzal v potaz i pokoru, s níž dvojice žila v ústraní – bez okázalého přepychu a především bez skandálů. Leopoldině oficiálně povolili používat titul hraběnka von Waideck. S podobně velkorysými gesty monarchie obvykle šetřila.
Manželé se usadili v arcivévodském paláci v Bolzanu. Místo se díky Jindřichovi stalo centrem města. Leopoldina se věnovala dobročinným aktivitám. Když se na podzim roku 1891 chystala ve Vídni svatba arcivévodkyně Luisy Toskánské s následníkem saského krále Fridrichem Augustem, přišlo pozvání i do Bolzana.
Dceři Marii Rainerii bylo právě devatenáct, tedy nejvyšší čas, aby ji uvedli do společnosti. Svatba ve Vídni představovala skvělou příležitost. Rodina se ubytovala v hotelu Sacher a účastnila se slavnostní večeře pro 173 hostů. Marie Rainerie navštívila Vídeň poprvé a město ji nadchlo. Bohužel se neradovala dlouho.
Na druhý den se její rodiče vypravili na večerní procházku, ale velmi rychle se vrátili. Arcivévodovi se udělalo zle a přivolaný lékař diagnostikoval zápal plic. Krátce nato se nemoc objevila i u Leopoldiny. Manželům se dostávalo nejlepší lékařské péče. Nemoc však měla rychlý průběh.
TIP: Johann a Anna: Milostná romance, která otřásla habsburským domem
Leopoldina upadla do bezvědomí 29. listopadu 1891 a odpoledne umřela. V ten den by slavila 49. narozeniny. Jejího manžela dostihla smrt v ranních hodinách následujícího dne. Z Marie Rainerie se tak během necelých 24 hodin stal úplný sirotek. Ani smrt tento noblesní pár nedokázala rozdělit, jak bylo dojemně konstatováno v dobovém tisku…
ZajímavostiStředobod areálu obývaného oneidskou komunitou tvořil cihlový zámeček, kde se odehrávala většina společenských aktivit. (foto: Wikimedia Commons, New York Public Library, CC0)
VědaŘepeň durkoman roste na vlhkých polích, špatně odvodněných loukách, dočasně obnažených dnech rybníků, jezer a řek, lze ji nalézt v příkopech cest i blízko lidských sídel. (foto: Wikimedia Commons, Stefan.lefnaer, CC BY-SA 4.0)
HistorieNa základě rentgenových snímků a počítačové tomografie jeho mumie vědci předpokládají, že Tutanchamon nejspíš dopadal při chůzi na patu a potřeboval oporu hůlky. (ilustrační foto: Wikimedia Commons, Michael Barera, CC BY-SA 4.0)
VálkaOperace v hustě obydleném městském prostředí jsou jedněmi z nejnáročnějších vůbec. Brazilské favely poté představují skutečnou městskou džungli, kde policisté navíc musí brát ohledy i na bezpečnost civilních obyvatel. (foto: Wikimedia Commons, Governo do Rio de Janeiro, Marcelo Horn, CC BY 2.0)
VědaStartup Vow Food z australského Sydney vyprodukoval jako první na světě maso z buněk vyhynulého mamuta. (ilustrace: Wikimedia Commons, Thomas Quine, CC BY-SA 2.0)