Když se třese země: Civilizaci starého Řecka přinášelo zemětřesení nové příležitosti

20.09.2021 - Radomír Dohnal

Jak asi vnímali zemětřesení staří Řekové, jejichž města stála na skutečně „horké půdě“ seismicky činné oblasti Egejského moře? Podle geologů z Univerzity v Plymouthu překvapivě kladně!

<p>Seismickou aktivitu zřejmě mnohé z věštíren a chrámů využívaly pro své vlastní posvátné rituály.</p>

Seismickou aktivitu zřejmě mnohé z věštíren a chrámů využívaly pro své vlastní posvátné rituály.


Reklama

Zemětřesení rádi nemáme, protože nám rozhodně berou víc, než dávají. Být ve špatnou dobu na špatném místě znamená v lepším případě spasit jen holý život, ale jinak přijít o všechno a začínat znovu od začátku. Stavět na místě historicky proslulém svými ničivými otřesy nebo poblíž aktivních zlomů tektonických desek proto většinou považujeme za příznak nerozumu až šílenství. Ian Stewart, profesor geologických věd na Univerzitě v Plymouthu, přesto tvrdí, že civilizace starého Řecka nahlížela na zmíněná „horká místa“ dočista jiným způsobem.

„Z pozice své odbornosti si netroufnu zrovna tvrdit, že v místech patrných tektonických zlomů spatřovali staří Řekové místa projevu vůle bohů, ale dokládám, že výskyt mnoha chrámů, posvátných míst a důležitých měst nenáhodně koresponduje právě s místy výrazné tektonické aktivity,“ říká Stewart. Geologii se v oblasti Egejského moře věnuje posledních třicet let a za tuto dobu nasbíral dostatek materiálu pro tuto svou netradiční teorii.

„Zemětřesení, a v jejich důsledku utvořené praskliny, trhliny a sesuvy půdy od nepaměti formovaly celý egejský svět. A já byl léta fascinován, jakým způsobem tyto ničivé geologické události utvářely zdejší krajinu. Vždy mi ale přišlo zvláštní, jakou náhodou se místa poznamenaná zemětřesením nacházejí v těsné blízkosti tektonických zlomů. Po čase jsem dospěl k přesvědčení, že to náhoda není.“ Historikové dávají v jistém ohledu Stewartovi za pravdu: staří Řekové si skutečně cenili horkých vývěrů a sirných pramenů, které se na povrchu země otevřely po zemětřeseních

Žádané otřesy

Stewart ale soudí, že budování chrámů a měst poblíž zlomů mělo mnohem systematičtější charakter. Území dnešního Turecka, Řecka až po okraj Balkánu je totiž lemováno zaniklými a znovu obnovovanými sídly starých Řeků, která stála na tektonicky živých místech. Tedy na takových, kde by vám dnes pojišťovna škodu kvůli častým otřesům rozhodně nekryla. 

Velmi názorným příkladem jsou mykénské Delfy, které prosluly svou věštírnou vystavěnou přímo nad puklinou v zemi. Bohaté město v roce 373 př. n. l. smetlo zemětřesení, ale Apollónův chrám byl záhy, přímo na původním místě, postaven znovu. „Nejde ale jen o velké a slavné chrámy a věštírny,“ říká Stewart. „Řada starořeckých měst měla do tkaniva svých ulic a náměstí vepsánu historii předchozích zlomů a otřesů, byla stavěna přímo na místech, která dříve deformovala zemětřesení,“ říká Stewart. 

TIP: Konec impéria: Zemětřesení ukončilo zlatý věk portugalského království

Mykény, Efesos, Knidos nebo Hierapolis vyrostly přímo na tektonických zlomech. Zůstává otázkou, proč tomu tak bylo. Není sice pravděpodobné, že by blesk udeřil dvakrát do stejného místa, ale v případě zemětřesení to rozhodně neplatí. „Staří Řekové byli nesmírně inteligentní lidé a já věřím, že rozpoznali důležitost a potenciál takových míst, a chtěli, aby občané těžili z přínosů tektonicky poznamenaných míst,“ uzavírá Stewart. Město vybudované na tektonickém zlomu se totiž mohlo snadno díky svým dispozicím stát ekonomicky výnosnou věštírnou nebo proslaveným chrámem.

Jak věštila Pýthie

Nejslavnější věštírna v Delfách měla přesně dané body, podle nichž měla orákula, tedy kněžky, které během staletí její existence věštby pronášely, postupovat. Nejprve se věštkyně vykoupala nahá v blízkém kalském prameni, aby se očistila od všeho světského. Poté se napila posvátné vody, nabrané zase z jiné studánky. Právě ta měla nastartovat její „magické“ schopnosti. Při všech těchto procedurách ji s tváří tvář zahalenou do šátku doprovázeli kněží, na posvátnou trojnožku skrytou za závěsem však usedala sama. Co se dělo dál?

Podle některých inhalovala páry vycházející z pukliny ve skále, podle jiných žvýkala vavřínové listy. V každém případě se dostávala do transu, během něhož pronášela, často v rýmech, své odpovědi na otázky prosebníků. Zajímavé je také to, že se v Delfách věštilo jen během osmi nejteplejších měsíců v roce. Na zimu prý Apollón svůj chrám opouštěl a přenechával toto místo svému polorodému bratru, bohu Bakchovi.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Oceánský lapač Jenny v akci - během 12týdenní mise se mu podařilo z oceánu odstranit 10 tisíc tun odpadu.

Zajímavosti

Plynný obr 2M0437b se zrodil před pouhými několika miliony let (ilustrativní foto).

Vesmír

Žravost a obrovská pusa vysloužily rohatce brazilské (Ceratophrys cornuta) přiléhavou přezdívku „Pac-Man“ – podle jedné z prvních počítačových her, v níž nenasytný puntík s velkou pusou probíhá bludištěm a polyká vše, co se mu postaví do cesty.

Příroda
Věda

<p>Polární záře oblohu rozsvítí neonovým světlem. V Laponsku je lze pozorovat hlavně v zimě. <em>(foto: Shutterstock)</em></p>

Cestování

Ženský akt ležící na břiše z roku 1917 od Egona Schieleho.

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907