Jakou rychlostí mohou letět meteoroidy?

02.01.2021 - Michal Švanda

<p>Meteorické roje patří k nejpopulárnějším představením na noční obloze. Ultrarychlé meteoroidy z explozí supernov mezi nimi neuvidíme, ale mohla by je zachytit síť akustických detektorů.</p>

Meteorické roje patří k nejpopulárnějším představením na noční obloze. Ultrarychlé meteoroidy z explozí supernov mezi nimi neuvidíme, ale mohla by je zachytit síť akustických detektorů.


Reklama

Pod pojmem „meteoroid“ rozumějí astronomové menší těleso, jež se pohybuje meziplanetárním prostorem. Střetne-li se s atmosférou Země, začne se o ni intenzivně třít, prudce se zahřeje a odpařuje se. Na obloze pak pozorujeme světelný jev – meteor, známou „padající hvězdu“. Malá tělesa až do hmotnosti stovek kilogramů se obvykle odpaří kompletně, zatímco z hmotnějších může až na povrch planety dopadnout pozůstatek – meteorit, tedy „kámen z vesmíru“. 

Meteoroidy cestují Sluneční soustavou rychlostmi několika desítek kilometrů za sekundu, což odpovídá řádově setinám procenta rychlosti světla. Při vstupu do atmosféry se jejich rychlost pohybuje v rozpětí od 11 do 72 km/s a se vstupem do ní rychle klesá.

Vědci však nedávno představili studii, podle níž by se mezi meteoroidy mohla tělesa pohybovat i stokrát rychleji a uvedené rychlosti by se již považovaly téměř za relativistické. Podle vědců by takové útvary, spíš zrna s rozměry kolem 1 mm, mohly pocházet z výbuchů supernov, které reprezentují známé metače prachu. A jak by se meteory vyvolané prachem ze supernovy lišily od těch běžných? 

TIP: Planetky, komety, meteoroidy: Mohou ohrozit naši planetu?

Vysoká rychlost by zapříčinila okamžitou destrukci tělesa ve značných výškách atmosféry. Na Zemi bychom tedy pozorovali jen jeden záblesk trvající asi desetitisícinu sekundy a neviděli bychom žádnou stopu. Okamžitá destrukce tělíska by ovšem vyvolala rázovou vlnu, kterou by mohly zachytit mikrofony. Jde o chytlavou myšlenku a teprve v budoucnosti uvidíme, zda staví na reálných základech. 

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Věda
Historie
Reklama

Magnetické pole Jupiteru. Vlevo měsíc Io.

Vesmír

Mexické tučnice většinou tvoří dva typy růžic – letní masožravé a zimní s kratšími, sukulentními listy, díky nimž rostlina přečkává suché období. Listy zimních růžic jsou křehké, snadno se odlomí a jednotlivé listy jsou pak schopné zakořenit. Některé druhy mají báze listů zapuštěné v zemi, a tak se chrání před vyschnutím či v suchém ročním období vytvářejí pod povrchem země šupinaté cibulky.

Květy tučnic jsou opylovány hmyzem. Semena těchto rostlin jsou jemná, mají strukturovaný povrch. Ve vodě se díky tomu na jejich povrchu drží bubliny, které semena nadnášejí a umožňují jejich šíření pomocí menších i větších vodních toků. Na snímku Tučnice ocasatá (Pinguicula moranensis). Snad nejznámější, často pěstovaný druh tropické tučnice

Příroda
Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907