Když poručí generál zima (1): Jaké počasí čekalo na Wehrmacht na východní frontě?

02.10.2020 - Vladimír Černý

Teorie o vlivu počasí na celkový neúspěch německých ofenziv na východní frontě se objevují už od druhé světové války. Byla však legendární ruská zima skutečně oním rozhodujícím faktorem v průběhu tehdejších vojenských operací?

<p>Sněhová pokrývka dosahovala v Sovětském svazu ještě v listopadu 1941 pouhých 20 centimetrů, mnohem větší problémy dělaly německým vojákům vydatné deště.</p>

Sněhová pokrývka dosahovala v Sovětském svazu ještě v listopadu 1941 pouhých 20 centimetrů, mnohem větší problémy dělaly německým vojákům vydatné deště.


Reklama

Není pochyb o tom, že klimatické podmínky jsou při plánování velkých tažení důležitým prvkem, který může značně ovlivnit jejich výsledek. O Rusku to platí dvojnásob, protože tam musel útočník v období podzimu a zimy vždy počítat se značnou nepřízní počasí. Přesvědčit se o tom mohl například švédský král Karel XII., jenž se svou armádou zaútočil na Rusko v roce 1708. Rusové tehdy uplatnili postup, který se měl projevit jako účinný i do budoucna.

Nenechali se vtáhnout do boje a pozvolna ustupovali, přičemž na vyklizeném území uplatňovali taktiku spálené země. Z Karlových 35 000 vojáků tak do jara zbylo jen 19 000 a celé tažení pro něj skončilo krachem po rozhodující bitvě u Poltavy 8. července 1709, v níž ruská přesila švédskou armádu rozdrtila. Všeobecně známá je pak katastrofa Napoleonovy Velké armády roku 1812, kterou do značné míry také způsobilo nepříznivé počasí.

Do zimy bude po všem

Na rozdíl od Karla XII. a Napoleona měli generálové za druhé světové války výhodu v tom, že už existovaly odborné předpovědi počasí. Meteorologie zaznamenala v průběhu 20. a 30. let značný pokrok a Němci i Sověti patřili v tomto oboru ke světové špičce. Využívány byly nejen krátkodobé předpovědi, ale i dlouhodobé statistiky.

Pro Wehrmacht je zpracovával Dr. Franz Bauer, který dospěl k závěru, že zima 1941–1942 bude svým průběhem normální či spíše mírná. Husté sněžení podle něj nemělo přijít dřív než v polovině prosince. Operace Barbarossa začala 22. června a Hitler se svým generálním štábem předpokládal, že do začátku zimy bude po všem a Wehrmacht dosáhne stanovené linie Archangelsk–Volha. Toto očekávání posílil dosavadní průběh bojů v Evropě, v nichž německá pozemní armáda nenašla adekvátního protivníka.

Vybavenost na zimu

Po prvních optimistických týdnech se však válka na východě začala protahovat a velení Wehrmachtu náhle stanulo před vidinou vedení bojových operací v zimním období, s čímž původně nepočítalo. Vždyť proč vyrábět a skladovat velké množství zimní výstroje, když válka se Stalinem jistě brzy skončí? Víra v rychlé vítězství nad Sovětským svazem se tak stala hlavní příčinou toho, že Wehrmachtu chyběly zimní uniformy a další vybavení nutné pro vedení bojů v mrazech a sněhu.

Tvrdost bojů s Rudou armádou během prvních pěti měsíců operace Barbarossa navíc německé jednotky značně vyčerpala po personální i materiální stránce. Do konce října 1941 přišel Wehrmacht o více než 734 000 mužů a ztráty na vojenské technice byly také značné.

Generální ubytovatel Eduard Wagner ve svém hlášení z 27. listopadu 1941 otevřeně přiznal pravý stav věcí: „Jsme na konci svých zdrojů, a to jak personálních, tak materiálních. A navíc se chystáme čelit nebezpečí kruté zimy.“ Ve svém odhadu se nemýlil. Krutá zima skutečně vývoj nadcházejících válečných operací ovlivnila, byť ne tak zásadně, jak se často uvádí.

První sníh

Východní fronta byla rozsáhlá a v jednotlivých úsecích německých skupin armád Sever, Střed a Jih se počasí různilo. Největší důležitost přitom měl prostor skupiny armád Střed postupující v rámci operace Tajfun směrem na Moskvu. Podle dochovaných údajů z německých štábů poprvé sněžilo v úterý 7. října 1941, a to především ve směru postupu 2. tankové skupiny generálplukovníka Heinze Guderiana na město Mcensk. Do 13. října tam napadla pěticentimetrová sněhová pokrývka. Jednalo se ale jen o lokální záležitost a například v oblasti postupu 9. armády generálplukovníka Adolfa Strausse u Rževa tehdy ještě nesněžilo vůbec. Napadaný sníh navíc dlouho nevydržel a začal tát, což rozbahnilo některé cesty. Ztěžovalo to sice pohyb motorizovaných kolon, ale nešlo o nijak zásadní problém. Během pár dnů cesty vyschly a celkově tak bahno komplikovalo v průběhu října 1941 pohyb německým jednotkám jen asi po dobu jednoho týdne.

Pokračování: Když poručí generál zima (2): Jaké počasí čekalo na Wehrmacht na východní frontě?

Větší potíž znamenaly husté deště, které zkropily terén v některých oblastech postupu na Moskvu mezi 27. říjnem a 3. listopadem a pak znovu mezi 19. a 24. listopadem. Tentokrát už byly cesty rozbahněné víc, ale opět nešlo o prvek mající zásadní vliv na průběh bojů. Spíše jen o jeden z mnoha faktorů celkově zhoršujících německé logistické problémy. Teploty se v první polovině října pohybovaly v rozmezí od 0 do 15 °C a pod bod mrazu klesly jen ve třetině nocí. V průběhu listopadu už ale „přituhlo“. Ve dne panovaly teploty mezi –5 do +5 °C a během tří čtvrtin nocí už rtuť v teploměrech spadla pod nulu. Sněhová pokrývka dosáhla vrstvy 20 cm. Guderian již v průběhu října opakovaně požadoval pro své muže dodávky zimního oblečení a velitelství jej ujišťovalo, že patřičnou výstroj dostanou. Nestalo se ale nic a jen někteří šťastlivci si mohli přilepšit ukořistěnými sovětskými koženými čepicemi či zimními kabáty.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Upír obecný (Desmodus rotundus), někdy nazývaný též upír rudý nebo upír velký, je druh tropických netopýrů žijící ve Střední a Jižní Americe.

Věda

Základna nově nalezeného korálového útesu je široká 1,5 kilometru a jeho vrchol se v nejvyšších bodech nachází 40 metrů pod hladinou moře.

Zajímavosti
Reklama

Příslušníci 101. výsadkové divize během operace Anaconda v březnu 2002.

Válka

Na jednání v Ženevě nemohl chybět Edvard Beneš. Z Prahy přijeli Karel Kramář, předseda Národního výboru a vůdce strany státoprávně demokratické, Václav Klofáč, místopředseda Národního výboru a vůdce českých národních socialistů, agrárník František Staněk, předseda Českého svazu poslanců, Gustav Habrman za sociální demokraty, státoprávní demokrat Antonín Kalina, šéf Maffie Přemysl Šámal, ředitel Živnobanky Jaroslav Preiss a ředitel Agrární banky Karel Svoboda. Později dorazil i Mořic Hruban za moravské katolíky.

Historie

Sir John Julius Angerstein na portrétu Thomase Lawrence z roku 1790.

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907