Kdy se ve vesmíru objevily první hvězdy a jaké podmínky umožnily jejich vznik?
Z prázdnoty a tmy raného vesmíru se postupně zrodily objekty, které navždy změnily chemii i podobu kosmu. Kdy se začaly formovat první hvězdy?
Snímek nově zrozené hvězdy HH 212, která se nachází 1 300 světelných let od nás v mlhovině v Orionu. (foto: ESO, Chin-Fei Lee, CC BY-SA 4.0)
Těsně po Velkém třesku byl vesmír velmi horký, jakmile však dostatečně vychladl, oddělilo se záření od látky. Vznikaly první atomy, nicméně nezářily, takže se v kosmu dlouho nevyskytovaly žádné světelné zdroje a příznačně se mluví o tzv. temném období.
Teprve asi 100–200 milionů let po Velkém třesku začala některá mezihvězdná mračna gravitačně kolabovat, načež se formovaly první protohvězdy a z nich stálice. Tuto prvotní generaci označujeme jako hvězdy populace III, do současnosti ovšem žádné nepřetrvaly.
Oproti svým dnešním protějškům byly chemicky velmi chudé, tvořil je pouze vodík a helium. I díky tomu však mohly být výrazně hmotnější, žily bouřlivě a krátce a vybuchovaly jako supernovy. Sehrály tak velmi důležitou roli v obohacení kosmu o chemické prvky těžší než helium, jež se staly součástí dnešních generací stálic.
Navíc svou svítivostí zejména v ultrafialové oblasti spektra ionizovaly okolní vodík a vesmír přešel z neutrálního stavu do ionizovaného. První hvězdy tedy plnily významnou úlohu v období tzv. reionizace kosmu 400–800 milionů let po Velkém třesku. Jen díky nim následně vznikaly galaxie a v nich stálice s planetami.
