Webbův teleskop zachytil exoplanetu, která přichází o svou atmosféru
Astronomové poprvé v reálném čase zaznamenali jeden z nejdramatičtějších procesů, jaké mohou planetu potkat: úplnou ztrátu atmosféry.
Exoplaneta WASP-107b patří mezi tzv. supernafouknuté planety – má téměř stejnou velikost jako Jupiter, ale jen zlomek jeho hmotnosti. Nachází sedmkrát blíže ke své hvězdě než Merkur ke Slunci, což tento extrémně řídký a „nadýchaný“ svět činí mimořádně zranitelným vůči hvězdnému záření.
Pozorování pomocí přístroje NIRISS na palubě Vesmírného teleskopu Jamese Webba ukázala, že záření mateřské hvězdy odfukuje z exoplanety obrovské množství helia, které následně vytváří exosféru sahající téměř desetkrát dál, než je poloměr planety. A co nejzajímavější, tento obří heliový oblak předchází exoplanetu o zhruba 1,5 hodiny.
Vesmírný poutník
Webbův teleskop také odhalil chemické stopy, které naznačují, jak WASP-107b možná vznikla. Ve vysokých vrstvách její atmosféry objevil vodní páru a velmi málo metanu, což naznačuje prudké promíchávání atmosféry zdola nahoru, kdy horký a na metan chudý plyn stoupá vzhůru.
Tento chemický profil, společně s extrémní mírou úniku atmosféry, podporuje hypotézu, že planeta vznikla mnohem dál od své hvězdy a na svou nynější se dostala až později. Teorii potvrzuje i existence druhé planety v systému – WASP-107c, která by navíc mohla být „viníkem“, jenž WASP-107b gravitačně posunul na dnešní blízkou dráhu.
Pozorování exoplanety, která aktivně ztrácí atmosféru, je pro vědce mimořádně cenné. Umožňuje astronomům sledovat, jak se světy postupně mění a jak se některé z nich mohou proměnit v pustá skalnatá nebo ledová jádra. Výsledky týmu vedeného Vigneshwaranem Krishnamurthym byly publikovány v časopise Nature Astronomy a představují nejdetailnější pohled na fenomén atmosférického úniku u exoplanet, jaký jsme doposud mohli spatřit.
