Tajemství dávného Marsu: Nové důkazy naznačují stabilní povrchovou vodu na rudé planetě
Nový výzkum naznačuje, že Mars mohl být mnohem vlhčí a aktivnější, než jsme dosud předpokládali. Vědci na jeho povrchu identifikovali více než 15 000 kilometrů starobylých říčních koryt, což by mohlo znamenat, že se na rudé planetě mohla kdysi vyskytovat tekoucí voda.
Jak vlastně vypadal dávný Mars? S historií rudé planety se často pojí optimistické představy, podle kterých mohlo jít o pro život přívětivý svět s povrchovou tekoucí vodou. Studium historie jiné planety je ale velmi komplikované, zvlášť, pokud jsme stále odkázáni převážně na satelitní snímky.
Nejnovějším příspěvkem do této debaty je výzkum týmu, který vedl Adam Losekoot z britské Open University. Vědci se zaměřili na hřebeny a vyvýšeniny v oblasti Noachis Terra, která se nachází na jižní polokouli Marsu, západně od velké impaktní pánve Hellas Planitia, jednoho z největších známých impaktních kráterů celé Sluneční soustavy.
Tyto vyvýšeniny podle vědců utvořily sedimenty nanášené vodními toky a erozí okolního materiálu. Podobné útvary se vyskytují i na jiných místech Marsu. Losekoot a jeho kolegové vystopovali na povrchu rudé planety více než 15 tisíc kilometrů těchto útvarů a podle jejich přesvědčení jde o starobylá říční koryta.
Dávné řeky na Marsu
Výsledky výzkumu Losekootova týmu naznačují, že povrchová voda mohla být v oblasti Noachis Terra stabilní během přechodu z noachiánského do hesperiánského období – geologického změny, která na rudé planetě probíhala před přibližně 3,7 miliardami let. Mají-li vědci pravdu, znamená to, že Mars byl kdysi zřejmě ještě podstatně vlhčí, než jsme si doposud mysleli. Zdá se, že na Marsu byla běžná tekoucí voda.
Vědecký tým využil data z tří orbitálních přístrojů: snímače CTX a kamery s vysokým rozlišením HiRISE, pracujícím na palubě sondy Mars Reconnaissance Orbiter a starších dat laserového výškoměru Mars Orbiter Laser Altimeter (MOLA) z dnes již neaktivní sondy Mars Global Surveyor. Díky těmto přístrojům mohli vědci mapovat polohu, délku a morfologii hřebenů na širokém území Marsu. Některé z těchto struktur jsou podle jejich zjištění spíše izolované, jiné naopak tvoří rozsáhlé systémy, které sahají až stovky kilometrů a vystupují desítky metrů nad okolní krajinu.
Rozložení těchto hřebenů a vyvýšenin naznačuje, že vznikaly po geologicky významnou dobu a za stabilních povrchových podmínek. Vědci se domnívají, že voda na Marsu pocházela především ze srážek, což znamená, že tehdejší klima mohlo být teplé a vlhké. Výsledky do značné míry zpochybňují stávající teorie, podle kterých byl Mars většinu své historie chladný a suchý a že údolí, která vznikla táním ledovců, byla jen sporadickým jevem během krátkých obdobích oteplení.
Nové indicie o rozšířené přítomnosti tekoucí vody mohou být klíčem k dalšímu pochopení historie Marsu a jeho schopnosti podporovat život. Zatímco současné podmínky na Marsu jsou pro život extrémní, dávná minulost této planety ukazuje, že mohla být teplá, vlhká a mnohem aktivnější, než jsme si dosud představovali.
„Naše práce je novým důkazem, že Mars byl kdysi mnohem složitější a aktivnější planetou, než jak ji známe dnes,“ je přesvědčen Adam Losekoot, který svá zjištění prezentoval účastníkům výročního setkání Královské astronomické společnosti v Durhamu.
