Legendy na talíři: Odkud se vzal řízek, sendvič nebo tatarák? A kdo vymyslel špagety?

25.05.2021 - Janka Ryšánek Schmiedtová

Odkud se vzal rohlík? Jsou palačinky opravdu francouzské? Kdo vymyslel první sendvič? A jak dlouho trvalo, než si Evropané oblíbili kávu? I dějiny jídla jsou plné zajímavých příběhů!

<h3>Z hotelu rovnou na císařský stůl</h3><p><strong>Řízek</strong></p><p>Podle legendy to byl vojenský velitel <strong>Josef Václav Radecký z Radče</strong>, kdo v osobním hlášení ze svých cest doporučil samotnému císaři <strong>Františku Josefovi I.</strong> delikatesu, kterou prostě musí vyzkoušet! Dnes řízek známe všichni, tehdy se ale toto jídlo jmenovalo vznešeněji: <em>cotoletta alla milanese</em> – <strong><em>milánská kotleta</em></strong>, a vojevůdce ji prý ochutnal ve vyhlášeném hotelu Danieli. Jednalo se o kus masa obalený ve směsi strouhanky a parmazánu a usmažený. <strong>Císařský kuchař ale neměl tradiční italský sýr a nevěděl, jak ho rychle sehnat, a proto jeho nevšední chuť nahradil kvalitnějším naklepaným masem, moukou, vejcem a nám už dobře známý trojobal osmažil na domácím přepuštěném másle. A vynalezl tak vídeňský řízek</strong>, dnes tradičně servírovaný s bramborovým salátem! <em>(foto: Pixabay, Reinhard Thrainer, CC0)</em></p>

Z hotelu rovnou na císařský stůl

Řízek

Podle legendy to byl vojenský velitel Josef Václav Radecký z Radče, kdo v osobním hlášení ze svých cest doporučil samotnému císaři Františku Josefovi I. delikatesu, kterou prostě musí vyzkoušet! Dnes řízek známe všichni, tehdy se ale toto jídlo jmenovalo vznešeněji: cotoletta alla milanesemilánská kotleta, a vojevůdce ji prý ochutnal ve vyhlášeném hotelu Danieli. Jednalo se o kus masa obalený ve směsi strouhanky a parmazánu a usmažený. Císařský kuchař ale neměl tradiční italský sýr a nevěděl, jak ho rychle sehnat, a proto jeho nevšední chuť nahradil kvalitnějším naklepaným masem, moukou, vejcem a nám už dobře známý trojobal osmažil na domácím přepuštěném másle. A vynalezl tak vídeňský řízek, dnes tradičně servírovaný s bramborovým salátem! (foto: Pixabay, Reinhard Thrainer, CC0)

<h3>Dědictví mohamedánů</h3><p><strong>Rohlík</strong></p><p>I takové obyčejné jídlo, jako je rohlík z bílé mouky, má svou historii. Traduje se, že tento druh pečiva začal vyrábět pekař jménem <strong>Peter Wendler</strong>, který provozoval svůj podnik právě ve Vídni. A to na počest vítězství nad Osmanskou říší v roce 1683. Tehdy Turci obléhali město a jejich útok byl odražen. <strong>Proto mělo a stále mívá pečivo zahnutý tvar jako půlměsíc, tehdejší symbol na vlajkách dobyvatelů.</strong> Zahnuté pečivo však zdaleka nebyl jediný sladký bonus za vítězství. Po spěšném ústupu zanechali Osmané v táboře mnoho dalšího ze své kuchyně, mimo jiné i tehdy téměř neznámou kávu! <em>(foto: Wikimedia Commons, Hu Totya, CC BY-SA 4.0)</em></p>

Dědictví mohamedánů

Rohlík

I takové obyčejné jídlo, jako je rohlík z bílé mouky, má svou historii. Traduje se, že tento druh pečiva začal vyrábět pekař jménem Peter Wendler, který provozoval svůj podnik právě ve Vídni. A to na počest vítězství nad Osmanskou říší v roce 1683. Tehdy Turci obléhali město a jejich útok byl odražen. Proto mělo a stále mívá pečivo zahnutý tvar jako půlměsíc, tehdejší symbol na vlajkách dobyvatelů. Zahnuté pečivo však zdaleka nebyl jediný sladký bonus za vítězství. Po spěšném ústupu zanechali Osmané v táboře mnoho dalšího ze své kuchyně, mimo jiné i tehdy téměř neznámou kávu! (foto: Wikimedia Commons, Hu Totya, CC BY-SA 4.0)

<h3>Omyl na císařském stole</h3><p><strong>Císařský trhanec (Kaiserschmarrn)</strong></p><p>Příběhů o sladké potrhané palačince je tolik jako variant ovoce, které do něj lze zamíchat. Téměř všechny ale vedou k císařské rodině. <strong>Podle jedné samotná císařovna Sisi jednou chtěla svému choti připravit palačinku, ale celou ji potrhala. Podle jiné Sisi nikdy nesnědla palačinku celou, jenom kousek, protože prý na ni byla příliš velká a vydatná. Císař Josef proto jednou kuchaři nakázal, aby jí už předem natrhal jídlo na malé kousky</strong>. A Sisi to tak překvapilo, že snědla daleko víc, než obvykle! Nebo je snad pravda, že obyčejný selský trhanec nabídl císaři Františkovi během jeho cesty jeden ze sedláků a vídeňští páni si jej jen vylepšili rozinkami v rumu? Možná. Nicméně trhanec nejspíš zůstane doporučovanou a oblíbenou pochoutkou všem příběhům navzdory. <em>(foto: Wikimedia Commons, Dr. Bernd Gross, CC BY-SA 3.0 DE)</em></p>

Omyl na císařském stole

Císařský trhanec (Kaiserschmarrn)

Příběhů o sladké potrhané palačince je tolik jako variant ovoce, které do něj lze zamíchat. Téměř všechny ale vedou k císařské rodině. Podle jedné samotná císařovna Sisi jednou chtěla svému choti připravit palačinku, ale celou ji potrhala. Podle jiné Sisi nikdy nesnědla palačinku celou, jenom kousek, protože prý na ni byla příliš velká a vydatná. Císař Josef proto jednou kuchaři nakázal, aby jí už předem natrhal jídlo na malé kousky. A Sisi to tak překvapilo, že snědla daleko víc, než obvykle! Nebo je snad pravda, že obyčejný selský trhanec nabídl císaři Františkovi během jeho cesty jeden ze sedláků a vídeňští páni si jej jen vylepšili rozinkami v rumu? Možná. Nicméně trhanec nejspíš zůstane doporučovanou a oblíbenou pochoutkou všem příběhům navzdory. (foto: Wikimedia Commons, Dr. Bernd Gross, CC BY-SA 3.0 DE)

<h3>Kde se vzalo jídlo ze syrového masa?</h3><p><strong>Tatarský biftek</strong></p><p>Podle legendy vznikl tento pokrm tak, že <strong>mongolští nájezdníci si každé ráno dali kusy syrového masa pod sedla svých koní, na kterých pak dlouhé hodiny jezdili. Večer stačilo už jen přidat koření a skvěle naklepaný tatarský biftek byl připraven ke konzumaci</strong>. Zůstává to však jen legendou. Čingischánovi muži sice používali syrové maso jako lék na poraněná místa svých koní, neexistuje ale informace o tom, že by ho pak kdokoliv chtěl jíst... <strong>Podle historiků se tatarský biftek začal servírovat v Paříži, v samotném centru dekadence, a to až na přelomu 19. a 20. století.</strong> Tamní kuchaři vymysleli recept ze syrového hovězího masa, které nabízeli se žloutkem uprostřed, zdobené kapary a cibulí – tehdy se ale jídlo jmenovalo <em>steak a l’américaine</em>, <em>americký steak</em>. Až později dostal jméno tatarský a to proto, že se k němu přidávala tatarská omáčka. <em>(foto: Wikimedia Commons, insatiablemunch, CC BY 2.0)</em></p>

Kde se vzalo jídlo ze syrového masa?

Tatarský biftek

Podle legendy vznikl tento pokrm tak, že mongolští nájezdníci si každé ráno dali kusy syrového masa pod sedla svých koní, na kterých pak dlouhé hodiny jezdili. Večer stačilo už jen přidat koření a skvěle naklepaný tatarský biftek byl připraven ke konzumaci. Zůstává to však jen legendou. Čingischánovi muži sice používali syrové maso jako lék na poraněná místa svých koní, neexistuje ale informace o tom, že by ho pak kdokoliv chtěl jíst... Podle historiků se tatarský biftek začal servírovat v Paříži, v samotném centru dekadence, a to až na přelomu 19. a 20. století. Tamní kuchaři vymysleli recept ze syrového hovězího masa, které nabízeli se žloutkem uprostřed, zdobené kapary a cibulí – tehdy se ale jídlo jmenovalo steak a l’américaine, americký steak. Až později dostal jméno tatarský a to proto, že se k němu přidávala tatarská omáčka. (foto: Wikimedia Commons, insatiablemunch, CC BY 2.0)

<h3>Delikatesa pro vznešenou klientelu</h3><p><strong>Dort Sacher</strong></p><p>Sacherův dort s meruňkovou marmeládou a čokoládovou polevou dnes dostanete v každé lepší cukrárně. Víte ale, že vznikl už v roce 1832? <strong>Franzovi Sacherovi</strong> bylo tehdy šestnáct let a docházel do druhého učňovského ročníku na dvoře knížete Metternicha. <strong>Právě ten dal osudného dne příkaz, aby kuchyně připravila specialitu pro výjimečné hosty. Něco nového, přeje si šlechtic a dodává: <em>„A neudělejte mi ostudu!“</em></strong> Jenže šéfkuchař nemůže být v kuchyni, je nemocný. Co teď?</p><p>Franz bere příležitost do svých rukou a snad z mladické nerozvážnosti vymyšlí úplně nový recept na dort. Ještě nikdo ho nezkoušel. Sice kdysi podobný četl ve staré kuchařce, jenže nemá všechny ingre­dience, a tak improvizuje. Může to být propadák. Opak je ale pravdou: <strong>hosté jsou nadšeni. Sacher dort je od té doby chloubou vídeňských cukrářů, i když jeho recept je dosud rodinným tajemstvím.</strong> A svému vynálezci i jeho následovníkům zajistil slávu, která trvá do dnes. <em>(foto: Wikimedia Commons, David Monniaux, CC BY-SA 3.0)</em></p>

Delikatesa pro vznešenou klientelu

Dort Sacher

Sacherův dort s meruňkovou marmeládou a čokoládovou polevou dnes dostanete v každé lepší cukrárně. Víte ale, že vznikl už v roce 1832? Franzovi Sacherovi bylo tehdy šestnáct let a docházel do druhého učňovského ročníku na dvoře knížete Metternicha. Právě ten dal osudného dne příkaz, aby kuchyně připravila specialitu pro výjimečné hosty. Něco nového, přeje si šlechtic a dodává: „A neudělejte mi ostudu!“ Jenže šéfkuchař nemůže být v kuchyni, je nemocný. Co teď?

Franz bere příležitost do svých rukou a snad z mladické nerozvážnosti vymyšlí úplně nový recept na dort. Ještě nikdo ho nezkoušel. Sice kdysi podobný četl ve staré kuchařce, jenže nemá všechny ingre­dience, a tak improvizuje. Může to být propadák. Opak je ale pravdou: hosté jsou nadšeni. Sacher dort je od té doby chloubou vídeňských cukrářů, i když jeho recept je dosud rodinným tajemstvím. A svému vynálezci i jeho následovníkům zajistil slávu, která trvá do dnes. (foto: Wikimedia Commons, David Monniaux, CC BY-SA 3.0)

<h3>Těstoviny vynálezem Italů?</h3><p><strong>Špagety</strong></p><p>Že jsou těstoviny vynálezem italských kuchařů? Omyl! Ano, v této zemi přijali těstoviny za své, oblíbili si je a dovedli jejich varianty a tvary do dokonalosti, ale <strong>původně do Itálie špagety ze svých cest po Číně nepřivezl nikdo jiný než slavný mořeplavec Marco Polo, a to v dávném 13. století</strong>. O svých kulinářských zkušenostech se zmiňuje i v zápiscích z cest, které po návratu na pevninu během pobytu za mřížemi nadiktoval svému spoluvězni. Pokud byste si je chtěli přečíst, kniha, která byla i zfilmovaná, se jmenuje <em>Milion</em>. <em>(foto: Pixabay, aneps080203, CC0) </em></p>

Těstoviny vynálezem Italů?

Špagety

Že jsou těstoviny vynálezem italských kuchařů? Omyl! Ano, v této zemi přijali těstoviny za své, oblíbili si je a dovedli jejich varianty a tvary do dokonalosti, ale původně do Itálie špagety ze svých cest po Číně nepřivezl nikdo jiný než slavný mořeplavec Marco Polo, a to v dávném 13. století. O svých kulinářských zkušenostech se zmiňuje i v zápiscích z cest, které po návratu na pevninu během pobytu za mřížemi nadiktoval svému spoluvězni. Pokud byste si je chtěli přečíst, kniha, která byla i zfilmovaná, se jmenuje Milion. (foto: Pixabay, aneps080203, CC0) 

<h3>Nápoj světců i hříšných žen</h3><p><strong>Pražená káva</strong></p><p>Už v cestopisech ze 16. století se mohli lidé v Evropě dočíst o horkém černém nápoji, který v létě osvěžuje a v zimě hřeje. Tehdy se jmenoval <em><strong>chave</strong></em> a Turci ho vařili z jakýchsi semen z Arábie. <strong>Opravdovou kávu z orientu přivezli benátští kupci. O novinku ale nebyl zájem. Podivně chutnala a prodávala se v lékárnách</strong>. Až postupem času a s otevřením specializovaných obchodů zájem o kávu vzrostl. A společně s ním i pobouření a odpor proti hříšnému nápoji! Londýnské ženy sepisují petici, ve které se mluví o tom, že káva způsobuje neplodnost. Na pražené boby je uvalena vysoká daň, zakazuje se jejich konzumace a zase pak nadšeně povoluje, jsou zavírány kavárny – prý se v nich scházejí podivné existence.</p><p><strong>V roce 1669 francouzský král umožňuje velvyslanci Turecka pořádání kávových dýchánků, papež po ochutnání kávě žehná a označuje ji za povolený křesťanský nápoj. V Německu císař naopak vzkazuje poddaným: <em>„Vraťte se k pivu!“</em> </strong>Nic z toho ale vzestup oblíbenosti kávy nezastaví, dokonce i slavný Johann Sebastian Bach skládá jako hold kávě kantátu. (foto: Pixabay, Okan Caliskan, CC0)</p>

Nápoj světců i hříšných žen

Pražená káva

Už v cestopisech ze 16. století se mohli lidé v Evropě dočíst o horkém černém nápoji, který v létě osvěžuje a v zimě hřeje. Tehdy se jmenoval chave a Turci ho vařili z jakýchsi semen z Arábie. Opravdovou kávu z orientu přivezli benátští kupci. O novinku ale nebyl zájem. Podivně chutnala a prodávala se v lékárnách. Až postupem času a s otevřením specializovaných obchodů zájem o kávu vzrostl. A společně s ním i pobouření a odpor proti hříšnému nápoji! Londýnské ženy sepisují petici, ve které se mluví o tom, že káva způsobuje neplodnost. Na pražené boby je uvalena vysoká daň, zakazuje se jejich konzumace a zase pak nadšeně povoluje, jsou zavírány kavárny – prý se v nich scházejí podivné existence.

V roce 1669 francouzský král umožňuje velvyslanci Turecka pořádání kávových dýchánků, papež po ochutnání kávě žehná a označuje ji za povolený křesťanský nápoj. V Německu císař naopak vzkazuje poddaným: „Vraťte se k pivu!“ Nic z toho ale vzestup oblíbenosti kávy nezastaví, dokonce i slavný Johann Sebastian Bach skládá jako hold kávě kantátu. (foto: Pixabay, Okan Caliskan, CC0)

<h3>Sladké turecké hodování</h3><p><strong>Jablečný závin</strong></p><p>Bojovní osmanští Turci si s sebou na válečné výpravy brávali také své kuchaře, cukráře a pekaře. Jen oni totiž dokázali uvařit a upéct jejich tradiční orientální pokrmy. <strong>Jednou ze specialit, která se v našich končinách uchovala až do dnešních dní, bylo pečivo z listového těsta zvané <em>börek</em>. A právě ten v Rakousku jednou naplnili směsí jablek, skořice a rozinek.</strong> Dezert, kterému se podle způsobu přípravy začalo říkat <em><strong>Strude</strong></em> = <em>vír</em> se stal mezi lidmi rychle oblíbený. První známý recept na štrúdl pochází už z roku 1696! <em>(foto: Pixabay, RitaE, CC0)</em></p>

Sladké turecké hodování

Jablečný závin

Bojovní osmanští Turci si s sebou na válečné výpravy brávali také své kuchaře, cukráře a pekaře. Jen oni totiž dokázali uvařit a upéct jejich tradiční orientální pokrmy. Jednou ze specialit, která se v našich končinách uchovala až do dnešních dní, bylo pečivo z listového těsta zvané börek. A právě ten v Rakousku jednou naplnili směsí jablek, skořice a rozinek. Dezert, kterému se podle způsobu přípravy začalo říkat Strude = vír se stal mezi lidmi rychle oblíbený. První známý recept na štrúdl pochází už z roku 1696! (foto: Pixabay, RitaE, CC0)

<h3>Tak na dvě nebo tři kousnutí…</h3><p><strong>Obložený chlebíček</strong></p><p>U nás tak oblíbený obložený chlebíček poprvé vyrobil na počátku 20. století slavný pražský lahůdkář <strong>Jan Paukert</strong>. Vyslyšel tehdy nápad svého přítele, malíře <strong>Jana rytíře Skramlíka</strong>. Ten toužil po pochutině na pohoštění, která by byla větší než jednohubky, ale menší než obložený chléb. Vznikl tak fenomén, který se stal neodmyslitelnou součástí české kuchyně. Rakouská varianta obloženého chlebíčku vznikla díky krakowskému rodákovi <strong>Franziszku Trześniewskiemu</strong>. Ten jako mladý učeň přišel do Vídně a když si vydělal základní kapitál, otevřel rodinnou firmu na domácí chlebíčky z tmavého chleba. Každý byl chuťově jiný a cena za kus příznivá, takže Vídeň za chvilku nemluvila o ničem jiném! <em>(foto: Flickr, David McKelvey, CC BY-NC-ND 2.0)</em></p>

Tak na dvě nebo tři kousnutí…

Obložený chlebíček

U nás tak oblíbený obložený chlebíček poprvé vyrobil na počátku 20. století slavný pražský lahůdkář Jan Paukert. Vyslyšel tehdy nápad svého přítele, malíře Jana rytíře Skramlíka. Ten toužil po pochutině na pohoštění, která by byla větší než jednohubky, ale menší než obložený chléb. Vznikl tak fenomén, který se stal neodmyslitelnou součástí české kuchyně. Rakouská varianta obloženého chlebíčku vznikla díky krakowskému rodákovi Franziszku Trześniewskiemu. Ten jako mladý učeň přišel do Vídně a když si vydělal základní kapitál, otevřel rodinnou firmu na domácí chlebíčky z tmavého chleba. Každý byl chuťově jiný a cena za kus příznivá, takže Vídeň za chvilku nemluvila o ničem jiném! (foto: Flickr, David McKelvey, CC BY-NC-ND 2.0)

<h3>Laskomina z fran couzského dvora</h3><p><strong>Palačinky</strong></p><p>Recept na přípravu palačinek prý okoukal kuchař maďarského hraběte na dvoře francouzského krále <strong>Ludvíka XIV.</strong> Tamější tenounké <em>crêpes</em> ale vylepšil po svém. <strong>Smaženou placku udělal z více těsta a potřel ji vrstvou marmelády. Výtvor pak sroloval a ozdobil šlehačkou</strong>. Protože se kuchař jmenoval <strong>Pallacini</strong>, je jasné, odkud vzal nový recept své jméno. Jenže… Ono je těžké říct, co je pravda, co náhoda a co legenda, smažené sladké placky se totiž připravovaly už ve starověku a původ nám dnes už tak všedního slova byl vystopovaný až ve staré řečtině! <em>(foto: Pixabay, RitaE, CC0)</em></p>

Laskomina z fran couzského dvora

Palačinky

Recept na přípravu palačinek prý okoukal kuchař maďarského hraběte na dvoře francouzského krále Ludvíka XIV. Tamější tenounké crêpes ale vylepšil po svém. Smaženou placku udělal z více těsta a potřel ji vrstvou marmelády. Výtvor pak sroloval a ozdobil šlehačkou. Protože se kuchař jmenoval Pallacini, je jasné, odkud vzal nový recept své jméno. Jenže… Ono je těžké říct, co je pravda, co náhoda a co legenda, smažené sladké placky se totiž připravovaly už ve starověku a původ nám dnes už tak všedního slova byl vystopovaný až ve staré řečtině! (foto: Pixabay, RitaE, CC0)

<h3>Vynález vášnivého karbaníka?</h3><p><strong>Sendvič</strong></p><p>Dva plátky chleba, mezi které je vložena omáčka, máslo, sýr, šunka, vejce a čerstvá zelenina. Prosté a geniální… Koho že to napadlo? Prý hraběte <strong>Sandwiche</strong> už v 18. století. Tento vášnivý hráč karet a dalších her nechtěl kvůli jídlu rušit napětí ze hry. Ale! Hlad býval silnější než nadšení z partie. <strong>A tak jednou, aby prý nemusel vstávat a odkládat karty, nařídil hrabě Sandwich sluhovi, aby mu dal steak mezi dva krajíce chleba. Zvládl tak jídlo držet v jedné ruce a v druhé karty…</strong> Jako ve většině případů ale neexistuje pro tento příběh žádný historický důkaz. Ve skutečnosti on sám ani žádný hazardní neřestník nebyl, naopak platil za vytíženého a velmi pracovitého úředníka monarchie. Pokud tedy hledal rychlejší způsob, jak se najíst, možná to bylo kvůli pracovnímu vytížení! <em>(foto: Unsplash, Seriously Low Carb, CC0)</em></p>

Vynález vášnivého karbaníka?

Sendvič

Dva plátky chleba, mezi které je vložena omáčka, máslo, sýr, šunka, vejce a čerstvá zelenina. Prosté a geniální… Koho že to napadlo? Prý hraběte Sandwiche už v 18. století. Tento vášnivý hráč karet a dalších her nechtěl kvůli jídlu rušit napětí ze hry. Ale! Hlad býval silnější než nadšení z partie. A tak jednou, aby prý nemusel vstávat a odkládat karty, nařídil hrabě Sandwich sluhovi, aby mu dal steak mezi dva krajíce chleba. Zvládl tak jídlo držet v jedné ruce a v druhé karty… Jako ve většině případů ale neexistuje pro tento příběh žádný historický důkaz. Ve skutečnosti on sám ani žádný hazardní neřestník nebyl, naopak platil za vytíženého a velmi pracovitého úředníka monarchie. Pokud tedy hledal rychlejší způsob, jak se najíst, možná to bylo kvůli pracovnímu vytížení! (foto: Unsplash, Seriously Low Carb, CC0)

Reklama




Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Sovětští vojáci během „bitvy o předměstí“ ve městě Puškin v lednu 1944. Od září 1941 bylo toto město ležící pouhých 25 kilometrů od centra Leningradu okupováno německými vojáky.

Válka
Zajímavosti

Jeden miligram jedu pralesničky strašné (Phyllobates terribilis) by stačil k usmrcení 10 000 myší, 10 až 20 lidí, nebo dvou samců slona afrického.

Věda

„Kosmický ohňostroj“, i tak by se dal nazvat rozpad raketového stupně z nosiče CZ-3B. (foto: © Steve Cullen Photography)

Vesmír

Milan Obrenović II. (1819–1839)

26 dnů srbským králem

Princ Milan Obrenović byl srbským knížetem a coby nejstarší syn v rodu měl garantováno dědictví koruny. Jenže když na konci června roku 1839 srbský král (a jeho otec) Miloš Obrenović abdikuje, prodělává princ těžký zápal plic. Blouzní v horečkách a trpí zimnicí, vůbec netuší, co se kolem něj děje. Nepostřehne ani to, že už je vlastně panovníkem. Po šestadvaceti dnech od svého čestného jmenování umírá, aniž by podepsal jediný dokument nebo list. (foto: Wikimedia Commons, CC0)

Historie
Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907