Kambodžská metropole Phnom Penh: Krása ve stínu vzpomínek
O kambodžské metropoli Phnom Penhu se kdysi mluvilo jako o nejkrásnějším městě jihovýchodní Asie. Ani jeho sláva však netrvala věčně a řádění Rudých Khmerů dílo zkázy v mnoha ohledech dokonalo.
Ačkoliv je Phnom Penh hlavním městem Kambodže, žije ve stínu slavnějšího Angkor Vatu. Zatímco tedy chrámový komplex láká davy turistů, metropoli budete mít do značné míry jen pro sebe a v jejích ulicích pak získáte na jihoasijskou zemi úplně jiný pohled, než nabízejí turistické průvodce. Mísí se tam totiž dávné tradice s moderními výškovými budovami, bohatství i chudoba a spousta dalších kontrastů. Město přitom svou historii velebí, ale zároveň se na ni zčásti pokouší zapomenout, protože ji poznamenala genocida.
Pozici pomyslného outsidera zaujímal Phnom Penh už v minulosti, kdy se veškeré zásadní události odehrávaly na západě země. Teprve v 15. století, po pádu Khmerské říše, získal status, který si udržuje dodnes. Leží však na strategickém soutoku řek Tonlésap a Mekong, takže se stal místem nejednoho sváru: V minulosti si na zmíněné území brousily zuby Vietnam i Siam. Z období válek se město vzpamatovalo teprve v 18. století, kdy se proměnilo v jednu z klíčových metropolí Francouzské Indočíny. Když se pak evropská nadvláda postupně rozpadla, převzal otěže diktátor Pol Pot, jehož komunistické ideologii postavené na venkovském životě Phnom Penh protiřečil. Obzvlášť na uvedenou dobu se tudíž ve městě mnoho odkazů nenachází, neboť místní se je aktivně snaží překrývat.
Budou nás bombardovat!
Dodnes však můžete navštívit například dobové vězení Tuol Sleng, jež neslo označení S-21. Až do roku 1975 se jednalo o obyčejnou školu, poté se ovšem vlády chopili Rudí Khmerové a „zbytečnou instituci“ přetvořili v „něco užitečného“. Tuol Sleng následně získal pověst jedné z nejhorších věznic v hlavním městě. Pol Pot metropoli nenáviděl, protože reprezentovala všechny dekadentní hodnoty, jimiž pohrdal coby zastánce myšlenky, že by se země měla obrodit skrz venkov. Svého času dokonce z Phnom Penhu vyhnal většinu populace, když nechal rozšířit poplašnou zprávu, že se ho chystají bombardovat Američané a je třeba se na pár dní evakuovat. Obyvatelé opouštějící domovy přitom netušili, že už se zřejmě nikdy nevrátí.
Jen v komplexu S-21 přišlo o život na dvacet tisíc lidí, kteří se provinili pouze tím, že nosili brýle, uměli anglicky či francouzsky, narodili se ve městě, nedokázali obdělávat půdu nebo zkrátka jen nesouhlasili se zločineckým režimem. Během své hrůzovlády zabili Rudí Khmerové půl druhého milionu obyvatel. A přestože je strašné o těchto událostech byť jen číst, přímo na místě získají ještě mnohem znepokojivější obrysy.
V jinak prázdných a neosobních místnostech se dodnes nacházejí řetězy a okovy, zatímco stěny pokrývá bezpočet černobílých portrétů obětí. Věznici přitom často navštěvuje také útlý Chum Mey, jeden z hrstky těch, kdo peklo za jejími zdmi přežili. Před mezinárodními tribunály následně usvědčoval vrahy režimu, napsal o tehdejších strastech knihu a na místo se neustále vrací, aby nezapomněl, jak hluboko může lidská duše klesnout.
Nenápadné kořeny
Vydat se za historií však v Phnom Penhu naštěstí neznamená jen vzpomínat na zlé časy. Navštívit můžete například chrám, který se vyjímá na pahorku Wat Phnom, pár stovek metrů od řeky Tonlésap. Podle legendy v místě ve 14. století žila stařena Penh a jednoho dne objevila na břehu kmen stromu – v jeho dutině pak našla čtyři bronzové sošky Buddhy a jednu mramorovou. Krátce nato padlo rozhodnutí vybudovat na vrcholku chrám a zmíněné relikvie v něm nalezly útočiště. Dle tradice se pak svatostánek proměnil v základ Phnom Penhu, jehož jméno lze přeložit jako „pahorek paní Penh“.
Náměstí před chrámem obsadili stánkaři, u nichž můžete nakoupit suvenýry nebo si nechat udělat palačinku s cukrovou třtinou či silnou kávu se slazeným mlékem. Jen o pár kroků dál přitom stojí chrámový komplex, jehož útroby dýchají klidem a mírem. Ačkoliv je sněhobílý, všudypřítomná vlhkost jej pokrývá šedivými mapami. Stavba také paradoxně zaujme svou nenápadností: Navzdory očekáváním je svatostánek stojící v klíčovém místě kambodžské metropole velmi skromný a při návštěvě města byste jej mohli snadno minout.
Kam teče Tonlésap?
Nejkrásnější a nejznámější památka Phnom Penhu leží přímo na soutoku řek Tonlésap a Mekong, které samy o sobě představují zajímavou atrakci. Promenáda postavená v místech, kde se jejich vody potkávají, v průběhu dne zvolna ožívá a nejrušnější bývá večer, kdy u ní vyroste tržiště. Od městského ruchu si pak můžete odpočinout usazení přímo na břehu a sledovat okolní dění zpovzdálí. Ačkoliv je Mekong z obou toků známější, zaujme vás spíš Tonlésap: Mění totiž směr toku v závislosti na období dešťů, a zatímco tedy někdy ze stejnojmenného jezera vytéká, jindy se do něj vlévá.
Skutečnou ozdobu soutoku však tvoří královský palác, k němuž dojdete po rozsáhlé travnaté ploše, kam místní s oblibou chodí na pikniky. Komplex začal vyrůstat mezi roky 1866 a 1870, nicméně z jeho původního vzhledu nezbylo nic, protože čtyřicet let po dokončení prošel kompletní přeměnou. Dnes působí jako z pohádky a pojí se v něm thajská a khmerská architektura. Pohled tudíž přitahují pozlacené věžičky, barevné střechy a třpytivé dekorace. Nechybí však ani nádherná výzdoba propracovaná do nejmenších detailů: Sochy hadů představují nágy z mytologických příběhů, na sloupech sedí ptačí bytosti garudové, coby strážci tam polehávají lvi a obecně palác s monumentálním trůnním sálem budí dojem, že se v něm realita proplétá s legendami.
Stříbrná pagoda na přilehlém nádvoří dostala jméno podle barvy dlaždic zdobících její interiér. Uvnitř uvidíte sochy buddhů, vitríny plné pokladů a také nejposvátnější sošku země – „smaragdového“ Buddhu vyrobeného z křišťálu. Pagodě přitom dělá společnost i řada menších staveb, v nichž spočívá popel několika kambodžských králů.
Pod kupolí hojnosti
Ačkoliv Phnom Penh nabízí různé kulturní i historické památky, jeho srdce bije na tržištích. Každá větší čtvrť má alespoň jedno, které žije od brzkého rána až hluboko do noci. K nejkrásnějším patří tržnice kousek od chrámového komplexu Wat Ounalom, považovaného za centrum kambodžského buddhismu. Mezi stánky tak občas zaslechnete dozvuky obřadů, ale samotný trh působí surově a drsně, bez turistických příkras. Nikdo vám tam nebude nabízet suvenýry, protože cizinců v místě moc nebývá.
Za rekordmanem tržišť však musíte vyrazit ideálně v tuk-tuku: Budova s kupolí tyčící se do výšky 26 metrů připomíná palác, ale uvnitř se skrývá centrální tržnice, dle mnohých největší v jihovýchodní Asii. Vyrůstala od roku 1934 v místech bývalé čínské čtvrti a její výstavba si mimo jiné vyžádala vysušení podmáčeného podloží. Hotovo bylo o tři roky později a do obchodů mohli zamířit první zákazníci.
Hlavní architekt Jean Desbois navrhl stavbu tak, aby z ptačí perspektivy vypadala jako kříž. Dnes tam seženete cokoliv od plastových ubrusů až po květy lotosu a čerstvé ovoce. Nedílnou součást pak tvoří i stánky s jídlem, kde můžete ochutnat grilované ryby, tradiční lok lak z hovězího masa či nudlové polévky, ale také grilovaný hmyz nebo žabí maso…
