Jsou telepatie či předvídání budoucnosti vědecky možné, nebo jde o podvrh?

08.01.2021 - Vilém Koubek a Roman Polach

Zatímco seriózní věda parapsychologii neuznává, nemálo lidí v nadpřirozeno skálopevně věří. Patří vědmy, telepati či média komunikující s duchy mezi podvodníky, nebo lze jejich schopnosti objektivně studovat a změřit?

<p>Téměř polovina Američanů věří v duchy či démony, existenci upírů připustilo „jen“ 13 % dotázaných. Až 23 % dotazovaných Britů se v životě již poradilo s vědmou a polovina z nich jí věřila</p>

Téměř polovina Američanů věří v duchy či démony, existenci upírů připustilo „jen“ 13 % dotázaných. Až 23 % dotazovaných Britů se v životě již poradilo s vědmou a polovina z nich jí věřila


Reklama

Parapsychologie zahrnuje nejrůznější disciplíny, od telepatie přes telekinezi a rozmlouvání s duchy až po předvídání budoucnosti. Není tedy divu, že ji vědci považují za podvod a jejími „výzkumy“ pohrdají. Ovšem zatímco odborná obec má v drtivé většině o nadpřirozenu jasno, část veřejnosti si zdaleka tak jistá není. 

Průzkum z roku 2019 například ukázal, že 45 % z 1 293 dotázaných Američanů věří na duchy a démony. Stejně se ovšem vyjádřilo i 33 % účastníků ve Velké Británii, proslulé svým kritickým postojem. Podle studie z roku 2011 také 23 % Britů alespoň jednou v životě navštívilo vědmu, přičemž víc než polovina z nich jejím slovům věřila. Část veřejnosti je zkrátka o nadpřirozenu přesvědčena a každý, kdo by vědecky prokázal existenci duchů či fungování telepatie, by se stal okamžitě slavným – nehledě na to, že by zboural základy mnoha vědních odvětví. 

První pokusy zkoumat paranormálno se odehrály již v roce 1853 pod taktovkou „vědců“, jako byli Robert Hare či Agénor de Gasparin. Druhý jmenovaný například studoval schopnost naklonit stůl jen silou mysli. Telekinetické experimenty prováděl po dobu pěti měsíců a nakonec oznámil, že objevil řadu jedinců, kteří dokážou soustředit svou spirituální energii. 

Chceme věřit

Kritici však jeho závěry záhy rozmetali pomocí protiargumentů o nedostatečném dozoru a nevyhovujících podmínkách, za nichž k pokusům docházelo. Nejenže testovaní seděli dost blízko stolu, aby jím mohli pohnout třeba koleny, ale výzkumníci s takovou možností – snad záměrně – nepočítali a nezajistili souběžnou kontrolu pod deskou i nad ní.

Podobně marných a rozporuplných studií se uskutečnila spousta a kritika je vždy krátce po zveřejnění znevážila. Přesto roku 1882 v Londýně vznikla Society for Psychical Research (SPR) neboli „společnost pro tělesný výzkum“, první oficiální instituce zabývající se zkoumáním nadpřirozena. K problematice se rozhodla stavět bez předsudků a zprvu do svých skeptických řad pouštěla i známá média či spiritualisty. Vztahy s vyznavači nadpřirozena však ochladly, když se ukázalo, že společnost coby důkaz pravosti netradičních schopností nepřijímá svědectví třetí strany a svůj názor zakládá pouze na vlastních pozorováních. 

Důkazy ať hledá Sherlock

Právě díky uvedenému postoji ovšem SPR během následujících let odhalila mezi spiritualisty mnoho podvodníků, a dalo by se tedy říct, že se postavila na stranu zdravého rozumu. Vysloužila si však kritiku vyznavačů nadpřirozena: S přísnými pravidly nesouhlasil například ani sir Arthur Conan Doyle, slavný autor Sherlocka Holmese a člen rady SPR. K nadpřirozenu měl velmi kladný vztah a přikláněl se k existenci duchovního světa. Nicméně v roce 1930 jej striktní regule společnosti přiměly opustit její řady. Přes neutuchající výhrady vědecké i alternativní obce funguje SPR dodnes a hmatatelný důkaz nadpřirozených schopností dosud nenalezla. 

TIP: Duchové v hledáčku vědy: Kde se vzal fenomén spiritistických seancí

Zlatý věk parapsychologie nastal v 70. a 80. letech minulého století, kdy se odehrál bezpočet pokusů. Za nejlepší „vědecký důkaz“ mimosmyslového vnímání se tehdy považoval tzv. Ganzfeldův experiment: Vybraný jedinec se soustředí na jeden ze čtyř obrázků a snaží se jej telepaticky poslat osobě ve druhé místnosti, jež má následně uhodnout, o který obrázek šlo. Mezi léty 1974 a 1981 se realizovalo několik desítek podobných pokusů, s celkovou úspěšností 38 %. Pokud by přitom domnělí jasnovidci hádali náhodně, měli by dosáhnout jen 25 %.

S ústy dokořán

Kritici však už tehdy poukazovali na trestuhodné chyby v testování. Pokusné subjekty například mohly slyšet, o čem se „vysílající“ osoba ve druhé místnosti baví, a navíc byly odhaleny nedostatky ve statistickém zpracování. Experimenty se proto mnohokrát opakovaly s vylepšenou metodikou, ale v řadě případů se telepati nadále trefovali nad rámec náhody, přestože šlo jen o jednotky procent.

Dlouholeté badatelce v oblasti paranormálních jevů Susan Blackmoreové se podobné výsledky nepodařilo zopakovat, proto se rozhodla, že se kolegům podívá doslova pod ruce. Navštívila tedy specializovanou laboratoř v Cambridgi, jež tenkrát v Ganzfeldových pokusech dosahovala působivých výstupů. „To, co jsem viděla, hluboce otřáslo mou důvěrou v celý obor a v publikovaná tvrzení o úspěšných experimentech,“ napsala tehdy. „Pokusy, které se na papíře jevily tak slibně, sklouzávaly ve skutečnosti k podvodům i chybám hned v několika rovinách a já sama jsem odhalila řadu selhání v dodržování protokolu.“

Nešlo ostatně o první případ: Během nechvalně proslulého projektu Alfa probíhajícího v letech 1979–1981 vodili odborný svět za nos dva kouzelníci, kteří předváděli laciné triky jako ohýbání lžiček. Počínali si však při tom nesmírně obratně, takže vědci skutečně uvěřili, že oba muži disponují paranormálními schopnostmi. Když pak „zázrační“ eskamotéři vystoupili na parapsychologické konferenci a otevřeně přiznali, že podvádějí, zůstal celý přednáškový sál s ústy dokořán.

Konečně průlom?

Telekinezí a dalšími paranormálními jevy se v roce 1984 obšírně zabývala Národní akademie věd USA. Odborníci měli vyhodnotit nejpřesvědčivější důkazy za posledních 130 let, přičemž cílem bylo prozkoumat například možnosti využití telekineze pro dálkové zneškodnění nepřátelských zbraní. Výsledek zprávy z roku 1987 však zastánce parapsychologie zřejmě nepotěšil: Žádný skutečný důkaz se nenašel. 

Zdálo se, že pro vědecké kruhy je problematika na dlouhou dobu uzavřena. Paranormální jevy totiž jen stěží odolávají drobnohledu odborných postupů, na nichž staví klasický výzkum. Doklady o existenci nadpřirozena se rodily v pochybných podmínkách, a čím senzačnější objev se „potvrdil“, tím snazší bylo jej vyvrátit. Alespoň na čas dokázal popsaný trend změnit kontroverzní americký akademik Daryl Bem, jenž zasvětil život sociální psychologii a parapsychologii. Pomyslný průlom se mu povedl roku 2011 v rámci výzkumu mimosmyslového vnímání, konkrétně při hledání schopnosti vycítit budoucnost. 

Argument pornem

Coby zkušený akademik si Bem stanovil předpoklad, že má-li mít člověk určitou schopnost předvídat budoucnost, musela se vyvíjet desítky tisíc let a pravděpodobně se vztahuje k nejzákladnějším pudům. Výzkum proto prováděl mimo jiné pomocí pornografie: Při pokusu s více než tisícovkou studentů si každého pozval samostatně do místnosti a ukázal mu erotický obrázek. Jakmile si jej dotyčný prohlédl, usedl k monitoru počítače, na němž byly znázorněny dva závěsy. Bem následně testovanému řekl, že se za jedním z nich skrývá onen erotický obrázek, a chtěl, aby odhadl, za kterým

Výsledek testu přitom nebyl předem dán: Jakmile se student rozhodl a na jeden ze závěsů ukázal, obrázek se ještě nenacházel ani za jedním z nich – jinak by šlo pouze o schopnost vidět skrytou současnost. Místo toho pozici obrázku určil počítačový program až ve chvíli, kdy dotyčný potvrdil svoji volbu, takže budoucnost skutečně hádal. Celkem 53 % studentů se trefilo, což představuje statisticky velmi významný podíl. Uvedený závěr spolu s výsledky dalších experimentů shrnul Bem ve studii, jež v roce 2011 působila natolik „neprůstřelně“, že ji vydal i Journal of Personality and Social Psychology, který běžně odmítá 85 % všech zaslaných prací.

Jak ponížit psychologii

V závěru Bem konstatoval, že je na základě naměřených hodnot možné tvrdit, že někteří lidé skutečně mají schopnost předvídat budoucnost: Vyskytuje se jen u malého procenta pokusného vzorku a nelze ji ovládat, ale o její existenci nemůže být pochyb. Studie byla formulována způsobem, jaký se v roce 2011 nedal vyvrátit. 

Psychologie tak musela závěry práce chtě nechtě respektovat, což jí značně podrylo autoritu. Nicméně tím, že Bem uvrhl zmíněný obor do krize, mu zároveň nesmírně pomohl. Aby mohla jeho teorii zpochybnit, musela se totiž psychologie inspirovat u jiných, „tvrdých“ vědních oborů a osvojit si jejich metody. K nejdůležitějším patří podmínka replikovatelnosti: Jedná se o předpoklad, že pravdivé tvrzení lze v rámci pokusů ověřit opakovaně. 

Oběti revoluce

Již následujícího roku po uveřejnění studie se Jeffrey Galak s kolegy v rámci šesti experimentů na 3 289 lidech pokusili replikovat výsledky Bemovy práce, a zcela selhali. Pro rozpor se hledala všemožná vysvětlení a nakonec se ukázalo, že jediný rozdíl spočíval v tom, zda testy prováděl Galak, nebo Bem. Ať už tedy americký akademik došel ke svým závěrům díky štěstí, nebo pomocí nekalých praktik, způsobil v psychologii revoluci – a následně se stal její obětí: Jeho práce byla stažena a zpochybněna.

TIP: Falešná spojení se záhrobím: 5 největších spiritistických podvodů

Ačkoliv parapsychologové neustále přicházejí s novými „důkazy“ o nadpřirozenu, jejich spolehlivost se hroutí pod tíhou vědeckého zkoumání. A přestože velká část populace v telekinezi, telepatii či předvídání budoucnosti věří, pádné potvrzení věda nadále postrádá.  

Kritické spojení

Roku 1976 vznikl v USA skeptický Výbor pro vědecké zkoumání paranormálních názorů, s úkolem ověřovat důkazy o nadpřirozenu. Součástí trendu se stal i český klub Sisyfos: Byl založen na jaře 1995 a dnes má téměř 400 členů. Jeho cíle se shodují s americkou organizací, tedy šířit a obhajovat poznatky současné vědy, a zároveň se podílí na vědecké analýze paranormálních jevů.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Vykopávky odkryly například závod na zpracování ryb. Velká část starého fénického města ale leží pod hladinou moře.

Zajímavosti

Oko mouchy pracuje čtyřikrát rychleji než naše. Proto mají naše pokusy plácnout ji jen malou šanci na úspěch.

Příroda

Hmotnost supermasivní černé díky v srdci kvasaru J0313-1806 odpovídá 1,6 miliardám Sluncí.

Vesmír

V budoucnu by Maci Currinová ráda studovala vysokou školu ve Velké Británii a zároveň by se chtěla stát nejvyšší profesionální modelkou na světě.

Revue

Tlak panovníků na odvádění daní v penězích, nikoliv v naturáliích, přinesl zánik směnného obchodu.

Historie
Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907