Reklama


Když zamrzne horká krev: Italský sbor na východní frontě (2)

20.07.2018 - Richard Ehl

Italská armáda se zapojila po boku nacistického Německa do bojů u Stalingradu a na dalších místech Sovětského svazu. Horkokrevní jižané sice bojovali dobře, nakonec nad nimi ale zvítězil houževnatý nepřítel a ruská zima

<p>Regulovčíci od italské 3. jízdní divize v Sovětském svazu, léto 1941</p><p> </p>

Regulovčíci od italské 3. jízdní divize v Sovětském svazu, léto 1941

 


Reklama

V září a říjnu 1942 se italská vojska rozmístila na pravém břehu řeky Don, severozápadně od Stalingradu. Stála mezi 2. maďarskou a 3. rumunskou armádou, přičemž plnila mimo jiné roli nárazníku mezi těmito dvěma ještě nedávno znepřátelenými národy. Všechny tři formace pak měly za úkol krýt levé křídlo skupiny armád B, jež mezitím zápolila právě o Stalingrad.

Hněv Rudé armády

Italové drželi asi 250 km dlouhý úsek fronty, k jehož pokrytí sice měli relativně dost mužů, ale nedostávalo se jim protitankových zbraní a dalšího vybavení. Řeka Don navíc zamrzla, a tak netvořila příliš velkou překážku. Rudá armáda poprvé zaútočila 11. prosince 1942, ale 3. divize Ravenna vydržela.

Předchozí část: Když zamrzne horká krev: Italský sbor na východní frontě (1)

O pět dní později Sověti spustili s 425 000 vojáky, 5 000 děly a 1 000 tanky hlavní nápor. Hlavně obrněnce působily velké potíže, protože italské protitankové kanony neměly dostatečnou průraznost, aby si poradily s pancíři středních T-34 a těžkých KV-1. Gariboldiho muži se i přes těžké ztráty drželi a pomalu ustupovali.

Krvavý účet

Dne 19. prosince se rudoarmějci přehnali přes rumunské pozice a ohrožovali italský týl. Tři divize byly rychle obklíčeny a musely se vzdát. Na konci roku už z celé Italské armády v Rusku zůstával bojeschopný jen Sbor alpínů. V lednu 1943 došlo i na tuto formaci, když Sověti spustili další ofenzivu a horská pěchota se zanedlouho ocitla v obklíčení. Za této situace Italové ještě jednou ukázali, že na východní frontě dokáží bojovat dobře, když alpíni prorazili z uzavřené kapsy k německým jednotkám. I tak ale utrpěli těžké ztráty a ze tří divizí horské pěchoty zůstala jedné třetina mužstva, druhé desetina a třetí byla zničena kompletně. Podobně skončila i celá Italská armáda v Rusku, která utrpěla zdrcující ztráty.

Celkově nechali Italové v Sovětském svazu asi 30 000 padlých a 65 000 zajatých, z nichž většina zemřela v pracovních či zajateckých táborech. Dalších 30 000 mužů utrpělo různě těžká zranění či omrzliny, takže bez úhony vyvázlo z frontového pekla jen něco přes 100 000 vojáků. Zbytek zničené armády, která navíc přišla o téměř všechnu výzbroj a výstroj, stáhl Mussolini na jaře 1943 do Itálie k opětovnému vybavení. Horkokrevní jižané sice v Sovětském svazu bojovali dobře, ale nakonec nad nimi zvítězil houževnatý nepřítel a ruská zima. 

Hlad a zima

Na ústup žalostných zbytků kdysi hrdé armády později vzpomínal jeden z alpínů Tulio Lissignoli: „Všichni jsme šli pěšky, protože všem vozidlům došel benzin, nebo uvázla v hlubokém sněhu. (…) Velký problém představovala zima a nedostatek jídla. Člověk se o sebe musel postarat sám, ulovit něco a sníst to syrové. Asi 80 procent našich vojáků mělo omrzlé nohy, ruce nebo uši. Často se někdo zastavil, sedl si do sněhu. Když pak byl čas jít dál, jiný muž přišel a zatřepal s odpočívajícím, aby vstal. Ten se jen svezl na zem, protože ve spánku zemřel. Nechali jsme je, kde padli. Brzy je zakryl sníh.“

  • Zdroj textu:

    Vojska

  • Zdroj fotografií: Pinterest

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Avalon

Kde: Britské ostrovy
První zmínka: 12. století

Bájný ostrov, na němž měl král Artuš najít svůj poslední odpočinek, získal své jméno po jablku. Poprvé se o něm zmiňuje anglický kněz Geoffrey of Monmouth ve svých latinských Dějinách britských králů, které dopsal někdy kolem roku 1136. 

Koncem 12. století oznámili mniši ze starobylého kláštera v Glastonbury, že objevili ostatky krále Artuše i královny. To by znamenalo, že se bájný Avalon nacházel právě zde. Toto zjištění vůbec není přitažené za vlasy − Glastonbury se skutečně nacházelo na ostrově uprostřed bažin a ve staré velštině se mu skutečně říkalo Ynys Afallach, tedy Ostrov jablek.

Zbožní obyvatelé prý tehdy v hloubce 5 m našli rakev s latinským nápisem: „Zde leží slavný král Artuš na ostrově Avalon.“ Uvnitř měly ležet kostry muže a ženy.

Ostatky byly později s velkou slávou a za přítomnosti krále Edwarda I. znovu pohřbeny a až do dob reformace jim byla projevována mimořádná úcta.

Vše do sebe krásně zapadá, dnešní historici jsou ale skeptičtí. Tehdejší mniši podle nich mohli fascinující nález zinscenovat, aby ekonomicky pomohli svému klášteru, který krátce předtím vyhořel.

Zajímavosti
Revue

Nesmírně rozpálený plynný obr KELT-9b je velice blízko své hvězdě

Vesmír

Brněnští Němci vítají 15. března 1939 německou armádu. Také Jan Svoboda měl k okupantům velmi blízko

Válka

Blízko vstupu do parku se tyčí i 150 metrů vysoká Babylonská věž (foto: Shutterstock)

 

Příroda

Celý proces probíhal za přítomnosti kněze s hlavou Anubise, boha zemřelých, pohřebišť a mumifikace, který byl nejčastěji zpodobňován jako šakal

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907