Když čaruje vítr: Písečné duny najdeme i na dalších tělesech Sluneční soustavy
Známe je především z pozemských pouští: Písek v suchých oblastech přemísťují vanoucí větry a na jiném místě jej ukládají do podoby přesypů neboli dun. Najdeme je však i na dalších tělesech Sluneční soustavy
![](/sites/default/files/styles/x910_600/public/clankyold/obrazky/1/6/0/7/3/8/2/4/2/0/duny_01.jpg?itok=yQB67_Do)
Země
Na zemském povrchu existuje řada oblastí, pro které používáme označení „poušť“. Jedná se o lokality s nedostatkem srážek a s absencí vegetace, obvykle s převahou písku. Mezi nejznámější patří Sahara, Gobi, Atacama, Karakum, Kyzylkum či Mojave. Několik „minipouští“ se pak nachází dokonce i v Česku – třeba tzv. písečný přesyp u Píst ve středním Polabí. Na pouštích se působením větru přemísťuje písek při jevu označovaném jako „saltace“, kdy se jeho zrnka valí po povrchu. Na určitých místech se pak ukládá a vytváří charakteristické duny, jež mohou být třeba parabolické, srpkovité, příčné či podélné.
![](/sites/default/files/styles/x910_600/public/clankyold/obrazky/1/6/0/7/3/8/2/4/2/0/duny_02.jpg?itok=z7yCGKEj)
Mars
Tmavé pruhy, působící jako remízky pozoruhodných stromů, zachytila na rudé planetě sonda Mars Reconnaissance Orbiter (MRO) pomocí kamery HiRISE. Ve skutečnosti se jedná o tající narůžovělé písečné duny pokryté světlou jinovatkou, zaznamenané v oblasti blízko severního pólu. Tmavý písek uvnitř se stává lépe viditelným, jak na jarním slunci roztává zmrzlý oxid uhličitý. Když se vrcholek duny obnaží, písek se sesouvá a vytváří temné stopy, jež vypadají jako „stromořadí“. Oblast na snímku měří asi 1 km.
![](/sites/default/files/styles/x910_600/public/clankyold/obrazky/1/6/0/7/3/8/2/4/2/0/duny_03.jpg?itok=FrHWKZNA)
Venuše
Souvislá vrstva oblačnosti halící Venuši nedovoluje spatřit její povrch běžnými metodami. Na pomoc proto přišel radarový průzkum, s jehož využitím zmapovala sonda Magellan 98 % povrchu planety. Kromě jiných útvarů lze na pořízených snímcích rozlišit i písečné duny, ovšem vzhledem k vysokému tlaku tamního ovzduší se utvářejí poněkud odlišným způsobem. Vědci tedy nyní sledují proces formování dun na dně pozemských moří, kde panují obdobné podmínky. Snímek zobrazuje oblast Al-Uzza Undae, s písečnými dunami a pískem usazeným za překážkami.
![](/sites/default/files/styles/x910_600/public/clankyold/obrazky/1/6/0/7/3/8/2/4/2/0/duny_04.jpg?itok=MJ72uNLC)
Kometa 67P
Útvary podobné písečným dunám se podařilo objevit i tam, kde to nikdo nečekal: na jádře komety 67P/Čurjumov–Gerasimenko, a to díky fotografiím pořízeným sondou Rosetta Evropské kosmické agentury, jež vlasatici zkoumala z oběžné dráhy od srpna 2014 do září 2016. Komety nemají atmosféru, ovšem jejich gravitace dosahuje pouze 1/50 000 té pozemské. Na povrchu jádra dochází k výtryskům plynů unášejících prachové částice, které se – pokud neuniknou z vlivu jeho přitažlivosti – ukládají v okolí gejzíru, jak zachycuje snímek.
![](/sites/default/files/styles/x910_600/public/clankyold/obrazky/1/6/0/7/3/8/2/4/2/0/duny_05.jpg?itok=cZHQpzZ8)
Titan
V polárních oblastech Titanu tečou řeky a napájejí jezera kapalným metanem. Naopak rovníkové regiony pokrývají rozsáhlé oblasti písečných dun, tvořených zmrzlým organickým materiálem. Vyplývá to z dlouhodobých výzkumů pomocí radaru na palubě sondy Cassini. Duny představují monumentální formace na povrchu největšího měsíce Saturnu: Dosahují výšky až 100 m, délky i 100 km a mimo jiné je utváří zmrzlý acetylen. Vlivem slunečního záření vznikají i za velmi nízkých teplot tzv. polycyklické aromatické uhlovodíky jako benzen, naftalen a další.
![](/sites/default/files/styles/x910_600/public/clankyold/obrazky/1/6/0/7/3/8/2/4/2/0/duny_06.jpg?itok=bdvTUFPF)
Pluto
I ve velmi řídké atmosféře halící Pluto se mohou na jeho povrchu formovat duny. Data ze sondy New Horizons ukázala, že zmíněné útvary v oblasti Sputnik Planitia měří na délku 0,4–1 km a vznikají při teplotě −230 °C z krystalků zmrzlého metanu o velikosti 200–300 μm. Přitom je modeluje vítr o rychlosti do 10 m/s, který tak pomáhá tvarovat povrch Pluta. K přemísťování ledových zrn přispívá rovněž sublimace povrchového ledu, jenž se mění přímo na plyn a umožňuje jejich pohyb. Zjištěná data napovídají, že je vzdálený svět mnohem dynamičtější, než jsme se dosud domnívali.