Kosmická smrt ve dvou aktech: Vědci mají první důkaz dvojité exploze supernovy

Astronomové vůbec poprvé zaznamenali vizuální důkaz, že některé hvězdy při své smrti vybuchnou dvakrát. Objev do značné míry mění naše chápání vesmíru.

04.07.2025 - Martin Reichman


Kosmický ohňostroj, který přepisuje učebnice astronomie – i tak by se dal popsat nový objev mezinárodního týmu astronomů. Poprvé v historii máme vizuální důkaz toho, že některé hvězdy neexplodují jen jednou, ale rovnou dvakrát.

Supernova, která si to rozmyslela

Vědci zkoumali zbytky po výbuchu supernovy s označením SNR 0509-67.5, která se nachází ve Velkém Magellanově oblaku – sousední galaxii Mléčné dráhy. Pomocí mimořádně citlivého přístroje MUSE na dalekohledu VLT (Very Large Telescope) Evropské jižní observatoře v Chile odhalili cosi neobvyklého: pozůstatky po dvou oddělených explozích.

Supernovy typu Ia vznikají jinak než ty „klasické“, které značí smrt obří hvězdy. V tomto případě hlavní roli hraje bílý trpaslík – drobný, ale extrémně hustý zbytek po hvězdě velikosti Slunce. Obvykle si ze svého blízkého hvězdného partnera postupně bere hmotu, až dosáhne kritické hmotnosti (tzv. Chandrasekharovy meze) – a exploduje. Nová pozorování ale ukazují, že některé tyto supernovy explodují jinak – a dřív.

Jak to celé funguje? Bílý trpaslík si nejprve vytvoří vrstvu ukradeného helia, která se může sama vznítit. Tato první, vnější exploze vyšle rázovou vlnu, jež pronikne směrem k jádru hvězdy a spustí druhou, ničivou detonaci. Výsledkem je plnohodnotná supernova – ale s jinou „startovní sekvencí“.

Až dosud šlo jen o teoretický model. Nyní mají vědci konečně vizuální důkaz – dvě odlišné vrstvy vápníku ve zbytcích po supernově, které slouží jako jakýsi kosmický otisk prstu tohoto procesu.

Přelomový objev

Proč na tom tolik záleží? Supernovy typu Ia jsou vesmírná měřítka – podle jejich velmi stabilní jasnosti určujeme, jak daleko jsou galaxie, a jak se rozpíná vesmír. Právě díky nim vědci odhalili, že se rozpínání vesmíru zrychluje – objev, který v roce 2011 přinesl Nobelovu cenu. Pochopit, jak přesně tyto supernovy vznikají, je tedy klíčem k přesnosti všech těchto měření.

Podle vedoucího studie, Priyama Dase z australské univerzity Nového Jižního Walesu, objev přináší nejen řešení dlouholeté vědecké záhady, ale i nečekanou estetiku. „Ta nádherně vrstvená struktura pozůstatku supernovy je jako vesmírné umělecké dílo.“ Vesmír nám tak znovu ukazuje, že i smrt hvězdy může být krásná.


Další články v sekci