Ledový muž Ötzi a sibiřský muž z Ust’-Išimu byli zřejmě nakažení nádorovým papilomavirem
Genetické stopy v pozůstatcích Ötziho a pravěkého muže ze Sibiře ukazují, že rakovinotvorný papilomavirus HPV16 může být pradávným společníkem lidského druhu.
Když byl v roce 1991 v alpském ledu objeven „ledový muž“ Ötzi, nikdo nejspíš netušil, že se o tři desetiletí později stane aktérem překvapivého příběhu o původu jednoho z nejnebezpečnějších známých lidských virů. Nový genetický výzkum totiž naznačuje, že Ötzi – stejně jako jiný pravěký muž, který žil před 45 000 lety na Sibiři – byl nakažen vysoce rizikovým typem lidského papilomaviru (HPV), konkrétně kmenem HPV16, jenž je dnes spojován s rozvojem několika typů rakoviny.
Pokud se podaří potvrdit výsledky studie, kterou vedl brazilský bioinformatik Marcelo Briones, znamenalo by to, že papilomavirus HPV16 provází moderní lidi už desítky tisíc let – tedy mnohem déle, než se dosud předpokládalo.
Virus starší než civilizace
Papilomavirus HPV není žádným „výdobytkem“ moderní doby. Jde o rozsáhlou skupinu virů, které se přenášejí přímým kontaktem kůže a sliznic, nejčastěji při pohlavním styku nebo z matky na dítě při porodu. Většina infekcí probíhá bez příznaků, ale některé „onkogenní“ typy – především HPV16 – mohou v malém procentu případů vést ke vzniku rakoviny, například děložního čípku nebo nádorů v oblasti hlavy a krku.
Zatímco medicína má dnes poměrně jasno v tom, jak HPV ovlivňuje lidské zdraví, o jeho výskytu u pravěkých populací jsme dosud věděli jen velmi málo. Nová studie se proto pokusila odpovědět na otázku, jak hluboko do minulosti sahá soužití lidí a rakovinotvorných papilomavirů.
Pravěké papilomaviry
Vědci v rámci svého výzkumu znovu analyzovali již existující genetická data, která byla v minulosti získána ze vzorků „ledového muže“ Ötziho a takzvaného muže z Ust’-Išimu – pravěkého příslušníka druhu Homo sapiens, jehož zachovaná stehenní kost poskytla jeden z nejstarších kompletně přečtených lidských genomů vůbec.
Pomocí bioinformatických metod vědci v těchto datech pátrali po drobných úsecích DNA, které by odpovídaly známým genomům papilomavirů. Výsledek byl překvapivý: u obou jedinců se našly fragmenty odpovídající HPV16A, tedy jedné z linií dnes považovaných za vysoce rizikové. Podle autorů studie jde o nejstarší přímý molekulární důkaz přítomnosti HPV16 u moderních lidí.
Naši staří známí
Až dosud se mělo za to, že HPV16 mohl do lidské populace proniknout relativně „nedávno“, například během křížení Homo sapiens s neandertálci, k němuž docházelo zhruba před 60–34 tisíci lety. Nová data ale tuto představu zpochybňují.
Pokud se HPV16 vyskytoval u lidí už před 45 000 lety – a možná ještě dříve – mohl být součástí lidské virové výbavy dávno před tím, než se jednotlivé lidské populace začaly šířit z Afriky do Eurasie. To podporuje širší teorii, že papilomaviry nejsou „novými vetřelci“, ale dlouhodobými společníky svých hostitelů, kteří se s nimi vyvíjejí po obrovsky dlouhá evoluční období.
Autoři studie nicméně zdůrazňují, že pracovali s daty pouze dvou jedinců, a takto malý vzorek nemůže definitivně odpovědět na otázku, odkud HPV16 pochází. Varují proto před příliš jednoznačnými závěry.
Dědictví evoluce
Podle části odborníků měl muž z Ust’-Išimu ve svém genomu prokazatelně neandertálskou DNA. To znamená, že i když u něj najdeme HPV16, nelze tím automaticky vyloučit možnost, že virus byl do lidské populace zavlečen právě prostřednictvím dávného křížení s neandertálci – jednoduše proto, že k němu mohlo dojít ještě před jeho narozením.
Prozatím nerecenzovaná studie čeká na své odborné posouzení (peer review), ale už nyní otevírá fascinující okno do hluboké minulosti lidských nemocí. Naznačuje, že viry, které dnes vnímáme jako moderní hrozbu, mohou být ve skutečnosti pradávnými společníky lidstva – tichými svědky našeho evolučního příběhu.
„Ledový muž“ Ötzi tak znovu ukazuje, že i po pěti tisících letech má co říct. Tentokrát ne o oblečení doby měděné nebo o pravěké stravě, ale o tom, že boj s některými nemocemi vedeme už po desítky tisíc let.
