Renomé Japonska nepramení z bohatství starověkých památek. Přesto i v zemi vycházejícího slunce najdeme tisíce let staré monumenty. A mohyly kofun dokonce někteří historikové srovnávají s egyptskými pyramidami
Počátkem 3. století, kdy na starém kontinentu zatím ještě dominovala Římská říše, vznikla v Japonsku vyspělá kultura Kofun. Její název se odvozuje od památek, jež po sobě zanechala – hliněných či kamenných mohyl navršených do specifického tvaru: Zatímco ty „obyčejné“ měly půdorys čtverce, dvou propojených obdélníků či kruhu, největší hrobky byly určeny pro zesnulé členy horních vrstev a při pohledu z ptačí perspektivy připomínaly gigantickou klíčovou dírku.
Než na japonských ostrovech v 6. století převládl buddhismus, jednalo se o tamní hlavní způsob pohřbívání. Že starověcí Japonci přikládali stavbě kofunů mimořádný význam, dokládá i jejich množství. Jen na Honšú a Kjúšú evidují historikové přesně 161 560 uvedených hrobek. Ovšem pouze zhruba stovka z nich dosahuje rozměrů, nad nimiž se tají dech: Na délku měří více než sto metrů, a rekordní Daisen kofun je dokonce čtyřikrát rozměrnější.
Zmíněná mohyla se nachází ve městě Sakai a název Daisen získala podle čtvrti, kde stojí. Jde přitom o největší hrobku svého druhu nejen v Japonsku, nýbrž na celé planetě. Především pro její impozantní délku 486 metrů rozhodla mezinárodní komise v roce 2019 o zapsání této, ale i dalších 48 mohyl na prestižní seznam UNESCO. Hlavní důvod ochrany pak spočívá ve výjimečné technické zdatnosti, jakou dávní stavitelé při budování prokázali.
Od ostatních hrobek se ta daisenská liší ještě v jiných ohledech: Obklopují ji například tři vodní příkopy a důvod ochranných opatření je zřejmý – uvnitř měl být údajně pohřben císař Nintoku, vládnoucí ve 4. století. Zda mu však mauzoleum skutečně náleží, zůstává předmětem sporů. Japonská vláda totiž považuje kofuny za nedotknutelné památky císařských dynastií, a proto neumožňuje jejich vědecký výzkum.
TIP: Memento mori: České kostnice patří k největším v Evropě
Archeologové se tak dosud dostali do útrob pouze několika méně významných kofunů. Uvnitř pak zpravidla objevili zdobené pohřební komory s osobními cennostmi, zejména šperky a zbraněmi, jež náležely zesnulým. Na řadě míst nechybějí ani sochy zhotovené z jílů, jejichž počty se nezřídka pohybují v řádech tisíců.
Shutterstock
ZajímavostiPachacuti, tvůrce velkolepé říše Tawantinsuyu, na anonymní malbě cuzské školy ze 17. století (foto: Wikimedia Commons, CC0 + Wikimedia Commons, Emmanuel Dyan, CC BY 2.0)
PřírodaSvětelná show Tribute in Light je pastí pro ptáky přelétající nad New Yorkem. (foto: Wikimedia Commons, King of Hearts, CC BY-SA 4.0)
HistorieEmauzský klášter na přelomu 19. a 20. století. (foto: Wikimedia Commons, Deport & Panzer, CC0)