Je stárnutí nemoc? A dokážeme ji vyléčit a lidské stárnutí zastavit?

21.02.2021 - Pavel Pecháček

Evoluce vybavila lidskou mysl nevídanými schopnostmi, díky nimž si však zároveň uvědomujeme vlastní smrtelnost. Vidina skonu nás sice paralyzuje, ale podle vědců by v budoucnu nemusela. Blíží se prý totiž doba, kdy zastavíme stárnutí

<p>Lidé, kteří jsou momentálně ve středním věku, se nejspíš budou dožívat víc než sta let. | <em>zdroj: Shutterstock</em></p>

Lidé, kteří jsou momentálně ve středním věku, se nejspíš budou dožívat víc než sta let. | zdroj: Shutterstock


Reklama

Úvahy o smrti trápí občas každého. Lidé se proto odjakživa pokoušeli zjevně nevyhnutelný zákon nějak obejít a dosáhnout nesmrtelnosti, nebo alespoň výrazně delšího života. Někteří prosili nadpřirozené bytosti, další se upínali k zázračným lektvarům či rostlinám a mnozí hledali útěchu v náboženství nebo víře v posmrtný život. Všichni však skončili stejně – zestárli a zemřeli. Někteří se přesto nehodlají se smrtelností smířit: K odpůrcům přirozeného běhu věcí patří také australský biolog David Sinclair, profesor genetiky na lékařské fakultě Harvardovy univerzity a jeden z ředitelů tamního Centra Paula F. Glenna pro výzkum biologických mechanismů stárnutí. 

Fenoménu stárnutí zasvětil v podstatě celou vědeckou kariéru, přičemž na rozdíl od většiny kolegů dospěl k přesvědčení, že tělesné chátrání v principu nezvratné není – a co víc, možná není nevyhnutelná ani samotná smrt. Ačkoliv může podobné tvrzení znít neuvěřitelně, neopírá se o domněnky či vratké hypotézy, nýbrž o celou řadu důkazů, jež Sinclair nedávno shrnul v knize Konec stárnutí: Proč stárneme a proč už nemusíme.

Žít, nebo se množit?

Základním cílem organismu je rozšiřovat své geny, a čím déle, tím lépe. Proč tedy přírodní výběr nezvýhodňoval dlouhověké jedince na úkor krátkověkých a nevytvořil živé formy, jež by se dokázaly množit neustále po stovky, či dokonce tisíce let? Je pravda, že některé stromy skutečně rostou celá milénia a určití živočichové – například paryby – mohou dosáhnout stáří i několika století. Jedná se však spíš o výjimky. Zdá se, že žít věčně a bez přestání plodit potomstvo z nějakého důvodu nejde. Jedna z prvních hypotéz vysvětlovala fenomén stárnutí a smrti organismů tím, že umírají pro dobro druhu, tj. aby udělaly prostor nástupcům, kteří se třeba lépe přizpůsobí prostředí. Daný názor vzal ovšem časem za své, stejně jako celá představa skupinového výběru, z níž vycházel.

Další z teorií zahrnovala „tělo na jedno použití“: Existuje podle ní kompromis mezi množstvím zdrojů, jež lze vynaložit na rozmnožování a na údržbu. Organismus se může buď množit rychle a zemřít brzy, nebo se množit pomalu a žít dlouho. Ani tím se však hypotézy vysvětlující stárnutí nevyčerpávají. Dle některých badatelů závisí délka dožití například na rychlosti metabolismu, hromadění genetických mutací během života, úniku volných radikálů a stárnutí mitochondrií (viz Kyslík a teorie dvojitého agenta) či zkracování koncových částí chromozomů, tzv. telomer.  

Klíč k věčnosti

Konkrétně na telomery se zaměřil i výzkum Shaie Efratiho. Izraelský vědec ve své studii z loňského podzimu tvrdí, že se mu díky 60denní kyslíkové terapii podařilo stárnutí zvrátit. Telomery tvoří klíčové prvky našich chromozomů, protože fungují podobně jako koncovky na tkaničkách od bot. Přirovnání není nijak přitažené za vlasy, protože zmíněné koncovky zajišťují, že se chromozomy dlouhodobým opotřebením nezačnou třepit – imunitní systém by je totiž mohl obratem rozpoznat jako chybnou kopii genu a pokusit se je „odstřihnout“. V průběhu života se však telomery „ošoupávají“ a nabízejí jeden z nejspolehlivějších způsobů, jak určit skutečné stáří organismu i jeho vyhlídky na další existenci. 

Efratiho pokus vedl k tomu, že se pokusné telomery o pětinu prodloužily. Řada vědců se však k jeho experimentu staví skepticky a poukazují, že zkracování telomer představuje pouze jeden z mnoha faktorů ovlivňujících stárnutí. Ačkoliv se je tedy podařilo prodloužit, stále to neznamená, že tělo zázračně omládlo, a v tomto ohledu jsou zapotřebí další, zevrubnější studie.

Informace se ztrácejí

Podle Sinclaira ovšem ani jedna z uvedených teorií původ stárnutí zcela nevysvětluje, a biolog proto přichází se svou vlastní, tzv. informační teorií stárnutí. Podle něj organismus roste a množí se jen za příznivých okolností. Pokud se podmínky zhorší, je pro něj lepší přesměrovat zdroje k přežití či k opravám případných poškození a vyčkat na lepší časy. To však zdaleka není vše. 

Ústřední bod zde totiž tvoří slovíčko „informační“, odkazující na fakt, že konečnou a nejzákladnější příčinu stárnutí představuje ztráta tzv. epigenetické informace. Ta se na rozdíl od informace genetické nekóduje přímo v DNA, ale sestává například z různých chemických značek, jež jsou na DNA navěšeny a souhrnně se jim říká epigenom.

Epigenom pak jako řídicí systém upozorňuje buňky, které geny je třeba „zapnout a které mají zůstat vypnuté“. Zodpovídá za buněčné dělení, a tudíž třeba i za vývoj novorozence z původně víceméně stejných buněk. Všechny totiž mají tutéž genetickou informaci, ale liší se v té epigenetické. A pokud o ni z nějakého důvodu přijdou, ztrácejí identitu a přestávají náležitě plnit svou funkci. 

Hromadění chyb

Jak se může epigenetická informace ztratit? Zásadní roli v tom podle Sinclaira hrají enzymy zvané sirtuiny, které se vedle epigenomu starají rovněž o opravu DNA. Je-li poškozena příliš, mají s ní spoustu práce a nemohou dostát svým povinnostem spojeným s epigenomem. Proto se v něm začnou hromadit často již nevratné chyby: Například se zapínají geny, jež mají být vypnuté, a naopak. 

Vzniká tak epigenetický šum – definitivní příčina stárnutí a vzniku souvisejících nemocí. „Neustálé cestování sirtuinů a dalších epigenetických faktorů od genů k místům s poškozenou DNA a zase zpátky je sice krátkodobě užitečné, ale nakonec kvůli němu zestárneme. […] Právě tato ztráta informací vede každého z nás do světa srdečních chorob, rakoviny, bolesti, chátrání a smrti,“ popisuje Sinclair.

Stárnutí je nemoc

Ačkoliv se informační teorie stárnutí může zdát na první pohled poněkud komplikovaná, faktem zůstává, že nestojí na vodě a podporuje ji řada důkazů, povětšinou z experimentů provedených přímo v Sinclairově laboratoři. Nicméně i kdyby byla pravdivá, k čemu nám kromě lepšího pochopení procesu stárnutí bude? Odpověď zní: K jeho zastavení, nebo minimálně výraznému zpomalení! 

Ztráta epigenetické informace totiž patrně není nevratná a již dnes vznikají technologie, které ji dokážou obnovit a organismus v podstatě omladit. Zmíněný fakt přinejmenším částečně ospravedlňuje Sinclairovo nezlomné přesvědčení, že stárnutí je ve skutečnosti nemoc, a tudíž si zaslouží léčit. Potíž tkví v tom, že si vyvíjené technologie budou muset na praktické uplatnění ještě pár dekád počkat. A samozřejmě je otázkou, zda budou u člověka fungovat stejně jako u mnohdy jednoduchých modelových organismů v podobě kvasinek či hlístic.

Jak si prodloužit život?

Kniha Konec stárnutí se ovšem neupíná jen k relativně vzdálené budoucnosti, ale poskytuje i návod, jak si život (možná) prodloužit pomocí léků, přípravků, terapií a metod dostupných už dnes. Mnohé z nich nepředstavují žádné novinky: K těm klasickým patří třeba kalorická restrikce, tj. snížení množství přijímané potravy při zachování její pestrosti, která při pokusech dokázala zpomalit stárnutí u řady organismů, včetně myší či makaků

Vedle omezení příjmu energie se k oblíbeným metodám řadí také fyzická zátěž či vystavování těla chladu. Obecně jde tedy o to, aby se tělesná schránka tu a tam ocitla ve stresu – pak totiž v domnění, že nadešly zlé časy, aktivuje geny dlouhověkosti a růst s rozmnožováním nechá na později. K prodloužení života by se zřejmě daly využít i některé dnes již dostupné léky, jako rapamycin, resveratrol či metformin, předepisovaný pacientům s cukrovkou. 

Hlava na hlavě

David Sinclair je přesvědčený, že ti, kdo jsou dnes ve středním věku, se budou běžně dožívat víc než sta let. Pokud by se však jeho předpovědi naplnily, vyplynou z toho mnohé zásadní důsledky: například další nárůst počtu obyvatel planety či zhroucení důchodových systémů, které nepočítají s tím, že by mohl člověk strávit v penzi klidně polovinu života. Ani v jednom však autor Konce stárnutí nevidí zásadní problém a připomíná, že se růst globální populace v následujících letech nejspíš výrazně zpomalí. Stejně jako v minulosti se zřejmě také objeví nové technologie, díky nimž dokáže naše planeta uživit víc lidí.

TIP: Tajemství elixíru mládí: Jak vypadá pátrání po receptu na nesmrtelnost

V souvislosti s odchodem do důchodu bude hrát nezanedbatelnou roli robotizace a s ní spojená transformace ekonomik. S pomalejším stárnutím půjde ruku v ruce i zachování zdraví a vitality do vyššího věku, takže lidé budou moct pracovat mnohem déle než dnes. Nyní je každopádně důležité vzít uvedené skutečnosti na vědomí a nečekat, že je někdo vyřeší za nás. Naopak je potřeba zahájit celospolečenskou diskusi a na popsané změny se připravit.

Kyslík a teorie dvojitého agenta

Pro většinu známých organismů představuje kyslík zcela nepostradatelný prvek a v evoluci života na Zemi sehrál naprosto zásadní úlohu. Každá mince má ovšem dvě strany: Podle „teorie dvojitého agenta“, prezentované britským evolučním biologem a biochemikem Nickem Lanem, odpovídá za stárnutí a v důsledku i za smrt právě kyslík – konkrétně jeho volné radikály. Ve stáří totiž unikají z poškozených buněčných organel zvaných mitochondrie, zvyšují oxidační stres a způsobují chronický zánět, jenž vede ke stárnutí i k rozvoji souvisejících nemocí. A přírodní výběr proti tomu nijak nebojuje, ba právě naopak: V mládí je totiž oxidační stres a vyvolání krátkodobé zánětlivé reakce zásadní, aby se tělo mohlo vypořádat s infekcí a organismus se dožil reprodukčního věku. 

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Jizvy chudoby: konžský frank

kde: Demokratická republika Kongo | nejvyšší inflace: 511 % (2000)

Demokratická republika Kongo vlastní jedny z největších zásob mědi a kobaltu na světě a nechybí jí ani ropa. O vývoz všech tří surovin sice země opírá svou ekonomiku, která je momentálně na vzestupu, nicméně dlouhé roky občanských válek a nestabilní politické situace v ní napáchaly přetrvávající škody. Nejvyšší inflace byla v zemi naměřena v roce 2000, kdy se zvýšila o 511 procent. Od té doby sice znehodnocení prudce kleslo, ve státě však stále žije přes 60 procent obyvatel pod úrovní chudoby. 

Zajímavosti
Věda

Pražský hrad (kolem roku 1400). Za Lucemburků, především pak za Karla IV. se hrad románský proměnil v gotický. Královský palác byl přestavěn podle „galského způsobu“ a francouzská gotika se měla odrážet i ve stavbě katedrály. (zdroj: Archiv výzkumu Pražského hradu)

Historie

Umělecká představa stanice Tchien-kung 3, která má vzniknout do roku 2022. (zdroj: CNSA)

Vesmír
Zajímavosti

Součástí japonských sil byla i největší bitevní loď na světě Jamato. (zdroj: Wikimedia Commons (Yamato Museum, Shizuo Fukui, volné dílo)

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907