Jen pro mladé: V tokijském baru nejsou lidé nad čtyřicet vítáni
Rozhodnutí jednoho tokijského baru zaměřit se na hosty pod 40 let, otevírá debatu o hranicích mezi cílením na konkrétní skupinu zákazníků a věkovou diskriminací.
V tokijské čtvrti Šibuja se nedávno objevil bar, který vyvolává debatu o diskriminaci a proměnách noční kultury. Před vchodem má umístěnou výraznou ceduli s nápisem, že jde o místo určené mladé generaci, konkrétně pro lidi do 40 let.
Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o riskantní podnikatelské rozhodnutí, které omezuje potenciální klientelu. Majitel baru ale tvrdí, že jde o vědomou volbu. Cílem je vytvořit prostředí, ve kterém se budou hosté cítit pohodlně.
Upustit páru
Podle personálu tvoří hlavní část zákazníků mladí lidé, a pokud se v podniku objeví starší hosté, často si stěžují na hluk. Věkové vymezení má proto předejít konfliktům a nespokojenosti na obou stranách.
Japonské izakaya bary jsou tradičním typem podniku, které stojí někde mezi klasickou hospodou a restaurací. Typicky jde o neformální, často hlučnější a uvolněné místo, kam Japonci chodí po práci s kolegy nebo přáteli na pár skleniček a něco malého k jídlu. V japonské kultuře má tento typ podniku silnou sociální roli – jde o prostor, kde se stírají pracovní hierarchie a kde se „ventiluje“ pracovní den.
Někteří mladí zákazníci iniciativu vítají. Díky tomu, že jsou v podniku hlavně mladí lidé, si mohou dovolit být hlučnější a uvolněnější, aniž by se obávali, že budou někoho rušit. Bar tak podle nich nabízí prostor, kde se nemusí neustále hlídat a přizpůsobovat se.
Věk je jen číslo
Majitel podniku zároveň zdůrazňuje, že lidé nad 40 let nemají oficiální zákaz vstupu. Cedule má sloužit spíše jako upozornění na atmosféru uvnitř než jako striktní pravidlo. Pokud starší hosté přijdou, personál je předem upozorní, že bar bývá hlučný a živý. Pokud s tím nemají problém, jsou vítáni. Jak majitel s nadsázkou dodává, „pokud je někdo starší čtyřiceti, ale mladý duchem, nemáme důvod ho odmítat“.
Celá záležitost tak otevírá širší otázku, zda je podobné věkové vymezování legitimním způsobem, jak si podnik definuje cílovou skupinu, nebo zda už balancuje na hraně věkové diskriminace. Zatímco část veřejnosti krok baru kritizuje, jiní jej vnímají jako praktické řešení generačních rozdílů v očekáváních od noční zábavy – zejména v jedné z nejrušnější čtvrtí, jakou je tokijská Šibuja.
