Kolik typů černých děr známe a jak vznikají?

24.09.2016 - Michal Švanda

Záhadné objekty -<p>Černé díry lze pozorovat jen na základě okolních projevů </p>
Záhadné objekty -

Černé díry lze pozorovat jen na základě okolních projevů 


Reklama

Jako černou díru označují astrofyzikové objekt s takovou gravitací, že úniková rychlost z jeho nitra překračuje rychlost světla. V tom případě nemůže zevnitř uniknout ani záření a pozorovatelé nemají o existenci černé díry žádné přímé zprávy. Na její přítomnost tak usuzujeme jen zprostředkovaně: Navenek se objekt projevuje pouze svou gravitací a ovlivňuje materiál, který se dostane do jeho blízkosti – nekompromisně jej totiž přitáhne a pohltí. 

Odborníci rozeznávají tři typy černých děr, podle způsobu vzniku. V raných fázích vývoje vesmíru byla látka velmi hustá, přičemž náhodnými impulzy mohlo docházet k místnímu zhušťování pod hranici katastrofického kolapsu. Takto se rodily tzv. primordiální černé díry, o jejichž přítomnosti nemáme vůbec žádné přímé důkazy. Jejich hmotnost je srovnatelná například s hmotností Měsíce a jejich horizonty událostí dosahují milimetrových rozměrů. Popsané objekty by mohly tvořit důležitou součást enigmatické skryté hmoty. 

Další typ černých děr představují zbytky po závěrečných životních stadiích velmi hmotných stálic, tedy tzv. hvězdné černé díry. Vznikají překotným gravitačním kolapsem vyhaslého jádra obří hvězdy a na jejich přítomnost můžeme usuzovat pouze v případě, že se nacházejí ve vícečetném systému a „odsávají“ materiál z okolních stálic. Látka poté padá na černou díru, zahřívá se a září v rentgenovém oboru. 

TIP: Hypotetické objekty: 10+1 vesmírných objektů, které nejspíš neexistují

Posledním typem jsou černé veledíry v centrech galaxií, jejichž hmotnost přesahuje miliardy sluncí. Konglomerát hvězd v centru hmotné galaxie se chová jako černá díra: Obalí se horizontem událostí a nadále z něj nepřichází žádné záření. Vnitřní struktura těchto objektů zůstává záhadou, jejich střední hustota však není tak obrovská jako v případě hvězdných černých děr – často nedosahuje ani hustoty vody. Je tedy možné, že pod horizontem událostí objekty dlouhodobě přežívají v původním stavu, aniž by o tom měl ovšem vnější pozorovatel jakoukoliv informaci.

  • Zdroj textu:

    Tajemství vesmíru 12/2015

  • Zdroj fotografií: Wikipedie

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Zajímavosti

Viktor Emanuel II. se svou milenkou a druhou manželkou Rózou Vercellanovou. Ve výřezu jeho první žena Adelheid Rakouská.

Historie

Možnost pozorovat gorily na mýtinách, kam vycházejí hledat svoji oblíbenou potravu – vodní rostliny, je velmi vzácná.

Příroda

Většina mikroplastů v Arktidě původně pochází z praček na kontinentech kolem Atlantiku

Věda

Tzv. Brockenský přízrak poprvé popsal v roce 1780 německý vědec a teolog Johann Silberschlag. Objevil ho při letu balónem nad horou Brocken v německém pohoří Harz.

Revue

Mapa vznikla složením dat z několika družic měřících koncentrace aerosolu v atmosféře. Množství pevných či kapalných částeček ve vzduchu se určuje na základě změn viditelného a infračerveného světla.

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907