Kdo nosil nejstarší tetování: Sibiřská princezna z Altaje

13.01.2020 - Nikol Patíková

Historie tetování se píše již tisíce let. Ale zatímco dnes jde především o zdobení těla, dřív se lidé nechávali tetovat hlavně z náboženských a léčebných důvodů

<p>Vědci se pokusili zrekonstruovat obličej „Sibiřské princezny“, která žila před 2 500 lety. Její tetování zobrazuje jelena s parožím, s hlavami mytologického gryfa na jeho koncích.</p>

Vědci se pokusili zrekonstruovat obličej „Sibiřské princezny“, která žila před 2 500 lety. Její tetování zobrazuje jelena s parožím, s hlavami mytologického gryfa na jeho koncích.


Reklama

Do drsného pohoří Altaj v odlehlé části Asie dosud zamířilo jen pár archeologů. Ruská vědkyně Natalia Polosmaková však byla odhodlaná vydat se tam, kde se střetávají hranice čtyř států: Ruska, Číny, Mongolska a Kazachstánu. Na náhorní plošinu Ukok ji poháněly zprávy o stále nedotčených hrobech prastarých Pazyryků, kteří věřili, že po smrti odejdou do horských pastvin. 

Rozlehlá zelená planina obklopená řetězem hor se skutečně zdála jako rajské místo pro duše zemřelých. Ačkoliv tam výzkumy probíhaly od 20. let a podařilo se najít několik hrobů, objevení ostatků „princezny“ čekalo právě na Polosmakovou. Badatelka tak v roce 1993 vynesla na světlo jeden z nejdůležitějších archeologických nálezů na území Ruska. V půdě odhalila skvěle dochované pozůstatky ženy, na jejíž kůži celých 2 500 let přetrvalo jedinečné tetování. 

Poklad zlatých hor

Když v místě ve 20. letech působil archeolog Sergej Ruděnko, nalezl velkolepé hrobky s obětovanými koňmi i zachovalými sedly. Zubu času unikly také vlněné koberce a další artefakty, které jasně odkazovaly na bohatství pazyrycké kultury a její umění. Dlouhé tisíce let ovšem nepřeklenuly pouze věci, nýbrž i pohřbení lidé, jejichž tělesné schránky dokonale zakonzervovalo místní počasí. Polosmaková doufala, že obdobné nálezy v půdě stále čekají. 

Po domluvě s pohraniční stráží, jejíž velitel znal všechna lokální pohřebiště, se skupina badatelů vydala prozkoumat slibnou mohylu. Po prvním ohledání se zdálo, že hrobku už někdo vykradl. Přes počáteční zklamání se ovšem vědci dali do práce a začali odstraňovat stovky kamenů, aby se dostali k předpokládanému jádru hrobky. Jejich očekávání bylo nemalé: Název „Altaj“ pochází z mongolského „altan“ neboli „zlato“, což poukazuje na přítomnost cenného kovu v horninách. Pohřebiště v podobných oblastech bývají obvykle plná zlatých předmětů. 

Návrat k matce Zemi 

Po týdnech důsledného kopání se pak před vědci objevila velká dřevěná komora uvězněná v ledu. Jako první našli archeologové zmrzlé ostatky šesti koní. Zvířata – ve své době velmi ceněná – někdo obětoval. Komu však posloužila obětina, jež by se dnes s trochou nadsázky rovnala zapálení luxusního Ferrari? Vědce pohltila atmosféra tajemství čekajícího na rozluštění.

Následoval nález dřevěné rakve a vyvolal další vlnu nadšení. Takto se totiž pohřbívali všichni významní a bohatí příslušníci pazyryckého lidu. Modřín se považoval za posvátný a podobný stromu života. Pazyrykové přitom věřili, že umístění těla do rakve znamená návrat k matce Zemi a že se tak lze znovu narodit.

Po sundání víka bylo ještě potřeba nechat roztát masivní blok ledu, který nebožtíka obklopoval. Teprve poté se začaly objevovat zlaté ozdoby, obličej a nakonec celé tělo, dobře zachovalé – a dokonce pokryté svalstvem.

Šamanka či vypravěčka?

Ačkoliv byla rakev dost velká pro dvě osoby, ležela v ní pouze žena, a to bez doprovodu. Uvedené zjištění předčilo veškerá očekávání archeologů. Do té doby se podařilo nalézt výhradně společné hroby obou pohlaví, zřejmě válečníků s jejich konkubínami. Fakt, že byla žena pohřbena sama – navíc s obětovanými koňmi, cennými ozdobami a dalšími předměty –, vedl badatele k přesvědčení, že zaujímala v tehdejší společnosti výsadní postavení. 

Pro svůj posmrtný život byla nebožka, která skonala ve věku kolem 25 let, krásně oblečená. Měla na sobě třídílnou čelenku z plsti, jež zabírala třetinu rakve, a dřevěný vyřezávaný náhrdelník ve tvaru velbloudů. Čelenku doplňoval vyřezávaný gryf, napůl lev a napůl orel, a všechny ozdoby navíc pokrývala vrstva zlata.

Mumii pohřbenou v 5. století př. n. l. pojmenovala média jako „Sibiřskou princeznu“. Spojení však není přesné, jelikož odhalené stopy vedou spíš k závěru, že šlo o šamanku, léčitelku nebo vypravěčku příběhů – což hrálo u kultury Pazyryků, jež neznala písmo, zásadní společenskou roli.

Princezna odhaluje tajemství

Poté, co vědci mumii svlékli z hedvábné košile, která bývala cennější než zlato, vydala „princezna“ další ze svých tajemství. Na jejích rukou nalezli badatelé četná tetování. Ve srovnání s dochovanými kresbami na kůži u mumií celého světa jsou tetování Pazyryků ta nejsložitější a nejkrásnější. Jedná se o dokonalé umělecké obrazy různých mystických zvířat, jež pro své nositele představovaly vysoce osobní záležitost. Pazyrykové také věřili, že budou kresby užitečné v jiném životě a umožní členům jedné rodiny a kultury se po smrti snáz nalézt. Zároveň vyjadřovaly společenské postavení a podle četnosti na těle i délku života.

Tetování na levém rameni „princezny“ zobrazuje fantastické mytologické zvíře – jelena se zobákem orla a parohy kozoroha, jejichž konce zdobí hlavy gryfů. Stejná hlava se pak nachází i na zádech zvířete. Levé rameno neznamenalo pro umístění kreseb náhodnou volbu: Všechny mumie nalezené v popsané lokalitě mají zkrášlenou právě tuto část těla. Pazyrykové si ji vybírali zřejmě proto, že na ní tetování nejlépe vyniklo.

Původ Pazyryků

Pazyrykové představovali kočovnou kulturu doby železné, prosperující mezi 6. a 3. stoletím př. n. l. Typické pro ně byly zlaté artefakty a mumifikace lidí i zvířat. Hroby se nalézají v sibiřském permafrostu v pohoří Altaj, při hranicích Ruska s Čínou a Mongolskem. 


Kdo nosil nejstarší tetování

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Věda

Mezi novozákonními apokryfy lze najít apoštolské skutky, listy, apokalypsy a především pak apokryfní evangelia.

Historie

Tento Mark A Whippet se dochoval v Tankovém muzeu v Bovingtonu

Válka

Z příběhu o skotských kanibalech běhá mráz po zádech. Nezkonzumované části těl si měla Sawneyho rodina ukládat v sudech.

Historie

Sen je nejlepším místem, kudy se dostat k vlastnímu podvědomí. Sní přitom všichni, ale ne každý si to uvědomuje.

Zajímavosti
Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907