Renomé Japonska nepramení z bohatství starověkých památek. Přesto i v zemi vycházejícího slunce najdeme tisíce let staré monumenty. A mohyly kofun dokonce někteří historikové srovnávají s egyptskými pyramidami
Počátkem 3. století, kdy na starém kontinentu zatím ještě dominovala Římská říše, vznikla v Japonsku vyspělá kultura Kofun. Její název se odvozuje od památek, jež po sobě zanechala – hliněných či kamenných mohyl navršených do specifického tvaru: Zatímco ty „obyčejné“ měly půdorys čtverce, dvou propojených obdélníků či kruhu, největší hrobky byly určeny pro zesnulé členy horních vrstev a při pohledu z ptačí perspektivy připomínaly gigantickou klíčovou dírku.
Než na japonských ostrovech v 6. století převládl buddhismus, jednalo se o tamní hlavní způsob pohřbívání. Že starověcí Japonci přikládali stavbě kofunů mimořádný význam, dokládá i jejich množství. Jen na Honšú a Kjúšú evidují historikové přesně 161 560 uvedených hrobek. Ovšem pouze zhruba stovka z nich dosahuje rozměrů, nad nimiž se tají dech: Na délku měří více než sto metrů, a rekordní Daisen kofun je dokonce čtyřikrát rozměrnější.
Zmíněná mohyla se nachází ve městě Sakai a název Daisen získala podle čtvrti, kde stojí. Jde přitom o největší hrobku svého druhu nejen v Japonsku, nýbrž na celé planetě. Především pro její impozantní délku 486 metrů rozhodla mezinárodní komise v roce 2019 o zapsání této, ale i dalších 48 mohyl na prestižní seznam UNESCO. Hlavní důvod ochrany pak spočívá ve výjimečné technické zdatnosti, jakou dávní stavitelé při budování prokázali.
Od ostatních hrobek se ta daisenská liší ještě v jiných ohledech: Obklopují ji například tři vodní příkopy a důvod ochranných opatření je zřejmý – uvnitř měl být údajně pohřben císař Nintoku, vládnoucí ve 4. století. Zda mu však mauzoleum skutečně náleží, zůstává předmětem sporů. Japonská vláda totiž považuje kofuny za nedotknutelné památky císařských dynastií, a proto neumožňuje jejich vědecký výzkum.
TIP: Memento mori: České kostnice patří k největším v Evropě
Archeologové se tak dosud dostali do útrob pouze několika méně významných kofunů. Uvnitř pak zpravidla objevili zdobené pohřební komory s osobními cennostmi, zejména šperky a zbraněmi, jež náležely zesnulým. Na řadě míst nechybějí ani sochy zhotovené z jílů, jejichž počty se nezřídka pohybují v řádech tisíců.
Shutterstock
PřírodaDědeček kakadu
Pátým nejstarším známým ptákem byl nejspíš sameček druhu kakadu inka (Cacatua leadbeateri) jménem Cookie. Vylíhl se 30. června roku 1933 v australské zoologické zahradě Taronga a o rok později byl převezen do právě založené Brookfieldské zoologické zahrady v americkém Chicagu. Když pak 27. srpna roku 2016 zemřel, byl ve věku 83 let nejstarším chovancem této zahrady a posledním zástupcem původního živého inventáře chicagské zoo. Díky známému datu narození je Cookie zaznamenán jako nejstarší papoušek i v Guinessově knize rekordů. Úctu svému bývalému rezidentovi projevila i zoologická zahrada v Chicagu, která v roce 2017 umístila u pavilonů plazů a ptáků pamětní bronzovou sochu Cookieho v životní velikosti.
Kakadu inka je středně velkým zástupcem kakaduovitých papoušků. Nápadným znakem druhu je jeho hřebínek z červeno-oranžově zbarvených pírek, který dokáže napřímit. Obývá vyprahlé australské vnitrozemí. (ilustrační foto: Wikimedia Commons, JJ Harrison, CC BY-SA 4.0)
VesmírČínská analýza vzorků měsíčního regolitu odhalila vodu uloženou v impaktovém skle. (foto: Wikimedia Commons, Nielander, CC0 1.0)
RevueSkunk pruhovaný je ve volné přírodě ohrožen změnou klimatu, intenzivním zemědělstvím i lovem. Skunci mají skvěle vyvinutý čich a sluch, ale velice špatný zrak - proto bohužel často končí pod koly aut. (foto: Wikimedia Commons, USFWS Mountain-Prairie, CC BY 2.0)